Spisová značka: 56Co 222/2015
Soud:Krajský soud v Ostravě
Datum rozhodnutí:07/17/2018
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:
Dotčené předpisy:Nařízení () č. 44/2001
Kategorie rozhodnutí:E
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci

žalobkyně: E. L.,  narozená dne xxx

proti

žalovanému: Allianz – Slovenská poisťovňa, a.s., IČO 00151700

o náhradu škody,

k odvolání původního a) žalobce, b) žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 3. 2015, č. j. 10 C 63/2010-201


takto:

I. Kromě částky 6.161 Kč, o kterou bylo řízení zastaveno výrokem rozsudku okresního soudu v odstavci I., se řízení dále zastavuje o částku 400 Kč měsíčně za dobu od 1. 10. 2010   do 31. 12. 2010.

II. Rozsudek okresního soudu v odstavci IV. výroku se ruší v rozsahu částky 146 Kč měsíčně za dobu od 1. 3. 2015 do 1. 5. 2016 včetně a ve stejném rozsahu se řízení zastavuje.

III. V odstavcích III. a IV. výroku v rozsahu, v jakém zůstaly předmětem odvolacího řízení částky

- 5.900 Kč,

- 64.786 Kč,

- 334.337 Kč a

a) se rozsudek okresního soudu potvrzuje v rozsahu částek

- 32.413 Kč,

- 330.162 Kč,

b) se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žaloba zamítá v částkách

- 5.900 Kč,

- 32.373 Kč a

- 82.540 Kč.

IV. V odstavci VI. výroku se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem částku 75.887 Kč. 

VI. České republice na účet Okresního soudu v Opavě jsou povinni zaplatit na náhradě nákladů prvostupňového řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku  

- žalobkyně částku  3.675 Kč a

- žalovaný částku  8.025 Kč.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Opavě na soudním poplatku částku 18.129 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů za odvolací řízení částku 33.878 Kč.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.


Odůvodnění:


1. Napadeným rozsudkem okresní soud v poměru mezi původním a) žalobcem a žalovaným zastavil řízení v rozsahu částky 6.161 Kč a připustil změnu žaloby. Žalovanému uložil povinnost zaplatit a) žalobci ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 660.318 Kč a platit mu s účinností od 1. 3. 2015 do budoucna rentu ve výši 4.747 Kč měsíčně vždy k 1. dni příslušného měsíce. V rozsahu částky 366 Kč žalobu zamítl. V poměru mezi a) žalobcem a žalovaným účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem. Žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení  částku 11.700 Kč a na soudním poplatku (za žalobu) částku 26.604 Kč. b) žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 29.960 Kč.

2. Proti rozsudku podal původní a) žalobce včasné odvolání směřující proti výroku o náhradě nákladů prvostupňového řízení v poměru mezi a) žalobcem a žalovaným a namítal nesprávné právní posouzení věci. Uspěl se všemi požadavky, vyjma návrhu na mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění,  a náhradu nákladů měl obdržet dle §142 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů za řízení o plnění z titulu mimořádného zvýšení ztížení společenského uplatnění mělo být rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí soudu záviselo na lékařském posouzení rozhodných skutečností a na volné úvaze soudu. Vzhledem k rozsahu zdravotních omezení způsobených dopravní nehodou považoval odvolatel základní odškodnění ztížení společenského uplatnění za nedostatečné a žalovaný mu odmítl poskytnout další plnění nad rámec základního odškodnění mimosoudně. a) žalobce se proto domáhal změny rozsudku v nákladovém výroku tak, že mu bude proti žalovanému plná náhrada nákladů za řízení před okresním soudem přiznána.

3. b) žalobkyně podala odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení v poměru mezi ní a žalovaným. Při dopravní nehodě utrpěla zranění se závažnými následky a domáhala se rovněž mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Okresní soud rozhodl, že u ní nejde o případ hodný zvláštního zřetele, a její žalobu zamítl. Při rozhodování o nákladech měl ovšem vážit existenci kvalifikovaných důvodů dle § 150 o. s. ř. spočívajících ve zdravotním stavu b) žalobkyně, specifičnosti uplatněného nároku a ekonomické situaci účastníků. Žalovaný je silnou a úspěšnou akciovou společností, jejíž hospodářská situace nebude odepřením náhrady nákladů nijak výrazně ovlivněna. Naproti tomu povinnost odvolatelky k náhradě v částce 29.960 Kč bude spojena s citelným zásahem do rodinného rozpočtu žalobců. Oba totiž jsou poživateli invalidního důchodu, tedy osobami s omezenými příjmy. Po smrti a) žalobce zůstala b) žalobkyně sama a bez prostředků. Domáhala se proto změny nákladového výroku tak, že v poměru mezi ní a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvého stupně.

