Spisová značka: 12C 188/2018
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
Datum rozhodnutí:11/07/2018
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Osvojení zletilého (o. z.)
Dotčené předpisy:§ 796 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 846 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 847 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 850 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 852 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
Kategorie rozhodnutí:D
Číslo jednací: 12C 188/2018-44




ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Rottem ve věci
navrhovatel:osvojitelka I F, narozená xxx
trvale bytem xxx
za účasti:osvojenec T F, narozený xxx
trvale bytem xxx

manžel osvojitelky M F, narozený xxx
trvale bytem xxx

dítě osvojence nezletilý V F, narozený xxx
trvale bytem xxx

dítě osvojence nezletilá M F, narozená xxx
trvale bytem xxx
obě děti zastoupené kolizním opatrovníkem město Rychnov nad Kněžnou

o osvojení zletilého

takto:

I. Návrh, aby se zletilý T F, narozený xxx v Tr, syn matky Š Vl, narozené xxx v T, stal od právní moci rozsudku osvojencem I F, narozené xxx v H K, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Navrhovatelka je povinna zaplatit České republice náklady řízení ve výši 1.424 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.


Odůvodnění:

Dne 25. 6. 2018 podala navrhovatelka (osvojitelka) návrh na osvojení zletilého osvojence (syna svého manžela). Návrh odůvodnila tím, že je manželkou otce osvojence a už před uzavřením tohoto manželství (v době, kdy žila s otcem osvojence ve společné domácnosti) se pokoušela nahradit osvojenci jeho matku a starat se o něj jako o vlastního. Dále tvrdila, že biologická matka osvojence se s osvojencem prakticky vůbec nestýká, hledá na něm neustále chyby, pomlouvá jej a uráží. Osvojenec, jakož i manžel osvojitelky (matriční otec osvojence), s tímto návrhem souhlasili a připojili se k němu. Kolizní opatrovník nezletilých dětí osvojence ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Současně uvedl, že nezletilý V F (syn osvojence) má silnou citovou vazbu na svoji biologickou babičku – matriční matku osvojence, a tato vazba by měla být zachována.

Shodně z výpovědi osvojitelky, osvojence, manžela osvojitelky a manželky osvojence soud zjistil, že vztahy mezi osvojencem a osvojitelkou jsou bezproblémové. Osvojitelka se s osvojencem seznámila v roce 2007, v době kdy začala žít společně s otcem osvojence, s nímž v roce 2017 uzavřela manželství. V době, kdy se osvojitelka seznámila s osvojencem, byl osvojenec žákem středního odborného učiliště a bydlel u svého otce. V té době byly vztahy mezi osvojencem a jeho matriční matkou Š V bezproblémové. Ke zhoršení vztahů došlo v době, kdy osvojenec žádal svěření svého nezletilého syna V F do své péče (v té době toto nezletilé dítě bylo v pěstounské péči Š V a jejího manžela). Od té doby jsou vztahy mezi osvojencem a jeho matriční matkou napjaté, osvojenec odmítá se svojí matriční matkou komunikovat, bránil jí i ve styku s jeho nezletilým synem V.

Z výpovědi osvojence, manžela osvojitelky a shodně k tomu z výpovědi svědkyně Š V (matriční matky osvojence) dále vyplynulo, že matriční rodiče osvojence se rozvedli v době, kdy osvojenci byly zhruba 4 roky. Osvojenec zůstal v péči svojí matky, která o něj řádně pečovala. V době, kdy zahájil docházku na středním odborném učilišti, osvojenec se souhlasem obou svých rodičů přešel na určitou dobu do péče svého otce, poté se ale sám vrátil zpět do péče své matky. Krátce poté, co osvojenec dosáhl zletilosti, založil vlastní rodinu, uzavřel manželství a narodil se mu nezletilý syn V. Poté, co se ukázalo, že matka tohoto dítěte není schopna o nezletilého V řádně pečovat, dohodnul se osvojenec se svojí matkou na tom, že ona se svým manželem převezmou nezletilého V do své pěstounské péče. Osvojenec v té době sám o syna pečovat nemohl – neměl pro to odpovídající zázemí a bránilo mu v tom též jeho tehdejší vícesměnné zaměstnání. Poté, co si osvojenec upravil své osobní vztahy, požádal o svěření nezletilého V zpět do své péče. S tím matka osvojence nesouhlasila, došlo mezi nimi proto k rozkolu, který pokračoval i poté, co byl nezletilý V svěřen zpět do péče osvojence.

