Spisová značka: 24Co 320/2017
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
Datum rozhodnutí:02/26/2018
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Cena
Znalecký posudek
Dotčené předpisy:§ 2 předpisu č. 151/1997Sb.
§ 127a předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
§ 492 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
Kategorie rozhodnutí:C
č. j. 24 Co 320/2017-362

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věnceslavy Hotařové a soudců JUDr. Igora Pařízka a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci

žalobkyně: Mgr. VLH, narozená xxx
bytem xxx
zastoupená advokátem JUDr. Jaroslavem Hostinským
se sídlem Vinohradská 126, 130 00 Praha 3

proti
žalovanému: statutární město Hradec Králové, IČO: xxx
se sídlem Československé armády 408/51, 500 03 Hradec Králové

za účasti
vedlejšího účastníka
na straně žalovaného: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group
IČO: xxx
se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8

o zaplacení 168.817 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2017 č. j. 21 C 112/2016-330


takto:

I. Rozsudek okresního soudu se, vyjma odvoláním nedotčeného výroku I., ve výrocích II. až IV. potvrzuje, ve výroku IV. s doplněním, že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni nahradit určené náklady řízení České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové.

II. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. Jaroslava Hostinského, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení 9.874 Kč.


Odůvodnění:

1. Okresní soud rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozsudku, zastavil řízení o části žaloby na zaplacení 17 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 18. 4. 2016 do zaplacení (výrok I.), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 168.800 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 18. 4. 2016 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalovanému a vedlejšímu účastníku uložil společně a nerozdílně žalobkyni nahradit náklady řízení k rukám jejího zástupce 159.063,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) a žalovanému a vedlejšímu účastníku uložil rovněž nahradit společně a nerozdílně České republice na nákladech řízení 3.472,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Okresní soud vyšel z toho, že žalobou napadlou dne 8. 7. 2016 se žalobkyně po žalovaném domáhala, aby jí z titulu náhrady škody zaplatil 168.817 Kč, protože škoda jí byla způsobena 17. 9. 2015 v cca 21 hodin na jejím osobním automobilu tov. zn. Porsche Carrera 911, rok výroby 2004, červené barvy, RZ 4H88136, pádem uhnilé části vzrostlého stromu jasanu, stojícího na pozemku parc. č. 1114/4 v katastrálním území SP ve vlastnictví žalovaného.

3. Žalobkyně tvrdila a doložila, že jí AXA pojišťovna, a.s., její smluvní partner, zaplatila částku, odpovídající maximálnímu limitu připojištění žalobkyně pro případ pádu stromu, to je 98.000 Kč. Tato částka však neodpovídala výši totální škody na vozidle, která byla způsobena popsanou událostí. Obvyklá cena vozidla před poškozením byla zjištěna posudkem znalce a vyčíslena na 828.800 Kč, cena prodejných zbytků vozidla byla vyčíslena na 198.867 Kč. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce obrátila dopisem ze dne 14. 3. 2016 na žalovaného se žádostí, aby jí škodu nahradil. Žalovaný postoupil věc k vyřízení své pojišťovně (vedlejšímu účastníku), která postupně vyplatila žalobkyni na náhradě škody 223.667 Kč dne 24. 5. 2016 a dalších 15.336 Kč dne 27. 5. 2016. Pojišťovna dále nabídla žalobkyni, že odkoupí zbytky jejího vozidla za 322.997 Kč, což žalobkyně odmítla za nabízenou cenu, kterou však akceptovala jako hodnotu zbytků vozidla za účelem výpočtu náhrady škody. Mezi účastníky nebylo dosaženo dohody o hodnotě vozidla před poškozením, žalobkyně trvala na ceně určené znaleckým posudkem. Proto vyzvala žalovaného a jeho pojišťovnu k úhradě zbývající částky náhrady škody, vedlejší účastník plnění odmítl. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhá zaplacení částky 168.817 Kč představující rozdíl mezi cenou vozu před poškozením ve výši 828.800 Kč po odpočtu nesporné hodnoty vraku ve výši 322.997 Kč a odpočtu pojistného vyplaceného pojišťovnou žalobkyně ve výši 98.000 Kč a po odpočtu částky 239.003 Kč, kterou žalobkyně od žalovaného obdržela prostřednictvím jeho pojišťovny. Dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení, neboť dopisem ze dne 14. 3. 2016 vyzvala žalovaného k plnění, tj. k zaplacení žalované částky, která je náhradou jí vzniklé škody do jednoho měsíce od doručení dopisu, tj. do 17. 4. 2016.

4. Podáním doručeným soudu dne 30. 9. 2016 vzala žalobkyně zčásti žalobu zpět ohledně 17 Kč pro početní chybu. Řízení o zaplacení této částky včetně žádaného úroku bylo zastaveno s odkazem na § 96 odst. 2 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř. (výrok I. rozsudku okresního soudu).

5. Žalobkyně doplnila svá tvrzení a uvedla, že jde-li o obvyklou cenu vozidla před vznikem škody, obrátila se na nezávislého soudního znalce, který jí byl doporučen Českou kanceláří pojistitelů. Žalobkyně byla první majitelkou vozidla, které nebylo havarováno, pořídila si je v roce 2004, v době pobytu v SRN, kde bylo vozidlo přihlášeno. Po přestěhování do České republiky přehlásila vozidlo v České republice. Vůz byl v bezvadném technickém stavu, byl řádně servisován, obsahoval řadu nadstandardních prvků v technické výbavě, navíc červená barva vozu je pro toto vozidlo velmi netypická a malý počet vozů této barvy zvyšuje jeho atraktivitu a tedy i cenu. Dále žalobkyně uvedla, že neporušila prevenční povinnost. Tuto námitku totiž žalovaný nevznesl ani proti druhému vlastníku jiného vozidla, jemuž vznikla škoda z téže události, protože vozidlo stálo vedle vozidla žalobkyně. Tuto námitku žalovaného označila žalobkyně za účelovou. Uvedla, že její vozidlo nebylo zaparkované na nebezpečném místě, jediný strom v dosahu byl jasan, který, pokud by byl vlastníkem řádně sledován a průběžně důkladně prořezáván, nemohl rozlomením a odlomením větve na vozidle žalobkyně, ani na žádném jiném vozidle, způsobit škodu.

6. Údržba stromu byla zanedbána, a jestliže by žalovaný o údržbu stromu jasan řádně pečoval, udržoval jeho korunu v únosných dimenzích, nedošlo by k rozrůstání koruny do šířky a k následnému uhnívání rozsochy (vidlice), které vedlo k odlomení části stromu. Nakonec byl jasan v takovém stavu, že musel být bezprostředně po škodné události následujícího dne 18. 9. 2015 zcela zlikvidován. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že její vozidlo bylo nesprávně zaparkované. Plocha nádvoří před domem určená k parkování vozidel je od hrany domu k odvodňovacímu žlabu široká 6,65 m, při šíři chodníku 1,65 m je jediným způsobem, jak zde lze auta parkovat a jak také se ve skutečnosti parkuje jinými osobními vozy, tedy šikmo a zčásti v odvodňovacím žlabu. Pouze při takovém způsobu parkování je zachován před domem nezbytný prostor pro zajíždění a vyjíždění parkujících aut a takovýto způsob parkování je respektován i městskou policií.

