Přechovávání omamné a psychotropní látky, § 284 tr. zákoníku

5. 5. 2017

Naplnění úmyslné formy zavinění u trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku ve vztahu k zákonnému znaku „pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém“ omamnou nebo psychotropní látku nebo jed nevylučuje skutečnost, že si pachatel neověřil množství účinné látky, kterou může pro svou potřebu mít u sebe (např. laboratorním rozborem), ale je třeba vycházet zejména z celkového množství přechovávané nedovolené látky, ze zkušeností pachatele s jejím užíváním, z okolností jejího opatření, z obvyklé kvality takto opatřené látky.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 811/2015, ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.811.2015.1)

Anotace:
V tomto rozhodnutí dovolací soud řešil otázku naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku.

Odvolací soud, který zrušil původní odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že zjištěná koncentrace účinné látky svědčí o tom, že se nejedná o kvalitní drogu, obviněný tuto drogu nevážil a neprováděl její chemický rozbor ke zjištění množství účinné látky, a proto ani nemohl odhadnout, jaké množství účinné látky „si může ponechat, aby šlo o legální držení drogy pro vlastní potřebu“. Protože se tedy bezdůvodně spolehl na to, že množství drogy „může legálně držet“, pak se z jeho strany jednalo o vědomou nedbalost a nikoliv o přímý úmysl, jak skutek posoudil soud prvního stupně. Nedbalostním jednáním tak obviněný nemohl naplnit skutkovou podstatu úmyslného trestného činu. Za své jednání by však mohl být postižen ve správním řízení, proto odvolací soud věc postoupil příslušnému městskému úřadu za účelem prověření toho, zda obviněný předmětným skutkem mohl spáchat přestupek.

Nejvyšší soud pak vyhověl dovolání státního zástupce a napadené rozhodnutí odvolací soudu zrušil a tomuto přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Přitom dovolací soud při hodnocení předchozího průběhu řízení mj. uvedl, že soud prvního stupně neuvěřil obhajobě obviněného, že koupil sáček s kokainem od uklizečky, která sáček nalezla na toaletě a nechtěla za něj žádné peníze a obviněný jí tyto v podstatě vnutil.


Dovolací soud je názoru, že pro posouzení subjektivní stránky tohoto trestného činu je zcela nepodstatné, od koho obviněný drogu skutečně získal. Klíčová je skutečnost, že obviněný při nelegálních nákupech omamných látek nikdy nemohl a nemůže předem přesně odhadnout, jak je droga čistá, event. v jakém množství a jakými přídavnými látkami je „říznutá“. A dvojnásob to platí, když si toxikoman jako zákazník rozhodne koupit drogu z neověřeného zdroje (především od nového dodavatele, jako je např. uklízečka, která drogu údajně našla). Neboť jak obviněný sám ve svém dovolání zcela správně tvrdí, tak „průměrná čistota drogy je v různých místech odlišná, může se odlišovat i u jednotlivých dealerů, často i u stejných dealerů v různém čase“. Podstatné tedy je, že každý narkoman, pokud se rozhodne koupit jakoukoliv omamnou či psychotropní látku, vždy podstupuje reálné riziko, že získá drogu nekvalitní, tj. tak naředěnou, že je v konečném důsledku nedostatečně účinná.

Je logické, že každý narkoman se snaží toto riziko co nejvíce snížit – např. navázáním důvěrného vztahu s dealerem, anebo tím, že než drogu koupí, tak její množství i kvalitu zkouší: množství prověřuje prostřednictvím vlastní digitální váhy, kvalitu drogy pak běžně odhaduje podle chuti, event. bezprostředních účinků (když si na zkoušku dá „čáru“). Ani tak však není schopen přesně odhadnout kvalitu kupované drogy. To je možné zjistit pouze na základě laboratorního rozboru. Pokud tedy obviněný uvedl, že on jako kupující „opatřenou drogu nevážil a neprováděl její chemický rozbor ke zjištění množství účinné látky“, a že „všechny parametry zakoupené látky byly zjištěny až dodatečně“, tj. na základě provedené expertízy, tak v žádném případě nelze tyto skutečnosti vyhodnotit jako výhodu, resp. jako okolnost svědčící v jeho prospěch.

K posouzení subjektivní stránky (o které se v tomto případě vede polemika), je samozřejmě nutné vyjít i z dalších skutkových zjištění. Z výslechu obviněného mj. také vyplynulo, že obviněný věděl o tom, že se v nočním klubu, ve kterém proběhla „policejní razie“ a kde u obviněného byl nalezen sáček s drogou, tyto drogy prodávají, přiznal, že drogy užívá asi 20 let, dále uvedl, že taška, ve které byl nalezen sáček s 6,1 g kokainu brutto, byla jeho, že sáček s kokainem si zakoupil s tím, že jej využije pro sebe a především obviněný uvedl, že dobře věděl, že nemůže mít u sebe takové množství drogy, a to ani pro svou potřebu.


Podle § 15 tr. zákoníku je trestný čin spáchán v přímém úmyslu, pokud pachatel věděl, že způsobem uvedeným v zákoně poruší nebo ohrozí zájem chráněný zákonem (nebo alespoň věděl, že může uvedený zájem porušit či ohrozit) a takové porušení nebo ohrožení způsobit chtěl. Z výše uvedených skutkových zjištění jednoznačně vyplynulo, že obviněný věděl, že držení omamné a psychotropní látky a jedu je trestné, stejně jako to, že 6,1 g kokainu je množství jednoznačně protiprávní, a přesto si předmětný sáček s drogou v nabízené kvalitě zakoupit chtěl, což také udělal, čímž svůj skutek dokonal. Z toho plyne, že obviněný subjektivně jednoznačně jednal v přímém úmyslu a svým jednáním naplnil nejen subjektivní, ale i objektivní stránku projednávaného skutku, a tak bezesporu skutkovou podstatu trestného činu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku naplnil.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 22. 2. 2017; publikováno ve sbírce 3/2017 pod č. 12)