4. Odvolání žalovaného po jeho upřesnění směřovalo proti pozitivním výrokům a všem závislým výrokům prvostupňového rozsudku (výroky v odstavcích III., IV., VI, VII., VIII. a IX). Žalovaný namítal, že okresní soud nerespektoval pokyny odvolacího soudu vyjádřené v předchozím kasačním usnesení. Procesní pozice žalobce po zrušení  mezitímního rozsudku (při doplňování tvrzení a důkazů o příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou dne 8. 8. 2006 a úrazy ze dne 7. 4. 2007 či 16. 11. 2007) se zhoršila. Okresní soud v rozporu s pokyny krajského soudu neobstaral revizní znalecký posudek. a) žalobce utrpěl zranění při dopravní nehodě dne 8. 8. 2006; žalobou uplatnil nároky související s pádem ze schodů dne 7. 4. 2007 a s dalším úrazem v domácnosti dne 16. 11. 2007. „Zdravotní souvislost“ mezi následky dopravní nehody ze dne 8. 8. 2006 a dalšími domácími úrazy, která podle znalce Ditmara existuje, není možno zaměňovat s příčinnou souvislostí. Otázku příčinné souvislosti má hodnotit soud, nikoli znalec. Jestliže  úrazem se rozumí jakékoli náhlé, neočekávané zhoršení zdravotního stavu způsobené vnějším vlivem (gravitací, jinými fyzikálními silami apod.), není tu příčinná souvislost mezi provozem dopravního prostředku a oběma pády  a) žalobce v jeho domově. a) žalobce byl při léčení následků zranění způsobených při dopravní nehodě poučen o nezbytné opatrnosti a měl chodit s oporou hole. V  doplňujícím účastnickém výslechu uvedl, že si není jist, zda se opíral o hůl, když sestupoval ze schodů. Nepamatoval si, jak se mu úraz přihodil a zda se tehdy držel zábradlí. Nesplnil tak povinnost tvrdit a prokázat   rozhodné   skutečnosti v   potřebném   rozsahu.   Dne 7. 4. 2007 se zranil pádem ze schodů, tedy mimo působení sil souvisejících s dopravní nehodou dne 8. 8. 2006. Jestliže u něj bylo po předchozích zraněních zvýšené riziko podlamování dolní končetiny, byl za ně odškodněn poskytnutím náhrady za ztížení společenského uplatnění. Okresní soud se vypořádal s otázkou příčinné souvislosti nelogicky, v rozporu s platnou judikaturou a závěry právní vědy. Žalovaný neodpovídá za žádný z nároků a) žalobce v souvislosti s  úrazy v domácnosti. Neodpovídá ani za škodu způsobenou dopravní nehodou dne 8. 8. 2006, neboť vozovka, na níž k nehodě došlo, byla v havarijním stavu a nesjízdná. Řidič vozidla, kterým byla škoda způsobena, se ničeho nedopustil a nebyl odsouzen; podle znaleckého posudku podaného v trestním řízení nemohl stav vozovky předvídat a dopravní nehodě předejít. Odpovědnost za škodu proto nese vlastník, resp. správce silnice, který na nebezpečný úsek silnice neumístil výstražná dopravní značení. Veškeré nároky a) žalobce uplatněné po 8/2009 jsou promlčeny. Zdravotní stav a) žalobce se ustálil do jednoho roku od dopravní nehody, tedy k 8/2007. Jiné nároky z dopravní nehody nahradil v minulosti a) žalobci subjekt odlišný od žalovaného, jmenovitě česká pojišťovna Allianz, a. s. Žalovaný žádný z nároků dobrovolně nesplnil. Domáhal se změny rozsudku v napadené části tak, že soud žalobu a) žalobce zamítne rovněž ve zbývajícím rozsahu.

5. a) žalobce obsahem vyjádření k odvolání žalovaného navrhl, ať rozsudek okresního soudu, jde-li o meritum věci, v napadené části je jako věcně správný potvrzen. Již u 1. jednání dne 6. 2. 2012 a) žalobce uvedl, že při lékařské kontrole dne 5. 4. 2007 mu bylo posudkovým lékařem doporučeno, aby „odhodil berle a šel pracovat“. Nemůže být proto důvodná námitka, že měl při chůzi nadále používat oporu a úraz ze dne 7. 4. 2007  si zavinil sám; řídil se totiž pokyny lékaře. U doplňujícího výslechu dne 20. 11. 2014 zopakoval totéž, co vypověděl u 1. jednání: Měl za to, že se při sestupování ze schodů držel zábradlí, a levá noha se mu uprostřed schodiště podlomila. K mechanismu úrazu tedy uvedl všechny rozhodné skutečnosti a prokázal je. Ze znaleckého posudku Doc. MUDr. Rudolfa Ditmara, CSc., jednoznačně plyne, že znalec posoudil mechanismus úrazu, tj. podlomení levé dolní končetiny, jako přímý důsledek zranění způsobených  a)   žalobci   při   dopravní   nehodě   dne 8. 8. 2006. Po ní totiž a) žalobce trpěl omezenou hybností levého kyčelního i kolenního kloubu, výraznou atrofií svalstva levé dolní končetiny a instabilitou levého kolene, tedy obtížemi narušujícími stereotyp chůze. K podlomení levé dolní končetiny došlo podle znalce nezávisle na vůli poškozeného, aniž si je způsobil svou nedbalostí či neopatrností. Na těchto závěrech nic nemění okolnost, že podle zmínky v posudku a) žalobce při chůzi ze schodů použil berle. Ve zprávě Slezské nemocnice v Opavě o úraze ze dne 7. 4. 2007 není mechanismus úrazu popsán detailně, neboť pro jeho ošetření nebylo podstatné, zda k pádu došlo v důsledku podlomení dolní končetiny, nebo jiným způsobem. Z lékařského hlediska bylo prokázáno, že úraz ze dne 7. 4. 2007 přímo souvisí se zraněními při dopravní nehodě dne 8. 8. 2006. Námitku o existenci liberačního důvodu označil odvolací soud za nedůvodnou již ve svém předchozím kasačním usnesení. Žalovaný za škodu odpovídá podle § 427 obč. zák. a dle § 15 odst. 1 zákona č. 381/2001 Zb. Promlčecí lhůta je tříletá a běží po uplynutí jednoho roku od pojistné události, kterou je vznik každého jednotlivého nároku. Léčení zranění a) žalobce bylo komplikované a nelze určit, že trvalé následky se ustálily přesně po uplynutí 1 roku od úrazu. Rozhodný okamžik ustálení zdravotního stavu nedokázal stanovit ani znalec, avšak uvedená skutečnost nemůže jít k tíži poškozeného. Revizní znalecký posudek nebyl potřebný a nebyl navržen; rozpory mezi posudky předloženými okresnímu soudu nebyly zásadního charakteru. Všechny trvalé následky u a) žalobce byly objektivizovány posudkem znalce Ditmara.

6. S otázkami mezinárodní soudní příslušnosti a kolize hmotného práva vypořádal se odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 19. 6. 2014, č. j. 56 Co 710/2013-173, a s odkazem na závěry v něm uvedené zdůrazňuje: Závěr o mezinárodní příslušnosti českých soudů plyne z čl. 9 odst. 1 písm. b) Nařízení 44/2001, nikoli z čl. 5 odst. 4 cit. Nařízení, jak okresní soud nesprávně uvedl; v řízení nebyl uplatněn nárok na náhradu škody.