7. Žalobkyně poukázala i na to, že na den 17. 9. 2015 výstraha Českého hydrometeorologického ústavu (dále jen ČHMÚ) upozorňovala na silný vítr a doporučovala jako preventivní opatření ke zmírnění následku silného větru toliko zajistit okna, dveře, odstranit nebo upevnit volně uložené předměty, zabezpečit skleníky, stavební jeřáby apod. Z toho vyplývá, že výstraha ČHMÚ sice upozorňovala na krátkodobé přechodné zesílení větru, neupozorňovala na to, že by snad měly v důsledku tohoto větru padat stromy nebo jejich podstatné části. Ze zprávy ČHMÚ ze dne 7. 11. 2016 vyplývá, že na meteorologických stanicích byly dne 17. 9. 2015 naměřeny maximální nárazy větru vyšší než 22 m/s, zpráva neupřesňovala, na kolika místech a na kterých lokalizovaných stanicích byly maximální nárazy větru naměřeny. Ze zprávy Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje vyplynulo, že z důvodu vyvrácených nebo zlomených stromů v souvislosti s povětrnostní situací tohoto dne (17. 9. 2015) provedl jediný zásah v oblasti katastrálního území SP, V a HK. Předmětný jasan byl v ranních hodinách dne 18. 9. 2015 zcela zlikvidován Technickými službami Hradec Králové. Proto jej již nelze ohledat. Jasan byl však v různých dobách fotografován, lze ho tedy na základě fotodokumentace jednoznačně identifikovat. Znalec Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D. na žádost žalobkyně podal znalecký posudek (na čl. 217 až 233 spisu), ze kterého vyplývá, že péče o strom nebyla řádně prováděna, znalec vyhodnotil jasan jako strom s výrazným růstovým defektem v kosterním větvení, konkrétně se jednalo o tzv. tlakovou vidlici s vrůstající kůrou, jejímž důsledkem je destabilizovaný typ větvení se sklony ke statickému selhání v dospělosti, strom vyžadoval bezodkladné provedení pěstebního zásahu, příčinou selhání stromu bylo defektní větvení, navíc byl defekt kombinován s infekcí dřeva dřevní houbou, tedy dlouhodobě (5 až 10 let) se jednalo o stav s nutným řešením minimálně formou pěstebního zásahu. Zátěž větrem znalec hodnotí pouze jako doprovodný faktor, který nepřesáhl rozsah běžně očekávatelné zátěže. Za zásadní rychlost větru se považuje až rychlost nad 32 m/s.

8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Škoda na vozidle žalobkyně byla posouzena jako totální, tedy taková, kdy se náklady na opravu vozidla blíží, popř. přesahují obecnou (obvyklou) cenu vozidla. Ta byla stanovena na základě průzkumu trhu s ohledem na původ, technické vybavení, modelové provedení, počet ujetých kilometrů, počet uskutečněných prodejů a aukčních nabídek na částku 660.000 Kč včetně DPH, tržní (obvyklá) cena vraku vozidla byla zjištěna aukcí na 322.997 Kč. Skutečná škoda byla stanovena odpočtem hodnoty vraku od tržní hodnoty nepoškozeného vozidla v době pojistné události a dále po odečtení plnění, které bylo žalobkyni vyplaceno ve výši 98.000 Kč. Celkem bylo žalobkyni v rámci pojistného plnění zaplaceno 239.003 Kč, které považoval žalovaný za adekvátní, a to i s přihlédnutím k další skutečnosti.

9. Ke vzniku škody na vozidle došlo dne 17. 9. 2015 ve večerních hodinách v důsledku pádu uhnilé části vzrostlého stromu. Pro tento den vydal ČHMÚ výstrahu na možnost výskytu silného nárazového větru. Žalobkyně přes toto varování vozidlo nepřeparkovala na méně rizikové místo, nechala je stát pod několika vzrostlými stromy. Tím porušila svou prevenční povinnost. Vozidlo bylo navíc zaparkované jedním kolem na travnaté ploše a jedním kolem v odvodňovacím žlabu, tedy částečně mimo místo určené k parkování. Lze proto předpokládat, že kdyby bylo zaparkované zcela mimo travnatou plochu, způsobená škoda mohla být mnohem menší, protože náraz větve by směřoval na vozidlo nejspíše do oblasti blatníku, světla nebo nárazníku. I přes uvedené skutečnosti však nedošlo ke krácení pojistného plnění a žalobkyni byla vyplacena plná náhrada škody. Dále žalovaný přišel s tvrzením, že vozidlo bylo určeno spíše pro asijský trh a tato skutečnost mohla mít vliv na jeho cenu. Tvrdil rovněž, že péči o předmětný strom nezanedbal, strom byl naposledy ošetřován dne 4. 6. 2014, tehdy byla provedena redukce koruny směrem k domu, současně bylo provedeno standardní pěstební ošetření zaměřené na odstranění suchých větví. Dne 2. 9. 2015 byl strom opětovně kontrolován a sice při dendrologickém hodnocení v rámci provedené inventarizace zeleně. Pokácení jasanu nepožadovali ani v minulosti obyvatelé domu. K rozlomení stromu došlo v důsledku mimořádné povětrnostní situace – silného nárazového větru, který dosahoval dle zprávy ČHMÚ na území města HK rychlosti vyšší než 22 m/s, což odpovídá kategorii vichřice, jednalo se tak o okolnost vylučující odpovědnost, jmenovitě vyšší moc, kterou žalovaný ani při vynaložení veškerého úsilí nebyl schopen odvrátit či jejímu vzniku jinak zamezit. Na možnost výskytu tohoto nebezpečného jevu upozorňovala předem výstraha ČHMÚ, k selhání stromu tak došlo v důsledku mimořádné povětrnostní situace, nebýt jí, k rozlomení stromu by nedošlo. Z inventarizace zeleně provedené dne 2. 9. 2015 firmou Atregia, s.r.o., vyplývá, že zdravotní stav předmětného stromu byl dobrý, bez navržených pěstebních opatření s dlouhodobou perspektivou nad 10 let, nebylo zjištěno žádné rizikové větvení ani asymetrie koruny. Protože žalovaný údržbu daného stromu nezanedbal, je vyloučeno jeho zavinění a tedy i odpovědnost za škodu, vzniklou žalobkyni. Žalovaný rovněž splnil svoji obecnou prevenční povinnost, neboť péči o daný strom provedl řádně, prováděl ji pravidelně a opakovaně. K porušení prevenční povinnosti došlo na straně žalobkyně, pro den 17. 9. 2015 byla vyhlášena výstraha pro výskyt velmi silného větru, proto měla žalobkyně zaparkovat vozidlo na jiném místě, nikoli pod vzrostlý strom, protože podle obecné bedlivosti a pozornosti bylo lze předpokládat, že může ke škodě dojít. Dále uvedl, že ze znaleckého posudku, který si žalovaný nechal provést Lesnickou a dřevařskou fakultou Mendelovy univerzity v Brně vyplývá, že péče o předmětný strom byla standardní, strom byl pravidelně ošetřován, jako dominantní faktor selhání byl označen silný vítr, pád větve nebylo možné aktuálně předvídat.

10. Vedlejší účastník rovněž navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na tvrzení žalovaného, s nimiž se zcela ztotožnil. Vznesl výhrady ke znaleckému posudku o (obvyklé) ceně vozidla před poškozením. Z něj vyplývá, že žalobkyně byla sice prvním držitelem vozidla, avšak vozidlo bylo uvedeno do provozu již v roce 2004, žalobkyně se stala provozovatelem v roce 2015. Není proto zřejmé, kolik mělo vozidlo vlastníků před jeho převozem do České republiky a jaká byla historie tohoto vozidla, zejména jak bylo vozidlo opravováno a zda nebylo poškozeno již dříve, což jsou skutečnosti, které mají podstatný vliv na cenu. Dále uvedl, že předmětný strom jasan byl pod dohledem příspěvkové organizace žalovaného, která na něm prováděla potřebná pěstební opatření. Žalovaný svou prevenční povinnost neporušil, když stromy pravidelně monitoroval, pěstebně upravoval a najímal specialisty, kteří stromy na území města mapovali a navrhovali příslušná opatření. Škoda byla způsobena větrem o rychlosti vichřice, a proto za škodu žalovaný neodpovídá.

