Bulletin oddělení analytiky a srovnávacího práva 2/2019

Oddělení analytiky a srovnávacího práva si pro Vás opět připravilo čerstvé novinky a zajímavá rozhodnutí evropských soudů.


Z judikatury nejvyšších soudů členských států Evropské unie jsme se zaměřili na rozsudek francouzského Kasačního soudu v otázce posouzení smlouvy o úvěru uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která obsahovala jeho automatické zesplatnění v případě skončení pracovního poměru, v kontextu vnitrostátní spotřebitelské legislativy. Dále stojí za zmínku rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojeného království, který se ve svém rozsudku zabýval problematikou mezinárodní příslušnosti při posouzení žaloby na náhradu škody způsobené dceřinou společností, která byla uplatněna vůči dceřiné společnosti (se sídlem mimo EU) a současně vůči společnosti mateřské (se sídlem v EU).

V sekci věnované rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva jsme se zaměřili mimo jiné na otázku jmenování soudců, jestliže k jejich jmenování došlo v rozporu s postupem stanoveným zákonem. Lze takového soudce považovat za zákonného? Ve svém dalším rozhodnutí se štrasburský soud zabýval souladem britské protiteroristické legislativy, jež umožňovala na letišti, v přístavu či mezinárodní železniční stanici vyslýchat cestujícího bez formálního zadržení a přístupu k právníkovi, s Úmluvou. Další námi vybrané rozhodnutí se zaměřilo na otázky spojené s respektováním soukromého a rodinného života v kontextu příspěvků na internetovém fóru. Poslední anotované rozhodnutí se týká prvního rozhodnutého řízení o nesplnění povinnosti smluvním státem podle čl. 46 odst. 4 Úmluvy. Ázerbájdžán dle Soudu své povinnosti vyplývající mu z rozhodnutí nesplnil.

Pokud se jedná o rozhodovací praxi Soudního dvora EU, tak jsme pozornost věnovali např. rozhodnutí ve věci výkladu pojmu „individuální pracovní smlouvy“ ve smyslu Luganské úmluvy. Za pozornost jistě stojí i další věc, v níž se zabýval pojmem „škoda způsobená provozem vozidla“, jestliže ke škodné události došlo vzplanutím auta v soukromé garáži. Kromě toho Soudní dvůr řešil, jaký orgán lze považovat za justiční orgán ve smyslu rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu, resp. jeho požadované vlastnosti zejména s ohledem na jeho nezávislost, aby mohl být považován za oprávněný vystavující orgán. Zajímavou věcí pak byl rovněž spor mezi Komisí a Polskem ohledně polské legislativy, jež měla za následek změnu věkové hranice odchodu soudců Nejvyššího soudu do důchodu. V neposlední řadě jsme vybrali rozhodnutí, ve kterém Soudní dvůr řešil, zda lze za pobočku dopravní společnosti považovat i takovou pobočku, která se na právním vztahu nepodílela a současně zda lze za konkludentní volbu mezinárodní příslušnosti považovat absenci písemného vyjádření ze strany žalované k této otázce.

Příjemné čtení Vám přeje redakce Bulletinu.

Bulletin [2019] 2.pdf