7. Ke článkům  1, 3 a 9 vyhl. č. 130/1976 Sb., o Úmluvě o právu použitelném pro dopravní nehody, podle nichž je namístě při rozhodování této věci použít právní předpisy ČR, na jejímž území k dopravní nehodě došlo, je pro úplnost třeba doplnit:

Podle čl. 8 cit. vyhl. rozhodné právo určuje zejména

1) podmínky a rozsah odpovědnosti;

3) vznik a povahu škody, jež má být nahrazena;

4) způsob a rozsah náhrady škody;

6) osoby, které škodu utrpěly a které mají nárok na její náhradu;

8) promlčení a zánik práva uplynutím doby včetně pravidel počítání počátku, přerušení nebo stavění této doby.

8. Podle čl. 9 cit. vyhl. poškozené osoby mají právo žalovat přímo pojistitele odpovědné osoby, jestliže jim toto právo náleží podle práva rozhodného podle čl. 3, 4 nebo 5.

9. Právo a) žalobce na plnění proti žalovanému v roli pojistitele upravuje jako specifický nárok ust. § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Podle tohoto ustanovení poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

10. Podle § 6 odst. 2 cit. zák. nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému

a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

11. Podle § 8 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31. 12 2013, právo na plnění z pojištění se promlčí nejpozději za 3 roky, a jedná-li se o životní pojištění (§ 54), za 10 let; promlčecí doba práva na pojistné plnění počíná běžet za 1 rok po vzniku pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vznikl přímý nárok na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný žádá na pojistiteli úhradu částky, kterou poskytl poškozenému jako náhradu škody, za kterou poškozenému odpovídá.

12. Při respektování pravidla, že podmínky a rozsah odpovědnosti a další kritéria významná pro meritorní rozhodnutí věci vyjmenovaná v čl. 8 vyhl. č. 130/1976 Sb. je nutno určit podle českého právního řádu, konkrétně dle občanského zákoníku (viz § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.), má být použito (dle přechodných ust. § 3028 odst. 3 věta první a § 3036 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014) příslušných ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Ve stručnosti shrnuto, kolizi práva je třeba řešit za použití kolizních ustanovení mezinárodního práva soukromého, konkrétně vyhl. č. 130/1976 Sb., která okresní soud pominul.

13. Krajský soud přezkoumal (postupem podle § 214 odst. 1 o. s. ř.) rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v odvoláním napadené části, (vyjma výroků v odstavcích I., II. a V.), se závěrem, že odvolání žalovaného je částečně důvodné. Po smrti a) žalobce zůstaly předmětem odvolacího přezkumu dle usnesení  KS v Ostravě ze dne 15. 11. 2016, č. j. 56 Co 222/2015-271 (jímž bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví b) žalobkyně za zemřelého a) žalobce), ve znění opravného usnesení ze dne 16. 7. 2018, č. j. 56 Co 222/2015- 350, pouze některé nároky, jak bude objasněno dále.

14. Okresní soud po vydání kasačního usnesení krajského soudu ze dne 19. 6. 2014, č. j. 56 Co 710/2013-173 nevymezil správně, co zůstalo po předchozích dispozicích se žalobou předmětem řízení, a o některých z těchto dispozic nerozhodl. V odůvodnění rozsudku na str. 6 v odst. l. popsal, jakým způsobem a) žalobce se žalobou nakládal: Ve vztahu k nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v částce 81.795 Kč a na plnění formou renty v částce 4.332 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2010 do budoucna vzal žalobu zpět o částku 6.161 Kč a 400 Kč měsíčně od 1. 1. 2010 do budoucna. V odstavci I. výroku ovšem  okresní soud rozhodl jen o zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 6.161 Kč. Krajský soud proto stejný výrok doplnil a řízení dále zastavil v rozsahu částky 400 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 vzhledem k rozšíření žaloby obsahem podání na č. l. 185, o němž bylo v rámci připuštění změny žaloby rozhodnuto (viz výrok rozsudku okresního soudu v odstavci II.). a) žalobce tak uplatnil nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 23. 4. 2008 do 31. 12. 2009 kapitalizovanou částkou 75.634 Kč (její výše byla mezi účastníky nesporná). Dále žádal o náhradu za dobu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 v částce 3.932 Kč měsíčně, za rok 2011 v částce 4.344 Kč měsíčně, za rok 2012 v částce 4.505 Kč měsíčně, za rok 2013 v částce 4.560 Kč měsíčně a za dobu od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2014 v částce 4.601 Kč měsíčně a do budoucna). Žádné jiné dispozice se žalobou neprovedl (viz č. l. 185 – 187).

15. Jestliže okresní soud v odstavci IV. výroku přiznal napadeným rozsudkem a) žalobci s účinností od 1. 3. 2015 do budoucna rentu v částce 4.747 Kč měsíčně, rozhodl v rozsahu částky 146 Kč měsíčně za stejné období nad rámec žaloby. Pro řízení o částku 146 Kč měsíčně od 1. 3. 2015 do budoucna, resp. do 1. 5. 2016 (s ohledem na účinky usnesení na č. l. 271 a 350, o částečném zastavení řízení), nebyly splněny podmínky dle § 103 o. s. ř. Absence žaloby v tomto rozsahu je nedostatkem jedné z podmínek řízení, který nelze odstranit. Krajský soud proto dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve stejném rozsahu rozsudek okresního soudu v odstavci IV. výroku zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. c) věta první před středníkem o. s. ř. řízení zastavil.

16. Předmětem odvolacího řízení zůstaly nároky na náhradu:

- nákladů léčení v souhrnné výši 5.900 Kč,

- za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v částce 64.786 Kč a

- za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 23. 4. 2008 do 30. 11. 2014 v částce 334.337 Kč a za dobu od 1. 12. 2014 do 1. 5. 2016 v částce 78.365 Kč (tj. 4.601 Kč měsíčně).