K tomu ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 0P 123/2017 vyplývá, že nezletilý V F narozený xxx, byl nejprve rozsudkem č. j. 0Nc 404/2012-17 ze dne 8. 1. 2013 svěřen na základě soudem schválené dohody jeho rodičů do péče své matky. Rozsudkem téhož soudu č. j. 0P 69/2013-138 ze dne 2. 9. 2014 byl poté svěřen do společné pěstounské péče manželů Š V (matriční matky osvojence) a Ing. J V. Tehdy soud vyšel ze zjištění, že ani jeden z rodičů nezletilého V neměl vybudováno odpovídající zázemí pro péči o nezletilého. Sám osvojenec (otec nezletilého) se svěřením nezletilého V do pěstounské péče souhlasil. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově č. j. 0P 296/2015-257 ze dne 5. 10. 2016 byl nezletilý V svěřen do péče svého otce (osvojence), a to i přes nesouhlas pěstounů manželů V. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 0P 123/2017-373 ze dne 24. 7. 2018 byl upraven styk manželů V s nezletilým V. Toto řízení bylo vedeno z toho důvodu, že osvojenec nesouhlasil s tím, aby se jeho matriční matka s nezletilým V stýkala.

Osvojení zletilého upravují zejména níže uvedená ustanovení zákona.

Podle § 846 občanského zákoníku zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

Podle § 847 odstavec 1 občanského zákoníku (osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého) zletilého lze osvojit, jestliže

Podle § 847 odstavec 2 občanského zákoníku zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.

Podle § 850 odstavec 2 věta první občanského zákoníku trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela.

Podle § 852 občanského zákoníku osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas.

Podle § 796 odstavec 2 občanského zákoníku o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.

U osvojení obecně (tedy v případě osvojení zletilého i nezletilého) se uplatní následující principy. Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní (§ 794 občanského zákoníku). Předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu (§ 795 věta první občanského zákoníku). Na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte (§ 797 občanského zákoníku). Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem (§ 799 odstavec 1 občanského zákoníku). Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči (§ 800 odstavec 1 občanského zákoníku). Mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let (§ 803 věta před středníkem občanského zákoníku). Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství (§ 804 občanského zákoníku). Dítě, které bylo společně osvojeno manžely, nebo manželem svého rodiče, má postavení společného dítěte manželů; jinak má postavení dítěte osvojitele (§ 832 odstavec 1 občanského zákoníku). Osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající (§ 833 odstavec 1 věta první občanského zákoníku). Je-li však osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení příbuzenského poměru mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými, ani práv a povinností vyplývajících z tohoto poměru (§ 833 odstavec 2 občanského zákoníku).

Na základě shora uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že návrhu není možno vyhovět. Z povahy návrhu vyplývá, že navrhovatelka se domáhá osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého (§ 847 občanského zákoníku). To vyplývá z toho, že navrhovatelka je manželkou matričního otce osvojence a ve svém návrhu tvrdí, že vztahy mezi nimi jsou na úrovni vztahů rodiče a jeho dítěte. Proto se soud nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny podmínky, které zákon pro tuto formu osvojení vyžaduje. Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení zákona, jednou z podmínek, kterou zde zákon vyžaduje (analogicky jako v případě osvojení nezletilého), je přiměřený věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem. A to proto, aby to odpovídalo vztahu rodiče a jeho dítěte. Zákon zde výslovně hovoří, že tento rozdíl nemá být zpravidla menší než 16 let. V daném případě ale věkový rozdíl mezi navrhovatelkou a osvojencem činí toliko 12 let. I když lze v zásadě ve výjimečných případech připustit, že by věkový rozdíl mohl být menší než 16 let, tak ale zde soud žádné zvláštní okolnosti, které by umožnily tuto výjimku, neshledává.

