Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:39Co 318/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:39.CO.318.2019.1
Datum rozhodnutí:13.11.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Pravomoc soudu
Příslušnost soudu mezinárodní
Dotčené předpisy:čl. 3 Nařízení (ES) č. 4/2009
čl. 15 Nařízení (ES) č. 4/2009
čl. 3 bod 1 Nařízení (ES) č. 4/2009
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie a


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci

zletilé: Z. G., narozená dne xxx

bytem xxx, xxx

dcery rodičů: Mgr. Z. G., narozená dne xxx

bytem xxx, xxx

M. P., narozený dne xxx

bytem xxx, xxx, Slovenská republika

o návrhu otce na snížení výživného a návrhu matky na zvýšení výživného, k odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. července 2019, č. j. 20 P 40/2019-152,


takto:


I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku I o snížení výživného potvrzuje.
    II. Ve výroku II o zvýšení výživného se mění tak, že výživné se zvyšuje pouze od 1. 9. 2017 na částku 2 000 Kč měsíčně a je splatné k rukám již zletilé Z., jinak se v tomto výroku potvrzuje.

      III. Ve výroku o nedoplatku zvýšeného výživného za dobu od 1. 9. 2017 do 31. 10. 2019 se mění tak, že jeho výše činí 6 500 Kč a otec je povinen dlužné výživné hradit spolu s běžným výživným ve splátkách po 500 Kč měsíčně počínaje lednem 2020 k rukám již zletilé Z. pod ztrátou výhody splátek.

        IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.


        Odůvodnění:

        1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl návrh otce na snížení výživného pro tehdy nezletilou dceru Z., naposledy stanovené rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2014, č. j. 39 Co 381/2014-106, ve spojení s doplňujícím a opravným usnesením ze dne 12. 11. 2014, č. j. 39 Co 381/2014-112, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. 4. 2014, č. j. 20 Nc 3/2014-77, a rozsudek Okresního soudu ve xxx ze dne 13. 5. 2009, č. j. 4 P 188/2008-94 (výrok I). Výživné pro nyní již zletilou Z., které bylo naposledy stanovené citovanými rozhodnutími, s účinností od 1. 9. 2017 zvýšil z částky 1 750 Kč na částku 2 200 Kč a s účinností od 1. 9. 2019 na částku 2 500 Kč, její splatnost určil k rukám matky do každého 15. dne v měsíci předem (výrok II). Výrokem III vyčíslil nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2017 do 30. 6. 2019 částkou 9 900 Kč a uložil otci povinnost jej zaplatit ve splátkách po 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným počínaje právní mocí rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Výrokem IV rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu.

        2. Při svém rozhodování vycházel z návrhu obou rodičů, návrhu otce na snížení výživného a návrhu matky na zvýšení výživného.

        3. Otec svůj návrh odůvodnil tím, že o výživném bylo naposledy rozhodováno v roce 2014 a tehdy mu byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 1 750 Kč měsíčně. Od této doby došlo na jeho straně k takovým změnám, které mu znemožňují hradit stanovené výživné. Ze zdravotních důvodů byl nucen skončit v zaměstnání, má invalidní důchod ve výši 138,70 €, což je jeho jediný příjem. Rozvedl se, jeho další tři nezletilé děti jsou svěřeny do péče matky a on na ně hradí výživné částkami 60 € měsíčně pro nezletilého M., 40 € měsíčně pro nezletilou O. a 30 € měsíčně pro nezletilou S. Nemá možnost výdělku, na úhradu výživného si půjčuje. Vypomáhají mu jeho rodiče. Navrhoval snížení výživného na asi 30 € měsíčně, přičemž stanovených 1 750 Kč představuje asi 68 €.

