Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:7Cmo 405/2017     
Právní věta:Samotné nezakládání listin do sbírky listin obchodního rejstříku vedeného soudem nepředstavuje skutek, jenž umožňuje zrušení obchodní společnosti pro „neschopnost po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel“ podle § 93 písm. b) ZOK.
Soud:Vrchní soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:VSPH:2018:7.CMO.405.2017.1
Datum rozhodnutí:20.06.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Obchodní společnost
Účel právnické osoby (o. z.)
Zrušení obchodní společnosti
Dotčené předpisy:čl. §93 písm. b) předpisu č. 90/2012Sb.
čl. §104 předpisu č. 304/2013Sb.
čl. §105 předpisu č. 304/2013Sb.
Kategorie rozhodnutí:A


USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Lenky Grollové ve věci

navrhovatele: Finanční úřad pro hlavní město Prahu
sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1, PSČ 111 21

za účasti: 1) RANDION Alfa s.r.o., IČ 289 55 838
sídlem Na poříčí 1040/10, Praha 1 - Nové Město, PSČ 110 00
zast. Mgr. Tomášem Rydvanem, advokátem
sídlem Truhlářská 13-15, 110 00 Praha 1

2) R. M., dat. nar. xxx
bytem K h. xxx, P., PSČ xxx

3) M. B., dat. nar. xxx
bytem V Z. ú. xxx, P., PSČ xxx

4) Ing. M. H., dat. nar. xxx
bytem Ž. xxx, P., PSČ xxx

5) J. R., dat. nar. xxx
bytem S. xxx, P., PSČ xxx

6) RANDION s.r.o., IČ 273 73 037
sídlem Na poříčí 1040/10, Praha 1 - Nové Město, PSČ 110 00

o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání účastníka 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2017 č.j. 83 Cm 1120/2017-5,


takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o zrušení obchodní společnosti RANDION Alfa s.r.o., a nařízení její likvidace (výrok I.) dále rozhodl o jmenování likvidátora společnosti - JUDr. Jiřiny Lužové, … (výrok II.), o uložení poplatkové povinnosti předmětné obchodní společnosti (výrok III.) a o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dne 12.05.2017 byl podán návrh na zrušení společnosti RANDION Alfa s.r.o. s likvidací z důvodu, že společnost je po dobu delší 4 let nečinná, což je zřejmé mimo jiné z toho, že za období 2012 až 2016 nepodala daňová přiznání a veškeré pokusy o kontakt se společností jsou marné. V souzeném případě je tedy namístě postup dle ust. § 93 písm. b) zák. č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích. Dále soud prvního stupně uvedl, že z rejstříkového spisu vedeného ke společnosti RANDION Alfa s.r.o. zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovené listiny a lze tedy usuzovat její nečinnost. Z těchto důvodů společnost vyzval usnesením ze dne 24.05.2017, č.j. 83 Cm 1120/2017-4 k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení. Na výzvu soudu ve lhůtě k tomu určené nikdo nereagoval. Poté soud citoval ustanovení § 93 písrn. b) z.o.k. Uzavřel, že náprava nebyla do dne jeho rozhodnutí sjednána s tím, že zjištěné skutečnosti naplňují podmínky zákona pro zrušení společnosti a její likvidaci a jmenoval též likvidátora s tím, že v daném případě je statutární orgán společnosti nekontaktní, a proto vybral jako likvidátora osobu vedenou v seznamu insolvenčních správců.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 1) včasné odvolání. V odvolání namítl, že účastník 1) svou činnost aktivně vykonává, čímž také naplňuje svůj účel. Samotná skutečnost, že účastník 1) podává toto odvolání, je důkazem jeho aktivní činnosti. Účastník 1) uvedl, že poté, co mu byla doručena výzva soudu prvního stupně ze dne 24. 5. 2017, zahájil přípravu všech nezbytných dokumentů k nápravě nedostatků, které soud prvního stupně uvedl v napadeném usnesení. Účastník 1) tak dodatečně podá příslušná daňová přiznání a rovněž dodatečně splní svou povinnost založit zákonem stanovené listiny do sbírky listin, o čemž bude odvolací soud obratem informovat. Nadto účastník 1) uvedl, že jeho společníci v současnosti jednají ohledně prodeje svých podílů, který by měl vést k plánovanému zvýšení aktivní činnosti účastníka 1). S ohledem na uvedené je účastník 1) přesvědčen, že nejsou dány zákonné důvody pro jeho zrušení a nařízení jeho likvidace. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh zamítne.

3. K odvolání se vyjádřili všichni společníci zrušované obchodní společnosti, kteří shodně uvedli, že předmětná obchodní společnost nadále vykonává svou činnost a dále zmínili probíhající jednání o prodeji podílů, což by mělo „navýšit“ současnou aktivitu předmětné obchodní společnosti.

4. Soudem jmenovaný likvidátor ve svém vyjádření sdělil, že není možné, aby se kvalifikovaně vyjádřil, neboť mu nebylo předáno účetnictví společnosti a ani informace o aktivitách společnosti.