11. Okresní soud provedl dokazování a z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav.

12. Žalovaný je vlastníkem pozemku p. č. 1114/4 v katastrálním území SP, obec HK, jehož součástí byl vzrostlý strom jasan. To bylo mezi účastníky nesporné stejně jako to, že dne 17. 9. 2015 kolem 21. hodiny došlo k rozlomení koruny stromu v oblasti kosterního větvení v tzv. tlakové vidlici a k pádu větve tohoto stromu na vozidlo tov. zn. Porsche 911 Carrera 3,6, reg. zn. 4H88136, ve vlastnictví žalobkyně. Větev stromu dopadla na pravou stranu vozu v oblasti předního blatníku a sloupku karoserie, poškozena byla přední kapota, světlomet, pravý blatník, nálev paliva, pravé dveře, střecha, levá zadní bočnice, přední osa, celá karoserie po nárazu stromu vykazovala vychýlení doprava. To zjistil okresní soud z fotodokumentace a znaleckého posudku č. 0384/019/16 znalce Michaela Svobody. Jasan byl 18. 9. 2015 pro poškození Technickými službami Hradec Králové odstraněn. To vyplývá z fotodokumentace ve spojení s oznámením o kácení dřeviny rostoucí mimo les ze dne 24. 9. 2015.

13. Okresní soud zjistil, že obvyklá cena vozidla tov. zn. Porsche 911 Carrera 3,6, reg. zn. 4H88136, před poškozením činila 823.700 Kč. Vyšel ze znaleckého posudku znalce Michaela Svobody č. 0384/019/16 ve spojení s výpovědí znalce u soudního jednání. Znalecký posudek ve spojení s výslechem znalce pokládal za úplný a přezkoumatelný, znalec ve výpovědi před soudem logicky odůvodnil své závěry. Objasnil, že při vypracování posudku vycházel z metodiky vydané Ústavem soudního inženýrství v Brně, vycházel z cen srovnatelných vozidel na trhu ojetých vozů a cenu porovnal s cenou časovou, která vycházela ze vstupní ceny vozidla a amortizační stupnice. Porovnáním cen tří vozidel na trhu mu vyšla jako průměrná cena 815.656 Kč a ve vztahu k časové ceně 1.029.665 Kč vyšel koeficient prodejnosti 0,8. Jde-li o výchozí cenu vozidla, znalec vyšel z výchozí - nabídkové ceny vozidla ve výši 2.800.000 Kč. Srovnání prováděl se dvěma vozidly z německého trhu a jedním vozidlem z českého trhu, neboť šlo o prémiové vozidlo a pro stanovení obvyklé ceny je třeba vzít i ceny z ciziny. Na cenu vozidla má přitom vliv rok uvedení do provozu, též servisní historie a kilometrový průběh, vozidlo jednoho majitele je důvěryhodnější, což se promítá do ceny. Při srovnání cen vycházel znalec z nabídkových cen, neboť to jsou ceny, které by musel poškozený vynaložit, aby získal obdobné vozidlo. Skutečnost, že si žalobkyně přivezla vozidlo z Dubaje, nemá na cenu vliv, u podobných luxusních typů vozidla je to zcela běžné. Skutečnost, že vozidlo pochází z Dubaje, obvyklou cenu neovlivňuje. Podle závěrů znalce je třeba rozlišovat, zda se prodává nové vozidlo ze států mimo Evropskou unii nebo ojetina ze států mimo Evropskou unii. Pokud je kupováno nové vozidlo ze státu mimo Evropskou unii, na cenu to žádný vliv nemá, jestliže by byla kupována ojetina, vliv na cenu by to mělo. Z výpovědi znalce soud dále zjistil, že při vyhledání vozidel pro srovnání ceny hodnotil shodné modely jako poškozený model, tedy model 996, nikoli model 997. Okresní soud naproti tomu důkazně nevyšel z cen nabízených ojetých vozidel, které předložil vedlejší účastník, protože z předložené nabídky byla 2 vozidla roku výroby 2002, tedy o 2 roky starší než vozidlo žalobkyně, třetí vozidlo bylo stejného roku výroby, avšak šlo o vozidlo již 2. majitele, navíc všechny nabídky byly až z listopadu 2016, tedy více než ˝ roku po podání znaleckého posudku znalcem Michaelem Svobodou a více než 1 rok po vzniku škody. V řízení bylo kopií původního technického průkazu vozidla vydaného v SRN a dokladem o registraci prokázáno, že vozidlo zaregistrovala žalobkyně již v SRN dne 1. 10. 2004, v České republice jej zaregistrovala až 3. 3. 2015, žalobkyně byla prvním vlastníkem vozidla.

14. Okresní soud proto vyšel důkazně z toho, že žalobkyně prokázala původ vozidla před jeho registrací v České republice, vyvráceno bylo i to, že historie vozidla před převozem do České republiky není zřejmá a v řízení nebylo prokázáno (resp. bylo vyvráceno tvrzení žalovaného), že vozidlo mohlo být již dříve poškozeno. Ze znaleckého posudku znalce Michaela Svobody vyplynulo, že změřil lak na 10 místech karoserie, výsledek odpovídá továrnímu provedení. Znalec rovněž zdůvodnil, že pro srovnání použil ceny vozidel nabízených v České republice i v SRN, protože vozidlo žalobkyně není běžným typem prodávaného vozidla.

15. Žalobkyně obdržela na pojistném plnění od vedlejšího účastníka částku 239.093 Kč, ze svého pojištění od pojišťovny AXA pojišťovna, a.s., částku 98.000 Kč, dále akceptovala cenu 322.997 Kč jako cenu zbytků, tj. cenu vozidla po poškození vozidla. To vyplývá z dopisů vedlejšího účastníka ze dne 25. 5. 2016 a ze dne 21. 6. 2016 ve spojení s nesporným prohlášením účastníků.

16. Z předložené části inventarizace zeleně okresní soud zjistil, že žalovaný jako objednatel zadal společnosti Atregia, s.r.o., provedení inventarizace zeleně na území statutárního města Hradec Králové. Zhotovitel inventarizace prohlédl strom, jehož pádem byla způsobena škoda na vozidle žalobkyně, dne 2. 9. 2015 a vyhodnotil jej jako strom zdravý s vyvinutými defekty, mírně narušenou vitalitou, dlouhodobě perspektivní s naléhavostí údržby po 5 letech bez rizikového větvení.

17. Ze zprávy ČHMÚ ze dne 7. 11. 2016 a dopisu ČHMÚ ze dne 3. 11. 2016 okresní soud dále zjistil, že dne 17. 9. 2015 se v lokalitě Hradec Králové vyskytovaly maximální nárazy větru o rychlosti vichřice (20,8 m/s a více), na meteorologických stanicích v Hradci Králové byly naměřeny maximální nárazy větru vyšší než 22 m/s. Dne 16. 9. 2015 byla ČHMÚ vydána výstraha na výskyt nebezpečných jevů - silný vítr (nízký stupeň nebezpečí) platná od čtvrtka 17. 9. 2015 14:00 hodin do 17. 9. 2015 23:00 hodin s doporučením zajistit okna, dveře, odstranit nebo upevnit volně uložené předměty, zabezpečit skleníky, stavební jeřáby apod.

18. Ze zprávy Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje ze dne 30. 1. 2017 okresní soud zjistil, že dne 17. 9. 2015 v době od 14:00 hodin do 23:00 hodin byl uskutečněn 1 zásah hasičského sboru z důvodu vyvrácených nebo zlomených stromů v souvislosti s povětrnostní situací na hranici katastrálního území SP, V a HK, přičemž z dostupných podkladů nelze zjistit přesné místo zásahu.

19. Ze záznamu o provozu vozidla a kopie části deníku péče o zeleň ve spojení s fotodokumentací učinil okresní soud zjištění, že dne 4. 6. 2014 byla provedena prořezávka stromů v P ulici před domy čp. 746 - 748 a 787.