        4. Matka s návrhem nesouhlasila a podala návrh na zvýšení výživného. Stanovené výživné považovala naopak za neadekvátní a nedostatečné, protože nezletilá bude od září 2019 studentkou třetího ročníku Střední zdravotnické školy, obor zdravotnické lyceum. V souvislosti s věkem má zvýšené výdaje, matka hradí stravné 500 Kč měsíčně, náklady na docházku ve škole částkou 2 400 Kč ročně, dále dceři platí učebnice, kroužek kytary 1 900 Kč pololetně, kroužek lidových tanců ve výši 1 500 Kč rovněž pololetně a hradí i obuv a ošacení. Nezletilá má zdravotní problémy, matka hradí terapii, tedy tablety a mast na akné ve výši 500 Kč měsíčně a ortodontickou terapii ve výši 15 000 Kč. Ona sama je na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 2 400 Kč měsíčně a současně pracuje prostřednictvím dohody o provedení práce jako odborná asistentka na v. š. z. Tam má mzdu vyplacenou podle odučených hodin ve výši 400 Kč/hod. Hradí hypotéku částkou 11 500 Kč měsíčně a dále inkaso. Žije ve společné domácnosti s otcem nezletilého syna. K otci uvedla, že výživné je hrazeno řádně a včas, on však s dcerou není v žádném kontaktu a nejeví o ni zájem. Nedává jí žádné dárky a nad rámec výživného nijak nepřispívá. Navrhovala zvýšení výživného od 18. 6. 2019 na částku 3 000 Kč měsíčně.

        5. Opatrovník nezletilé navrhoval zamítnutí návrhu otce a zvýšení výživného na nezletilou na částku 2 500 Kč měsíčně od nástupu nezletilé na střední školu a na částku 3 000 Kč měsíčně od září 2019.

        6. Soud prvního stupně provedl dokazování rozsudkem Okresního soudu xxxze dne 12. 2. 2019, a vzal za prokázané, že otec má na tři děti – M., O. a S. určeno výživné. Podle odůvodnění rozsudku byl otec od 1. 8. 2015 do 27. 4. 2018 zaměstnancem společnosti M. s.r.o., za rok 2017 činil jeho příjem 375,33 € čistého měsíčně. Pracovní poměr ukončil dohodou, byť zaměstnavatel jej chtěl i poté nadále zaměstnávat. Do 31. 3. 2018 pobíral nemocenské dávky. V období od 28. 4. do 1. 11. 2018 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, v říjnu 2018 mu byla naposledy vyplacena podpora v nezaměstnanosti ve výši 200 €. Od května 2018 pobírá částečný invalidní důchod ve výši 134,50 €. Míra poklesu jeho práce byla stanovena v rozsahu 45 %. Okresní soud ve xxx dovodil, že příjem, kterého může otec dosahovat, činí přibližně 350 € měsíčně, je tvořen přiznaným částečným invalidním důchodem a 55 % příjmu, kterého by mohl otec dosahovat v zaměstnání. Podle rozhodnutí sociální pojišťovny byl otci přiznán částečný invalidní důchod a od 1. 1. 2019 byl zvýšen na 138,70 € měsíčně.

        7. Z daňového přiznání matky za rok 2018 zjistil úhrn příjmu ve výši 78 000 Kč, matka uplatňuje daňové bonusy na dvě nezletilé děti. V období od ledna 2018 do dubna 2018 byl matce vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně, v květnu 2019 ve výši 2 466 Kč.

        8. Ze zprávy opatrovníka vzal soud prvního stupně za prokázané, že rodiče nejsou v kontaktu, otec matku a nezletilou opustil v době, kdy nezletilé byly čtyři měsíce. Naposledy ji viděl v šesti letech a nejeví o ni zájem. Výživné sice hradí řádně a včas, ale nikoli na účet matky, ale složenkou na matčinu adresu na Slovensku, peníze vyzvedává její matka na Slovensku. Matka si potom výživné přebírá od rodičů při návštěvách Slovenska, nemůže takto hrazené výživné využívat pravidelně. K osobě nezletilé opatrovník uvedl, že studuje Střední zdravotní školu s dobrým prospěchem a je spokojená. Má v úmyslu studovat vysokou školu, obor stomatologie. Věnuje se kroužkům kytary a lidových tanců a chce chodit do kroužku hip - hopu. V roce 2011 prodělala autonehodu, je již v pořádku. Rovněž nosila rovnátka, které hradila matka, kvůli akné navštěvuje kožní ambulanci. Matka je s nezletilým synem F. na rodičovské dovolené, měla by nastoupit do svého původního zaměstnání jako zdravotní sestra u společnosti E.cz a F. by měl od září 2019 nastoupit do mateřské školy. Matka dále učí na vysoké škole, odměna je jí vyplácena po ukončení semestru, za letní semestr akademického roku 2018/2019 matka odhaduje svoji odměnu částkou 20 000 Kč.