17. Nárok  a) žalobce je nárokem na plnění sui generis, podle § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., tj. na plnění specifikované v § 6 odst. 2 cit. zák., proti pojistiteli odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, který se promlčuje ve  tříleté promlčecí lhůtě podle ust. § 8 zák. č. 37/2004 Sb. Rozsah plnění, které je povinen pojistitel poškozenému podle cit. zák. poskytnout, je definován odkazem na občanský zákoník, v případě náhrady škody na zdraví  a) žalobce tedy přichází v úvahu použití ust. § 427 – 429 a  § 444 a násl. obč. zák.:

18. Podle § 427 odst. 1 obč. zák. fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

19. Podle § 428 věta první obč. zák. své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu.

20. Podle § 429 obč. zák. provozovatel odpovídá jak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, tak za škodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věcí, pozbyl-li občan při poškození možnosti je opatrovat.

21. Podle § 445 obč. zák. ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.

22. Podle § 446 obč. zák. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.

23. Podle § 447 odst. 1 obč. zák. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu.

24. Podle § 449 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.

25. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem motorového vozidla je objektivní povahy a plyne z ust. § 427 a násl. obč. zák. Této odpovědnosti se provozovatel nemůže zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu (§ 428 věta první obč. zák.). Došlo-li k dopravní nehodě na vozovce, jejíž stav byl v rámci důkazního řízení v trestním řízení hodnocen jako havarijní, byla škoda a) žalobci způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu, a odpovědnosti za ní se nelze zprostit. Námitka žalovaného o existenci liberačního důvodu podle § 428 věta druhá obč. zák. proto není důvodná. Mezi právem poškozeného na náhradu škody proti škůdci podle § 420 a násl. obč. zák., či proti objektivně odpovědnému provozovateli motorového vozidla podle § 427 odst. 1 obč. zák. a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce je ovšem třeba důsledně rozlišovat. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu je v daném případě provozovatel motorového vozidla (viz rozsudek NS ČR ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2902/2012). Ze stejného důvodu nelze žalobou uplatněný nárok moderovat podle § 450 obč. zák.

26. Žalovaný v průběhu řízení nenamítal, že dopravní nehoda dne 8. 8. 2006 nebyla pojistnou událostí podle smlouvy uzavřené mezi žalovaným a provozovatelem motorového vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena (žalovaný proto nebyl povinen a) žalobci pojistné plnění poskytnout). Některé nároky  a) žalobce na pojistné plnění uplatněné v souvislosti s  dopravní nehodou byly již vyřízeny a splněny likvidačním zástupcem žalovaného - pojistitele se sídlem v jiném členském státě, podle § 9a zák. č. 168/1999 Sb., resp. dle obsahově obdobného ust. § 15a zák. č. 381/2001 Zb., o povinnom zmluvnom poistení zodpovednosti za škodu sposobenú prevádzkou motorového vozidla a o zmene a doplnení niektorých zákonov.

27. Krajský soud souhlasí se skutkovými zjištěními okresního soudu v odůvodnění rozsudku na str. 8 v odst. 2., jež byla mezi účastníky nesporná, a se zjištěními  ze znaleckého posudku znalce Doc. MUDr. Ditmara, CSc., o charakteru zranění a) žalobce při dopravní nehodě dne 8. 8. 2006, o trvalých následcích, o zraněních utrpěných   při   pádu   a)   žalobce doma na   schodišti dne 7. 4. 2007 (str. 10 odst. 2.), z výpovědi a) žalobce (str. 11), ze zprávy České správy sociálního zabezpečení v Praze (o výši invalidního důchodu a) žalobce 6.454 Kč měsíčně), z dokladu o pracovní neschopnosti původního a) žalobce (str. 13), z výkazů o jeho průměrných výdělcích v době rozhodné pro výčet náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 25. 3. 2008, z dokladu o posouzení zdravotního stavu  a) žalobce ze dne 7. 5. 2008 (pro účely rozhodnutí o žádosti o přiznání invalidního důchodu) a z posudku o invaliditě II. stupně ze dne 24. 11. 2010.

28. Před doplněním ostatních právně významných skutečností krajský soud vymezil jejich okruh na podkladě předběžné právní úvahy: V řízení nebyl uplatněn nárok na náhradu škody, jak okresní soud nesprávně uvedl, nýbrž přímý nárok poškozeného na pojistné plnění. Pojistnou událostí je škoda způsobená provozem vozidla, tedy skutečnost, s níž je spojena povinnost pojistitele plnit pojištěnému poškozenému. Věcná souvislost mezi nárokem poškozeného na plnění vůči pojistiteli a nárokem na náhradu škody způsobené provozem vozidla je nicméně zřejmá. Otázka, zda je tu příčinná souvislost mezi   dopravní   nehodou ze dne 8. 8. 2006 a vznikem škody u a) žalobce, je otázkou skutkovou (viz usnesení NS ČR ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 936/2006), a je nepřípustné přenechat řešení této otázky znalci. Škodná událost nemusí být příčinou jedinou; stačí, je-li jednou z příčin, která se podílí na nepříznivém následku jako příčina důležitá, podstatná a značná. Skutková tvrzení o existenci škodné události, o vzniku škody (tj. konkrétních nepříznivých následcích ve sféře poškozeného) a o příčinné souvislosti mezi nimi měl tvrdit poškozený a) žalobce. Žalovaný v řízení od počátku zpochybňoval, že ke zraněním a) žalobce pádem ze schodů dne 7. 4. 2007 došlo v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne 8. 8. 2006, a tvrdil, že pracovní neschopnost a) žalobce  po datu 7. 4. 2007, jeho další léčení a invalidita byly vyvolány výlučně pádem v domácím prostředí. Příčinná souvislost mezi škodnou událostí a vznikem škody na zdraví musí být bezpečně prokázána; rozhodující je přitom věcná, nikoli časová souvislost, jak plyne z ustálených judikaturních závěrů. Okresní soud nevedl a) žalobce k doplnění skutkových tvrzení dle instrukcí uvedených v předchozím kasačním usnesení. Krajský soud ovšem procesní pochybení okresního soudu ignoroval, neboť o povinnosti doplnit dosud chybějící tvrzení o rozhodných skutečnostech byl a) žalobce poučen v odůvodnění kasačního usnesení (viz poslední odst. na str. 5). K okolnostem úrazu ze dne 7. 4. 2007  a) žalobce  v účastnické výpovědi u jednání   dne 20. 11. 2014 (č. l. 182) uvedl: Scházel toho dne v domě po schodišti a asi v polovině schodiště se mu podlomila levá noha. Oporu při chůzi v domácím prostředí již nepoužíval; nevzpomněl si, zda se držel při sestupování po schodech zábradlí, zda   byl   obut,   či   bos.   Při   kontrole dne 5. 4. 2007 mu lékař doporučil, aby odložil berle. Žádná další osoba nebyla v okamžiku jeho pádu na místě přítomna. O tom, že si před datem 7. 4. 2007 stěžoval na podlamování levé dolní končetiny, není ve zdravotnické dokumentaci zmínka; ke tvrzení o této zdravotní potíži nenabídl - vedle své účastnické výpovědi - žádný jiný důkaz.

