Vazba, § 72 odst. 1, 2 tr. ř.

24. 7. 2017

I. Návrh státního zástupce podle § 72 odst. 1, 2 tr. ř. je specifickým procesním úkonem, z jehož obsahu musí vyplývat, že státní zástupce navrhuje ponechání obviněného ve vazbě. Za takový návrh však nelze pokládat např. přípis státního zástupce, jímž podle § 73b odst. 2 věta druhá tr. ř. pouze předkládá soudu žádost obviněného o propuštění z vazby, nebo stížnost státního zástupce proti usnesení, kterým soud rozhodl o přípustnosti přijetí peněžité záruky podle § 73a odst. 2 písm. a) tr. ř.



II. Patnáctidenní lhůta k podání návrhu státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání vazby podle § 72 odst. 2 tr. ř. je prekluzivní, jejím marným uplynutím nepřichází v úvahu další trvání vazby obviněného a nemohou trvat ani instituty vazbu nahrazující podle § 73 a § 73a tr. ř. V takovém případě je třeba vydat příkaz k propuštění obviněného z vazby podle § 73b odst. 6 per analogiam tr. ř.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 4 To 67/2015)

Anotace:
Rozhodnutí řeší některé sporné či nejasné otázky spojené s aplikací ustanovení § 72 odst. 1 a odst. 2 trestního řádu ohledně rozhodování o dalším trvání vazby u obviněných.

První právní věta upřesňuje formu návrhu státního zástupce o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl Vrchní soud v Praze, že v případě, že státní zástupce považoval vazbu obviněného i nadále za nezbytnou (tj. neshledal-li důvody k rozhodnutí podle § 73b odst. 6 věta první tr. ř.), měl návrh podat, což platí bez ohledu na to, jak bylo nakonec soudem o vazbě rozhodnuto, tedy v tomto případě propuštěním z vazby na základě přijetí institutů nahrazujících vazbu. Nelze se ztotožnit s názorem státního zástupce, že fakticky uvedený návrh podán byl, neboť je za něj možno považovat jak přípis státního zástupce, kterým předložil soudu žádost obviněného o propuštění z vazby, tak i stížnost státního zástupce proti usnesení, kterým soud rozhodl o přípustnosti přijetí peněžité záruky podle § 73a odst. 2 písm. a) tr. ř. Ve skutečnosti je návrh státního zástupce podle § 72 odst. 2 tr. ř. specifickým procesním úkonem a za takový návrh lze považovat jen takto výslovně označené podání s určitými náležitostmi, které jsou uvedeny v pokynu obecné povahy NSZ č. 8/2009. Každopádně musí z návrhu explicitně vyplývat, že jde o tento procesní návrh na „prodloužení“ vazby, resp. ponechání ve vazbě, jak ostatně vyplývá i z ustanovení § 59 odst. 4 tr. ř. (pozn. nyní odst. 3), které tu lze však aplikovat jen v omezené míře.

Ve druhé právní větě je vyjádřeno stanovisko Vrchního soudu v Praze týkající se charakteru patnáctidenní lhůty k podání předmětného návrhu státního zástupce, kdy v odůvodnění svého usnesení soud uvedl, že návrh státního zástupce je třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců. Tato patnáctidenní lhůta je podle teorie i soudní praxe (i přes nejasné znění zákona) tzv. propadná a v případě jejího nerespektování je třeba postupovat podle § 72 odst. 1 poslední věty tr. ř. per analogiam a vydat příkaz k propuštění obviněného z vazby na svobodu, a to podle § 73b odst. 6 věta druhá tr. ř. per analogiam.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 15. 6. 2017, publikováno ve sbírce 7/2017 pod č. 35)