Spisová značka: 7Cmo 87/2018
Název judikátu:Sídlo právnických osob zapisovaných do veřejných rejstříků vedených soudy, souhlas vlastníka s umístěním sídla
Soud:Vrchní soud v Praze
Datum rozhodnutí:08/07/2018
Typ rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Právnická osoba
Společnost s ručením omezeným
Veřejný rejstřík (zápis & výmaz) (o. z.)
Dotčené předpisy:§ 429 předpisu č. 89/2012Sb.
§ 14 předpisu č. 304/2013Sb.
Kategorie rozhodnutí:B
USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Holejšovského a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Lenky Grollové ve věci

obchodní společnosti: Didaktika SOWA s.r.o., IČO: 28830156,
sídlem Plemenářský podnik 189, 530 03 Pardubice – Nemošice,

o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 7. února 2018, č.j. 55 Cm 6/2017-62,
takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

1. Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozhodl usnesením ze dne 7. února 2018, č.j. 55 Cm 6/2017-62 tak, že obchodní společnost Didaktika SOWA s.r.o. (dále též jen „společnost“) se zrušuje s likvidací (výrok I.) a ustanovil společnosti likvidátora – jednatele L. N. (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně rekapituloval dosavadní průběh řízení s tím, že „společnost vyzval v souladu s ust. § 172 odst. 2 o.z., aby odstranila důvod, pro který je navrhováno její zrušení s likvidací, a to, že nemá sídlo, neboť z připojeného spisu rejstříkového soudu vedeného Krajským soudem v Hradci Králové plyne, že vlastník nemovitostí, kde se nachází zapsané sídlo společnosti M. H. sdělil“ /jak odvolací soud zjistil nahlédnutím do tohoto spisu, mělo to být zřejmě dne 18.8.2016 Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj/, „že se společnost na adrese, na které je zapsáno sídlo společnosti od 31.3.2016 nenachází, nemá uzavřenou s vlastníkem nemovitosti nájemní smlouvu a nemá ani jiný právní titul, na jehož základě by mohla prostory v nemovitosti užívat“. „Na výzvu společnost sdělila, že v souladu s § 120 o.z. má řádně zapsané sídlo společnosti na základě zakladatelské listiny. Nedošlo ke změně zapsaných skutečností a není důvod k takové změně. Společnost nespatřuje důvod ke zrušení společnosti. Nevyvíjí nezákonnou činnost, splňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby a má statutární orgán. V dalším podání sdělila, že navrhovatel (v tomto případě finanční úřad) uvádí soud v omyl, kdy svým originálním jedinečným výkladem zaměňuje pojem zapsané sídlo společnosti, které samo o sobě je určeno formálním zakladatelským jednáním právnické osoby a bez takového právního jednání společnost právně nevznikne. Je bezpochyby postaveno najisto, že společnost má zapsané sídlo na adrese Plemenářský podnik 189, obec Nemošice a tímto užívá dotčené nemovitosti na základě doposud neodvolaného písemného souhlasu s umístěním sídla, které vystavil v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastník nemovitostí a tento právní titul, souhlas s umístěním sídla společnosti trvá, nebyl odvolán. Z „právní opatrnosti“ společnost uvedla, že případné odvolání souhlasu není předmětem tohoto řízení. Z písemného vyjádření majitele nemovitosti, které učinil k výzvě finančního úřadu, dle společnosti neplyne ani nijak nevyplývá skutečnost, že majitel nemovitosti zrušil či dotčeným písemným vyjádřením ruší souhlas s umístěním sídla společnosti. Společnost uvedla, že v současné době nemá nikde jinde pronajaté žádné nebytové či bytové prostory, neboť takové k existenci nepotřebuje, nikterak nevyužije. Společnost je kontaktní především prostřednictvím veřejně známých emailů, telefonních čísel a v neposlední řadě adresou datové schránky. Usnesením č.j. 55 Cm 6/2017-58, ze dne 26.10.2017 vyzval soud účastníky, aby sdělili soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud bez dalšího za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Na výzvu soudu se účastníci řízení (společnost, společník L. N.) nevyjádřili, soud prvního stupně měl proto bez dalšího za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí a rozhodl vyhlášením rozhodnutí bez nařízení ústního jednání soudu dle § 115a o. s. ř. (ve spojení s ust. § 1 odst. 3 z.ř.s.)