Kromě toho podstata institutu osvojení zletilého, které je svojí povahou obdobou osvojení nezletilého, spočívá v tom, že rozhodnutí soudu v podstatě legitimizuje tzv. sociální rodičovství. Tedy jedná se typicky o případy, kdy osvojenec vyrůstá již od svého dětství v rodině, která se skládá z osvojitele a jednoho z matričních rodičů dítěte. Současně zpravidla dochází k tomu, že druhý matriční rodič (který má být „nahrazen“ osvojitelem) o osvojence neprojevuje bez vážných důvodů zájem, případně jinak zanedbává své rodičovské povinnosti. To ovšem není projednávaný případ. V této věci totiž matriční matka o osvojence řádně pečovala od jeho útlého věku, a to i po rozvodu svého manželství s otcem osvojence, a v podstatě o osvojence bez nějakých výhrad pečovala až do jeho zletilosti. I poté mu navíc projevovala svoji mateřskou lásku – mimo jiné tím, že se snažila mu vypomoci s péčí o jeho nezletilého syna V.

Soud musí navíc vždy hledět na to, aby osvojení nebylo v rozporu s dobrými mravy (§ 846 občanského zákoníku). I když rozpor s dobrými mravy není výslovně v zákoně nijak blíže specifikován, lze dovodit, že osvojení, které by bylo v rozporu s dobrými mravy, lze shledat tam, kde by osvojení bylo v rozporu s odůvodněnými zájmy matričních rodičů. Tím je zejména míněn zájem na zachování ustálených rodinných vazeb a na vzájemné rodinné solidaritě, který by měl předcházet zániku rodinných vazeb na základě osvojení. Soud nepřehlédl, že vztahy mezi osvojencem a jeho matriční matkou jsou zhruba dva roky velice vyhrocené. Mezi osvojencem a jeho matriční matkou došlo k určitému odcizení a zcela jistě bude obtížné (ne-li přímo nemožné) tyto vazby napravit. Naproti tomu ale nelze přehlédnout, že po dobu cca 25 let života osvojence se matriční matka chovala vůči osvojenci s péčí zodpovědné matky, vychovala jej a podporovala jej i v době, kdy osvojenec v důsledku značně neurovnaných osobních vztahů nebyl schopen zajistit ani základní potřeby svého nezletilého syna V. Po celou tuto dobu přitom byly vztahy mezi osvojencem a jeho matriční matkou víceméně urovnané a z ničeho nevyplývá, že by osvojenec tuto matčinu péči a její citové pouto neopětoval. I když lze pochopit, že osvojenec má nyní vůči své matce averzi způsobenou tím, že jeho matka odmítala návrat nezletilého V do péče osvojence, tak ale to samo o sobě nemůže být důvodem k tomu, aby došlo ke zpřetrhání zákonných vazeb mezi osvojencem a jeho matriční matkou v důsledku rozhodnutí o osvojení.

Soud tedy závěrem rekapituluje, že důvody pro osvojení zde nejsou dány zejména pro rozpor s dobrými mravy a též pro nenaplnění podmínky přiměřeného věkového rozdílu mezi osvojencem a osvojitelem. Proto soud návrh zamítl.

Všichni účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

V tomto řízení vznikly ČR nálady ve výši 1.424 Kč ve formě svědečného vyplaceného svědkyni ŠV. Protože navrhovatelka se svým návrhem ve věci neuspěla, je povinna nahradit tyto náklady řízení státu (§148 odst. 1 o.s.ř.).


Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím soudu zdejšího ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.

Rychnov nad Kněžnou 7. 11. 2018

samosoudce