Zvýhodnění věřitele, § 223 tr. zákoníku

27. 9. 2017

Pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zvýhodnění věřitele podle § 223 tr. zákoníku je rozhodující výše zvýhodnění určitého věřitele, nikoliv počet ostatních věřitelů a výše jejich pohledávek, neboť tyto okolnosti nejsou znakem skutkové podstaty daného trestného činu. Škodlivý následek představuje částka, které se pro zvýhodnění konkrétního věřitele nedostalo ostatním věřitelům. Počet věřitelů a výše jejich pohledávek se však nepřímo projevuje i ve znaku škody, protože teprve při zohlednění všech pohledávek dlužníka je možné určit, jaký byl celkový rozsah zadlužení a kolik by při poměrném a rovnoměrném vypořádání připadlo na jednotlivé věřitele. To se zprostředkovaně promítne i do řešení otázky, o kolik byl určitý konkrétní věřitel zvýhodněn a jak vysoká je tedy škoda jako znak skutkové podstaty posuzovaného trestného činu (viz rozhodnutí pod č. 6/2005-III. Sb. rozh. tr.).



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 5 Tdo 66/2016, ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.66.2016.1)

Anotace:
V této věci vyhověl Nejvyšší soud dovolání dvou obviněných a zrušil odsuzující rozsudek soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání obviněných jako nedůvodné zamítnuto. Obviněným bylo kladeno za vinu, že jako členové představenstva akciové společnosti (A) záměrně vyvedli z této společnosti veškerý hmotný i nehmotný majetek, a to ve prospěch jiné akciové společnosti (B), v níž byl předsedou představenstva jeden z obviněných. K převodu majetku mělo docházet na základě rámcové kupní smlouvy a dohody o narovnání a takto měli obvinění úmyslně poškodit celkem 36 věřitelů se škodou v celkové výši 4 773 091 Kč, čímž se měli dopustit přečinu zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, 2 tr. zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Dovolací soud uvedl, že skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně postrádá uvedení podstatné skutečnosti, v jaké výši a jakým způsobem došlo ke zvýhodnění věřitele – tedy akciové společnosti B, do které měl být majetek vyveden. Jednalo se zřejmě o důsledek skutečnosti, že obžaloba v jednání obviněných spatřovala původně zcela jiný trestný čin, jehož znaky podle soudu prvního stupně nebyly naplněny. Došlo tak k posunu v trestněprávní kvalifikaci činu obviněných, která se ovšem dostatečným způsobem nepromítla do skutkových zjištění a popisu skutku, jenž obsahuje pouze okolnosti týkající se převodu majetku, majetkových práv a dalších aktiv akciové společnosti A a dále obsahuje výčet poškozených a jim způsobené škody. Ze skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně však nelze vyčíst, na jakou částku měla akciová společnost B, jakožto tvrzený zvýhodněný věřitel akciové společnosti A, nárok při zachování zásad poměrného a rovnoměrného vypořádání, o kolik tato částka převyšuje skutečně poskytnuté plnění na základě rámcové kupní smlouvy a dohody o narovnání, neboli v jaké výši skutečně došlo ke zvýhodnění tohoto věřitele. Nejvyšší soud přisvědčil argumentu dovolatelů, že skutková věta výroku o vině soudu prvního stupně trpí podstatnou vadou, neboť neobsahuje jeden ze základních zákonných znaků trestného činu zvýhodnění věřitele, který je obviněným kladen za vinu, tedy popis, v čem mělo zvýhodnění daného věřitele spočívat.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 15. 6. 2017, publikováno ve sbírce 10/2017 pod č. 51)