20. Z písemného znaleckého posudku č. 37-2 607/17 podaného znalcem Ing. Jaroslavem Kolaříkem, Ph.D., okresní soud zjistil, že strom, který způsobil škodu, měl vizuálně patrný významný defekt v kosterním větvení, vyžadoval bezodkladné provedení pěstebního zásahu směřujícího ke stabilizaci defektního větvení. Příčinou selhání stromu bylo defektní větvení, extrémní zátěž větrem byla vyhodnocena jako doprovodný faktor, který nepřesáhl rozsah běžně očekávatelné zátěže. Popis stavu stromu v inventarizaci vykazuje hrubé chyby. Chyba při identifikaci defektu vedla k absentujícímu návrhu adekvátního pěstebního opatření. Typ defektu a jeho rozsah v době selhání ukazuje na dlouhodobou absenci kontroly a realizace pěstebních opatření na stromu. Existenci defektu větvení, tzv. tlakové vidlice, potvrdil i posudek vypracovaný na návrh žalovaného znaleckým ústavem Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně č. 82/2017 ze dne 15. 5. 2017. Z tohoto posudku znaleckého ústavu vyplynulo, že uvedený defekt byl vizuálně patrný, měl být navrhnut stabilizační zásah, lokální redukce oslabené větve, a to v naléhavosti 1, tedy během 1 roku. Z posudku znaleckého ústavu vyplynulo rovněž, že strom byl vitální, ale s defektem, tedy hrozilo riziko selhání, kvůli přítomnosti defektu u něj bylo třeba očekávat pravidelnou každoroční kontrolu a provedení stabilizačního zásahu, který je nutno opakovat s odhadovanou frekvencí 5 let. Vadné větvení muselo být patrné i v době předchozího ošetření (dne 4. 6. 2014), defekt měl být detekován a měl být proveden redukční řez, selhání větve bylo možné očekávat v obecném smyslu slova, nebylo možné očekávat samovolné selhání, mohlo být očekáváno selhání ve spojení se silným větrem či námrazou a sněhem, absence zásahu byla chyba. Dále z posudku vyplývá, že zatížení větrem je zásadním parametrem, který ovlivnil selhání stromu, větrná událost způsobila selhání dalších 7 stromů, u většiny se také vyskytovaly defekty. Dále z posudku znaleckého ústavu vyplynulo, že defekt větve byl zřejmý minimálně v horizontu několika let a jeho pominutí a neošetření je chyba péče (!!!).

21. Okresní soud dospěl k závěru, že oba posudky, tedy posudek znalce Ing. Kolaříka, Ph.D., a posudek znaleckého ústavu se tak shodují v tom, že pominutí defektu větvení a jeho neošetření byla chyba péče, oba posudky tak vyhodnocují defekt větvení jako rizikový faktor, který měl být detekován již při ošetření stromu provedeného žalovaným dne 4. 6. 2014. Lišily se ve vyhodnocení síly větru. Jako nepodstatný faktor jej vyhodnotil posudek Ing. Kolaříka, Ph.D. Znalecký posudek Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně připouští výrazný vliv nedostatku péče.

22. Z výše uvedeného srovnání závěrů obou znaleckých posudků okresní soud učinil závěr o tom, že zdravý či řádně opečovávaný strom by větru o jeho síle dne 17. 9. 2015 odolal, což ostatně potvrzuje i skutečnost, že v nejbližším okolí nemuselo být provedeno odstranění jiného stromu, přičemž všechny stromy, které musely být v důsledku větru dne 17. 9. 2015 na území celého města Hradec Králové odstraněny, byly přestárlé či s defektem, jak vyplývá z oznámení Technických služeb Hradec Králové o kácení dřeviny rostoucí mimo les ze dne 24. 9. 2015.

23. Z fotodokumentace (čl. 45 - 47) ve spojení s vyjádřením společnosti Linio Plan, s.r.o., vyplývá, že žalobkyně parkovala vozidlo částečně na nezpevněné ploše šikmo a stejným způsobem před domem čp. 746 v P ulici v Hradci Králové, před kterým na témže místě parkují všechna vozidla, aby byl zachován jízdní pruh o šířce 3,25 m pro bezpečné najíždění a vyjíždění na parkovací stání. Mezi účastníky bylo přitom nesporné, že plocha není označena dopravní značkou zákaz stání.

24. Dopisem ze dne 14. 3. 2016 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení náhrady škody ve výši 531.933 Kč ve lhůtě 1 měsíce ode dne obdržení výzvy (vide čl. 61 spisu). Dne 10. 6. 2016 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení náhrady škody. To vyplývá z dopisu ze dne 10. 6. 2016 (vide čl. 56 spisu).

25. Z dalších důkazů jím provedených okresní soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

26. Okresní soud neprovedl žalovaným navržené důkazy revizním znaleckým posudkem k ocenění vozidla před poškozením, ani vyjádřením odboru dopravy Magistrátu města Hradec Králové k možnosti parkování na ploše před domem čp. 746 v ulici P v Hradci Králové, pokládaje skutkový stav za dostatečně zjištěný provedenými důkazy.

27. O skutkovém stavu okresní soud učinil závěr, že vozidlo tov. zn. Porsche Carrera 911, rok výroby 2004, červené barvy, RZ 4H88136, ve vlastnictví žalobkyně bylo poškozeno dne 17. 9. 2015 ve večerních hodinách pádem větve stromu, který se nacházel na pozemku ve vlastnictví žalovaného, že větev stromu se odlomila jako důsledek nedostatečné, chybné péče žalovaného o tento strom při větrném počasí. Žalobkyni tak vznikla škoda, která se rovná rozdílu hodnoty vozidla před poškozením a hodnoty vozidla po poškození po odpočtu již přijatého plnění. Žalobou uplatněnou a vypočtenou částku shledal správnou a žalobu důvodnou.

28. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 2900 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.).

29. Podle § 2900 o.z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

30. Okresní soud shrnul, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník pozemku p.č. 1114/4 v katastrálním území SP, obec HK, osázeného stromy, porušil obecnou prevenční povinnost spravovat svůj majetek tak, aby jeho stav nezpůsobil škodu jinému. Pádu větví je vlastník stromu povinen předcházet a v rámci prevence provést opatření alespoň snižující možnost vzniku škody. Jde o povinnost postupovat při správě svého majetku tak obezřetně, jak lze vzhledem ke konkrétní situaci na něm rozumně požadovat (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2508/2012).

31. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný neučinil vše, co bylo možno v daném případě po něm rozumně požadovat. Provedl sice již dne 4. 6. 2014 prořezání jasanu ztepilého (dále jen jasanu) na pozemku p.č. 1114/4 v katastrálním území SPř, obec HK, ovšem podle závěrů znalce Ing. Kolaříka i znaleckého ústavu Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně byla péče o tento strom nedostatečná. Oba znalecké posudky se shodly v tom, že vadné větvení jasanu bylo rozpoznatelné již před několika roky, neprovedení redukčního řezu bylo chybou péče. I znalecký posudek znaleckého ústavu potvrdil, že vadné větvení muselo být patrné již v době předchozího ošetření stromu (provedeného dne 4. 6. 2014), defekt měl být detekován. Provedl-li žalovaný 4. 6. 2014 (tj. rok před vznikem škody) prořezání stromu, aniž by současně provedl stabilizační zásah lokální redukcí oslabené větve, šlo o chybu péče. Žalovaný tedy nezvolil dostatečně účinné preventivní opatření. V řízení bylo sice prokázáno, že zadal společnosti Atregia, s.r.o., inventarizaci zeleně, v níž byl strom vyhodnocen jako strom zdravý s vyvinutými defekty, mírně narušenou vitalitou, dlouhodobě perspektivní s naléhavostí údržby po 5 letech bez rizikového větvení, znaleckými posudky Ing. Kolaříka i znaleckého ústavu však bylo prokázáno, že inventarizace zeleně vyhodnotila stav stromu nesprávně, pominutí defektu byla závažná chyba hodnocení, strom vyžadoval stabilizační zásah. Vzhledem k tomu, že na stromě měl být tento zásah proveden již při prořezávce stromu dne 4. 6. 2014 a proveden nebyl, nebyla péče o strom řádná. V důsledku této chybné péče došlo dne 17. 9. 2015 k rozlomení stromu právě v tzv. tlakové vidlici a k pádu větve tohoto stromu na vozidlo ve vlastnictví žalobkyně a k poškození vozidla. Ostatně i sám žalovaný v prvním vyjádření k žalobě (ze dne 9. 8. 2016) uvedl, že šlo o pád uhnilé části vzrostlého stromu a vedlejší účastník částečně na náhradu škody žalobkyni plnil. V řízení tak bylo prokázáno, že žalovaný porušil svoji prevenční povinnost stanovenou v § 2900 o.z. a je povinen nahradit škodu, která v důsledku porušení jeho povinnosti vznikla, tj. je povinen nahradit škodu na vozidle vzniklou pádem větve stromu. Výše škody byla vypočtena jako rozdíl ceny vozu před poškozením určenou posudkem znalce Svobody (823.700 Kč) a ceny vozidla po poškození, která byla nesporná (322.997 Kč) po odpočtu již žalobkyní přijatého plnění (98.000 Kč plus 239.093 Kč, tj. celkem 337.093 Kč), tj. výše škody činila celkem 168.800 Kč.