        9. Z výpovědi matky vzal soud prvního stupně za prokázané, že dcera s otcem nemá vytvořený žádný vztah, protože se nestýkají. Žije společně s dcerou Z., svým partnerem a jejich společným nezletilým synem F. a je v současné době na mateřské dovolené. F. by měl od září 2019 nastoupit do mateřské školy a matka do zaměstnání u původního zaměstnavatele, ale pouze na poloviční úvazek, neboť pracovala na dvanáctihodinové směny. Svůj příjem odhaduje asi na 15 000 Kč měsíčně. K osobě otce uvedla, že žije u svých rodičů, kteří financovali jeho život již i dříve. Díky tomu nemusí otec pracovat. Podle matky výživné hradí jeho matka.

        10. Po provedeném dokazování soud prvního stupně postupoval dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. – občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s § 913 odst. 1, 2, § 915 odst. 1, § 913 a § 923 odst. 1 o. z., a uvedl, že při řízeních o zvýšení či snížení výživného je třeba uvažovat, zda na straně nezletilého dítěte došlo ke změně jeho poměrů, a zda na straně rodičů došlo k zásadním změnám. Zdůraznil, že opatrovnický soud vždy jedná v zájmu nezletilého dítěte. K vyživovací povinnosti uvedl, že se skládá ze dvou složek, konkrétně materiální, tedy poskytování finančních prostředků a dalších materiálních statků pro zabezpečení dítěte, a nemateriální, zahrnující osobní péči o dítě. V roce 2014, kdy bylo o poměrech tehdy nezletilé rozhodováno naposledy, navštěvovala ještě základní školu. Od té doby se zvýšily její náklady jak na běžné záležitosti, tak i v souvislosti s dospíváním a školními potřebami. Má drobné zdravotní obtíže, které její náklady navyšují. Navíc je dobrou studentkou, má v úmyslu studovat na vysoké škole a soustavně se připravuje na výkon budoucího povolání. Soud prvního stupně tak uzavřel, že na straně nezletilé došlo ke změně poměrů ve smyslu výrazného navýšení jejích potřeb od posledního rozhodnutí soudu o její výživě. K obdobné změně došlo i na straně matky, která sdílí společnou domácnost se svým partnerem, může se s ním tedy dělit o náklady na domácnost či bydlení. Významně však poklesl její příjem, neboť je na rodičovské dovolené s nezletilým synem, k němuž jí vznikla další vyživovací povinnost. Přivydělává si formou dohody o pracovní činnosti, nejde o přivýdělek pravidelný, protože odměna je vyplácena po ukončení semestru dle odučených hodin. Ke změně poměrů došlo i na straně otce, neboť jeho pracovní schopnost klesla o 45 % a je mu přiznán částečný invalidní důchod. Vedle již zletilé Z. má tři další vyživovací povinnosti, při posledním rozhodování již byly jeho dvě další děti posuzovány, od posledního rozhodnutí mu proto přibyla jedna vyživovací povinnost k nejmladší dceři S. Otec dobrovolně opustil zaměstnání za situace, kdy zaměstnavatel měl zájem jej i nadále zaměstnávat po ukončení pracovní neschopnosti. Otec sice tvrdil, že není schopen výkonu zaměstnání, avšak jeho pracovní schopnost klesla o 45 % a ve zbývajících 55 % je práce schopným. V únoru 2019 Okresní soud xxx rozhodoval o vyživovací povinnosti otce k jeho třem nezletilým dětem a zde soudce vycházel z toho, že otec by s tímto pracovním omezením a přiznaným invalidním důchodem mohl mít celkový měsíční příjem ve výši 350 €. Dovodil tedy, že otec nepracuje dobrovolně, protože pracovat v omezeném rozsahu může. Navíc žije ve společné domácnosti s rodiči, kteří mu finančně vypomáhají, to vše za situace, kdy jim nepřispívá na domácnost.

        11. Ačkoliv došlo k popsaným změnám na straně otce, z popsaných důvodů soud prvního stupně zamítl jeho návrh na snížení výživného pro již zletilou Z.

