Řízení o odvolání, § 251 odst. 1 tr. ř.

31. 8. 2017

Má-li obviněný obhájce, který za něj podá odvolání, jež nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§ 249 odst. 1 tr. ř.), předseda senátu zašle výzvu k odstranění vad odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř. toliko obhájci obviněného.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 11 Tdo 414/2016, ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.414.2016.1)

Anotace:
Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného domáhajícího se zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, který podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl odvolání obviněného podané proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Odvolací soud takto rozhodnul za situace, kdy obhájce obviněného podal blanketní odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, které neodůvodnil s tím, že tak učiní do pěti dnů. Když v této lhůtě (a ani po delší uplynuté době) tak obhájce neučinil, byl soudem prvního stupně dle § 251 odst. 1 tr. ř. vyzván k odstranění vad odvolání a byla mu stanovena pětidenní lhůta. Obhájce na tuto výzvu nijak nereagoval, odvolání neodůvodnil, a to nejen ve stanovené lhůtě, ale ani do doby rozhodování odvolacího soudu. V dovolání pak obviněný argumentoval tím, že výzva k odstranění vad odvolání měla být doručena rovněž přímo jemu, nikoli pouze jeho obhájci.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl dovolací soud, že podle § 251 odst. 1 tr. ř. „Nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3.“. Ono „vyzve je“ je třeba vykládat tak, že se vztahuje ke státnímu zástupci, obhájci či zmocněnci, tedy k osobě, která odvolání podala. Osoby, za které bylo odvolání podáno, jsou zde zjevně uvedeny pouze proto, aby bylo zdůrazněno, že opravný prostředek nebyl obhájcem či zmocněncem podán za svou osobu (v takovém případě by totiž bylo namístě s ním naložit jinak). Tento výklad je dále potvrzen pokračováním textu prvního odstavce a zněním druhého odstavce daného ustanovení: „Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.“. Podle § 251 odst. 2 tr. ř. pak „nemá-li obžalovaný, který podal odvolání nesplňující náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1, obhájce, vyzve ho předseda senátu k odstranění vad ve lhůtě osmi dnů a poskytne mu k odstranění vad odvolání potřebné poučení. Nevedlo-li to k nápravě nebo vyžaduje-li to povaha projednávané věci, a obžalovaný si sám obhájce nezvolil, ustanoví mu ho za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v odvolacím řízení předseda senátu a dále postupuje podle odstavce 1. U poškozeného a zúčastněné osoby, kteří nemají zmocněnce, postupuje předseda senátu přiměřeně.“.

Ustanovení § 251 tr. ř. tak rozlišuje situaci, kdy obviněný (případně jiný účastník řízení) je zastoupen a kdy zastoupen není, přičemž zjevně preferuje zaslání výzvy k odstranění nedostatků pouze obhájci (zmocněnci) i v případě, že odvolání podá zastoupený obviněný vlastnoručně, a to patrně z důvodu právního vzdělání obhájce, u něhož tak lze předpokládat lepší zajištění práv obviněného. V případě obviněného zákonodárce předpokládá, že pro něj odstranění vad bude náročnější, proto mu také v odstavci druhém stanoví delší lhůtu. Také u obviněného, který zastoupen není, trestní řád klade důraz na ochranu jeho práv prostřednictvím obhájce, neboť ukládá soudu zkoumat, zda výzva vedla k nápravě či posoudit povahu projednávané věci a obhájce obviněnému ustanovit. Vykládat první větu § 251 odst. 1 tr. ř. tak, že výzva má být zaslána jak obhájci, tak obviněnému, by postrádalo smysl nejen z toho hlediska, že právo na obhajobu je zde obviněnému zajištěno obhájcem s právním vzděláním, ale také proto, že obviněnému by byla stejně jako obhájci stanovena pouze pětidenní lhůta, jejíž marné uplynutí by mělo za následek postup podle § 253 odst. 3 tr. ř., na rozdíl od obviněného, který obhájce nemá, jemuž je stanovena lhůta delší a navíc soud musí aktivně učinit i další opatření k nápravě vad odvolání (posoudit, zda se náprava vad obviněnému zdařila, případně mu ustanovit obhájce), ačkoli obviněný zastoupený obhájcem sám o sobě nedisponuje lepšími schopnostmi napravit vady svého podání v porovnání s obviněným, který obhájce nemá. Zastoupený obviněný je tedy v tomto směru v každém případě odkázán na svého obhájce, proto zasílat mu výzvu k odstranění vad by bylo v tomto případě nadbytečné, resp. by to mohlo mít pro něj význam pouze z důvodu jakési kontroly práce obhájce, takový princip však trestní řád nezná a není ani součástí práva na spravedlivý proces.

Nejvyšší soud závěrem uvedl, že trestní řád nepřejímá odpovědnost za případnou nekvalitní práci obhájce. Pokud například obhájce přes pokyn obviněného odvolání nepodá vůbec či v něm nevytkne některé vady rozhodnutí, neumožňuje trestní řád obviněnému pochybení obhájce dodatečně zhojit ani neukládá odvolacímu soudu z úřední povinnosti napadené rozhodnutí přesto přezkoumat v plném rozsahu. Právo na spravedlivý proces se v tomto směru promítá do institutu zastoupení obhájcem, který zákonodárce upravuje prostřednictvím předpisů o advokacii a na kvalitu jeho výkonu dozírá Česká advokátní komora. Trestní řád ani jiné procesní předpisy nepodrobují úkony advokáta v řízení kontrole ze strany soudu ani neukládají o nich souběžně informovat zastoupeného účastníka řízení. Pokud v posuzovaném případě podal odvolání obhájce obviněného, pak nebyl žádný zákonný důvod, aby soud prvního stupně zasílal výzvu k odstranění vad souběžně také obviněnému.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 15. 6. 2017, publikováno ve sbírce 9/2017 pod č. 45 )