“. Dále soud prvního stupně shrnul a opětovně uvedl, že „vyzval společnost k nápravě a k podání návrhu na zápis faktického sídla, a to s ohledem na skutečnost, která vyplynula z rejstříkového spisu vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, sp. zn. C 30275. M. H., vlastník nemovitosti, v níž se nachází zapsané sídlo společnosti, uvedl, že na této adrese se sídlo společnosti nenachází, a to od 31.3.2016. Soud prvního stupně vzal tuto skutečnost za prokázanou, a to listinným důkazem, prohlášením vlastníka nemovitosti M. H., ke kterému zároveň předložil i výpověď z nájmu, ze které vzal soud za prokázané, že nájemce Didaktika SOWA s.r.o. vypověděl nájem nebytového prostoru na adrese zapsané jako sídlo společnosti. Výpověď ze strany nájemce byla platná ke dni předání výpovědi pronajímateli. Přes výzvu soudu společnost nápravu nezjednala, pouze uvedla, že souhlasné prohlášení vlastníka nemovitosti s umístěním sídla nebylo odvoláno. Tomuto tvrzení však neodpovídá prohlášení vlastníka nemovitosti M. H., které lze, dle obsahu, považovat, dle názoru soudu, za odvolání souhlasu s umístěním sídla společnosti. Společnost ani na výzvu soudu netvrdila, že na zapsané adrese sídla skutečně sídlí, poukazovala na to, že je kontaktní na emailové adrese, telefonních číslech či na adrese datové schránky. Vzhledem k tomu soud prvního stupně dospěl k závěru, že společnost na adrese sídla nesídlí, nadále tudíž nesplňuje předpoklady vyžadované zákonem pro vznik právnické osoby. Soud byl proto nucen postupovat dle ust. § 172 odst. 1 písm. b) o.z. a rozhodnout o zrušení společnosti s likvidací. Soud při své úvaze vycházel i z judikatury Nejvyššího soudu, např. rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 3692/2010, zjistí-li rejstříkový soud, že zanikl ( či nikdy neexistoval) právní důvod užívání prostor, ve kterých je umístěno zapsané sídlo společnosti, vyzve ji ke zjednání nápravy. Nezjedná-li společnost v soudem určené přiměřené lhůtě nápravu (nedoloží-li listinu osvědčující právní důvod užívání zapsaného sídla, popř. nerozhodne o změně svého sídla), rozhodne soud o zrušení společnosti s likvidací“, (lze použít i po změně právní úpravy po 1.1. 2014). Vzhledem k tomu, že soud rozhodl o zrušení společnosti s likvidací, v souladu s ust. § 191 odst. 1 a 3 o.z. jmenoval likvidátora, a to jednatele společnosti, neboť nezjistil žádné skutečnosti, které by ho vedly k úvaze, že stávající jednatel nesplňuje zákonem stanovené předpoklady být členem statutárního orgánu či na jeho straně jsou jakékoliv důvody, pro které po něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci likvidátora vykonával“.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost včasné odvolání. V odvolání namítla, že Krajský soud v Pardubicích se opakovaně čistě formálně a taxativně odvolává a dovolává prostého písemného „prohlášení vlastníka nemovitosti“ p. M. H., který ve svém, pouze písemném prohlášení, bez úředně ověřeného podpisu, uvedl, že odvolatel se již v jeho nemovitosti nenachází, nemá uzavřený nájemní vztah. Krajský soud si tedy jednostranně a bez další úvahy podle obsahu písemného prohlášení vlastníka nemovitosti, dovodil, že souhlas s udělením sídla je odvolaný a to již bez dalších zjišťování. Vlastník nemovitosti je připravený učinit právní úkon, či ústní prohlášení před soudem o skutečnosti, že dále trvá jeho písemný souhlas s umístěním sídla společnosti, který svobodně učinil vůči společnosti pro účel zakladatelských právních úkonů společnosti. Krajský soud se ve výzvě č.j. 55 Cm 6/2017-46, pro laika zmatečně dovolává, doložení určitých dokladů, neboť se při svém rozhodování domnívá, že odvolatel již nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik společnosti zákonem (nemá sídlo - ust. § 120 ve spojení s ust. § 126 odst. 1 o.z.). Odvolatel nemá právní vzdělání a z těchto důvodů a při zachování principu rovnosti soudního řízení se tázal s veškerou úctou Krajského soudu „aby odvolateli nařídil a objasnil, popř. specifikoval jak - jakou formou má prokázat, předložit důkazy k odstranění utkvělé domněnky spočívající v neexistenci sídla společnosti“. Krajský soud staví na jednu právní rovinu „smlouvu nájemní, popř. smlouva o nájmu nebytových prostor sloužících k podnikání“ na straně jedné a udělený „souhlas vlastníka s umístěním sídla společnosti“ na straně druhé, který sám o sobě je považován a chápán za právní důvod k užívání nemovitosti. Odvolatelka navrhla, aby Vrchní soud v Praze zrušil odvoláním napadené usnesení v plném rozsahu.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Z obsahu předloženého soudního spisu vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. ledna 2017, č.j. 55 Cm 6/2017-7, soud prvního stupně zahájil řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.), přibral do řízení jako účastníka společníka L. N., nar. xxx, (výrok II.), rozhodl o zrušení společnosti s likvidací (výrok III.), likvidátorem ustanovil jednatele společnosti L. N. (výrok IV.), společnosti uložil povinnost zaplatit soudní poplatek 2 000 Kč (výrok V.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.). K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze coby odvolací soud usnesením ze dne 27. července 2016 č.j. 14 Cmo 195/2017 – 37 usnesení soudu prvního stupně ve výrocích III. až VI. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nyní odvoláním napadeným usnesením (tj. usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 7. února 2018 č.j. 55 Cm 6/2017 - 62) soud prvního stupně rozhodl opětovně o zrušení společnosti (výrok I.) a o ustanovení likvidátora (výrok II.).

