Poškození věřitele § 222 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku

10. 5. 2016
Majetková dispozice spočívající v „zatížení věci, která je předmětem závazku“, jako jeden z alternativních způsobů nedovoleného nakládání dlužníka se svým majetkem podle § 222 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, brání nebo alespoň ztěžuje dlužníkovi povinnost splnit pohledávku věřitele. Předmětem (objektem) zatížení tedy vždy musí být takový majetek dlužníka, který je způsobilý k uspokojení pohledávky věřitele. Zároveň se vyžaduje, aby dlužník, který využije takového zajišťovacího prostředku, neměl jiný (další) majetek způsobilý k reálnému splnění dluhu poškozeného věřitele (srov. rozhodnutí č. 56/2003 Sb. rozh. tr.).

Znak „zatíží věc, která je předmětem závazku“, tedy předpokládá jednání dlužníka, který svůj jediný majetek způsobilý k uspokojení pohledávky poškozeného věřitele zatíží ve prospěch třetí osoby. Vyvolá tím situaci, kdy poškozený věřitel nemůže uspokojit svou pohledávku vůči takovému dlužníku, neboť např. zástavní věřitel, v jehož prospěch dlužník využil zajišťovacího práva, má přednostní právo na poskytnutí plnění ze zástavy, resp. z jejího zpeněžení. Při nedostatku dalšího majetku dlužníka se pak poškozenému věřiteli nedostane plnění, které je předmětem závazku mezi dlužníkem a tímto věřitelem.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1300/2015)

Anotace:
Nejvyšší soud se na podkladě dovolání obviněných zabýval znakem přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, který spočívá v „zatížení věci, která je předmětem závazku“. Přitom dovolací soud vycházel ze skutkového zjištění, podle kterého obvinění – zjednodušeně vyjádřeno – ačkoli si byli vědomi existence pohledávky svého věřitele, záměrně zúžili společné jmění manželů tím způsobem, že jejich nemovitý majetek se stal výlučným vlastnictvím jednoho z nich, přičemž tento jediný majetek zatížili zástavním právem zřízeným na základě fiktivní pohledávky ve prospěch osoby blízké. Jak přitom Nejvyšší soud uvedl, teprve zřízením zástavního práva na předmětných nemovitých věcech obvinění způsobili zmaření uspokojení pohledávky poškozeného věřitele, neboť neměli již žádný jiný majetek způsobilý ke zpeněžení, resp. k uspokojení věřitele, jehož pohledávka převyšovala hodnotu zástavním právem zatížených nemovitých věcí.

Pokud jde o výše uvedený znak, Nejvyšší soud uvedl, že předmětem závazku je zde povinnost dlužníka plnit dluh svému věřiteli a jemu odpovídající právo věřitele na plnění. Existence závazkového právního vztahu totiž představuje zásadní předpoklad vzniku trestní odpovědnosti pachatele za citovaný přečin. Jak Nejvyšší soud v této souvislosti konstatoval, protiprávní jednání směřuje vůči samotné pohledávce, která má ve smyslu § 489 o. z. povahu věci, takže pokud pachatel zatížením takové věci ve prospěch třetí osoby zabrání věřiteli v uspokojení jeho pohledávky, jedná způsobem přepokládaným v ustanovení § 222 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

Právní věta je tak použitelná zejména na případy, ve kterých dlužník zajistil svůj dluh věcným právem k cizí věci (typicky např. zástavním právem) ve prospěch třetí osoby, ačkoli věděl, že má i jiného věřitele a že hodnota zástavy po zpeněžení - při neexistenci dalšího majetku dlužníka - nepostačuje k uspokojení pohledávky tohoto věřitele.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 27. 4. 2016; publikováno ve sbírce 4/2016, pod č. 21)