        12. Při úvaze o zvýšení výživného uvedl, že dříve stanovené výživné je pro její výživu zcela nepostačující, zejména za situace, kdy otec vůbec neplní nemateriální složku své vyživovací povinnosti. Vycházel z toho, že s ohledem na věk a potřeby již zletilé Z. a otcovy výdělkové schopnosti, které takřka dvojnásobně převyšují jeho faktický příjem (dosahuje částky 138,70 € a mohl by dosahovat celkových 350 €). Vyhovět návrhu matky a výživné zvýšit na částku 3 000 Kč měsíčně nemohl, musel zohlednit i okolnost, že otec má další tři vyživovací povinnosti. Proto výživné zvýšil na nižší částku než navrhovanou matkou. Výživné zvýšil od 1. 9. 2017, kdy nezletilá začala studovat na Střední zdravotnické škole, na částku 2 200 Kč měsíčně. Výživné dále zvýšil od 1. 9. 2019 v souvislosti s nástupem nyní již zletilé Z. do třetího ročníku střední školy na částku 2 500 Kč měsíčně. Uvedl, že takto stanovené výživné je adekvátní věku a potřebám zletilé včetně jejího zdravotního stavu, poměrům obou rodičů, neboť matce se snížil příjem a otec nehradí náklady na bydlení a domácnost, ale má celkem čtyři vyživovací povinnosti. Zvážil i to, že otec činí matce problémy tím, že hradí výživné složenkou do místa, kde matka nebydlí, a není v jejích silách si toto výživné každý měsíc na Slovensku přebírat. Za matku tak činí její matka a matka nezletilé si tyto částky jednorázově odváží během návštěv na Slovensku. Otec tímto sice plní rozsudek soudu prvního stupně, avšak fakticky se na pravidelné měsíční výživě již zletilé Z. nepodílí.

          13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

          14. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání otec s návrhem na jeho změnu, vyhovění jeho návrhu v plném rozsahu a snížení výživného a naopak zamítnutí návrhu matky na zvýšení výživného. Jeho situace se změnila, po těžkých a přetrvávajících zdravotních problémech není v jeho možnostech hradit výživné ve výši dle soudního rozhodnutí. Naopak jsou podle něj splněny podmínky pro snížení výživného. Zůstalo-li by napadené rozhodnutí v platnosti, fakticky by jej jako samostatného člověka likvidovalo. Soud nepřihlédl ke znění zákona, podle něhož má soud přihlížet nejen k potřebám dítěte, ale i k schopnostem a možnostem včetně majetkových poměrů osoby výživným povinné. Zdůraznil, že jeho zdravotní stav vychází z neovládání rukou, a výrazně omezuje jeho pracovní uplatnění, dosud pracoval pouze fyzicky. Při současné míře nezaměstnanosti ve xxx jsou jeho možnosti uplatnění minimální až žádné. Nesouhlasil se soudem prvního stupně v tom, že pracovní poměr ukončil svévolně, neboť jeho zdravotní stav mu neumožňoval další práci u stávajícího zaměstnavatele, a proto došlo ke vzájemné dohodě na skončení pracovního poměru. Vyjádření zaměstnavatele, které je údajně ve spisu, podle něhož má zaměstnavatel o jeho práci zájem, je podle otce nereálné. Fiktivní plat ve výši 350 € je rovněž nereálný. Nesouhlasil ani s tím, že o Z. nemá zájem, zdůraznil, že matka mu styk neumožňovala. K zasílání výživného složenkami na Slovensko uvedl, že nemá zájem komplikovat život matce, výživné zasílá na adresu, kterou mu matka oznámila. Zdůraznil, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 138,70 €. Ve všem ostatním je plně odkázaný na své rodiče. Uvedl, že jeho manželství s Mgr. D. P. je rozvedené, jeho tři nezletilé děti jsou svěřeny do péče matky a on je povinen platit na jejich výživu částky 60 € měsíčně pro M., 40 € měsíčně pro O. a 30 € měsíčně pro S. P. Celkem hradí 130 € měsíčně. Kdyby měl na Z. platit ještě 2 500 Kč, tedy takřka 100 €, tak by výživné na Z. činilo tolik, co na tři děti na Slovensku celkem. To podle něj není přiměřené. Navíc není důvod pro dvojnásobné zvýšení výživného a již vůbec ne zpětně od data 1. 9. 2017. Soudu prvního stupně vytýkal nesprávnou aplikaci § 913 o. z. Bez pomoci svých rodičů by nebyl schopný vůbec žít a ani platit výživné. Po poslední operaci na jaře letošního roku je podle vyjádření lékařů jeho stav ustálený, neměnný, není dán předpoklad pro jeho zlepšení.

          15. Později doplnil, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje zúčastnit se jednání odvolacího soudu a zaslal potvrzení sociální pojišťovny ze dne 30. října 2019 o svých dosavadních zaměstnáních a potvrzení téže pojišťovny z téhož dne o výplatě důchodu.

