Právnická osoba, Trestní odpovědnost, Přičitatelnost, § 8 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů; Zavinění, Právnická osoba, § 14, 15 tr. zákoníku, § 1 odst. 2 t. o. p. o.; Přítomnost při soudních jednáních, Jednání za právnickou osobu, Právnická osoba, § 34 odst. 4, 7 t. o. p. o.

21. 7. 2016

Právnická osoba, Trestní odpovědnost, Přičitatelnost, § 8 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů



I. Protiprávní čin je spáchán v zájmu právnické osoby ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t. o. p. o.“), má-li z něho právnická osoba buď majetkový prospěch, nebo jakýkoliv imateriální prospěch, či získá-li jakoukoliv jinou výhodu. Uvedený znak je třeba vykládat tak, že prospěch nebo výhoda právnické osoby plynoucí pro ni ze spáchaného trestného činu prostřednictvím benefitů dosažených tímto trestným činem jejími zaměstnanci či společníky musí mít takovou povahu, že benefitem zaměstnance či společníka právnické osoby jsou podmíněny prospěch nebo výhoda samotné právnické osoby.

Jestliže tedy např. jediný společník právnické osoby – společnosti s ručením omezeným řídil její motorové vozidlo, jímž vykonal jízdy výlučně pro své soukromé účely a svůj osobní prospěch, ač mu byl pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, nejde o čin spáchaný v zájmu právnické osoby, a právnická osoba se jím proto nemůže dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.


Zavinění, Právnická osoba, § 14, 15 tr. zákoníku, § 1 odst. 2 t. o. p. o.

II. Zavinění právnické osoby ve vztahu k některému z trestných činů vymezených v § 7 t. o. p. o. je třeba odvozovat od zavinění fyzické osoby, která při páchání trestného činu jednala jménem právnické osoby nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti ve smyslu § 8 odst. 1 t. o. p. o., nikoliv od zavinění fyzické osoby oprávněné činit v řízení úkony za právnickou osobu, jde-li o odlišné fyzické osoby.


Přítomnost při soudních jednáních, Jednání za právnickou osobu, Právnická osoba, § 34 odst. 4, 7 t. o. p. o.

III. Podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti osob, které činí úkony za právnickou osobu, jsou uvedeny v ustanovení § 34 odst. 7 t. o. p. o., které je speciální k ustanovení § 202 odst. 2, 4 a 5 tr. ř. (viz § 1 odst. 2 t. o. p. o.). Podle § 34 odst. 7 t. o. p. o. platí, že nedostaví-li se osoba uvedená v § 34 odst. 1 t. o. p. o., popřípadě zmocněnec obviněné právnické osoby nebo opatrovník, k hlavnímu líčení bez řádné omluvy, může soud hlavní líčení provést v jejich nepřítomnosti, byla-li obžaloba obviněné právnické osobě řádně doručena, byla-li včas a řádně k hlavnímu líčení předvolána, bylo-li dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněná právnická osoba byla upozorněna na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.

Byl-li jednatel jako statutární orgán společnosti s ručením omezeným svědkem v projednávané trestní věci, nemohl za ni činit úkony v řízení nejen v hlavním líčení, v němž byl vyslechnut jako svědek, ale nemohl je činit kdykoliv do budoucna od okamžiku, kdy byl orgánem činným v trestním řízení předvolán jako svědek.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 8 Tdo 627/2015)

Anotace:
Nejvyšší soud se na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch i v neprospěch obviněné právnické osoby zabýval jednak procesními otázkami, které se v konkrétní rovině týkaly provedení hlavního líčení, aniž by byla řádně předvolána jednatelka obviněné právnické osoby. V uvedené trestní věci však Nejvyšší soud posuzoval též otázky právního posouzení skutku, které spočívaly v zavinění obviněné právnické osoby, jakož i v trestní odpovědnosti a přičitatelnosti trestného činu této právnické osobě. Všechny podstatné závěry jsou přitom vyjádřeny v nyní uveřejněných právních větách. Pouze nad rámec těchto závěrů lze ke zmíněné procesní otázce doplnit, že právnická osoba, proti níž se vede trestní řízení, má stejně jako fyzická osoba právo na obhajobu (viz čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Pokud jde o závěry k zavinění obviněné právnické osoby, Nejvyšší soud vycházel v označené trestní věci ze skutkového zjištění, podle kterého obviněná právnická osoba jako vlastník osobního motorového vozidla, v rámci své činnosti a ve svém zájmu prostřednictvím svého společníka - fyzické osoby vykonávající rozhodující vliv na jejím řízení, přenechala k užívání služební vozidlo, ačkoli dotčená fyzická osoba měla uložený trest zákazu řízení všech motorových vozidel. Pokud bylo v řízení proti obviněné právnické osobě prokázáno, že jednatelka této právnické osoby nevěděla o uloženém zákazu řízení motorových vozidel, nebylo zde možné dovodit ani tzv. eventuální úmysl ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

Ke spáchání trestného činu právnickou osobou lze v obecné rovině uvést, že se vyžaduje splnění několika předpokladů. Musí se jednat o čin protiprávní. Takový protiprávní čin je spáchán jménem právnické osoby nebo v jejím zájmu anebo v rámci její činnosti. Protiprávní čin spáchala osoba uvedená v § 8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d), odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. Konečně protiprávní čin musí být přičitatelný právnické osobě podle § 8 odst. 2 citovaného zákona. Pokud jde o naposledy uvedený předpoklad, je třeba odlišit případy, kdy se osoba jednající za právnickou osobu dopustí excesu. Jak totiž Nejvyšší soud v této souvislosti rovněž konstatoval, smyslem zákona č. 418/2011 Sb. není uplatňovat trestní odpovědnost právnických osob v situaci, kdy byl čin spáchán v zásadě proti zájmům právnické osoby nebo na její úkor, jak tomu ostatně bylo i v posuzované trestní věci.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 27. 4. 2016; publikováno ve sbírce 4/2016 pod č. 23)