32. Okresní soud se rovněž zabýval otázkou, zda odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu nebyla vyloučena z důvodu tzv. vyšší moci, bylo-li prokázáno, že 17. 9. 2015 vál vítr, který podle zprávy ČHMÚ dosahoval rychlosti 20,8 m/s a více a na meteorologických stanicích v Hradci Králové byly naměřeny i maximální nárazy větru vyšší než 22 m/s.

33. Znaleckým posudkem znalce Ing. Kolaříka bylo prokázáno, že tato síla větru není pro strom výraznou zátěží, za zásadní rychlosti větru se považují až rychlosti nad 32 m/s. Ostatně ani znalecký ústav nepovažoval vítr za jedinou příčinu selhání stromu a skutečnost, že v případě správné péče by strom neselhal, potvrzuje i oznámení Technických služeb o kácení dřeviny rostoucí mimo les ze dne 24. 9. 2015, ze kterého vyplývá, že dne 17. 9. 2015 byly větrem poškozeny pouze stromy s defektem či přestárlé, nikoli zdravé stromy. Okresní soud dospěl k závěru, že povinnost žalovaného nahradit žalobkyni vzniklou škodu není vyloučena, protože ke škodě došlo toliko porušením jeho prevenční povinnosti. V případě řádné péče o strom jasan by ke škodě při zjištěné síle větru nedošlo.

34. Naproti tomu okresní soud neshledal, že by sama žalobkyně porušila prevenční povinnost tím, že zaparkovala vozidlo před domem čp. 746 v ulici P v Hradci Králové. Z fotodokumentace založené ve spisu vyplývá, že způsobem, kterým parkovala žalobkyně, běžně ostatní vozidla stejným způsobem před domem parkují (tj. šikmo zčásti v odtokovém kanálu), aby byl zachován jízdní pruh o šířce 3,25 m pro bezpečné najíždění a vyjíždění na parkovací stání. Přitom výstraha ČHMÚ měla charakter nízkého stupně nebezpečí. Byť žalobkyně parkovala v blízkosti vzrostlého stromu jasanu, nikoliv však přímo pod ním, okresní soud nepokládal toto zjištění za skutečnost, která by mohla vést k závěru, že se žalobkyně dopustila porušení prevenční povinnosti.

35. Po částečném zpětvzetí žaloby ohledně 17 Kč s příslušenstvím okresní soud jinak žalobě plně vyhověl, proto výrokem II. rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě škody 168.800 Kč. O povinnosti zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z žalované částky rozhodl v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., protože žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 14. 3. 2016 ve lhůtě 1 měsíce od obdržení výzvy (tj. do 17. 4. 2016), od 18. 4. 2016 se žalovaný dostal do prodlení.

36. O nákladech řízení soud rozhodl z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) výrokem III. rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., protože žalobkyně byla neúspěšná pouze ve zcela nepatrné části (17 Kč), v níž bylo řízení jejím procesním zaviněním zastaveno. Okresní soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení žalobkyně tvořily náklady za její zastoupení advokátem. Při určení výše odměny advokáta se okresní soud řídil vyhláškou č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátním tarifem - dále jen AT). Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady řízení spočívající v odměně advokáta za 13 úkonů právní služby po 7.860 Kč dle § 7 vyhl. AT (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva, vyjádření ze dne 30. 9. 2016, ze dne 16. 11. 2016, ze dne 2. 3. 2017 a ze dne 13. 6. 2017, účast u jednání dne 2. 11. 2016, 1. 2. 2017 - přesahující 2 hodiny, 14. 6. 2017 - přesahující 2 hodiny, písemný závěrečný návrh), tj. 102.180 Kč. Dále k odměně advokáta náleží paušální náhrada hotových výdajů za 13 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, tj. 3.900 Kč. Advokátu náleží rovněž náhrada cestovních výdajů (§ 13 odst. 1 AT) v celkové výši 4.354 Kč (za 3 cesty advokáta z Prahy do Hradce Králové a zpět osobním automobilem zn. VW Tiguan, RZ 1AK6734, při vzdálenosti 3 x 210 km, průměrné spotřebě 10,3 l benzinu Natural 95 na 100 km, a to cestovní výdaje ve výši 1.440 Kč za cestu k jednání dne 2. 11. 2016 při ceně paliva 29,70 Kč za 1 l a sazbě základní náhrady 3,80 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 385/2015 Sb., cestovní výdaje ve výši 2 x 1.457 Kč za cestu k jednání dne 1. 2. 2017 a dne 14. 6. 2017 při ceně paliva 29,50 Kč za 1 l a sazbě základní náhrady 3,90 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.). Dále přísluší advokátu náhrada za ztrátu času za 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za cesty k jednání soudu dne 2. 11. 2016, dne 1. 2. 2017 a dne 14. 6. 2017, tj. ve výši 1.200 Kč. Advokátu náleží i náhrada za 21% DPH, kterou bude povinen odvést podle zvláštních předpisů (§ 137 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), neboť doložil, že je plátcem této daně, vypočtené ze shora uvedených částek, tedy ve výši 23.443,14 Kč. Dále jsou náklady žalobkyně tvořeny náhradou za zaplacený soudní poplatek 6.753 Kč, za znalecký posudek Michaela Svobody 7.671,50 Kč, za překlady soudního tlumočníka Jany Kopecké ve výši 2.423 Kč, za odborné vyjádření společnosti Linio Plan, s.r.o., 1.210 Kč a za znalecký posudek Ing. Jaroslava Kolaříka 5.929 Kč.

37. Celkem vznikly žalobkyni v řízení účelně vynaložené náklady 159.063,64 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. okresní soud uložil neúspěšnému žalovanému a vedlejšímu účastníkovi vystupujícímu na straně žalovaného nahradit uvedenou částku žalobkyni společně a nerozdílně k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

38. O povinnosti nahradit náklady řízení státu v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) rozhodl okresní soud výrokem IV. rozsudku v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný, který nebyl v řízení úspěšný, a vedlejší účastník vystupující na jeho straně jsou proto povinni zaplatit podle výsledku řízení náklady státu, které stát vynaložil na vyplaceném znalečném znalci Michaelu Svobodovi, tj. náklady ve výši 3.472,70 Kč.

39. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), dále z důvodu, že okresní soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem nebo označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo 175 odst. 4 část první věty za středníkem a tím neúplně zjistil skutkový stav věci, neprovedl totiž navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. b/ a písm. d/ o.s.ř.).