          16. K podanému odvolání se vyjádřil opatrovník již zletilé Z. za dobu nezletilosti s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že soud prvního stupně správně zamítl návrh otce na snížení výživného, učinil tak s ohledem na jeho výdělkové schopnosti a možnosti a na druhou stranu na zvýšené potřeby dcery. Zdůraznil, že otec se o ni nezajímá, neposkytuje jí dárky a nic neplatí nad rámec výživného. Připojil se k návrhu matky na zvýšení výživného a ponechal na úvaze soudu odstupňování zvýšeného výživného od září 2017 v souvislosti s nástupem Z. na střední školu na částku 2 500 Kč a od září 2019 na částku 3 000 Kč měsíčně.

          17. Matka při jednání odvolacího soudu uvedla, že dcera je ve třetím ročníku Střední zdravotnické školy a zejména se studiem má zvýšené potřeby, zvýšily se však i její potřeby běžné. Zopakovala, že otec nad rámec výživného dceři nikdy nepřispíval a nikdy se s ní nesetkal, i když pracoval v Praze. Není s ní v kontaktu ani přes sociální sítě. Od jeho bývalé manželky je matce známo, že dříve neplatil ani nájem z jejich bytu. Ke svým příjmům konaným v rámci dohody o pracovní činnosti uvedla, že za letní semestr roku 2019 obdržela okolo 8 000 Kč. Syn F. je od 1. 9. 2019 na čtyři hodiny ve školce. K poměrům otce uvedla, že jeho zdravotní stav vychází z toho, že si podřezal ruce. Ona začala pracovat, svůj příjem odhadovala mezi 17 000 Kč až 18 000 Kč čistého měsíčně.

          18. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování doplnil a ze sdělení Sociální pojišťovny ve xxx ze dne 30. října 2019 vzal za prokázané, že otec byl jako zaměstnanec v pracovním poměru od 1. 10. 1997. V posledních letech od 26. 5. 2009 do 31. 5. 2009 pracoval ve firmě G. F. s.r.o. ve xxx, potom od 22. 6. 2009 do 30. 11. 2009 – P. I. D. Slovakia s.r.o., od 1. 12. 2010 do 31. 7. 2015 u Ing. J. N. – F. – P., od 1. 8. 2015 do 27. 4. 2018 M. s.r.o. Jako pracovník na dohody pracoval od 26. 5. 2009 do 30. 1. 2009 rovněž pro firmu G. F. s.r.o., od 2. 6. do 30. 6. 2010 K. Slovenská republika v. o. s., a od 2. 8. 2010 do 30. 11. 2010 pro Ing. J. N. – F. – P. Podle potvrzení téže pojišťovny z téhož dne otec pobírá invalidní důchod ve výši 173,50 € měsíčně brutto.

          19. Podle dohody o provedení práce uzavřené mezi matkou a V. š. z., o. p. s. dne 29. 1. 2009 matka pracuje jako asistentka na dohodu o provedení práce s tím, že pracovní úkol bude proveden od 1. 2. do 31. 7. 2019 v rozsahu 50 hodin. Za řádně provedenou práci obdrží odměnu ve výši 400 Kč/hod., tedy 20 000 Kč. Podle téže dohody ze dne 1. 6. 2019 mezi týmiž účastníky s vymezeným pracovním úkolem - oponent tří bakalářských prací v rozsahu 2 hodin, kdy bude pracovní úkol prováděn od 1. 6. do 31. 8. 2019 v rozsahu 6 hodin s odměnou ve výši 200 Kč/hod., matka obdrží 1 200 Kč. Podle dohody mezi týmiž účastníky ze dne 29. 8. 2019 matka jako asistentka bude provádět pracovní úkol od 1. 9. 2019 do 31. 1. 2020 v rozsahu 88 hodin a obdrží odměnu ve výši 42 Kč/hod., tedy 35 200 Kč. Podle přehledu vyplacených dávek státní sociální podpory pobírala matka od února 2017 rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně až do května 2018, kdy je jí až do října 2019 snížen nejprve na částky 2 466 Kč v květnu, červnu, červenci, srpnu, září a na částku 411 Kč v říjnu 2019.

          20. Po uvedeném doplnění dokazování ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu dle odvolání otce, tedy zcela, s ohledem na opatrovnický charakter řízení v systému úplné apelace, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a odvolání otce shledal důvodné pouze částečně.