5. Vzhledem ke skutečnosti, že odvolací soud usnesením ze dne 27. července 2016 č.j. 14 Cmo 195/2017 – 37 rozhodl nejen o zrušení meritorních výroků, ale i akcesorických výroků, a to o poplatkové povinnosti a o náhradě nákladů řízení, byl soud prvního stupně povinen rozhodnout současně i o poplatkové povinnosti a dále o náhradě nákladů řízení, což však neučinil. V souladu se zásadou hospodárnosti řízení odvolací soud nevrátil předložený spis soudu prvního stupně k vydání doplňujícího usnesení ohledně poplatkové povinnosti a náhrady nákladů řízení, neboť – jak rozvedeno níže, jsou dány důvody pro zrušení napadeného usnesení (jeho dvou meritorních výroků), což by mělo za následek i zrušení následně vydaného doplňujícího usnesení (akcesorických výroků o poplatkové povinnosti a náhradě nákladů řízení). Takový postup by odporoval zásadě hospodárnosti řízení.

6. Dle § 167 odst.1 o.s.ř. „Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.“ Z citovaného ustanovení vyplývá, že v občanském soudním řízení rozhoduje soud zásadně formou usnesení, a to nejen v demonstrativně uvedených případech § 167 odst.1, věta druhá o.s.ř. Soud musí reagovat na řadu situací v řízení, o nichž je třeba rozhodnout, než dojde k vydání rozhodnutí ve věci samé (meritorního rozhodnutí). Občanské soudní řízení je formalizovaný proces rozhodování soudu, přičemž zákon klade na jeho rozhodnutí kvalitativní i formální požadavky. Formálním požadavkem je i požadavek na formu, jakou soud činí své úkony. Požadavek formy je vyjádřen ve výše citovaném ustanovení § 167 odst. 1, věta první o.s.ř. tak, že „Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením.“ Výzva soudu k předložení právně relevantní listiny je rozhodnutím soudu, kterým soud ukládá účastníku řízení povinnost – povinnost předložit určitou listinu. I proto musí být učiněno v zákonem stanovené formě usnesení.

