Zvýhodnění věřitele, § 223 tr. zákoníku

21. 4. 2017

Za škodu u trestného činu zvýhodnění věřitele podle § 223 tr. zákoníku se považuje celá částka vyplacená zvýhodněným věřitelům na úkor jiných věřitelů dlužníka pouze tehdy, pokud by zvýhodnění věřitelé podle příslušných ustanovení insolvenčního zákona neobdrželi žádné plnění z majetkové podstaty dlužníka. V takovém případě nemá vliv na zjištěnou výši škody skutečnost, že soudy nezohlednily zásadu rovnoměrného a poměrného uspokojení (srov. č. 6/2005-III. Sb. rozh. tr.).



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 5 Tdo 93/2016, ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.93.2016.1)

Anotace:
Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí reagoval na jednu z dovolacích námitek obviněného týkající se výše škody uvedené v rozhodnutích soudů nižších stupňů.

Dovolací soud (s odkazem na dosavadní judikaturu) uvedl, že škoda jako zákonný znak zvýhodňování věřitele představuje rozdíl mezi částkou, kterou byla uspokojena pohledávka zvýhodněného věřitele, a částkou, která by tomuto věřiteli náležela při poměrném a rovnoměrném vypořádání v konkursu, protože právě tento rozdíl představuje částku, o niž byli ostatní věřitelé poškozeni. V tomto konkrétním případě se však (jak vyplývá z jeho argumentace) odvolací soud tímto postupem neřídil, neboť stejně jako soud prvního stupně považoval automaticky za škodu celou částku, již obviněný (jako jednatel společnosti v úpadku) vyplatil zvýhodněným věřitelům. Nicméně samotný závěr odvolacího soudu o rozsahu škodlivého následku je nakonec dle názoru Nejvyššího soudu správný, protože z provedených důkazů vyplynulo, že v rámci řešení úpadku předmětné společnosti nedojde (v době rozhodování soudů v této trestní věci ještě nebylo řízení o úpadku společnosti skončeno) k úplnému uspokojení ani pohledávek za podstatou ve smyslu § 168 a § 169 insolvenčního zákona. Tedy vzhledem k nedostatku prostředků patřících do majetkové podstaty úpadce a výši přednostních pohledávek by zvýhodnění věřitelé v rámci řešení úpadku předmětné společnosti neobdrželi ničeho. V tomto ohledu lze tedy samotné zjištění výše škody učiněné soudy nižších stupňů považovat ve výsledku za správné a odpovídající zákonnému způsobu jejího určení rozvinutého soudní judikaturou. Námitka obviněného tudíž nebyla shledána opodstatněnou.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 22. 2. 2017, publikováno ve sbírce 5/2017 pod č. 20)