          21. Při rozhodování o změně výše výživného je ve smyslu § 923 odst. 1 o. z. (protože Z. nabyla zletilosti teprve v průběhu tohoto řízení) rozhodující změna poměrů, která nastala na straně ať již oprávněné zletilé dcery Z. nebo povinného otce či její matky. Soud prvního stupně při svém rozhodování správně vycházel z této úpravy a s ohledem na prokázané skutečnosti učinil správný skutkový závěr, podle něhož k zásadní změně poměrů došlo zejména na straně Z. Správně zohlednil i to, že na straně matky došlo k poklesu příjmů s ohledem na její rodičovskou dovolenou a narození dalšího dítěte – syna F., byť na druhou stranu vede společnou domácnost s jeho otcem. Otci Z. od minulého rozhodnutí přibyla vyživovací k dceři S., rozvedl se, M., O. a S. byli svěřeni své matce a jemu byla uložena povinnost platit na jejich výživu odstupňovaně částkami 60 €, 40 € a 30 € měsíčně, celkem 130 € měsíčně. Na straně matky vycházel z prokázaných příjmů, tvořených jednak rodičovským příspěvkem a dále příjmy z uzavřených dohod o provedení práce. Na straně otce při posuzování jeho příjmů postupoval dle § 913 odst. 2 o. s. ř. a zabýval se jeho finančními možnostmi a schopnostmi. Shodně se slovenským soudem dovodil, že poklesla-li jeho pracovní schopnost v rozsahu 45 %, do zbývajících 55 % mu zůstala zachována a při částečném invalidním důchodu ve výši 138,70 € je v jeho schopnostech a možnostech dosahovat měsíčních příjmů ve výši 350 €. Odvolací soud s těmito závěry ohledně příjmů otce, vycházejícími i z konstantní judikatury, reprezentované např. nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1356/16, souhlasí a pro stručnost na ně odkazuje. Zdůrazňuje rovněž, že rodičovství nelze vykládat pouze jako plození dětí, ale i jako povinnost dostát své vyživovací povinnosti k nim, jinými slovy bude na otci, aby při hodnocení své práceschopnosti nepřihlížel pouze ke svému zdravotnímu stavu, ale i k počtu vyživovacích povinností.

            22. Zjištěným poměrům odpovídá dle názoru odvolacího soudu výživné otce ve výši 2 000 Kč měsíčně, tedy asi 75 € měsíčně. Poukazoval-li otec na poměr výše výživného mezi Z. a ostatními třemi dětmi, žijícími ve Slovenské republice, odvolací soud uvádí, že hradí-li otec na nezletilého M., narozeného xxx, podle obsahu spisu výživné ve výši 60 € měsíčně, částka 75 € měsíčně na Z., narozenou xxx, představuje pouhé minimum výše výživného. Vyměřené výživné je tak zásadním způsobem limitováno možnostmi otce, protože potřeby Z. vyměřené výživné podstatnou měrou převyšují. Naopak výše výživného vyměřená soudem prvního stupně možnosti otce, představované měsíčním příjmem ve výši 350 €, a na druhé straně počtem jeho vyživovacích povinností, převyšuje.

            23. Odvolací soud také na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ke změně poměrů ve smyslu § 923 odst. 1 o. z., odůvodňujícím změnu výše výživného, došlo pouze v souvislosti s nástupem Z. na střední školu, tedy od 1. 9. 2017.

            24. Jak ve výši výživného, tak i v počátku jeho zvýšení a s ohledem na zletilost Z. i v platebním místě odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku II, jinak jej v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Z důvodů shora uvedených potvrdil i zamítavý výrok I rozsudku soudu prvního stupně.

            25. Zpětným zvýšením výživného vznikl otci dluh za dobu od 1. 9. 2017 do 31. 10. 2019 ve výši 6 500 Kč, protože otec platil výživné stále v původní výši 1 750 Kč (250 Kč x 26). Tuto částku odvolací soud s ohledem na poměry otci umožnil splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s běžným výživným počínaje lednem 2020 pod ztrátou výhody splátek. Odchýlil se tak od zákonné lhůty třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Napadený rozsudek tak změnil i ve výroku III o nedoplatku na zvýšeném výživném.

              26. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních.

              27. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že s ohledem na státní příslušnost obou rodičů ve Slovenské republice jde o věc s cizím prvkem. Pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci vyplývá z čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 a bydliště zletilé v České republice. Rozhodným právem je právo české (čl. 15 téhož nařízení, článek 3 bod 1. Haagského protokolu z roku 2007).

              Poučení:


              Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

              Praha 13. listopadu 2019

              JUDr. Jiří Cidlina v. r.

              předseda senátu