29. Vzhledem k absenci skutkových tvrzení o konkrétních okolnostech pádu ze schodiště dne 7. 4. 2007 krajský soud konstatoval, že a) žalobce nesplnil povinnost tvrdit, že je tu příčinná souvislost mezi dopravní nehodou ze dne 8. 8. 2006 a zraněními, která utrpěl pádem při chůzi ze schodů dne 7. 4. 2007, a nenabídl k ní věrohodné důkazy. Znalecký posudek znalce Ditmara se závěrem o „souvislosti relevantní z lékařského hlediska“ (tj. souvislosti mezi zraněním při dopravní nehodě a pádem ze schodů) důkazem není, neboť tato souvislost, jež není souvislostí příčinnou, nemá právní význam. Rovněž při hypotetické úvaze, že se a)   žalobci dne 7. 4. 2007 skutečně podlomila levá dolní končetina, je příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a pádem ze schodů za popsaných okolností vyloučena. a) žalobce netvrdil, že se držel při chůzi po schodech zábradlí, měl vhodnou obuv, opíral se o hůl apod., a učinil tedy veškerá opatření, aby v souvislosti s nestabilním kolenem (na něž si údajně stěžoval) pádu předešel.  Nedostatek poučení, doporučení či nevhodnost pokynů ze strany ošetřujících lékařů o zásadách bezpečné chůze po předchozím, prakticky již vyléčeném úraze způsobeném dopravní nehodou není okolností, za kterou odpovídá provozovatel vozidla (a pojistitel) má povinnost poskytnout poškozenému plnění dle pojistné smlouvy).

30. K požadavku na plnění v rozsahu částky 5.900 Kč - nákladů léčení, včetně cestovného, dle § 449 odst. 1 obč. zák. a) žalobce nepřednesl srozumitelná a určitá skutková tvrzení, z nichž by existence uplatněného nároku plynula. Jednalo se -  podle obsahu doložených listinných důkazů - o náklady zaplacené v době následující po datu 7. 4. 2007  a chyběla  jakákoli tvrzení o příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou dne 8. 8. 2006 a vznikem škody na zdraví a) žalobce ve formě nákladů léčení. Z odůvodnění napadeného rozsudku není proto zřejmé, proč okresní soud činil skutková zjištění týkající se např. osobního motorového vozidla ve vlastnictví třetí osoby.

31. Z uvedeného důvodu krajský soud rozsudek okresního soudu ohledně částky 5.900 Kč   podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu ve stejném rozsahu zamítl.

32. Ze znaleckého posudku Doc. MUDr. Rudolfa Ditmara, CSc., ze dne 3. 7. 2012 a jeho doplnění ze dne 8. 4. 2013 krajský soud dále zjistil, že při úrazu a) žalobce dne 16. 11. 2007 došlo k podvrtnutí v oblasti pravého hlezenního kloubu, avšak tento úraz nezanechal trvalé následky. Zdravotní stav a) žalobce nebyl ke dni 6. 4. 2007 natolik stabilizovaný a uspokojivý, aby pacient mohl začít chodit bez jakékoli opory, tj. bez použití berlí, zejména po schodech nebo po nerovném terénu. Nepříznivé trvalé následky na zdravotním stavu a) žalobce zanechala především zranění způsobená při dopravní nehodě dne 8. 8. 2006. Úraz ze dne 7. 4. 2007 se podílel na trvalých následcích maximálně v rozsahu 15 - 20 %, prodloužil celkovou dobu léčení po dopravní nehodě nejméně o půl roku a objevily se po něm potíže v oblasti bederní páteře. Z výpisu ze zdravotní dokumentace a) žalobce před datem 7. 4. 2007 jako součásti posudku MUDr. Ilji Piňose krajský soud dále zjistil, že ošetřující lékař a) žalobce MUDr. Oldřich Bönisch zaznamenal v průběhu 12/2006, že svalstvo u pacienta je ještě poněkud hypotrofické, hybnost levé dolní končetiny v normě, v kyčli ještě bolestivá při maximální flexi, podle RTG bérce a pánve došlo ke zhojení v anatomickém postavení a pacientu bylo doporučeno postupně odkládat berle a levou dolní končetinu plně zatěžovat. V zápisech z 1 a 2/2007 je uvedeno, že pacienta pobolívá nadále v kyčli i koleni, stereotyp chůze je ještě narušen, pacient k chůzi používá oporu dvou francouzských holí. Při kontrole dne 5. 4. 2007 již chodil bez francouzské hole, stěžoval si na bolesti v kyčli a pod kolenem, hybnost v kyčli a koleni byla v plném rozsahu, pacient pouze v krajní abdukci kyčle udával bolestivost.

