Spisová značka: 57Co 292/2018
Soud:Krajský soud v Ostravě
Datum rozhodnutí:01/07/2019
Typ rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Odvolání
Dotčené předpisy:§ 202 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
Kategorie rozhodnutí:B

USNESENÍ




Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci

žalobkyně: innogy Energie, s.r.o., IČO 49903209

proti

žalovanému: Tomáš J., narozený dne xxx

bytem xxx

o zaplacení 12.557,39 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2018, č. j. 80 C 77/2018-59



takto:
Odůvodnění:


1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.757,39 Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (I.). Dále zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 4.800 Kč (II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 424 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zástupci žalobkyně (III.).

2. Proti rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno i v tomto rozsahu, přičemž nesouhlasila se závěrem okresního soudu o neurčitosti vyúčtování smluvní pokuty.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Z podnětu podaného odvolání se odvolací soud zabýval nejprve přípustností odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není přípustné.

5. V daném případě bylo řízení před soudem prvního stupně vedeno ohledně několika samostatných nároků žalobkyně vůči žalovanému, plynoucích ze smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 1. 2. 2016, tedy zaplacení dlužné částky za odebraný plyn pro domácnost žalovaného na základě smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 1. 2. 2016, zaplacení dlužné částky za odebranou elektřinu na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 2. 2. 2016, to vše na odběrném místě xxx, zaplacení částky 100 Kč z titulu smluvní pokuty ujednané ve smlouvě o sdružených dodávkách elektřiny (celkem částka 7.757,39 Kč) a dále zaplacení částky 4.800 Kč na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2. 2. 2016, která byla uzavřena na dobu určitou do 20. 11. 2018. V této smlouvě si smluvní strany mj. sjednaly pro případ, kdy obchodník v souladu s energetickým zákonem od smlouvy oprávněně odstoupí z důvodu opakovaného porušení platebních povinností souvisejících s dodávkou ze strany zákazníka, smluvní poplatek zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost a 2.000 Kč pro kategorii maloodběratel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od RWE do konce doby trvání smlouvy. Žalobkyně přípisem ze dne 6. 12. 2016 odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění povinností žalovaného a vyúčtovala žalovanému smluvní poplatek ve výši 4.800 Kč, který může požadovat za každý měsíc od prosince 2016 do listopadu 2018, avšak požaduje toliko tuto částku.

6. Předmětem odvolání je tedy zcela samostatný nárok žalobkyně na zaplacení částky 4.800 Kč (smluvní pokuty).

7. Podle § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

8. Soudní praxe (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 2143/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3480/2015, uveřejněné pod číslem 22/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dospěla k závěru, že rozhodl-li soud prvního stupně v rozsudku o více nárocích se samostatným skutkovým základem, nezkoumá se přípustnost odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 29. 9. 2017) ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně. Nepřevyšuje-li tak některý z více nároků na zaplacení peněžité částky se samostatným skutkovým základem, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně, 10.000 Kč, je odvolání proti rozsudku ve vztahu k tomuto nároku přípustné, převyšuje-li uvedenou částku součet nároků, o nichž soud v rozsudku rozhodl. Pokud tedy žalobce v jedné žalobě spojil několik i samostatně projednatelných nároků a nalézací soud rozhodl o peněžitém plnění, nemohl odvolací soud (při úvaze o přípustnosti odvolání) tuto částku následně členit na dílčí položky (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nelze však přehlédnout, že tyto závěry byly přijaty při výkladu § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017.

9. Podle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017 odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

10. Novelou provedenou zákonem č. 296/2017 Sb. byly podmínky upravující přípustnost odvolání i dovolání (z hlediska finančního limitu) změněny. Zatímco přípustnost odvolání a dovolání podle o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017 byla u každého z tohoto opravného prostředku vybudována na jiném základě, s účinností od 30. 9. 2017 (zákon č. 296/2017 Sb.) byla úprava přípustnosti odvolání i dovolání sjednocena.

11. Podle § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 odvolání není přípustné proti rozsudku, vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

12. Výkladem přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 se již Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zabýval (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2327/2018) a dospěl k závěru, že za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu podle tohoto ustanovení je třeba považovat výši peněžitého plnění v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem.

13. Vychází-li po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. podmínky přípustnosti odvolání a dovolání proti rozhodnutím vydaných v řízeních, jejichž předmětem bylo peněžité plnění, ze stejných východisek [§ 202 odst. 2 a § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], pak není žádný rozumný důvod vykládat přípustnost odvolání a dovolání pro finanční limit (tzv. bagatelní spory) odlišně.

