Vražda s rozmyslem, § 140 odst. 2 tr. zákoníku

7. 10. 2016

U zločinu vraždy spáchané s rozmyslem podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku není rozhodné, zda pachatel s rozmyslem jednal po celou dobu útoku, ale postačí, že rozmysl jako kvalifikační znak byl shledán v části útoku, v jehož průběhu pachatel jednal zpočátku v afektu, který později odezněl. Potřebné je rozlišit, která část činu byla vykonána v náhlém hnutí mysli (afektu) a kdy nastoupil rozmysl jako uvážené jednání, které se vztahuje ke způsobu, jak byla vůle pachatele v průběhu skutku realizována, protože rozmysl na straně pachatele nemůže existovat souběžně s afektem.



O jednání s rozmyslem se může jednat např. tehdy, když pachatel proti poškozenému nejprve zaútočil v afektu, v němž poškozenému způsobil závažná zranění, která by však bezprostředně nevedla k jeho smrti, avšak následně zraněného poškozeného na určitou dobu opustil, a když se k němu vrátil, ve vražedném jednání pokračoval. Okamžik, kdy od poškozeného odešel, v tomto případě představuje rozhodný mezník, který působil na psychiku pachatele, jenž měl příležitost si uvědomit jak nastalou situaci, kterou přivodil, tak i své další kroky. Jestliže bez jakéhokoli dalšího vnějšího podnětu mu pachatel po svém návratu zasadil nožem další rány a účinným opakovaným mechanismem již zraněného poškozeného cíleně usmrtil, jednal s racionální kontrolou svědčící o úmyslném usmrcení s rozmyslem.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 8 Tdo 998/2015)

Anotace:
Nejvyšší soud se na podkladě dovolání obviněného zabýval zejména jeho námitkou proti posouzení zavinění za zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným soudy nižších stupňů. Ve zmíněném mimořádném opravném prostředku obviněný přitom uvedl, že neměl v úmyslu poškozeného usmrtit, že nejednal s rozmyslem ani zvlášť surovým způsobem, nýbrž v afektu vyvolaném strachem, úlekem, omluvitelným hnutím mysli a předchozím zavrženíhodným jednáním poškozeného, a že soudy tudíž měly posoudit spáchaný skutek jako zločin zabití § 141 odst. 1 tr. zákoníku nebo jako zločin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1, 5 tr. zákoníku. Nejvyšší soud provedl v odůvodnění svého usnesení důkladný rozbor subjektivní stránky zločinu vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž s ohledem na konkrétní zjištěné skutkové okolnosti posuzované věci dospěl k právnímu závěru vyjádřenému v uveřejněné právní větě. Pouze nad rámec je možné doplnit, že dovolací soud se zabýval i okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, pokud jde o spáchání činu zvlášť surovým způsobem.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 25. 2. 2016; publikováno ve sbírce 2/2016 pod č. 10)