Zabrání věci, Rozsudek, § 101 tr. zákoníku, § 121, § 230 odst. 2, 3 tr. ř.

30. 6. 2016

Jestliže v hlavním líčení soud prvního stupně postupem podle § 230 odst. 2, nebo 3 tr. ř. nevyhradí rozhodnutí o ochranném opatření (např. o návrhu státního zástupce na uložení zabrání věci) veřejnému zasedání, není součástí jeho rozhodnutí (rozsudku) negativní výrok, tj. že se ochranné opatření neukládá, eventuálně že se zamítá návrh státního zástupce na jeho uložení. V odůvodnění rozhodnutí však stručně vysvětlí úvahy, které jej vedly k nevyhovění návrhu na uložení ochranného opatření.



Jiná situace nastane v případě, kdy soud v hlavním líčení podle § 230 odst. 2 nebo 3 tr. ř. vyhradí rozhodnutí o ochranném opatření veřejnému zasedání, pak po skončení dokazování ve veřejném zasedání je povinen učinit i případný negativní výrok, tj. že se ochranné opatření neukládá, nebo že se návrh státního zástupce na jeho uložení zamítá, nejsou-li splněny podmínky pro jeho uložení.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 5 Tdo 523/2015)

Anotace:
Na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch i ve prospěch obviněného se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda je soud povinen rozhodnout o návrhu státního zástupce na uložení ochranného opatření tzv. negativním výrokem. V souvislosti s touto otázkou konstatoval, že jak vyplývá z ustanovení § 36 tr. zákoníku, ochranná opatření představují samostatný druh trestních sankcí ukládaných pachateli trestného činu nebo činu jinak trestného. V rámci úvah o uložení konkrétního druhu trestu i ochranného opatření je soud vázán jen zákonnými podmínkami pro jejich ukládání, nikoli návrhy přednesenými v obžalobě, resp. v závěrečném návrhu státního zástupce u hlavního líčení. Nejvyšší soud neshledal žádný důvod rozlišovat jednotlivé druhy ochranných opatření z toho hlediska, zda o některém z nich je třeba činit i tzv. negativní výrok a o jiném nikoli. Podstatným hlediskem pro rozhodnutí soudu o ochranném opatření i tzv. negativním výrokem je pouze to, zda soud vyhradil podle § 230 odst. 2 tr. řádu toto rozhodnutí veřejnému zasedání. Pokud soud postupoval podle citovaného ustanovení, rozhodne po skončení dokazování ve veřejném zasedání usnesením, proti němuž je přípustná stížnost. Jak Nejvyšší soud v označené trestní věci zdůraznil, výlučně za této procesní situace je nutné učinit pozitivní nebo negativní výrok. Řízení o ochranném opatření musí být totiž skončeno vyhlášením rozhodnutí soudu. Dovolací soud rovněž konstatoval, že stejné závěry se uplatní i za situace, když státní zástupce podal návrh na uložení zabrání věci, která nenáleží obviněnému, a soud vyhradil rozhodnutí o tomto ochranném opatření veřejnému zasedání (viz § 230 odst. 3 tr. řádu).

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 27. 4. 2016; publikováno ve sbírce 4/2016 pod č. 20)