14. Ostatně i důvodová zpráva k zákonu č. 296/2017 Sb. uvádí [srov. zvláštní část důvodové zprávy k části první, bodu 5 (§ 202)], že sjednocuje ustanovení § 202 s § 238.

15. Rovněž Městský soud v Praze v usnesení ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 91 Co 461/2017, které bylo schváleno na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia dne 14. 11. 2018 k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dospěl k závěru, že jsou-li ke společnému řízení spojeny samostatné nároky více žalobců (v subjektivní kumulaci) na zaplacení peněžitého plnění, jež jednotlivě nepřevyšují 10.000 Kč, nepočítaje v to příslušenství, není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné odvolání proti rozsudku vydanému ve společném řízení o všech těchto nárocích, byť v souhrnu výši 10.000 Kč přesahují. Uvedené závěry se prosadí nejen při subjektivní kumulaci nároků, ale i při jejich objektivní kumulaci, není žádný důvod pro rozlišování takto kumulovaných nároků. Jak subjektivní, tak i objektivní kumulace nároků musí vést při posouzení přípustnosti opravného prostředku s ohledem na zákonem stanovený finanční limit ke zcela totožným důsledkům.

16. Lze tak uzavřít, že s ohledem na změnu právní úpravy [§ 202 odst. 2, § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] se již při posouzení přípustnosti odvolání podle § 202 odst. 2. o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 proti některému z více nároků na zaplacení peněžité částky se samostatným skutkovým základem, o nichž bylo rozhodnuto soudem prvního stupně, neuplatní závěry přijaté při výkladu § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017 (R 22/2018). Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti odvolání z hlediska finančního limitu podle § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 je tak třeba považovat výši peněžitého plnění v rozsahu, jenž může být rozhodnutím odvolacího soudu dotčen, tedy, o němž bylo rozhodnuto odvoláním napadeným výrokem.

17. Za situace, kdy odvoláním žalobkyně byl napaden výrok rozsudku okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč (odstavec II. výroku ohledně zaplacení částky 4.800 Kč), bylo odvolání žalobkyně pro jeho nepřípustnost odvolacím soudem odmítnuto.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je dán dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., kdy žalovanému, který by měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žádné tyto náklady nevznikly.


Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.


Ostrava 7. ledna 2019

JUDr. Lenka Severová v. r.

předsedkyně senátu


USNESENÍ




Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci

žalobkyně: innogy Energie, s.r.o., IČO 49903209

proti

žalovanému: Tomáš J., narozený dne xxx

bytem xxx

o zaplacení 12.557,39 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2018, č. j. 80 C 77/2018-59



takto:
Odůvodnění:


1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.757,39 Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (I.). Dále zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 4.800 Kč (II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 424 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zástupci žalobkyně (III.).

2. Proti rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno i v tomto rozsahu, přičemž nesouhlasila se závěrem okresního soudu o neurčitosti vyúčtování smluvní pokuty.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Z podnětu podaného odvolání se odvolací soud zabýval nejprve přípustností odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není přípustné.

5. V daném případě bylo řízení před soudem prvního stupně vedeno ohledně několika samostatných nároků žalobkyně vůči žalovanému, plynoucích ze smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 1. 2. 2016, tedy zaplacení dlužné částky za odebraný plyn pro domácnost žalovaného na základě smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 1. 2. 2016, zaplacení dlužné částky za odebranou elektřinu na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 2. 2. 2016, to vše na odběrném místě xxx, zaplacení částky 100 Kč z titulu smluvní pokuty ujednané ve smlouvě o sdružených dodávkách elektřiny (celkem částka 7.757,39 Kč) a dále zaplacení částky 4.800 Kč na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2. 2. 2016, která byla uzavřena na dobu určitou do 20. 11. 2018. V této smlouvě si smluvní strany mj. sjednaly pro případ, kdy obchodník v souladu s energetickým zákonem od smlouvy oprávněně odstoupí z důvodu opakovaného porušení platebních povinností souvisejících s dodávkou ze strany zákazníka, smluvní poplatek zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost a 2.000 Kč pro kategorii maloodběratel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od RWE do konce doby trvání smlouvy. Žalobkyně přípisem ze dne 6. 12. 2016 odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění povinností žalovaného a vyúčtovala žalovanému smluvní poplatek ve výši 4.800 Kč, který může požadovat za každý měsíc od prosince 2016 do listopadu 2018, avšak požaduje toliko tuto částku.

