Souhlas poškozeného s trestním stíháním, § 45 odst. 3, § 163 odst. 1 tr. ř.

16. 11. 2017

Právní nástupnictví upravené v § 45 odst. 3 tr. ř. je omezeno jen na uplatňování nároků na náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohacení. Jenom v tomto rozsahu přecházejí práva, která přiznává trestní řád poškozenému, na jeho právní nástupce. Právnímu nástupci poškozeného, který podle § 45 odst. 3 tr. ř. vstoupil přímo do práv poškozeného, nevyplývají z přechodu práv poškozeného žádné další nároky nebo práva, tedy ani právo udělit nebo odepřít souhlas s trestním stíháním obviněného podle § 163 odst. 1 tr. ř.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 7 Tdo 682/2016, ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.682.2016.1)

Anotace:
Jednou z námitek dvou obviněných uplatněných v podaném dovolání v této věci byla skutečnost, že poškozená (fyzická osoba – družka jednoho obviněného a sestra druhého obviněného) vyslovila podle § 163 tr. ř. nesouhlas s trestním stíháním obviněných, tedy proti těmto bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné. Tato poškozená (dále jen „poškozená B“) nebyla původní poškozenou; v době spáchání trestného činu to byla právnická osoba – společnost s ručením omezeným (dále jen „poškozená A“), avšak po zahájení trestního stíhání získala poškozená B na základě smlouvy o postoupení pohledávky od poškozené A pohledávku na náhradu škody vůči obviněným. Následně pak ještě na základě smlouvy o převodu obchodních podílů nabyla poškozená B od původních společníků poškozené A podíly v předmětné společnosti a stala se tak jediným jejím společníkem. Jako jediná společnice následně uskutečnila převod jmění této společnosti na sebe jako fyzickou osobu a veškerá práva a povinnosti této společnosti přešly na ni jako na univerzálního právního nástupce. Předmětná společnost (poškozená A) pak zanikla výmazem z obchodního rejstříku.

Nejvyšší soud argumentaci obviněných nedal za pravdu a přisvědčil názoru soudů nižších stupňů (odvolací soud zamítl odvolání obou obviněných proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně). Ze skutkových zjištění vyplynulo, že ve smlouvě o postoupení pohledávky na náhradu škody (jednalo se o 196 653,56 EUR) se zavázala poškozená B za postoupení pohledávky jako postupník zaplatit postupiteli (poškozené A) úplatu, jejíž výše byla sjednána v dodatku č. 1 k této smlouvě (stejně jako způsob placení), který však orgánům činným v trestním řízení předložen nebyl. Dále podle smlouvy o převodu obchodních podílů uvedené společnosti měla poškozená B jako nabyvatelka zaplatit každému ze společníků částku 2 500 000 Kč do advokátní úschovy, a to na základě zvlášť uvedených podmínek smlouvy o advokátní úschově. Podle soudů nižších stupňů byly tyto úkony zcela účelové, protože k nim došlo až v době probíhajícího trestního řízení a po zajištění peněz a jiného majetku obviněných jako věcí tvořících výnos z trestné činnosti či přinejmenším částečně pořízených z peněz pocházejících z trestné činnosti. Poškozená B prokazatelně neměla finanční prostředky na úhradu kupní ceny za převod obchodních podílů v celkové výši 5 000 000 Kč, když nedlouho před tím čerpala úvěr na pořízení rodinného domu ve výši přes 1 500 000 Kč a řadu let pobírala plat pohybující se ročně ve výši kolem 180 000 Kč a v době před nákupem obchodních podílů byla řadu měsíců na mateřské dovolené. Formálně tedy došlo k postoupení pohledávky na náhradu škody i k převodu obchodních podílů na poškozenou B, avšak jednalo se o zjevně účelové úkony, které měly zabránit trestnímu postihu obviněných jako osob jí blízkých. Poškozená B zcela otevřeně zdůrazňovaným, komplikovaným a nepochybně s odbornou právní pomocí účelově realizovaným postupem směřovala k zajišťování podmínek k tomu, aby zamezila trestnímu stíhání a odsouzení jejího bratra a druha.

Pojmem poškozeného a rozsah jeho práv podle § 43 a násl. tr. ř. je nutné vykládat v souvislosti s účelem trestního řízení podle § 1 tr. ř., který spočívá v náležitém zjištění trestných činů, jejich pachatelů a zajištění toho, aby byli podle zákona spravedlivě potrestáni. Ustanovení § 45 odst. 3 tr. ř., které zakotvuje podmínky pro přechod práv, přiznává poškozenému tento přechod jen k uplatnění nároku na náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohacení. Také jazykový výklad § 45 odst. 3 tr. ř. vychází z přechodu práv a nikoliv z převodu práva. Nelze se ztotožnit s argumentací odvolatelů, že vstupem do práv původního poškozené společnosti získala poškozená B jako právní nástupce veškerá práva poškozeného podle trestního řádu. Mezi práva, která na poškozeného nepřecházejí, nepochybně patří právě osobnostní práva k vyjádření souhlasu poškozeného s trestním stíháním obviněného podle § 163 tr. ř. Tento závěr vyplývá ze samotné podstaty tohoto ustanovení, jež je určeno k řešení specifických kolizí veřejného zájmu a zájmu poškozeného. Představuje průlom do zásad legality a oficiality trestního řízení u vyjmenovaných trestných činů, u nichž existuje rozpor mezi veřejným zájmem na trestním stíhání pachatele trestného činu a zájmem poškozeného, který má blízký vztah k pachateli, a který může být v důsledku potrestání pachatele nepřímo také postižen. Takové osobnostní právo svědčí proto výhradně fyzické osobě (srov. č. 10/2012 Sb. rozh. tr.) a nikoliv poškozené společnosti, která je osobou právnickou. Zmíněné osobnostní právo nepřechází ani na dědice poškozeného, který zemřel (srov. č. 56/2009 Sb. rozh. tr.). Právo k vyjádření souhlasu s trestním stíháním obou obžalovaných poškozené právnické osobě (poškozené A) vůbec nevzniklo. Poškozená B proto nemohla vůbec získat od poškozené A takové právo, protože poškozená společnosti na ni nemohla převést více práv, než měla sama (zásada nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet). Z podmínek § 45 odst. 3 tr. ř. a obsahu jednotlivých formálně uzavřených smluv je ostatně zcela zřejmé, že mělo jít výhradně jen o právní nástupnictví k uplatnění nároku na náhradu škody.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 9. 2017, publikováno ve sbírce 10/2017 pod č. 49 )