Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:25Co 106/2019     
Právní věta:Zájemce o koupi nemovité věci se již v době před uzavřením kupní smlouvy má zajímat o to, kudy vede příjezdová cesta a případně učinit kroky k zajištění vhodné cesty. Kupující nemůže bez dalšího spoléhat na to, že mu přístup umožní obec nebo v soudním řízení příslušný soud svým následným rozhodnutím.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2019:25.CO.106.2019.1
Datum rozhodnutí:06.06.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Nezbytná cesta (o. z.)
Dotčené předpisy:§ 1029 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 1032 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
Kategorie rozhodnutí:D

č. j. 25 Co 106/2019-168


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudců Viktora Kuči a JUDr. Igora Pařízka ve věci

žalobce: HSL Enviro s.r.o., IČO xxx
sídlem xxx 7
zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Uherkem
sídlem Jandova 8, 190 00 Praha 9

proti  
žalovanému: RK, narozený xxx
bytem xxx
zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Pokorným
sídlem Veverkova 1343, 500 02 Hradec Králové

o zřízení nezbytné cesty

k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. ledna 2019 č. j. 6 C 189/2016-145


takto:
    I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
    II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 5.600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Pavla Pokorného.

Odůvodnění:

1. Okresní soud rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl žalobu o zřízení nezbytné cesty přes pozemky parc. č. St. 116/4 a parc. č. 1797/1 v katastrálním území B ve prospěch pozemku parc. č. St. 301 v katastrálním území B, spočívající v právu chůze a jízdy přes pozemky v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 403-49/2016 geometra Bc. JK jako služebnost za úplatu 6.800 Kč ročně vlastníku parcely č. 116/4 a za úplatu 200 Kč ročně vlastníku parcely č. 1797/1 (výrok I). Žalobci bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 18.856 Kč k rukám jeho advokáta (výrok II) a zaplatit České republice náklady řízení 11.281 Kč na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (výrok III), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce se domáhal zřízení práva služebnosti nezbytné cesty, protože je vlastníkem zemědělské stavby bývalé kysárny zelí na stavební parcele č. 301 v katastrálním území B, ke které postrádá přístup. Budovu hodlá používat jako skladiště zemědělských výpěstků a potřebuje opravit. K tomu potřebuje manipulační plochu pro vjezd a otáčení traktoru s vlekem v délce 11 metrů nebo pro vjezd kamionové soupravy. Jako jediné řešení vidí přístup přes bránu do dvora žalovaného, odkud vedou jediná vrata do jeho zemědělské stavby.

3. Žalovaný s takto koncipovanou žalobou nesouhlasil. Zřízením služebnosti chůze a jízdy by byl nepřípustně omezen ve svém vlastnickém právu a byl by ochoten se dohodnout na zřízení pouze závazkového práva cesty nikoliv práva věcného. Jeho pozemky a stavby tvoří uzavřený komplex, který používá ke své podnikatelské činnosti mimo jiné pro výcvik koní a chov psů. Finanční náhrada, kterou žalobce nabízí, rovněž neodpovídá rozsahu, kterým by bylo zasaženo do jeho vlastnictví.

4. Okresní soud po provedeném dokazování zejména ohledáním místa samého uzavřel, že cesta by vedla přes bránu žalobce do jeho dvora, který tvoří uzavřený celek, což odporuje ustanovení § 1032 odst. 2 o. z., protože nezbytná cesta přes uzavřený prostor není povolitelná, aby do něj cizí osoby neměly přístup. I kdyby občanský zákoník takovou služebnost výslovně nezakazoval, zatěžovala by požadovaná služebnost práva žalobce nad míru únosnou. Vjezd těžkých vozidel v kteroukoli dobu by omezoval vlastnické právo žalovaného do té míry, že by se to „bezmála rovnalo vyvlastnění“. S ohledem na rozsah omezení vlastnického práva žalovaného by se náhrada musela blížit obvyklé ceně zatížených pozemků. Vytkl žalobci, že se dosud ani nepokusil o opravu chátrající stavby a nesnaží se ani o dohodu s žalovaným. Poněvadž soud není vázán návrhem žalobce a může zřídit i jinou cestu, vyžadují-li to okolnosti rozhodované věci, zabýval se okresní soud tím, zda by bylo možné vést cestu jinudy. Přibral do řízení znalce Ing. Z z oboru stavebnictví a ekonomika, oceňování nemovitostí, který ve znaleckém posudku uvedl, že přístup do budovy by bylo možné zřídit zbudováním nových vrat z čelní strany budovy a rovněž ze zadní části budovy blíže k silnici. Z hlediska stavebně technického je možné vybourat nová vrata, a to v obvodovém – tedy nosném zdivu. Stavební práce by vyžadovaly posouzení statikem. Náklady na vybudování nových vrat ocenil znalec v případě první varianty částkou 147.000 Kč a v případě druhé varianty na 112.000 Kč. Uvedené náklady, i kdyby byly navýšeny, nejsou podle okresního soudu natolik extrémní v porovnání s odhadem okresního soudu o výši náhrady za zřízení služebnosti. Vozidlo, které podle žalobce potřebuje manipulační plochu o rozměrech 7 x 7 metrů, by se podle měření pořízeného v informačním systému katastru nemovitostí muselo pohybovat zčásti i po parcele č. 1609/1 a při boční variantě po parcelách č. 1797/2 a 1794. Parcela č. 1609/1 v katastru obce B je ve vlastnictví obce, která však v roce 2015 usnesením svého zastupitelstva k právu cesty pro žalobce souhlas nedala. Po parcele č. 1609/1 sice vede účelová komunikace do statku žalovaného, avšak celý pozemek k takovým účelům neslouží. Obec B však není účastníkem řízení a z tohoto důvodu okresní soud nemohl znalcem nabídnutou variantu realizovat. Žalobce nebyl s návrhem úspěšný a z tohoto důvodu je povinen nahradit náklady řízení žalovanému a České republice (§ 142 odst. 1, § 148 odst. 1 o. s. ř.).

