Poučení obviněného, Dokazování, Úřední záznam, § 2 odst. 13, § 158 odst. 3, § 211 odst. 6 tr. ř.

12. 5. 2017

Jestliže podle § 211 odst. 6 tr. ř. obviněný a státní zástupce dali souhlas s přečtením úředního záznamu o vysvětlení opatřeného podle § 158 odst. 3 písm. a) tr. ř., tak tím současně souhlasili i s jeho použitím jako důkazu v řízení před soudem, a to bez ohledu na skutečnost, zda o tomto důsledku byli poučeni. Stejné platí i v jiných případech souhlasu osoby s provedením důkazního prostředku jeho přečtením (např. podle § 211 odst. 1 nebo § 211 odst. 5 tr. ř.).



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 4 Tdo 579/2016, ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.579.2016.1)

Anotace:
Nejvyšší soud v této věci vyhověl dovolání státního zástupce a zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, který (na rozdíl od soudu prvního stupně, jenž obviněného uznal vinným) k odvolání obviněného a jeho družky tohoto zprostil obžaloby pro žalovaný skutek.

Odvolací soud dospěl k závěru, že řízení před soudem prvního stupně vykazovalo podstatné vady. Družka obviněného odmítla podle § 100 odst. 1 tr. ř. v hlavním líčení vypovídat, načež po souhlasu obviněného i státního zástupce bylo podle § 211 odst. 6 tr. ř. k důkazu čteno její vysvětlení z fáze před zahájením trestního stíhání obviněného. Tento důkaz byl rozhodující k usvědčení obviněného. Podle názoru odvolacího soudu však nalézací soud nedostál poučovací povinnosti podle § 2 odst. 13 tr. ř., neboť obviněný, který nevyužil svého práva na zastoupení obhájcem, by jistě k takovému postupu nedal souhlas, kdyby věděl, jaké důsledky to pro něj může mít. Tímto postupem se soud prvního stupně pasoval do role subjektu napomáhajícího obžalobě, neboť úřední záznam o podání vysvětlení podle § 158 odst. 3 písm. a) tr. ř. je toliko neformálním úkonem a v zásadě nemůže být procesním důkazem, natož v případě, kdy poškozená využila svého práva v hlavním líčení nevypovídat a porušil tak zásadu spravedlivého procesu.

Dovolací soud věc posoudil tak, že odvolací soud nesprávně vyloučil důkaz čtením úředních záznamů o podání vysvětlení poškozené z hodnocení skutkového stavu. Předmětný důkaz byl proveden v souladu se zákonem, když byly splněny zákonné podmínky pro takový postup, tedy souhlas obviněného i státního zástupce. Skutečnost, že nalézací soud před samotným čtením předmětných úředních záznamů nepoučil obviněného (byť nevyužívajícího služeb obhájce) o možných konsekvencích takového postupu pro posouzení jeho viny, ale toliko se ho dotázal, zda souhlasí s jeho čtením, není pochybením. Poučovací povinnost nelze vykládat tak, že by soud měl obviněného zasvětit do všech nuancí trestního řízení, tedy v daném případě jej poučovat o použitelnosti důkazů z předprocesní fáze přípravného řízení. Tím by již zasahoval do úlohy obhájce, což není jeho úkolem a posláním. Soud není stranou trestního řízení, nýbrž nestranným a nezávislým arbitrem, přičemž v průběhu důkazního řízení má rozhodující úlohu při posuzování důkazních návrhů, jejich provádění, jakož i při úvaze o tom, zda je skutkový stav zjištěn bez důvodných pochybností.


(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 22. 2. 2017; publikováno ve sbírce 3/2017 pod č. 13)