Porušení důležité povinnosti, Usmrcení z nedbalosti, § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku

24. 11. 2016

K naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku je nezbytné, aby porušení konkrétní povinnosti považované za důležitou bylo v souladu s principem gradace příčinné souvislosti zásadní příčinou vzniku následku (účinku). Jestliže při vzniku následku spolupůsobilo více příčin (např. jednání pachatele a poškozeného), je třeba z hlediska povahy znaku „porušení důležité povinnosti“ vždy zkoumat konkrétní okolnosti skutku (srov. č. 36/1984 Sb. rozh. tr.) a zvlášť hodnotit význam a důležitost každé příčiny pro vznik následku. Je-li rozhodující příčinou způsobeného následku v podobě usmrcení poškozeného např. jeho významné spoluzavinění při dopravní nehodě, nelze zpravidla dovodit, že pachatel spáchal trestný čin usmrcení z nedbalosti tím, že porušil důležitou povinnost, která mu byla uložena zákonem.



(Usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015, ECLI:CZ:NS:2016:15.TDO.944.2015.1)

Anotace:
V rámci právního posouzení věci vycházel Nejvyšší soud ze skutkového zjištění, podle kterého se obviněný dopustil přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku tím, že dne 2. 3. 2014 kolem 21:15 hodin u obce H., okr. Ú. n. O., na křižovatce hlavní pozemní komunikace s vedlejší pozemní komunikací, jako řidič dodávkového vozidla zn. Mercedes Benz, při jízdě po hlavní pozemní komunikaci v rozporu s ustanovením § 18 odst. 1, 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, v důsledku překročení v místě povolené rychlosti o 32 až 44 km/h a následné nemožnosti zabránit střetu narazil do osobního vozidla zn. Fiat Punto, vyjíždějícího v rozporu s ustanovením § 22 odst. 1 zákona o silničním provozu z pravé vedlejší pozemní komunikace a odbočujícího vlevo do protisměrného jízdního pruhu, přičemž při střetu řidič tohoto vozidla M. S. utrpěl rozsáhlá život ohrožující poranění, kterým přes poskytnutou lékařskou péči dne 4. 3. 2014 podlehl.

Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu, jemuž byla označená trestní věc postoupena podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, přistoupil ke sjednocení dosavadní nejednotné rozhodovací činnosti v otázce naplnění zákonného znaku citované skutkové podstaty přečinu podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a spočívajícího v „porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona v případě zjištění podstatné míry spoluzavinění poškozeného na vzniku následku. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 4 Tdo 947/2012, byl totiž vysloven právní názor, že současná právní úprava neumožňuje, aby v případě zjištění podstatné míry spoluzavinění poškozeného na vzniku následku byla tato skutečnost zohledněna ve prospěch obviněného při právním posouzení jeho jednání. Naproti tomu senát č. 6, který svým usnesením ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 6 Tdo 587/2015, věc postoupil velkému senátu Nejvyššího soudu, konstatoval, že zjištěné spoluzavinění poškozeného je namístě zohlednit při právním posouzení citovaného přečinu. Nadto se ani neztotožnil se závěrem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009, který se týkal právního posouzení skutku řidiče jedoucího po hlavní silnici v případě porušení jeho povinnosti dodržet povolenou rychlost jízdy v kontextu pochybení řidiče přijíždějícího z vedlejší silnice v podobě porušení povinnosti dát přednost v jízdě. Ve vztahu k oběma rozhodnutím pak senát č. 6 zdůraznil význam zásady gradace příčinné souvislosti.

Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu připomněl v uvedených souvislostech obecná východiska výkladu příčinného vztahu a své závěry promítl do výše uveřejněné právní věty.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 15. 6. 2016; publikováno ve sbírce 7/2016 pod č. 32)