40. Podle názoru žalovaného nemá oporu v provedeném dokazování závěr okresního soudu o tom, že zanedbal péči o jasan a že tato skutečnost byla příčinou pádu stromu (přesněji ulomené větve stromu - poznámka KS) a vedla ke vzniku škody. Péči o jasan prováděl řádně, škoda byla způsobena vyšší mocí a také porušením prevenční povinnosti žalobkyně. Zajištěním péče o zeleň byla pověřena a prováděla ji jeho příspěvková organizace (Technické služby Hradec Králové). Žalovaný přitom není odborníkem specializovaným na dřeviny. V takovém případě třeba aplikovat ust. § 2912 o škodě, způsobené z nedbalosti. Žalovaný zajistil dostatečnou péči o zeleň, tedy i jasan, zajistil i provedení inventarizace veškeré zeleně na území města na svých pozemcích a při odborné kontrole, naposledy 2. 9. 2015 nebylo navrženo žádné pěstební opatření. Ani znalecké posudky se neshodly na tom, kdy bylo nutné případný pěstební zásah provést. Nelze proto na žalovaném požadovat, aby měl vyšší a lepší odborné poznatky než znalci a specializovaná firma. Proto nelze po žalovaném požadovat, aby revidoval odborná vyjádření firmy, kterou k péči o zeleň smluvně pověřil a aby měl znalosti na úrovni znalce. Podle názoru žalovaného škoda vznikla žalobkyni nikoliv porušením povinností žalovaného, ale vyšší mocí a porušením prevenční povinnosti žalobkyně. To vylučuje odpovědnost žalovaného za vznik škody. Odkázal rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze 4. 12. 2013 pod sp. zn. 25 Cdo 2508/2012; podle jeho závěrů nemá vlastník z hlediska generální prevence podle § 415 obč. zák. absolutní povinnost počínat si tak, aby za všech okolností byla vyloučena možnost pádu stromu či jeho větví, je povinen při správě svého majetku počínat si obezřetně, podle konkrétní situace tak, jak to na něm lze rozumně požadovat. Protože bylo doloženo, že žalovaný prováděl kontrolu i údržbu stromů na pozemcích ve svém vlastnictví, svou prevenční povinnost splnil. Zopakoval, že vzhledem k množství zeleně na území města pád stromu či větve vyloučit nelze. A s odkazem na výstrahu ČHMÚ 16. 9. 2015 o silném větru následujícího dne od 14.00 hod. do 23.00 hod. je zřejmé, že se jednalo o výstrahu časově ohraničenou s příkladmo uvedenými doporučeními. Bylo proto věcí rozumu průměrného člověka (§ 4 o.z.), v dané věci žalobkyně, aby vozidlo přeparkovala, což neučinila. Při množství několika tisíc stromů na území města nelze po žalovaném požadovat, aby veškeré úkony spojené s ochranou vlastnictví třetích osob provedl sám. Okresní soud se nevypořádal s jeho námitkou, že žalobkyně porušila prevenční povinnost, jestliže parkovala zdarma na ploše pozemku ve vlastnictví žalovaného zčásti na travnaté ploše, jak bylo v řízení prokázáno. Odkazoval i na zák. č. 361/2000 Sb., o šíři průjezdu na místní komunikaci a z toho, že žalobkyně parkovala na místě, které nebylo sice označeno dopravní značkou zákazu stání, přesto dovozoval, že žalobkyně parkovala vozidlem na místě, na němž parkovat nesměla. Tím vytvořila, podle názoru žalovaného, protiprávní stav, z něhož jí nemohou vznikat žádná práva, tedy ani právo na náhradu škody. Přitom okresní soud provedení důkazu o možnosti parkování vyjádřením odboru dopravy žalovaného neprovedl. S odkazem na znalecký posudek Lesnické a dřevařské fakulty žalovaný dovozoval, že příčinou rozlomení stromu a pádu větve byl toliko silný vítr. Ten při síle 9. stupně Beaufortovy stupnice vede k lámání větví, přitom k tomuto výsledku dochází již při větru přesahujícím 8. stupeň uvedené stupnice. Odkázal na str. 16 odst. 6 posudku znaleckého ústavu Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně ze dne 15. 5. 2017. Pád jasanu, resp. jeho odlomené větve, nebylo možno předvídat, zjištěný defekt nebyl patrný, a to ani jeho vnitřní rozsah. Jasan nebyl v havarijním stavu, aby vyžadoval okamžitý zásah. Proto žalovaný neporušil žádnou svou povinnost při péči o jasan. Tyto skutečnosti ponechal okresní soud bez povšimnutí, vyšel toliko ze znaleckého posudku, předloženého žalobkyní.

41. Za nesprávnou označil žalovaný obvyklou cenu vozidla před poškozením, zjištěnou znalcem Michaelem Svobodou, protože byla stanovena v rozporu s § 2 zák. č. 151/1997 Sb., podle něhož se obvyklou cenou rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného popřípadě obdobného majetku či stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku. Znalec ovšem pro stanovení obvyklé ceny vycházel z ceny tří vozidel, u dvou z jejich ceny, za kterou byly prodané na německém trhu. Z toho žalovaný usuzoval, že znalecký posudek byl podán v rozporu se zákonem a nelze jej použít. Zopakoval, kde žalobkyně parkovala, zdůraznil, že sama vozidlo přes výstrahu ČHMÚ nepřeparkovala, ačkoliv přitom žalovaný pečuje o zeleň, nechal provést její pasportizaci, a přesto větev jednoho stromu se rozlomila a spadla. Stalo se tak ovšem toliko jako důsledek vichřice. Uvedl, jaké částky byly žalobkyni již na náhradě škody zaplaceny, že pro ochranu vozidla v nemalé hodnotě nic neučinila, přesto se domáhá zaplacení žalované částky. Žalobu označil za nepřiměřený postup. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žaloba zamítnuta.

42. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání odkázala na skutková zjištění okresního soudu a na jeho závěry právní, obsažené v přesvědčivém odůvodnění rozsudku, které plně vyhovuje ust. § 157 o.s.ř. Přisvědčila žalovanému v jeho odkazu na rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 2508/2012, který, vycházeje ze skutkových zjištění tam označeného okresního a krajského soudu, dospěl k závěru, že prevenční povinnost vlastníka (dnes vycházející z § 2900 o.z.) předcházet vzniku škod není absolutní, to znamená, že ho nestíhá „za všech okolností“, ale ukládá vlastníku počínat si při správě svého majetku obezřetně, tedy způsobem, jakým ji na něm lze požadovat vzhledem ke konkrétní situaci. V posuzované věci bylo rozhodující, že stáří a vzrůst jasanu měl vést žalovaného k důkladnější péči a k zajištění odpovídajícího způsobu jeho ošetření. Takové možnosti existují a bylo jen na žalovaném, aby si zvolil pro něj dostupná a účinná preventivní opatření. V mezích označeného rozhodnutí ostatně okresní soud správně rozhodl, jeho interpretaci žalovaným v odvolání označila žalobkyně za nesprávnou.

43. Žalobkyně rovněž poukázala na žalovaným nepřípadně uplatněnou aplikaci § 2912 o.z. I když jde v dané věci o soukromoprávní spor, žalovaný není fyzickou osobou, nýbrž veřejnoprávní korporací, která plní úkoly v rámci své samostatné působnosti a řídí se zák. č. 128/2000 Sb., o obcích. Podle něj může zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační složky obce. V daném případě tak žalovaný učinil zřízením své příspěvkové organizace „Technické služby Hradec Králové“, IČO: xxx, zapsané v obchodním rejstříku. Předmětem její činnosti je mimo jiné „zakládání a údržba veřejné zeleně, ošetřování rostlin a kupř. i činnost technických poradců v oblasti zakládání a údržby zeleně. Podle zřizovací listiny této příspěvkové organizace je její hlavní činností i péče o zeleň v majetku města Hradce Králové. Žalobkyně, vycházejíc z rozpočtu žalovaného, publikovaného na jeho internetových stránkách uvedla, že z rozpočtu žalovaného bylo pro Technické služby Hradec Králové jen pro položku „péče o vzhled obcí a veřejnou zeleň“ vyčleněno v r. 2012 celkem 67,2 mil. Kč, v r. 2013 se jednalo o částku 69,9 mil. Kč, v r. 2014 šlo o 43,3 mil. Kč a v r. 2015 o částku 44,6 mil. Kč. Z toho logicky usuzovala, že v roce předcházejícím škodné události byly výdaje na veřejnou zeleň žalovaným dramaticky sníženy, péče o zeleň přestala být jeho prioritou. Přesto je žalovaný jako vlastník pozemků osázených zelení v odlišném postavení než fyzická osoba. Odvolávat se na § 2912 o.z., tedy na osobu průměrných vlastností, označila za nepatřičné.

