Bulletin oddělení analytiky a srovnávacího práva 2/2018

Oddělení analytiky a srovnávacího práva Vám přináší druhé letošní číslo svého Bulletinu.

Pozornost v něm věnujeme mimo jiné zprávě EU Justice Scoreboard za rok 2018, která přináší informace o soudních reformách, délce řízení v občanskoprávních a obchodních věcech, o množství nápadu nebo o nevyřízených věcech v členských státech Evropské unie. Je potěšující, že pro Českou republiku ze zprávy vyplynuly závěry, které poukazují na zlepšení ve více ukazatelích.



Z judikatury vrcholných evropských soudů je třeba upozornit na velice zajímavá rozhodnutí Spolkového soudního dvora, který se v uplynulém období zabýval otázkou, zda počítačové aplikace sloužící na blokování reklam na webových stránkách neporušují zákon o nekalé soutěži a také otázkou, zda záznamy z palubních kamer umístěných v automobilech lze v soudním řízení v případě dopravních nehod použít jako důkaz. Posledně uvedené poskytuje zároveň vodítko pro technické nastavení palubních kamer, které nezasahuje do práva na ochranu osobních údajů.

Soudní dvůr Evropské unie se v rozsudku Coman zabýval problematikou výkladu pojmu „manžel nebo manželka“, a to konkrétně, zda se uvedené pojmy vztahují také na státního příslušníka třetího státu, který je stejného pohlaví jako občan Evropské unie, s nímž právoplatně uzavřel manželství podle práva jiného členského státu. Z rozsudku ze dne 15. 3. 2018 ve věci vedené proti České republice pak plyne závěr, že podmínka české státní příslušnosti pro přístup k povolání notáře v České republice je v rozporu s čl. 49 SFEU. Takový požadavek pro přístup k povolání notáře podle názoru Soudního dvora představuje diskriminaci na základě státní příslušnosti a je nepřípustným omezováním svobody usazování.

Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva je třeba upozornit na rozsudek z oblasti trestního práva ve věci Correia de Matos proti Portugalsku. Z hlediska merita se jednalo o posouzení, zda požadavek na povinné zastoupení právním zástupcem v trestním řízení vyžadovaný portugalským právem není v rozporu s čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Úmluvy. Výkladem stejného článku se Evropský soud pro lidská práva zabýval i ve věci Mirovni Inštitut proti Slovinsku, kdy posuzoval otázku, zda právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá i na soudní spory vzniklé na základě veřejných zakázek.

Příjemné čtení přeje oddělení analytiky a srovnávacího práva.


Bulletin NS 2/2018