33. Podle revizního znaleckého posudku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ze dne 3. 11. 2017 a jeho doplnění ze dne 24. 5. 2018 a) žalobce ke dni 5. 4. 2007 docházel na rehabilitaci, přetrvávaly u něj nestabilita levého kolene a omezení pohyblivosti v kyčli a koleni, snížení svalové síly a hypotrofie svalů levé dolní končetiny. Již ke dni 7. 12. 2006 byly zlomeniny konsolidovány a byla doporučena plná zátěž levé dolní končetiny. Ve zdravotnické dokumentaci není zmínka o stížnostech pacienta na nestabilitu kolene před datem 7. 4. 2007, hybnost v koleni byla opakovaně popisována jako normální a stabilita kolene nebyla vyšetřena. O poranění vazů není v dokumentaci rovněž zmínka. Zdravotní stav poškozeného 8 měsíců po dopravní nehodě dovoloval, aby sešel bezpečně ze schodů, neboť zlomeniny byly zhojeny. Problémem byla  nestabilita kolene na podkladě svalové atrofie. Zásadní příčinou obtíží a) žalobce vedoucí k omezení pracovního uplatnění byl úraz při autohavárii dne 8. 8. 2006. Zlomenina horního konce stehenní kosti ze dne 7. 4. 2007 při správném ošetření neměla zanechat trvalé následky, avšak zhoršila následky předchozího úrazu. Pracovní neschopnost a) žalobce pro léčení následků dopravní nehody, pokud by nedošlo k úrazu   dne 7. 4. 2007, trvala nejméně do konce léta 2007, tj. asi do 30. 9. 2007. Zlomenina horního konce stehenní kosti vlevo, kterou a) žalobce utrpěl dne 7. 4. 2007, byla ošetřena lege artis a zhojena ve správném postavení. Až po druhém úraze začaly chronické bolesti v oblasti bederní páteře pacienta. V pořadí druhý úraz měl podíl na celkovém zdravotním stavu a) žalobce vyjádřitelný hodnotou 20 %, s výhradou, že se jedná o údaj, který nelze s jistotou objektivizovat. Dle sdělení ČSSZ v Praze  invalidní důchod  a) žalobce dosahoval v roce 2015 výše 6.608 Kč měsíčně a v roce 2016 výše 6.648 Kč měsíčně.

34. Úvaha okresního soudu, že revizní znalecký posudek neměl být proveden, jestliže to žádný z účastníků nenavrhl, není přiléhavá. Podle § 120 odst. 2 věta první o. s. ř. soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají z obsahu spisu. Potřeba revizního znaleckého posudku vyvstala především v důsledku některých nesrovnalostí ve znaleckém posudku Doc. MUDr. Ditmara, CSc. Zatímco jmenovaný znalec vycházel z toho, že a) žalobce dne 7. 4. 2007 při chůzi po schodišti použil berle a přetrvávala u něj omezená hybnost levého kyčelního kloubu a instabilita levého kolene, ze zdravotní dokumentace a) žalobce plyne opak. Žalovaný navíc u jednání okresního soudu dne 1. 9. 2014 revizi znaleckého posudku navrhl. Zákonná koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 věta druhá o. s. ř. ke konci 1. jednání nenastala pro procesní pochybení okresního soudu, který nedodržel postup předepsaný v § 118 odst. 1, 2 o. s. ř.

35. K požadavku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti:

Ze žaloby plyne, že žalovaný poskytl a) žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 8. 8. 2006 do 6. 4. 2007. a) žalobce uplatnil žalobou nárok za další období od 7. 4. 2007 do 23. 3. 2008 v souhrnné výši 64.786 Kč. Výše ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti plyne z potvrzení posledního zaměstnavatele, společnosti LAKAMA INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, jehož správnost žalovaný nezpochybnil. Vzhledem k  závěru revizního znaleckého posudku o pravděpodobné délce pracovní neschopnosti a) žalobce po dopravní nehodě do 30. 9. 2007, vznikl mu podle § 446 obč. zák. nárok na zaplacení částky 32.413 Kč (za dobu od 7. 4. 2007 do 30. 9. 2007). V rozsahu částky 32.373   Kč   (za   dobu od 1. 10. 2007 do 23. 3. 2008) byla žaloba nedůvodná. Nároky za jednotlivé měsíce uvedeného období byly uplatněny žalobou ze dne 13. 5. 2010, tj. v průběhu promlčecích lhůt podle § 8 zák. č. 37/2004 Sb., a nejsou promlčeny. Pojistnou událostí je vznik škody. Škoda z důvodu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za 1. den posuzovaného období (7. 4. 2007) vznikla uplynutím tohoto 1. dne; tříletá promlčecí lhůta začala plynout za rok po vzniku škody, tj. dne 8. 4. 2008, a skončila 7. 4. 2011. Promlčeny proto nemohou být ani později vzniklé nároky za dobu od 8. 4. 2007   do 30. 9. 2007.

K požadavku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti:

Mezi účastníky bylo nesporné, že  náhrada za dobu od 23. 4. 2008 (dle žaloby)  do 31. 12. 2009 odpovídá částce 75.634  a od 1. 1. 2010 částce  3.932 Kč měsíčně. Nárok na rentu za další období uplatnil a) žalobce podáním ze dne 8. 12. 2014 (č. l. 185), a rozšířil tím původní žalobu tak, že požadoval

- za rok 2010 v částce 3.932 Kč měsíčně, celkem 47.184 Kč,

- za rok 2011 částku 4.344 Kč měsíčně, celkem 52.128 Kč,

- za rok 2012 částku 4.505 Kč měsíčně, celkem 54.060 Kč,

- za rok 2013 částku 4.560 Kč měsíčně, celkem 54.720 Kč a

- od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2014 částku 4.601 Kč měsíčně, celkem 50.611 Kč.