44. Okresní soud učinil správný skutkový závěr opřený o výsledky znaleckých posudků dendrologů o tom, že žalovaný neučinil vše pro to, co na něm bylo lze rozumně požadovat, protože z obou znaleckých posudků jasně vyplynulo, že vadné větvení jasanu bylo rozpoznatelné v horizontu několika let zpětně a že absence redukčního řezu byla chybou péče. V této souvislosti žalobkyně odkázala na str. 5 posudku znalce Ing. Kolaříka a na str. 8 a 9 znaleckého posudku Mendelovy univerzity Brno. Oba posudky se shodly na tom, že péče žalovaného o strom jasan nebyla dostatečná. Není v souladu se skutečností, že by okresní soud pro své skutkové závěry využil pouze znalecký posudek Ing. Kolaříka, předložený žalobkyní. Obsah odůvodnění rozsudku toto tvrzení žalovaného vyvrací. Znalecké posudky se částečně rozcházejí toliko v tom, že zatímco znalec Ing. Kolařík zhodnotil vliv extrémní zátěže větrem vzhledem k vadě kosterního členění stromu jako faktor doprovodný, Mendelova univerzita Brno hodnotila podíl obou složek po 50 %. Oba znalecké posudky dospěly shodně k závěru, že limitní síla větru 32,7 m/s (uvedená Ing. Kolaříkem) či 25 m/s (podle posudku Mendelovy univerzity Brno vycházející z ČSN 1991-1-4) nebyla překročena.

45. Žalobkyně připomenula, že okresní soud provedl v řízení i další důkazy, žalovaný již ve vyjádření k žalobě uvedl, že škoda byla způsobena pádem uhnilé větve a že vedlejší účastník částečně žalobkyni odškodnil před zahájením řízení. To znamená, že otázka odpovědnosti žalovaného na počátku řízení spornou nebyla. Okresní soud rovněž právem přihlédl k oznámení Technických služeb Hradec Králové ze dne 24. 9. 2015 o tom, že 17. 9. 2015 byly větrem poškozeny pouze stromy s defektem nebo přestárlé, nikoliv stromy zdravé. I ze zprávy Hasičského záchranného sboru Hradec Králové z 2. 3. 2017 (čl. 216 spisu) je patrno, že při větrném počasí 17. 9. 2015 byl proveden na SP jen jeden výjezd hasičů, tedy k události, která je předmětem tohoto řízení. Z toho ovšem plyne i to, že síla větru nebyla taková, že by masově lámala či vyvracela stromy. Ostatně žádný jiný strom v okolí se nezlomil, nezlomila se rovněž žádná větev jiných stromů, jak tomu bylo v případě projednávané škodné události. Jde-li o parkování, žalobkyně označila námitky žalovaného v odvolání za vykonstruované. Komunikace, na níž parkovala, byla komunikací účelovou, přitom žalovaný neučinil žádné opatření k tomu, aby zamezil osobním motorovým vozidlům ve vjezdu na ni. Úvahy, které se opírají o zák. č. 361/2000 Sb. označila za neopodstatněné. Žalobkyně neporušila žádný právní předpis, pokud účelovou komunikaci použila k parkování, tedy způsobem, kterým je s vědomím vlastníka užíván půl století. Žalovaný se dokonce pokusil uvést okresní soud v omyl předložením listiny zjevně nepravdivého obsahu o tom, že vjezd na účelovou komunikaci a na plochu před domem byl údajně označen zákazem vjezdu motorových vozidel s dodatkovou tabulkou. Provedením důkazu fotografiemi bylo nepravdivé tvrzení žalovaného vyvráceno. Vjezd na plochu před domem nikdy nebyl žádnou dopravní značkou opatřen, a to ani před škodnou událostí, v době jejího vzniku ani kdykoliv potom. Poukazoval-li žalovaný na to, že vzhledem k ceně vozidla žalobkyně porušila svou prevenční povinnost, jestliže neměla pro vozidlo zajištěno standardní bezpečné parkování, opomenul, že pádem odlomené větve jasanu bylo poškozeno další vedle vozidla žalobkyně stojící vozidlo Hyundai RZ 4H64840, jehož vlastníci byli bez dalšího stejnou pojišťovnou odškodněni, tj. Kooperativou pojišťovnou a.s., která vystupuje v řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného. Počíná-li si žalovaný vůči žalobkyni jinak, jedná se o diskriminační jednání. Jde-li o výši škody, byla zjištěna posudkem znalce Michaela Svobody, přitom znalec použil pro ocenění v kombinaci dvě metody. Metodu věcné hodnoty a metodu porovnávací. Přesně a fundovaně odpověděl na veškeré dotazy soudu a není pochyb o tom, že stanovil výši ceny vozidla před poškozením zcela správně. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen.

46. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k němu oprávněnou, včas a obsahuje zákonem stanovené náležitosti (§ 201, § 202 a contrario, § 204 odst. 1 a § 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal jeho přezkumu (§ 212 o.s.ř.), i z důvodů, které v něm nebyly uvedeny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Učinil tak spolu s řízením, které mu předcházelo, bez jednání postupem podle § 214 odst. 3 o.s.ř., protože obě procesní strany s tímto postupem souhlasily (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

47. Přitom podle jeho obsahu bylo odvolání žalovaného podáno toliko z důvodů nesprávného právního hodnocení věci, protože další v odvolání uvedené důvody uplatněné podle § 205 odst. 2 písm. b/ a písm. d/ o.s.ř. jsou obsahově podepřené námitkou, že okresní soud neprovedl důkaz zprávou Dopravního inspektorátu města Hradec Králové (kterou okresní soud nepokládal za rozhodnou nikoliv za uplatněnou pozdě, tedy po koncentraci řízení). Z toho logicky vyplývá, že absence provedení tohoto důkazu nevedla ani nemohla vést k neúplnému zjištění skutkového stavu věci (§ 205 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.). Tím ovšem nebyl skutkově odvoláním naplněn ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Po přezkumu rozsudku okresního soudu dospěl krajský soud k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

48. Úvodem třeba uvést, že krajský soud odkazuje na skutečnosti, které byly mezi stranami sporu od počátku řízení nesporné, jakož i na skutková zjištění, která okresní soud učinil z provedených důkazů, zejména znaleckých posudků dendrologa Ing. Jaroslava Kolaříka, Ph.D., a Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, obou zaměřených ke zjištění zdravotního stavu jasanu ku dni vzniku škodné události a ke znalecky zjištěným příčinám odlomení jeho větve při větrném počasí dne 17. 9. 2015. Stejně tak odkazuje na znalecký posudek Michaela Svobody o ceně vozidla Porsche Carrera 911, rok výroby 2004, červené barvy, RZ 4H8 8136 (založený ve spise na čl. 63 až 73).

49. V zájmu stručnosti odkazuje i na logické závěry okresního soudu učiněné z provedených důkazů a na pečlivé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, jemuž nelze z pohledu § 157 odst. 2 o.s.ř. nic vytknout. Se závěry okresního soudu se plně ztotožňuje a k námitkám žalovaného dodává pouze následující.

50. Dne 17. 9. 2015 ve večerních hodinách došlo za větrného počasí po předchozího dne učiněném hlášení ČHMÚ o výskytu silného větru k rozlomení kosterní větve jasanu, nacházejícímu se na pozemku žalovaného a zasahujícímu nad místo, na němž bylo zaparkováno vozidlo žalobkyně a další vedle stojící vozidlo ve vlastnictví jiné (jiných) osob. Žalovaný nečinil sporným, že na obou vozidlech byla způsobena škoda. Bylo rovněž prokázáno, že místo, na němž žalobkyně parkovala vozidlo, možnost parkování nevylučovalo, nebylo označeno dopravní značkou zákazu stání a vjíždělo se na ně z účelové komunikace. Před bytovým domem (čp. 746), kde žalobkyně vozidlo parkovala, se běžně parkovalo způsobem, který byl zjištěn již v řízení před okresním soudem.