7. Z výše uvedeného pro daný případ vyplývá, že vyzýval-li soud prvního stupně společnost k zaslání nájemní smlouvy či jiného dokumentu… nikoli v zákonem vyžadované formě usnesení, ale toliko z hlediska občanského soudního řádu i zákona o veřejných rejstřících bezformálním písemným „přípisem“, navíc částečně matoucím, zatížil tím řízení podstatnou formální vadou. Částečná zmatečnost vyplývá z textu „přípisu“, v němž soud prvního stupně uvedl, že „… Mezi zapsaným sídlem společnosti ve veřejném rejstříku a skutečným sídlem je tudíž nesoulad.“. Tato věta ve spojení se zahájeným řízením o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora může oprávněně vzbudit mylnou představu, že důvodem zrušení společnosti s likvidací je nesoulad „zapsaného“ a „skutečného“ sídla. Nelze vyloučit, že předmětná společnost s ručením omezeným coby účastník řízení o svém zrušení s likvidací na základě matoucího „přípisu“ soudu mohla učinit nesprávný závěr, že v obchodním rejstříku zapsaná adresa sídla obchodní společnosti musí odpovídat sídlu skutečnému. Z žádného platného a účinného právního předpisu nevyplývá, že adresa zapisovaná do obchodního rejstříku jako sídlo obchodní korporace musí být „ skutečným sídlem“ této obchodní korporace. Český právní řád ani neobsahuje legální definici „skutečného sídla“ ani právnické osoby, ani podnikatele a potažmo tak ani obchodní korporace, byť tento pojem používá (viz § 429 odst.2 o.z.). Z ustanovení § 429 odst.2 o.z. pro podnikatele vyplývá, že zákonodárce sice počítá s existencí „skutečného sídla“, které ovšem nijak nedefinuje (lze si pod tímto pojmem zřejmě představit konkrétní prostory v nichž je umístěna správa podnikatele či prováděna činnost obchodního závodu podnikatele a v němž jej lze kontaktovat) a s existencí tzv. zapsaného sídla, jímž se rozumí sídlo, které si podnikatel nechá zapsat do obchodního rejstříku jako své sídlo a k němuž musí být dán právní důvod jeho užívání po celou dobu existence v obchodním rejstříku zapsaného podnikatele resp. zapsané osoby (ve smyslu § 14 odst.3 z.v.r.). Z ustanovení § 429 odst.2 o.z. pro podnikatele vyplývá, že zákonodárce výslovně počítá s možností, že jako sídlo bude v obchodním rejstříku zapsána jiná adresa, než je adresa tzv. „skutečného sídla“. Počítá s tím, že se bude lišit tzv. formální sídlo, jímž je sídlo zapsané v obchodním rejstříku od tzv. skutečného sídla viz. výše. Zapsané sídlo tak může být sídlem jen tzv. formálním, může být zároveň sídlem tzv. skutečným. Tyto závěry odvolacího soudu jsou ostatně v souladu i s odbornou literaturou (srov. k tomu komentář k § 14 z.v.r. in Hampel, P., Walder, I., Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. 1.vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, 368 s.). Nejen dle současně platné a účinné právní úpravy (od 1.1.2014) ze zákona nevyplývá, že zapsané a „skutečné sídlo“ musí být na stejné adrese resp. být představováno shodnými prostory, ale již i v právní úpravě platné a účinné od 20.7.2009 do 31.12.2013 byl opuštěn princip „skutečného sídla“. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.5.2011 sp.zn. 29 Odo 3692/2010, publikované pod č. 12/2012.