Za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 11. 2014 jde o celkovou částku 258.703 Kč. a) žalobce dále uplatnil nárok za dobu od 1. 12. 2014 do 1. 5. 2016 ve výši 4.601 Kč měsíčně, tj. částku 78.365 Kč (za 17 měsíců a 1 den). Výsledně tedy žaloval za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 23. 4. 2008 do 1. 5. 2016 v souhrnu částku  412.702 Kč (75.634 Kč + 258.703 Kč + 78.365 Kč). Mezi účastníky byla nesporná skutková tvrzení o výši průměrného výdělku a) žalobce (15.300 Kč měsíčně v roce 2008 a v dalších letech - při respektování platných valorizačních předpisů - 15.973 Kč měsíčně v roce 2009, 15.973 Kč měsíčně v roce 2010, 16.596 Kč měsíčně v roce 2011, 16.862 Kč měsíčně v roce 2012, 17.014 Kč měsíčně v roce 2013, 17.082 Kč měsíčně v roce 2014, 17.355 Kč měsíčně v roce 2015 a stejná částka v roce 2016). a) žalobce vyčíslil rentu za jednotlivá období tím způsobem, že od průměrného výdělku v jednotlivých měsících odečetl výši skutečně vyplaceného invalidního důchodu a dále „fiktivní výdělek“ v konstantní výši 6.000 Kč měsíčně (aniž je zřejmé, proč s touto částkou kalkuloval, když současně tvrdil, že z důvodu zhoršeného zdravotního stavu fakticky nebyl zaměstnán). Jednotlivé nároky na rentu za každý měsíc rozhodné doby (podle žaloby) proto nemohly překročit limity stanovené právním předpisem. S ohledem na závěr znaleckého posudku znalce Ditmara a revizního posudku znaleckého ústavu krajský soud přiznal žalobkyni (právní nástupkyni původního a) žalobce) z celkové částky 412.702 Kč 80 %, tj. částku 330.162 Kč; v rozsahu zbývajících 20 %, tj. částky 82.540 Kč, žaloba není důvodná. Podle § 8 zák. č. 37/2004 Sb. není nárok promlčen. Nároky za dobu od 23. 4. 2008 do 5/2010, resp. do budoucna, uplatnil a) žalobce žalobou ze dne 13. 5. 2010. Rozšířil je ve vztahu k období od 1. 1. 2011 do budoucna podáním ze dne 8. 12. 2014. Rozšíření žaloby ze dne 8. 12. 2014 běh promlčecích lhůt přerušilo.

36. S těmito závěry krajský soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. v odstavcích III. a IV. výroku v rozsahu částek 32.413  (z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti) a 330.162 Kč (z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti) jako věcně správný potvrdil.

37. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částek 32.373 Kč a 82.540 Kč,  (včetně částky 5.900 Kč, viz odůvodnění rozsudku, bod 31.) rozsudek okresního soudu v odstavcích III. a IV. výroku podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobu ve stejném rozsahu zamítl.

38. E. L., původně v postavení b) žalobkyně, s vlastní žalobou o náhradu za ztížení společenského uplatnění v částce 400.000 Kč neuspěla; žaloba byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 9. 2013, s právní mocí ke dni 15. 11. 2013, č. j. 10 C 63/2010-136. Je proto povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů za řízení před okresním soudem. Důvody hodné zvláštního zřetele pro použití § 150 o. s. ř. krajský soud nenalezl.  Současná materiální situace  b) žalobkyni dovoluje náklady řízení žalovanému nahradit. Podle usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 10. 2016, č. j. 20 D 766/2016-42 (viz č. l. 267) b) žalobkyně nabyla v rámci řízení o pozůstalosti po a) žalobci z titulu vypořádání společného jmění manželů (mimo jiné) pohledávku za stavební spořitelnou ve výši asi 484.000 Kč. Nepříznivé následky úrazu b) žalobkyně při dopravní nehodě žalovaný odškodnil formou pojistného plnění ve výši základní náhrady za ztížení společenského uplatnění. Okolnost, že b) žalobkyně ovdověla, není sama o sobě důvodem k použití výjimky z pravidla, že procesně neúspěšný účastník nese odpovědnost za náklady řízení protistrany. Žalovanému náležela k náhradě podle § 142 odst. 1 o. s. ř. částka přesahující částku přisouzenou okresním soudem (29.960 Kč), neboť okresní soud nesprávně krátil odměnu advokáta žalovaného stanovenou dle § 7 bodu 6. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), za použití § 12 odst. 4. Toto ustanovení na daný případ však nedopadá; advokát žalovaného zastupoval pouze jednu osobu. V řízení vykonal celkem 5 úkonů právní služby. Nad rámec výčtu uvedeného okresním soudem šlo o sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání dne 6. 2. 2012. Žalovaný ovšem proti výroku rozsudku v odstavci VI. v odvolání námitky neuvedl,  a lze mít za to, že se nad rámec částky 29.960 Kč práva na náhradu dalších nákladů řízení před okresním soudem proti  b) žalobkyni vzdal. S těmito závěry byl rozsudek okresního soudu v odstavci VI. výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

39. V poměru mezi žalobkyní (právní nástupkyní a) žalobce) a žalovaným zůstala předmětem řízení částka 483.388 Kč. Žalobkyně uspěla v rozsahu částky 362.575 Kč, tj. v 75 % předmětu řízení, a zamítnuta byla žaloba o částku 120.813 Kč, tj. 25 % předmětu řízení. Výsledně má žalobkyně proti žalovanému podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu 50 % nákladů prvostupňového řízení. Účelné náklady žalobkyně a jejího právního předchůdce sestávají

- z odměny advokátky za 5 úkonů právní služby v sazbě 8.208 Kč/1 úkon, tj. částka 41.040 Kč (za zastupování dvou osob, podle § 7 bodu 6. a § 12 odst. 4 AT, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání ve dnech 6. 2. 2012, 22. 8. 2013 a 23. 9. 2013),