51. Prokázáno bylo rovněž, že jasan nebyl zdravý, trpěl vadným kosterním větvením v tzv. tlakové vidlici, a třeba souhlasit se závěrem okresního soudu, že žalovaný neprovedl stabilizaci jasanu (zajištění před samovolným odlomením kosterní větve či před rozlomením stromu), ačkoliv potřeba takovéhoto opatření byla nezbytná a byla patrná již při prořezání jasanu 4. 6. 2015. Je proto správný závěr okresního soudu, že žalovaný nepostupoval obezřetně při správě svého majetku, jak po něm bylo rozumně požadovat (vide vedle rozsudku NS ČR ze 4. 12. 2013 sp. zn. 25 Cdo 2508/2012 i rozsudek z 27. 4. 2017 sp. zn. 25 Cdo 4132/2016 a řada dalších. V obou případech se ostatně jednalo o pád větve či stromu zcela zdravého). Právem okresní soud shledal, že žalovaný péči o jasan zanedbal. To vedlo k odlomení větve jasanu a k jejímu pádu na vozidlo žalobkyně a na další vedle stojící vozidlo. Přitom vada jasanu byla zjevná již několik let zpětně, stabilizace stromu byla možná, ale nebyla nejen provedena, ale dokonce ani zjištěna. Silný vítr nepochybně k odlomení kosterní větve v tlakové vidlici přispěl, ovšem nebyl výlučnou příčinou škodné události. Nebýt poškození kosterní větve stromu v tzv. tlakové vidlici, k odlomení větve zdravého jasanu by nedošlo. O správnosti tohoto závěru ostatně svědčí i to, že podle zprávy Technických služeb Hradec Králové z 24. 9. 2015, větrem, který byl zjištěn 17. 9. 2015, byly poškozeny jen stromy s defektem nebo stromy přestárlé.

52. Krajský soud sdílí závěr okresního soudu, že žalovaný nedostatečnou péčí o jasan porušil preventivní povinnost, kterou každému ukládá ust. § 2900 o.z. a tím se stal odpovědným za vznik škody na vozidle žalobkyně. Uvedené odpovědnosti za škodu žalovaného nezbavuje zjištění okresního soudu o tom, že k zajištění péče o zeleň měl žalovaný zřízenu svou příspěvkovou organizaci, případně její inventarizaci svěřil smluvnímu partnerovi, hlášení ČHMÚ o silném nárazovém větru na den 17. 9. 2015 (tj. 20,8 m/s a více – jednalo se o nízký stupeň nebezpečí) s doporučením zajistit okna, dveře, odstranit nebo upevnit volně uložené předměty, zabezpečit skleníky, stavební jeřáby apod. Z hlášení či zprávy ČHMÚ nevyplývalo, že by mělo či mohlo docházet uvedeného dne k pádu či lámání stromů. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně sama ani zčásti svou preventivní povinnost (§ 2900 o.z.) neporušila, neparkovala pod jasanem, jak se žalovaný snažil tvrdit a navíc ani uvedené hlášení ČHMÚ nenasvědčovalo, že by povětrnostní situací mohlo dojít k pádu či lámání stromů. Žalobkyně neměla důvod vozidlo přeparkovat jinam. Jde-li o aplikaci § 2912 o.z. na projednávanou věc, krajský soud sdílí názor žalobkyně, že jeho aplikace na právnickou osobu je zcela nepřípadná.

53. Žalovanému lze přisvědčit jen v tom, že jeho odpovědnost za škodu by nebyla dána, bylo-li by prokázáno, že k odlomení kosterní větve došlo u zcela zdravého jasanu a bylo proto způsobeno výlučně silným větrem. V takovém případě by se jednalo o vyšší moc, kterou by žalovaný nemohl předvídat ani jí zabránit a byla by tím jeho odpovědnost za škodu vyloučena.

54. V souladu s okresním soudem lze zdůraznit, že žalovaný neučinil vše, co po něm bylo lze rozumně požadovat, aby vzniku škody na vozidle žalobkyně předešel. Byly proto splněny předpoklady plynoucí z § 2900, § 2910 o.z.

55. V odvolacím řízení zůstalo k posouzení, zda obstojí závěry okresního soudu o výši skutečné, tedy obvyklé škody, kterou mělo vozidlo před vznikem škodné události (§ 2952 o.z.).

56. Krajský soud nepřehlédl, že znalecký posudek Michaela Svobody o výši ceny vozidla před poškozením obsahuje prohlášení znalce ve smyslu § 127a o.s.ř. Proto není důkazně toliko listinou, ale znaleckým posudkem, z něhož mohl okresní soud vycházet. Jedinou odvolací námitkou žalovaného bylo, že při stanovení obvyklé ceny vozidla Porsche Carrera postupoval znalec v rozporu s § 2 zák. č. 151/1997 Sb., podle něhož se obvyklou cenou rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného popřípadě obdobného majetku či stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku. Žalovaný vyšel z toho, že znalec při stanovení obvyklé ceny vozidla před poškozením vycházel z ceny tří vozidel, u dvou z jejich ceny, za kterou byly prodané na německém trhu.

57. Krajský soud shledal uvedenou námitku za právně nerozhodnou pro její nesprávnost. Žalovaný přehlédl, že smyslem § 2 je zjištění obvyklé, tedy takové ceny věci, která by byla dosažena v obchodním styku v tuzemsku. Ustanovení § 2 zák. č. 151/1997 Sb. však nevylučuje, aby obvyklá cena vozidla před poškozením byla zjištěna srovnáním cen stejného typu vozidla prodaného v zahraničí, zvláště pak v případech, kdy je předmětem zjištění obvyklé ceny osobní vozidlo, které se v tuzemsku vůbec neprodává, nebo se sice prodává, ale jen výjimečně. Znalec tudíž postupoval zcela správně. Měla-li by tato námitka žalovaného obstát, vedla by k absurdnímu, tedy neudržitelnému závěru, že obvyklou cenu vozidla by nebylo možno určit. Krajský soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že obvyklá cena vozidla Porsche Carrera před vznikem škody činila 828.800 Kč. S ostatními námitkami, které vznesl žalovaný před vynesením rozsudku, se vypořádal skutkově i právně již okresní soud. Krajský soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

58. Veden výše uvedenými důvody, krajský soud shledal rozsudek okresního soudu, vyjma odvoláním nedotčeného výroku I., věcně správným ohledně výpočtu výše náhrady nákladů řízení a odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu. Proto podle § 219 o.s.ř. rozsudek okresního soudu jako věcně správný, vyjma odvoláním nedotčeného výroku I., potvrdil, ve výroku IV. o náhradě nákladů České republiky doplnil toliko platební místo, na něž mají žalovaný a vedlejší účastník splnit uloženou povinnost.

59. Žalobkyně v odvolacím řízení uspěla, proto jsou podlehnuvší žalovaný a na jeho straně se účastnící vedlejší účastník (§ 93 odst. 3 a § 211 o.s.ř.) povinni nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku i náklady odvolacího řízení (§ 142 odst. 1, § 212, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

60. Náklady žalobkyně sestávaly z odměny za její zastoupení advokátem. Tvořila je odměna za jeden úkon právní služby - vyjádření k odvolání žalovaného 7.860 Kč z tarifní hodnoty věci - 168.800 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. k/ AT), paušální náhrada hotových výloh advokáta 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT) a 21% DPH z odměny a náhrad tedy 1.714 Kč, kterou bude advokát povinen odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Celkem činily účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobkyně 9.874 Kč.


Poučení:

Proti tomuto rozsudku je za splnění předpokladů stanovených v § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku a rozhodoval by o něm Nejvyšší soud se sídlem v Brně, který je výlučně oprávněn zkoumat přípustnost dovolání (§ 239 o.s.ř.).

Hradec Králové 26. února 2018

předsedkyně senátu