Spisová značka: 39Co 245/2018
Soud:Městský soud v Praze
Datum rozhodnutí:11/14/2018
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Dítě
Hypotéka
Rodičovský příspěvek
Trest
Trestné činy proti rodině a mládeži
Výživné
Dotčené předpisy:čl. 8 Nařízení (ES) č. 2201/2003
čl. 5,2 Nařízení (ES) č. 44/2001
čl. 3 Nařízení (ES) č. 4/2009
čl. 15 Nařízení (ES) č. 4/2009
Kategorie rozhodnutí:E
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Daniely Večerkové ve věci

nezletilých: T. Z., narozená

L. Z., narozená

obě zastoupeny jako kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 3

sídlem v Úřadu městské části Praha 3

děti rodičů: O. Z., narozená

bytem U R. z., P.

zastoupena advokátkou JUDr. Petrou Carvanovou

sídlem Huťská 1383, 272 01 Kladno

P. Z., narozený

bytem F., Kladno

zastoupený advokátem JUDr. Radimem Vypušťákem

sídlem Huťská 1383, 272 01 Kladno

o návrhu matky na zvýšení výživného pro obě nezletilé děti, k odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. června 2018, č. j. 60 P 140/2017-648,


takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že návrh matky na zvýšení výživného za dobu od 1. 9. 2016 do 31. 3. 2018 se zamítá.

II. Za dobu od 1. 4. 2018 nadále se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a v tomto rozsahu se mu věc vrací k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zvýšil výživné pro obě nezletilé děti, stanovené rozsudkem Okresního soudu K. ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 42 P 744/2008, počínaje dnem 1. 9. 2017 na částky 3 000 Kč měsíčně pro T. a 2 500 Kč měsíčně pro L. (výrok I). Výrokem II rozhodl o splatnosti výživného, vyčíslil nedoplatek zvýšeného výživného za dobu od 1. 9. 2017 do 31. 5. 2018 částkou 9 000 Kč pro každou nezletilou a rozhodl o jeho splatnosti ve splátkách pod ztrátou výhody splátek (výrok II). Výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Při svém rozhodování vycházel z toho, že matka se domáhala podáním ze dne 18. 11. 2016 včetně doplňku ze dne 4. 4. 2017 zvýšení výživného na částky 3 200 Kč pro T. a 2 500 Kč měsíčně pro L. (od 1. 9. 2016). Uvedla, že dne 23. 3. 2016 nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v K., č. j. 20 C 57/2015-15, o rozvodu manželství rodičů. Otec se s nezletilými nestýká a nad rámec výživného nepřispívá. Matka musí veškeré mimoškolní aktivity, zejména sportovní kroužky – plavání dcer, financovat sama. Žije s nimi, vyživovací povinnost má pouze k nim, na každou pobírá příspěvek na péči ve výši 3 300 Kč a na mobilitu – 400 Kč měsíčně. Její průměrný měsíční čistý příjem činí 28 400 Kč, je tvořen příjmem ze zaměstnání – asi 21 000 Kč, invalidním důchodem ve výši 4 000 Kč měsíčně, dále příspěvkem na mobilitu – 400 Kč a důchodem ze S. r. 170 €. Měsíční náklady matky na bydlení činí asi 9 000 Kč, navíc platí energie. Na hrazení nájemného se podílí i matčina partnerka částkou 4 000 Kč měsíčně.

3. Soud prvního stupně se při svém rozhodování zabýval opatrovnickým spisem, podle něhož byly poměry obou nezletilých naposledy upraveny pravomocným rozsudkem Okresního soudu v K. ze dne 5. 11. 2015, č. j. 42 P 744/2008-126. Jím byla schválena dohoda rodičů, podle níž byly obě nezletilé pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů svěřeny do péče matky a otec se zavázal přispívat na výživu nezletilé T. částkou 2 000 Kč a na výživu nezletilé L. částkou 1 500 Kč, vždy měsíčně. Vycházel z toho, že rodiče od ledna 2015 nevedou společnou domácnost, o dcery se stará pouze matka, která má vyživovací povinnost pouze k nim. Matka hradí nájem měsíčně 13 500 Kč. Dcery jsou neslyšící a navštěvují speciální školu pro neslyšící, jejich zdravotní stav je dobrý. Čistý průměrný měsíční příjem matky ze zaměstnání činil 17 330 Kč, pobírala invalidní důchod pro invaliditu II. stupně – 3 885 Kč měsíčně, ze S. r. důchod 175 € měsíčně a byl jí vyplácen příspěvek na péči na nezletilé dcery 3 000 Kč měsíčně pro každou z nich. Čistý průměrný měsíční příjem otce činil 21 588 Kč, byl mu rovněž vyplácen invalidní důchod, u něj pro invaliditu III. stupně – 12 175 Kč měsíčně, příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč a s nezletilými se stýkal jednou za 14 dní o víkendu. Matka nezletilých je státní občankou S. r., všichni účastníci měli bydliště na území České republiky, proto dovodil svoji pravomoc a příslušnost věc projednat a rozhodnout z čl. 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 a čl. 5.2 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, přičemž rozhodným právem je právo české (§ 57 zákona č. 91/2012 Sb.). Dále zohlednil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 8. 2016, č. j. 41 P 17/2016-208, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 39 Co 375/2016-335, byl s ohledem na trestní stíhání otce pro zločin znásilnění a soulož mezi příbuznými nad výchovou obou nezletilých nařízen dohled.