8. K odvolací námitce vztahující se k „souhlasu vlastníka nemovitosti s umístěním sídla společnosti“ (dále též jen „písemné prohlášení“, „prohlášení“ či „souhlas“) uvádí odvolací soud následující. O zrušení právnické osoby proto, že nemá právní důvod užívání prostor představujících její sídlo resp. v nichž je umístěno její sídlo (§ 14 ve spojení s § 9 odst.1 z.v.r.) platí, že právní důvod užívání prostor ve smyslu § 14 z.v.r. musí být dán po celou dobu existence této právnické osoby zapsané do veřejného rejstříku. Tímto právním důvodem však není samo o sobě písemné prohlášení vlastníka nemovitosti o souhlasu s umístěním sídla ve smyslu § 14 odst.2 z.v.r. Právním důvodem užívání prostor může být například vlastnické právo, právo odpovídající právu věcného břemene či jiné věcné právo k předmětné nemovitosti resp. prostorám v ní, právo nájemní, podnájemní či jiné užívací právo vyplývající z jiné než nájemní či podnájemní smlouvy. Prohlášením vlastníka nemovitosti resp. prostor učiněným dle § 14 odst.2 z.v.r. lze toliko doložit v rejstříkovém řízení existenci právního důvodu užívání prostor resp. nemovitosti či její části. Účelem je usnadnění a zjednodušení řízení resp. doložení oprávněnosti užívání prostor do obchodního rejstříku zapsanou resp. zapisovanou osobou. Toto prohlášení neobstojí v situaci, kdy bude soudem zjištěno resp. soudu doloženo či před soudem prokázáno, že právní důvod užívání prostor neexistuje. Neexistence tohoto právního důvodu může být dána jak od počátku, tak i jeho zánikem v průběhu existence zapsané osoby. Ke stejným závěrům jako odvolací soud dochází i odborná právní teorie (srov. k tomu komentář k § 14 z.v.r. in Hampel, P., Walder, I., Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. 1.vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, 368 s.). Shrnuto, prohlášení učiněné dle § 14 odst. 2 z.v.r. pouze deklaruje existenci právního důvodu, právního titulu, na základě něhož existuje oprávnění ve veřejném rejstříku zapsané osoby (či do něj zapisované osoby), tím pádem též obchodní korporace včetně společnosti s ručením omezeným, užívat prostory představující její sídlo , resp. v nichž je sídlo umístěno. Samo o sobě však prohlášení o souhlasu vlastníka s umístěním sídla není právním důvodem, resp. titulem pro užívání předmětných prostor jako sídla právnické osoby. V zániku právního důvodu užívání konkrétních prostor coby sídla ve veřejném rejstříku zapsané osoby je inkorporováno odvolání souhlasu vlastníka těchto prostor učiněného dle § 14 odst.2 z.v.r. , jinak řečeno souhlas vlastníka nemovitosti ve smyslu § 14 odst. 2 z.v.r. zaniká spolu se zánikem právního důvodu užívání prostor představujících sídlo ve veřejném rejstříku zapsané osoby. Bylo by tudíž nadbytečné činit prohlášení o odvolání souhlasu s užíváním předmětných prostor, zanikl – li již právní důvod jejich užívání. Nadbytečné by bylo toto odvolání souhlasu vyžadovat rejstříkovým soudem, byl-li mu doložen zánik právního důvodu užívání prostor.

9. Vzhledem k charakteru předmětného statusového řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora (§ 85 písm. a/ z.ř.s.) coby nesporného řízení (ovládaného jinými zásadami než řízení sporné), navíc ve spojení se žádostí společnosti o objasnění věci (č.l. 49 soudního spisu) bylo tudíž nezbytné, aby soud prvního stupně společnosti výše uvedené skutečnosti srozumitelně objasnil v rámci odůvodnění výzvy. Vyzval – li tedy soud prvního stupně společnost k zaslání nájemní smlouvy či jiného dokumentu… nikoli v zákonem stanovené formě usnesení, ale „přípisem“, navíc částečně matoucím (jak popsáno výše) a tudíž nepřesným a nesprávným, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což je samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

10. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o.s.ř.). Při svém dalším rozhodování soud prvního stupně neopomene rozhodnout též o poplatkové povinnosti a náhradě nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 7. srpna 2018


JUDr. Josef Holejšovský, v.r.
předseda senátu