6. Předmětem odvolání je tedy zcela samostatný nárok žalobkyně na zaplacení částky 4.800 Kč (smluvní pokuty).

7. Podle § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

8. Soudní praxe (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 2143/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3480/2015, uveřejněné pod číslem 22/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dospěla k závěru, že rozhodl-li soud prvního stupně v rozsudku o více nárocích se samostatným skutkovým základem, nezkoumá se přípustnost odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 29. 9. 2017) ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně. Nepřevyšuje-li tak některý z více nároků na zaplacení peněžité částky se samostatným skutkovým základem, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně, 10.000 Kč, je odvolání proti rozsudku ve vztahu k tomuto nároku přípustné, převyšuje-li uvedenou částku součet nároků, o nichž soud v rozsudku rozhodl. Pokud tedy žalobce v jedné žalobě spojil několik i samostatně projednatelných nároků a nalézací soud rozhodl o peněžitém plnění, nemohl odvolací soud (při úvaze o přípustnosti odvolání) tuto částku následně členit na dílčí položky (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nelze však přehlédnout, že tyto závěry byly přijaty při výkladu § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017.

9. Podle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017 odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

10. Novelou provedenou zákonem č. 296/2017 Sb. byly podmínky upravující přípustnost odvolání i dovolání (z hlediska finančního limitu) změněny. Zatímco přípustnost odvolání a dovolání podle o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017 byla u každého z tohoto opravného prostředku vybudována na jiném základě, s účinností od 30. 9. 2017 (zákon č. 296/2017 Sb.) byla úprava přípustnosti odvolání i dovolání sjednocena.

11. Podle § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 odvolání není přípustné proti rozsudku, vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

12. Výkladem přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 se již Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zabýval (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2327/2018) a dospěl k závěru, že za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu podle tohoto ustanovení je třeba považovat výši peněžitého plnění v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem.

13. Vychází-li po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. podmínky přípustnosti odvolání a dovolání proti rozhodnutím vydaných v řízeních, jejichž předmětem bylo peněžité plnění, ze stejných východisek [§ 202 odst. 2 a § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], pak není žádný rozumný důvod vykládat přípustnost odvolání a dovolání pro finanční limit (tzv. bagatelní spory) odlišně.  

14. Ostatně i důvodová zpráva k zákonu č. 296/2017 Sb. uvádí [srov. zvláštní část důvodové zprávy k části první, bodu 5 (§ 202)], že sjednocuje ustanovení § 202 s § 238.

15. Rovněž Městský soud v Praze v usnesení ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 91 Co 461/2017, které bylo schváleno na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia dne 14. 11. 2018 k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dospěl k závěru, že jsou-li ke společnému řízení spojeny samostatné nároky více žalobců (v subjektivní kumulaci) na zaplacení peněžitého plnění, jež jednotlivě nepřevyšují 10.000 Kč, nepočítaje v to příslušenství, není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné odvolání proti rozsudku vydanému ve společném řízení o všech těchto nárocích, byť v souhrnu výši 10.000 Kč přesahují. Uvedené závěry se prosadí nejen při subjektivní kumulaci nároků, ale i při jejich objektivní kumulaci, není žádný důvod pro rozlišování takto kumulovaných nároků. Jak subjektivní, tak i objektivní kumulace nároků musí vést při posouzení přípustnosti opravného prostředku s ohledem na zákonem stanovený finanční limit ke zcela totožným důsledkům.

16. Lze tak uzavřít, že s ohledem na změnu právní úpravy [§ 202 odst. 2, § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] se již při posouzení přípustnosti odvolání podle § 202 odst. 2. o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 proti některému z více nároků na zaplacení peněžité částky se samostatným skutkovým základem, o nichž bylo rozhodnuto soudem prvního stupně, neuplatní závěry přijaté při výkladu § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017 (R 22/2018). Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti odvolání z hlediska finančního limitu podle § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 je tak třeba považovat výši peněžitého plnění v rozsahu, jenž může být rozhodnutím odvolacího soudu dotčen, tedy, o němž bylo rozhodnuto odvoláním napadeným výrokem.

17. Za situace, kdy odvoláním žalobkyně byl napaden výrok rozsudku okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč (odstavec II. výroku ohledně zaplacení částky 4.800 Kč), bylo odvolání žalobkyně pro jeho nepřípustnost odvolacím soudem odmítnuto.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je dán dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., kdy žalovanému, který by měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žádné tyto náklady nevznikly.


Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.


Ostrava 7. ledna 2019

JUDr. Lenka Severová v. r.

předsedkyně senátu