4. Otec navrhoval zamítnutí návrhu matky, neboť v mezidobí nedošlo k navýšení odůvodněných výdajů k hrazení potřeb nezletilých. K úhradě volnočasových aktivit uvedl, že neodpovídají jeho životní úrovni a jeho možnostem. Je invalida III. stupně s 20 % zachovalou pracovní schopností. Nově mu přibyla vyživovací povinnost k manželce Mgr. K. Z. a třetí nezletilé dceři Z. J., která se narodila dne. Celkový současný příjem otce činí 33 419 Kč a skládá se z příjmu ze zaměstnání, invalidního důchodu a příspěvku na mobilitu. V roce 2015 pobíral částku vyšší – 34 163 Kč. Matkou namítaný osobní automobil zakoupil s ohledem na nutnost dopravy do zaměstnání na okraji Prahy v logistickém centru A. a rovněž na dopravu nezletilé dcery na foniatrická vyšetření v Motole, neboť i nezletilá Z. je téměř neslyšící. Jde o automobil B. řady 1, rok výroby 2012, který pořídil na úvěr s výší splátky 5 546 Kč měsíčně. Jeho náklady na bydlení činí 10 099 Kč, což je splátka hypotéky, a dále hradí energie. Kontakt s dcerami je složitý, protože je trestně stíhán pro obvinění z pohlavního zneužívání, otec popíral, že by se jej dopustil. Je však nevhodné, aby dcery kontaktoval.

5. Opatrovník nezletilých uvedl, že výživné pro každou z dcer by mělo být zvýšeno o 1 000 Kč měsíčně. Poukázal na náklady na bydlení matky, nadstandardní vybavenost bytu. Nezletilé nadále navštěvují základní školu pro sluchově postižené s dobrým prospěchem. L. má výchovné problémy. T. má trauma z pohlavního zneužívání, jehož se měl dopustit otec. Otec je nepravomocně odsouzený. Obě dcery jsou v péči psycholožky. T. závodně plave. Na úhradu dalších kroužků matka nemá finance. Podle dětské lékařky jsou obě děti neslyšící, ale jinak zdravé. L. nosí brýle. Otec hradí stanovené výživné, s dcerami není v kontaktu a nad rámec výživného jim nepřispívá.

6. V mezidobí otec dne 18. 4. 2018 podal návrh na snížení výživného o 1 000 Kč měsíčně pro T. a 750 Kč měsíčně pro L., neboť ztratil zaměstnání v důsledku nástupu do výkonu trestu odnětí svobody v délce trvání osmi let a uloženou povinnost nahradit dceři T. náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 1 120 981 Kč na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 2 To 1/2018. Může sice brojit proti rozsudku mimořádnými opravnými prostředky, ty nemají odkladný účinek.

7. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že matka stále bydlí s dcerami ve stejném nájemním bytě, za nějž platí 9 000 Kč měsíčně a dále náklady za služby. S partnerkou K. H. nesdílí společnou domácnost. Nezletilým hradí družinu a náklady na výlety a školy v přírodě se školou, brýle a sluchadla. Pobírá příspěvek na péči pro nezletilé dcery ve výši 3 000 Kč měsíčně pro T. a 3 300 Kč pro L. V létě 2017 byly na dovolené v C. T. byla týden ve S., cesta byla financována z projektu pro mladé neslyšící, matka doplácela kapesné 3 000 Kč. Matka pobírá důchod ze S. r. 179,80 € měsíčně, invalidní důchod II. stupně – 4 068 Kč a její průměrný měsíční čistý příjem ze zaměstnání činil v období od ledna 2015 do února 2017 - 21 015 Kč. V období let 2013 až 2017 vykonávala i lektorskou činnost pro U. neslyšících s měsíčním příjmem 2 000 Kč až 3 000 Kč. Otec dne 22. 10. 2016 uzavřel nové manželství s K. J., narozenou 6. 3. 1981. Dne 26. 7. 2016 se jim narodila Z. J. Otec je zaměstnán ve společnosti A. L. P., s.r.o. s průměrným čistým měsíčním příjmem 23 406 Kč za období od září 2016 do září 2017. V předchozím období od dubna 2016 měl čistý měsíční příjem 14 928 Kč a v období od ledna 2015 do března 2016 – 18 914 Kč. Pobírá invalidní důchod III. stupně – 12 541 Kč měsíčně, příspěvek na mobilitu – 400 Kč měsíčně. Otec pracoval i pro společnost U., z této činnosti činil jeho příjem 7 519 Kč. S ohledem na své časové a fyzické možnosti činnosti zanechal. Do zaměstnání dojíždí automobilem. Platí hypotéku 10 000 Kč měsíčně. Byt byl nejprve v jeho vlastnictví, daroval jej však současné manželce a společně zde bydlí. Jeho manželka celodenně pečuje o neslyšící Z. J., která do mateřské školy zatím nedochází. Její měsíční čistý příjem činí 11 000 Kč až 12 000 Kč, skládá se ze 7 600 Kč rodičovského příspěvku, příspěvku na mobilitu 3 800 Kč, důchod ze S. r.. Je rovněž neslyšící.

8. Ze svědecké výpovědi M. J., matky otcovy manželky, vzal soud prvního stupně za prokázané, že pracuje stejně jako otec ve společnosti A. L. P, s. r. o. přes týden bydlí v K. u dcery a otce. Na víkendy se vrací na S., kde má byt. Dceři s péčí o Z. J. tak pomáhá pouze okrajově. Ze svědecké výpovědi Z. H., matky partnerky matky, vzal soud prvního stupně za prokázané, že žije ve stejném domě jako matka nezletilých. I svědkyně je neslyšící, s matkou a nezletilými má dobré vztahy. Zaplatila jim polovinu dovolené v C.. Ze svědecké výpovědi E. H., spolumajitelky domu, v němž má pronajatý byt matka s nezletilými, zjistil, že nájemné 9 000 Kč měsíčně je hrazeno řádně a včas. Ze svědecké výpovědi K. H., partnerky matky nezletilých, vzal soud za prokázané, že většinou bydlí u matky Z. H., jíž na domácnost přispívá částkou 4 000 Kč měsíčně. U své partnerky pobývá o víkendech. Je zaměstnána s měsíčním hrubým příjmem 18 000 Kč, pobírá i částečný invalidní důchod 5 000 Kč měsíčně. Partnerce někdy přispěje na nezletilé, například úhradou kina či sportovních aktivit.

9. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 2 To 1/2018, soud prvního stupně zjistil, že tento rozsudek potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2017, č. j. 1 T 4/2017-602, jímž byl otec nezletilých uznán vinným v jednočinném souběhu dvěma trestnými činy – zvlášť závažným zločinem znásilnění a přečinem soulož mezi příbuznými a byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let. Zároveň mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené nezletilé dceři T. na náhradě škody částku 1 020 981 Kč a nemajetkovou újmu v penězích 100 000 Kč. Na základě výzvy nastoupil dne 23. 4. 2018 do výkonu trestu.

10. Soud prvního stupně postupoval podle § 912 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. – občanského zákoníku, dále § 913 odst. 1, § 915 odst. 1, § 922 odst. 1 a § 923 odst. 1 téhož zákona a dospěl k závěru, že zvýšení výživného pro obě nezletilé děti je namístě, neboť výživné stanovené v roce 2015 nepostačuje k hrazení odůvodněných potřeb nezletilých, které narůstají úměrně s jejich věkem. Zohlednil, že zatímco na straně matky nezletilých nedošlo k zásadnější změně poměrů, otci přibyly dvě vyživovací povinnosti. Výživné stanovil v souladu se zákonnými kritérii, tedy potřebami oprávněných a možnostmi povinného. Uvedl, že v průběhu dalšího řízení rozhodne rovněž o návrhu otce na snížení výživného z důvodu nástupu trestu odnětí svobody, kdy je však třeba mít na zřeteli zásadu, že byl-li rodič odsouzen k trestu vězení proto, že se dopustil úmyslného trestného činu vůči dítěti, k němuž má vyživovací povinnost, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži dítěte s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1181/07. O nákladech řízení rozhodl dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních.

11. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání otec s návrhem na jeho změnu a zamítnutí návrhu matky na zvýšení výživného, snížení výživného od 1. 4. 2018 pro obě dcery na částky 1 000 Kč a 750 Kč měsíčně a nestanovení dlužného výživného. Odůvodnění rozsudku podle něj nesplňuje náležitosti § 157 odst. 2 o. s. ř. Poukázal na to, že soud prvního stupně své rozhodnutí opřel pouze o to, že výživné stanovené v roce 2015 nepostačuje k hrazení odůvodněných potřeb nezletilých, nelze tak přesvědčivě seznat, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Podle něj soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutečný vztah matky a K. H. a nezjistil její majetkové poměry. Jde o snoubenku matky. Její poměry by měly být zjištěny stejně, jak tomu bylo u jeho manželky. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 527/06. Soudu prvního stupně vytýkal i nedostatečné zhodnocení odůvodněných potřeb nezletilých, protože žádným způsobem nevyložil, jak dospěl k závěru, že jejich potřeby narůstají úměrně s věkem. Matka návrh na zvýšení výživného podala rok poté, co o něm bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v K.. Soud výživné zvýšil o 50 % u T. a o 70 % u L. Učinil tak za situace, kdy nedošlo ke změně poměrů a ani k nárůstu odůvodněných potřeb nezletilých. Byť matka tvrdila, že náklady na uspokojování potřeb nezletilých dcer rostou, neuvedla žádné odůvodněné výdaje. Ke sportovním či podobným aktivitám uvedl, že je otec nemůže z finančních důvodů zajišťovat. K výdajům na školní potřeby a s tím související aktivity uvedl, že nebylo prokázáno, jak došlo k jejich navýšení. Navíc on sám přišel o větší část příjmu pro ztrátu zaměstnání ve společnosti A. v souvislosti s nástupem výkonu trestu. Poukázal i na povinnost nahradit nezletilé T. náhradu škody a nemajetkové újmy. Veškerý majetek otce a jeho manželky je obstaven ve prospěch nezletilé T. Soud zvýšením výživného otce dostal do neřešitelné situace včetně jeho manželky a třetí dcery.

12. K podanému odvolání se vyjádřila matka s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. K bytovým podmínkám uvedla, že dříve bydlela spolu s přítelkyní, nyní však matka s dětmi obývá jeden byt a K. H. bydlí s rodiči v bytě, i když jde o jeden objekt. Dary a příspěvky nejsou nárokovou složkou. Není povinností rodiny H. jim tyto příspěvky a dary poskytovat. Je tomu tak i přesto, že matka K. H. si je vědoma, že T. a L. budou asi její jediná vnoučata. K uzavření původní dohody uvedla, že k ní došlo z toho důvodu, aby rozvod manželství proběhl co nejrychleji, a nebyly tak zohledněny potřeby dětí. Uvedla, že exekučně je vymáháno i samotné výživné.

13. K odvolání otce se vyjádřil i kolizní opatrovník s návrhem na potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Odkázal na svá dřívější vyjádření, podle nichž bylo rozsudkem z roku 2015 o výživném rozhodnuto v nedostatečné výši. Je třeba zohlednit i zdravotní handicap dcer a jejich potřeby. Proto by výživné mělo být navýšeno o 1 000 Kč pro každou z dcer.

14. Při jednání odvolacího soudu otec zdůraznil majetkové poměry matky a její snoubenky, které by měly být rovněž hodnoceny. Od 23. 4. 2018 je bez příjmu. Jsou mu sráženy částky pro T. z titulu náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody. Od posledního rozhodování v roce 2015 na straně nezletilých nedošlo k žádné dramatické změně, navštěvují stále první stupeň základní školy a nemají žádné zvýšené potřeby. Volnočasové aktivity nejsou důvodem pro zvýšení výživného.

15. Matka při jednání odvolacího soudu zdůraznila, že nemůže suplovat otce v jeho části výživného. K trestnímu odsouzení otce uvedla, že jeho dovolání bylo v létě 2018 odmítnuto. Dopustil se závažného skutku proti dceři, tuto okolnost nelze zohlednit při úvaze o výši výživného. Uvedla, že otec vlastnil bytovou jednotku, tu však převedl na manželku, z tohoto důvodu je vedena odpůrčí žaloba. Do současné situace se dostal vlastním zaviněním.

16. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování doplnil a z potvrzení o příjmu matky od společnosti H. P., s.r.o. vzal za prokázaný průměrný měsíční čistý příjem matky za rok 2017 ve výši 22 900 Kč a od ledna do července 2018 – 22 830 Kč. Z potvrzení o příjmu otce od společnosti A. L. P. s.r.o. vzal za prokázaný průměrný měsíční čistý příjem otce za období od července 2017 do května 2018 ve výši 26 162 Kč. Podle potvrzení České správy sociálního zabezpečení činí invalidní důchod matky 4 272 Kč a otce 13 041 Kč.

17. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle odvolání otce, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., v systému úplné apelace s ohledem na opatrovnický charakter řízení, a dospěl k závěru, že odvolání otce je důvodné.

18. Podle § 923 odst. 1 občanského zákoníku změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

19. Předpokladem změny rozhodnutí soudu o výživném je změna, k níž došlo od minulé soudní úpravy buď na straně nezletilých dětí, nebo osob k nim výživou povinných. V řízení bylo prokázáno, že nezletilé navštěvují stále stejný stupeň základní školy jako v době minulého rozhodování s obdobnými školními i mimoškolními potřebami, přesněji řečeno na jejich straně nedošlo k žádné podstatné změně, která by odůvodňovala změnu soudního rozhodnutí. K podstatné změně nedošlo ani na straně matky, která má obdobné příjmy jako v době minulé soudní úpravy, lehce zvýšené o příjmy z lektorské činnosti. K zásadní změně však došlo na straně otce, jemuž přibyla manželka, k níž má částečnou vyživovací povinnost, a dcera, k níž má jako otec vyživovací povinnost v plném rozsahu. Ačkoli soud prvního stupně akcentoval, že ke změně došlo pouze na straně otce navýšením jeho vyživovacích povinností, tomu neodpovídajícím způsobem rozhodl o zvýšení výživného s poukazem na postupně narůstající potřeby nezletilých dcer, které však nebyly v podstatné míře prokázány. Výživné zvýšil od 1. 9. 2017, počátek zvýšení vyživací povinnosti otce nijak neodůvodnil. Rovněž se nezabýval návrhem matky, která požadovala zvýšení výživného již od 1. 9. 2016. Odvolací soud tento nedostatek odstranil a návrh matky z uvedených důvodů zamítl již od 1. 9. 2016.

20. Opatrovník nezletilých v řízení poukazoval na vyměření výživného v nízké výši v době minulého soudního rozhodování. Takový postup však nemá oporu v zákoně, neboť soud se při rozhodování o zvýšení výživného může zabývat pouze změnami od doby minulého rozhodování a nikoli korekcí původní soudní úpravy, která je možná pouze cestou podání opravných prostředků proti původnímu rozhodnutí.

21. Za situace, kdy v řízení nebyla prokázána žádná změna poměrů rodičů a dětí, odůvodňující zvýšení výživného, odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil a návrh matky na zvýšení výživného za dobu od 1. 9. 2016 do 31. 3. 2018 zamítl.

22. Jiná situace je od 1. 4. 2018, kdy se otec domáhal snížení výživného. Soud prvního stupně nesprávně rozhodoval pouze o návrhu matky na zvýšení výživného, ačkoli správně měl rozhodovat o návrzích obou rodičů. Rozhodnutím o zvýšení výživného i za dobu, od kdy se otec domáhá snížení výživného (bez ohledu zda důvodně či nikoli) či o zamítnutí návrhu dle rozhodnutí odvolacího soudu, by soud v této věci učinil překážku rei iudicatae, tedy věci pravomocně rozhodnuté. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně za dobu od 1. 4. 2018 zrušil postupem dle § 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. jako nepřezkoumatelný pro nedostatek odůvodnění a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). V novém řízení se bude zabývat oběma návrhy rodičů za období od 1. 4. 2018 nadále a rozhodne i o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

23. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně správně dovodil mezinárodní příslušnost soudu k rozhodování, která však s ohledem na rozhodování o zvýšení výživného správně vychází z čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 4/2009, rozhodným právem je právo české podle čl. 15 téhož nařízení ve spojení s čl. 3 bod 1 Haagského protokolu ze dne 23. 11. 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropských společenství, obojí s ohledem na skutečnost, že nezletilé i otec mají bydliště v České republice.


Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

Praha 14. listopadu 2018

JUDr. Jiří Cidlina v. r.

předseda senátu