5. Žalobce ve včas podaném odvolání namítal, že bourat přístupové otvory do budovy, která je ve špatném technickém stavu, by bylo staticky rizikové. Vytkl okresnímu soudu, že neopatřil posudek od znalce z oboru statiky. Upozornil, že tzv. násypky jsou umístěny u stávajícího vchodu ze dvora žalovaného a nelze je přesunout do jiné části budovy, kde jsou nízké stropy. Žádá proto o povolení cesty ke své stavbě, která je obklopena pozemky žalovaného a jediný vstup je umístěn právě v tomto dvoře. Dále namítal, že žalovaný je výlučným vlastníkem všech nemovitostí a nic nenasvědčuje tomu, že je užívá pro potřeby své rodiny. Dvůr slouží spíše jako parkoviště motorových vozidel různého druhu. S opravou bývalé kysárny zelí vyčkává právě z toho důvodu, že tam nemá odpovídající přístup. Cenová nabídka byla z jeho strany pouze orientační. Domáhá se práva cesty do míst, kudy v minulosti valníky jezdily, a to v době, kdy ještě byla usedlost jednoho majitele. Závěr okresního soudu, že by náhradní cesta zasáhla do obecního pozemku, není důkazně podložen. Navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání souhlasil se závěry okresního soudu o tom, že povolení nezbytné cesty by jej výrazně omezilo v používání dvora. Budova žalobce chátrá a navíc v době, kdy ji koupil, věděl, že nemá do ní zajištěn přístup. Vytkl žalobci, že nemá snahu se seriózně dohodnout. Rozhodnutí okresního soudu považuje za bezchybné, plně odůvodněné a navrhl jeho potvrzení.

7. Krajský soud po zjištění, že odvolání podala osoba oprávněná a včas (§ 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, k čemuž nařídil jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Krajský soud sdílí závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl. Okresní soud měl k dispozici dostatek důkazů umožňujících spolehlivým způsobem posoudit věc i po stránce právní. Krajský soud se ztotožňuje se skutkovými závěry okresního soudu, odkazuje na jeho odůvodnění a dodává následující.

9. Povolení nezbytné cesty ve smyslu § 1029 odst. 1 a 2 o. z. představuje vážný zásah do vlastnického práva a lze jej povolit jen tehdy, nelze-li účelu dosáhnout i jinak. Vlastnické právo k pozemku má být omezeno co možná nejméně. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že má-li vlastník stavby možnost zajistit si přístup jinudy, tedy bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze nezbytnou cestu povolit (rozsudek ze dne 20. 7. 2005 sp. zn. 22 Cdo 1897/2004, který byl uveřejněn pod číslem R 32/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Nezbytnou cestu lze povolit, i když by žalobce musel vynaložit určité náklady na stavební úpravy například na zřízení nového vchodu odjinud (rozsudek ze dne 17. 2. 2006 sp. zn. 22 Cdo 38/2005). Ustanovení § 1032 odst. 2 o. z. dopadá právě na uzavřené prostory, přes které nemá být nezbytná cesta zřizována. Uzavřenými prostory jsou budovy, uzavřené dvory či prostory u obytného domu, který je uzavřen oplocením před vstupem cizích osob (rozhodnutí NS ČR z 15. 11. 2016 sp. zn. 22 Cdo 3242/2015). Přísnější hledisko je třeba tedy vždy uplatnit, jde-li o zřízení nové cesty. Soud proto nesmí povolit nezbytnou cestu přes nebo do uzavřeného prostoru za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup. Účelem tohoto ustanovení je ochrana soukromí (§ 3 odst. 2 písm. a/ o. z.). Vyloučeno je proto vést nezbytnou cestu uzavřeným dvorem při obytném stavení a oplocení, aby bylo zabráněno přístupu cizích osob, jak je tomu i v rozhodované věci.