- z odměny za 4 úkony v sazbě 10.260 Kč/1 úkon, tj. částka 41.040 Kč (za zastupování a) žalobce, podle § 7 bodu 6. AT, konkrétně za účast u výslechu znalce před dožádaným Okresním soudem v Olomouci dne 10. 4. 2013, vyjádření k odvolání žalovaného proti částečnému a mezitímnímu rozsudku ze dne 26. 9. 2013, č. j. 10 C 63/2010-136, účast u odvolacího jednání dne 19. 6. 2014 a jednání okresního soudu dne 20. 11. 2014),

- z odměny za 4 úkony v poloviční sazbě - 5.130 Kč, tj. 20.520 Kč (za písemné vyhotovení otázek pro znalce, č.l. 76, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 3. 7. 2012, účast u jednání dne 1. 9. 2014 odročeného bez projednání věci a sepis podání ze dne 8. 12. 2014, č. l. 185, kterým byly převážně rekapitulovány a zčásti rozšířeny dosavadní žalobní požadavky),

- z paušální náhrady za 13 úkonů/300 Kč, tj. 3.900 Kč, podle § 13 odst. 3 AT,

- z cestovného v částce 8.933 Kč a z náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) AT za 100 započatých půlhodin/100 Kč v souhrnu  10.000 Kč.  Náklady činí celkem 125.433 Kč, po připočtení 21 % DPH v částce 26.341 Kč činí 151.774 Kč, 50 % z nich rovná se částce 75.887 Kč. Cestovné advokátky krajský soud vyčíslil podle jejího písemného vyúčtování, v cenách doložených jízdenkami veřejných dopravců, s výjimkou cestovného k jednání okresního soudu dne 6. 2. 2012. K dopravě toho dne advokátka použila vozidlo Škoda Octavia, reg. zn. 6S36643, s normovanou spotřebou 7,7 l/100 km benzínu Natural 95 v ceně 34,90 Kč/l podle vyhl. č. 429/2011 Sb., při paušální náhradě 3,70 Kč/100 km dle cit. vyhl. Cestovné z Prahy do Opavy a zpět na vzdálenost 746 km tak činí po zaokrouhlení 4.765 Kč (a nikoli 4.990 Kč).

40. V řízení před okresním soudem na znalečném v souhrnné výši 14.700 Kč byla  znalci zaplacena částka 11.700 Kč z rozpočtových prostředků a částka 3.000 Kč ze zálohy složené žalovaným. Žalobkyně a žalovaný se mají podílet na náhradě těchto nákladů v poměru odpovídajícím výsledku řízení, tj. žalobkyně v rozsahu 25 % a žalovaný v rozsahu 75 %. Jsou proto povinni podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Opavě ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku žalobkyně částku 3.675 Kč a žalovaný částku 11.025 Kč; po odečtení částky 3.000 Kč, kterou žalovaný na náklady znaleckého posudku zaplatil formou zálohy, zbývá k zaplacení částka  8.025 Kč.

41. Podle § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalovaný povinen zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Opavě na soudním poplatku částku 18.129 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně v rozsahu částky 362.575 Kč uspěla a poplatková povinnost přešla podle cit. ust. na žalovaného. Soudní poplatek činí 5 % z přisouzené částky,  pro účely stanovení výše soudního poplatku zaokrouhlené podle § 6 odst. 7 na celé desítky korun nahoru.

42. Výsledek odvolacího řízení je shodný s výsledkem řízení před okresním soudem a lze jej vyjádřit poměrem 75 : 25. Žalobkyně má proto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. proti žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 50 %. Její účelné odvolací náklady činí v souhrnu 54.935 Kč; 50 % z nich odpovídá částce 27.468 Kč (po zaokrouhlení). Jedná se o odměnu advokátky za 3 úkony právní služby v sazbě/10.260 Kč, tj. 30.780 Kč (za vyjádření k odvolání žalovaného a za účast u jednání odvolacího soudu ve dnech 25. 2. 2016 a 17. 7. 2018), odměnu za účast u jednání odvolacího soudu dne 27. 6. 2018   v   poloviční   sazbě 5.130 Kč (jednání bylo odročeno bez projednání věci za účelem případného smíru), paušální náhradu za 4 úkony právní služby/300 Kč, tj. 1.200 Kč, cestovné, včetně nocležného za den 25. 2. 2016, v částce 3.491 Kč, náhradu za promeškaný čas za 48 započatých půlhodin/100 Kč, tj. 4.800 Kč, celkem 45.401 Kč, včetně o 21 % DPH v částce 9.534 Kč, v souhrnu 54.935 Kč. Dále má žalovaný žalobkyni zaplatit částku 6.410 Kč za zálohu na znalečném, jak bude dále objasněno; celkem tvoří náhrada nákladů odvolacího řízení žalobkyně částku  33.878 Kč.

43. V odvolacím řízení zaplatil krajský soud znalečné za revizní znalecký posudek v částce 14.360 Kč, z toho částku 10.000 Kč ze zálohy žalobkyně a částku 4.360 Kč z rozpočtových prostředků. Žalobkyně a žalovaný jsou povinni nahradit náklady znalečného v poměru podle výsledku řízení, žalobkyně v rozsahu 25 % (3.590 Kč) a žalovaný v rozsahu 75 % (10.770 Kč). Jestliže žalobkyně zaplatila zálohu v částce 10.000 Kč, má žalovaný rozdíl částek 10.000 Kč a 3.590 Kč nahradit žalobkyni.  Žalovaný byl zavázán zaplatit ČR na účet Krajského soudu v Ostravě na náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 2 a § 148 odst. 1. o. s. ř. částku 4.360 Kč (část znalečného nekrytá zálohou zaplacená znaleckému ústavu z rozpočtových prostředků). Výsledně se tak bude podílet na nákladech dokazování v odvolacím řízení částkou 10.770 Kč (4.360 Kč + 6.410 Kč). Žalovaná po náhradě částky 6.410 Kč žalovaným zaplatí na znalečném 3.590 Kč.


Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání jen z důvodů uvedených v § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu, který rozhodoval v I. stupni.  Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat podle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud.

Ostrava 17. července 2018

JUDr. Eva Zavrtálková v. r.

předsedkyně senátu