Spisová značka: 25Co 239/2019
Soud:Městský soud v Praze
Datum rozhodnutí:08/20/2019
Typ rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Pravomoc soudu
Příslušnost soudu mezinárodní
Dotčené předpisy:čl. 7 odst. 1 bod a) Nařízení (ES) č. 261/2004
čl. 4 bod 1 Nařízení (ES) č. 1215/2012 (Brusel I bis)
čl. 5 Nařízení (ES) č. 44/2001
čl. 17 bod 3 Nařízení (ES) č. 1215/2012
čl. 63 odst. 1 předpisu č. II/2007 Luganská úmluva Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci

žalobkyně: Eva Lantsoght, narozená dne xxx
bytem xxx, Praha
zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Kerestešim
sídlem Vídeňská 546/55, 639 00 Brno

proti
žalované: Helvetic Airways AG, registrační číslo CHE-106.647.643
sídlem Egglirain 24, 8832 Wilen SZ, Švýcarská konfederace

zastoupená advokátem JUDr. Radimem Kroftou
sídlem U Železné lávky 10, 118 00 Praha 1

pro zaplacení částky 250 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. prosince 2018, č. j. 27 C 180/2017 – 54,
takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje.
Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení, výrokem II. rozhodl o nákladech řízení účastníků.

2. Své rozhodnutí obvodní soud odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhá zaplacení částky 250 EUR podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 261/2004, neboť dne xxx měla platnou rezervaci u společnosti žalované na lety č. LX 1485 a LX 754 z Prahy přes Curych do Lucemburku. Let LX 754 byl bez předchozího upozornění zrušen, jeho přílet byl stanoven na 13:55 hod., žalobkyně se do cílové destinace dostala až v 18:25 hod. Žalovanou je letecká společnost se sídlem ve Švýcarské konfederace bez organizační složky či provozovny v České republice. Mezinárodní pravomoc českých soudů a místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6 žalobkyně dovozuje dle závěrů judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci REHDER C-204/08).

3. Po právní stránce prvoinstanční soud poukázal na nařízení (ES) č. 261/2004, jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě, a konstatoval, že toto nařízení ustanovení o příslušnosti soudů k rozhodování neobsahuje. Dále obvodní soud argumentoval stran nepoužitelnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech č. 1215/2012 (dále jen „Brusel I bis“), neboť žalobkyní uváděný rozsudek SDEU zn. C – 204/08 na posuzovanou věc nedopadá. SDEU řešil skutkově odlišnou situaci, kdy se jednalo o let z místa na území jednoho členského státu na místo na území jiného členského státu, za situace, kdy letecký dopravce měl sídlo v třetím státě, avšak též v členském státě Evropské unie. Za splněných těchto podmínek, dospěl SDEU k závěru, že žalobce má k dispozici volbu žalovat u soudu, v jehož obvodu se nachází místo sídla žalované anebo soud, v jehož obvodu je místo odletu nebo místa příletu letadla, která jsou ujednaná v přepravní smlouvě. Poté dovodil, že mezinárodní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6 nelze vyvodit z čl. 4 bod 1 Brusel I bis (když speciální úprava pro spotřebitelské smlouvy je pro přepravní smlouvy čl. 17 bod 3 Brusel I bis vyloučena), když se domníval, že čl. 4 bod 1 Brusel I bis odpovídá původnímu čl. 5 nařízení (ES) č. 44/2001, (dále jen „Brusel I.“). Nakonec se pak zabýval tím, že mezinárodní příslušnost českých soudů nevyplývá ani z § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve spojení s ust. § 85, § 86, § 87 a § 88 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná v České republice nesídlí, nemá zde organizační složku ani žádný majetek či závod, nejsou dány podmínky výlučné příslušnosti a nejedná se ani o nárok na náhradu újmy (viz rozhodnutí SDEU zn. C – 204/08). Proto soud první instance postupoval podle § 104 odst. 1 o. s. ř. a pro neodstranitelný nedostatek v podmínce řízení (spočívající v absenci mezinárodní příslušnosti) řízení zastavil. Výrok o nákladech řízení pak odůvodnil ustanovením § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání s poukazem na ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. a navrhla zrušení napadeného rozhodnutí. Namítla, že Brusel I bis nelze na danou problematiku použít, neboť měla být použita Úmluva o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Z této úmluvy pak jednoznačně vyplývá, že článek 5 odst. 1 písm. b), je zcela totožného znění, jako článek téhož označení v Brusel I. Analogickým výkladem tak nelze dojít k jinému závěru, než že rozhodnutí SDEU zn. C-204/08 lze vztáhnout i na země, které sice nejsou členy EU, avšak řídí se právními předpisy totožného znění, tedy Švýcarsko, Norsko a Island. Za situace, kdy by měl soud pochybnost, pak měl položit předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru. Odkaz obvodního soudu na rozhodnutí SDEU zn. C-274/16 je nepřípadný, neboť dopadá na zcela odlišnou situaci, kdy mezi EU a sídlem dopravce není uzavřena jakákoli smlouva. 5. Žalovaná pak ve svém vyjádření k odvolání (a zároveň prvním vyjádření ve věci) uvedla, že se ztotožňuje s odvoláním žalobkyně a má za to, že Obvodní soud pro Prahu 6 je příslušný k projednání sporu. Dále se pak věcně vyjádřila, že nárok neuznává, neboť žalobkyni žalovanou částku zcela uhradila již 9. 7. 2018 a to na výzvu jiného jejího zmocněnce (Click2Claim s. r. o.).