10. Podle § 1032 odst. 1 písm. b/ o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. Proto za překážku zřízení nezbytné cesty je třeba považovat i takové jednání žalobce, z něhož lze nepochybně uzavřít, že při koupi nemovitosti si počínal nedbale. Žalovaný se stal vlastníkem usedlosti čp. 6 v B již na základě příklepu exekutora v roce 2005. Žalovaný však současně nevydražil kysárnu zelí se stavební parcelou č. 301 v B. Tu nabyla rovněž na základě příklepu exekutora až v roce 2008 paní H, která smlouvou kupní v roce 2012 teprve prodala obě nemovitosti žalobci. Žalobce již před uzavřením kupní smlouvy věděl, že k budově není zajištěn přístup. Proto se snažil dohodnout s obcí B. Vedení obce však žalobcovu žádost neakceptovalo. Postup žalobce při koupi budovy s pozemkem sám o sobě protiprávním nebyl, ale zakládá důvod k tomu, aby nezbytná cesta nebyla zřízena. Jaká konkrétní jednání lze pod uvedené ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b/ o. z. podřadit, občanský zákoník sice neuvádí, avšak judikatura Nejvyššího soudu pokládá současný právní stav za přísný. V citovaném ustanovení je výslovně zakotvena povinnost soudu zamítnout žalobu na povolení nezbytné cesty pro úmyslné či hrubě nedbalé jednání žadatele, který si způsobil nedostatek přístupu. Vzhledem k tomu nelze při posuzování důsledků úmyslného či hrubě nedbalého jednání žalobce bez dalšího vycházet z dosavadní judikatury (§ 151o odst. 3 obč. zák. č. 40/1964 Sb.). Aplikace ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b/ o. z. tedy přichází v úvahu v situacích, kdy žalobce žádající o zřízení nezbytné cesty nabyl nemovitost, aniž by k ní měl zajištěn přístup a jeho jednání lze považovat za hrubě nedbalé. Tato hlediska je však třeba posuzovat podle okolností každé konkrétní rozhodované věci. Tvořila-li usedlost čp. 6 v B v minulosti jeden celek, který v důsledku exekucí se rozštěpil na dvě části a věděl-li žalobce, že kupuje budovu, která má přístup zajištěn přes dvůr žalovaného a tento stav trval již více jak sedm let, lze učinit závěr, že žalobce nemovitosti sice nabyl do svého vlastnického práva, ale počínal si nedbale ohledně přístupu k nemovitosti.

11. Okresní soud rovněž nepochybil, jestliže uzavřel, že není vázán žalobou, protože z právního předpisu vyplývá způsob vypořádání (§ 152 odst. 2 o. s. ř.). Jestliže žalobce navrhoval nevhodné umístění cesty, mohl se okresní soud zabývat i tím, zda by nezbytná cesta nemohla být zřízena jinde. Takový postup je možný, ale pouze za předpokladu, že nezbytná cesta bude zřízena na pozemku žalovaného. Ukázalo-li se, že nejpřirozenější přístup by vedl přes pozemek jiného vlastníka (obce), nezbylo, než žalobu zamítnout.

12. Žalobce zřejmě spoléhal na to, že mu bude přístup k budově, poté, co se stane jejím vlastníkem, umožněn. Chybou bylo, že se nepokusil přístup zajistit před uzavřením kupní smlouvy. Žalobce se o zajištění přístupu sice pokusil, ale až v době, kdy už byl jejím vlastníkem. Žalobce se měl v rámci běžné opatrnosti při koupi budovy zajímat o to, jak bude mít ke stavbě zajištěn přístup. V případě, že k ní přístup zajištěn nebyl, se měl ještě před koupí pokusit přístup k budově zajistit. Nelze bez dalšího spoléhat na to, že mu přístup umožní obec nebo v soudním řízení příslušný okresní soud svým rozhodnutím.

13. Krajský soud z těchto důvodů rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i v nákladových výrocích, v nichž rovněž neshledal pochybení.

14. Krajský soud nakonec rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný byl úspěšný v tomto stádiu řízení a má tedy právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v požadované výši 5.600 Kč. Jedná se o dva úkony právní služby advokáta žalovaného po 2.500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. c/, § 7 a § 11 odst. 1 písm. c/ a d/ advokátního tarifu). Za každý úkon právní služby má advokát právo na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu). Veškeré náklady řízení je třeba zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).


Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Lze proti němu podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dovolání, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se krajský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud České republiky.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze proti němu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.

Hradec Králové 6. června 2019


předseda senátu