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo (§ 212 ve spojení s § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), aniž k tomu nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. Soud prvého stupně správně uzavřel, že se jedná o věc s mezinárodním prvkem, jenž je představován tím, že žalovaná je zahraniční právnická osoba se sídlem ve Švýcarsku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1190/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 30 Cdo 111/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004). Bylo proto v souladu s procesními pravidly, že obvodní soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů věc projednat a rozhodnout. Zcela správně pak obvodní soud zjistil, že nařízení (ES) č. 261/2004, jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě, žádná procesní pravidla neupravuje a zcela přiléhavě zhodnotil, že je třeba s ohledem na přednostní aplikaci unijního práva před ustanoveními zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (viz též § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), použít právo EU. Obvodní soud však blíže nevysvětlil, proč zvolil Brusel I bis a nikoliv Úmluvu o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských o obchodních věcech ze dne 30. 10. 2007 (dále jen „Luganská úmluva II“), která byla ratifikována Evropskou unií a představuje součást unijního práva (viz rozhodnutí Rady ze dne 15. října 2007 o podpisu Úmluvy o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech jménem Společenství, publikováno v Úředním věstníku Evropské unie L 339/1 ze dne 21. prosince 2007, pod č. 2007/712/ES). Z hlediska časové působnosti se Luganská úmluva II podle článku 63 odst. 1 vztahuje ohledně Švýcarska na řízení zahájená od 1. ledna 2011. Podmínky časové působnosti úmluvy jsou tak v projednávaném případě naplněny, jelikož řízení bylo zahájeno dne 30. 8. 2017.

8. Naplněna je i podmínka věcné působnosti Luganské úmluvy II, která se obdobně jako nařízení Brusel I bis vztahuje obecně na občanské a obchodní věci bez ohledu na druh soudu. 9. Podle článku 24 Luganské úmluvy II není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení této úmluvy, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný dostaví proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 22 výlučně příslušný. 10. S ohledem na procesní chování žalované, která ve smyslu čl. 24 Luganské úmluvy II, výslovně přijala pravomoc Obvodního soudu pro Prahu 6 věc projednat a rozhodnout, je jakákoliv debata o tom, zda byl stejný soud příslušný již na základě čl. 5 Luganské úmluvy, nadbytečná a její výsledek nemůže mít žádný vliv na závěr odvolacího soudu, že v současné době (§ 154 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 1 o. s. ř.) neshledal odvolací soud nedostatek podmínek řízení spočívající v absenci mezinárodní příslušnosti (podobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1578/2008).

11. Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. argumentace a maiori ad minus ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje.

12. Pro úplnost pak odvolací soud dodává, že výrok o nákladech řízení byl závislý na změněném výroku, proto je právní mocí tohoto usnesení zrušen, aniž je tento následek nutno vyslovit ve výroku odvolacího rozhodnutí (shodně usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4504/2018, ze dne 17. 1. 2019). O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).
Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 20. srpna 2019


JUDr. Blanka Kapitánová v. r.
předsedkyně senátu