5. Navrhovatel ve svém vyjádření uvedl, že i nadále jsou naplněny podmínky pro zrušení společnosti a provedení likvidace, neboť jak vyplývá ze sbírky listin obchodního rejstříku, společnost nedoložila žádnou účetní závěrku. Dále navrhovatel uvedl, že účastník 1) je registrován k dani z příjmů právnických osob ode dne 2.9.2009 a od roku 2009 nepodal žádná daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob. Navrhovatel proto trvá na svém návrhu.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Primárně je třeba poukázat na věcnou chybnost a částečnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že „…z rejstříkového spisu….zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovené listiny, a lze tedy usuzovat na její nečinnost“. Přitom sbírka listin je součástí obchodního rejstříku viz. § 2 odst.1 z.v.r., nicméně listiny zakládané do sbírky se nezakládají do rejstříkového spisu coby soudního spisu, leč do části obchodního rejstříku – sbírky listin, řazené do jednotlivých vložek podle typu zapsaného subjektu. Samozřejmě, že tedy rejstříkový soud nemohl najít listiny náležející do sbírky listin v rejstříkovém spise. Dále pak soud prvního stupně v odůvodnění poukazuje na nezaložení „zákonem stanovených listin“, aniž by tyto listiny jakkoli specifikoval, konkretizoval. Z obecného nezaložení blíže neurčených listin do sbírky listin nelze ničeho usuzovat….., tedy bylo třeba, aby soud prvního stupně uvedl zcela konkrétní listiny resp. jejich typ, s nimiž je dle jeho názoru spojena jeho úvaha o nečinnosti společnosti. Ani nikde dále soud prvního stupně nekonkretizoval porušení povinnosti ze strany společnosti, jež by mělo mít za následek její zrušení. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tedy nepřezkoumatelné pro nedostatřek důvodů, jež ho vedly k tomu, že předmětnou společnost s ručením omezeným zrušil s likvidací, pročež je nesprávné.

8. Podle § 93 písm. b) z.o.k., „Soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel,…“.

9. K možnosti rušit obchodní korporaci proto, že ve smyslu § 93 odst.1 písm.b) z.o.k. není schopna po dobu delší než rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel a souvislosti této možnosti s nezkládáním listin do sbírky listin uvádí odvolací soud následující. Jak již uvedl ve svém rozhodnutí 7 Cmo 295/2017, o zrušení obchodní korporace na základě návrhu podaného aktivně věcně legitimovanou osobou podle § 93 písm. b) z.o.k. může soud rozhodnout pouze tehdy, budou-li kumulativně splněny následující podmínky: 1) neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost, 2) neschopnost trvá po dobu delší než 1 rok a 3) neschopnost vykonávat svou činnost je v příčinné souvislosti (arg. „a plnit tak -“) s neschopností plnit účel společnosti (účelem je nutné rozumět schopnost vykonávat svůj podnikatelský účel, nepodnikatelský účel, případně účel v podobě správy vlastního majetku ve smyslu § 2 odst. 1 z.o.k. v závislosti na tom, pro jaký účel byla konkrétní obchodní korporace založena). Odvolací soud zdůrazňuje, že neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost nelze zaměňovat s nečinností. Žádný právní předpis neukládá obchodní korporaci vyvíjet činnost resp. vyvíjet ji aktivně po celou dobu její existence. Existuje celá řada jak externích, tak interních, jak ekonomických, tak i lidských, osobních, vztahových důvodů, proč obchodní korporace fakticky činnost nevykonává. Z externích lze jmenovat nedostatek „obchodních“ příležitostí resp. situaci, kdy v daném čase
a místě není „místo na trhu“ či se příslušná činnost obchodní korporace nevyplácí a je nutné ji utlumit či ukončit. Z hlediska vnitřních důvodů je plně představitelná dohoda společníků, ale například i společníky plně akceptovaná po určitou dobu trvající nemožnost volených orgánů obchodní korporace věnovat se plně obchodnímu vedení. Je samozřejmě zapotřebí, aby fakticky nečinná obchodní korporace plnila všechny své povinnosti vůči třetím osobám a orgánům veřejné moci včetně soudu a úřadů státní správy včetně finančního či živnostenského úřadu. Je ovšem třeba vidět, že toliko s některým neplněním takových povinností zákon spojuje negativní účinek. Jedním z takových negativních následků může být i rozhodnutí soudu o zrušení obchodní korporace s likvidací. Důvodem pro zrušení obchodní korporace tedy není samo o sobě, že obchodní korporace fakticky nevykonává činnost předmětu podnikání nebo předmětu činnosti, tj. nemá vůli ji vykonávat a je pouze v tzv. „klidovém“ stádiu, přičemž je zároveň objektivně schopna ji vykonávat. Neschopnost obchodní korporace vykonávat příslušnou činnost nelze zaměňovat s neschopností vykonávat tuto činnost řádně. Neschopnost se musí týkat veškeré činnosti, za jejímž účelem byla obchodní korporace založena, tedy není-li schopna vykonávat ani jednu z činností svého předmětu podnikání, předmětu činnosti. Zákon o obchodních korporacích nevymezuje, kdy je obchodní korporace neschopná vykonávat svou činnost. S ohledem na znění ustanovení § 93 písm. a) z.o.k. je však zřejmé, že tuto neschopnost nepředstavuje ztráta všech podnikatelských oprávnění. Neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost musí trvat alespoň 1 rok a musí vést k tomu, že obchodní korporace není schopna plnit svůj účel.

10. Podle § 104 z.v.r. „ předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě také tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč“. Podle § 105 z.v.r. „neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 opakovaně nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků“.

11. Jak je patrné z výše citovaných ust. § 104 a 105 z.v.r., nezkládání listin do sbírky listin znamená v prvé řadě možnost uložení pořádkové pokuty či pořádkých pokut ze strany rejstříkového soudu. Neplní-li příslušná obchodní korporace svoji povinnost opakovaně nebo může-li takové neplnění zkládání listin do sbírky listin závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací. Podle § 66 písm.c) z.v.r. se do sbírky listin zakládají příslušné účetní závěrky /řádné, mimořádné a konsolidované/, když povinnost jejich založení je dána podle § 21a odst.4 ÚčZ obchodní společnosti, tedy i společnost s ručením omezeným. Povinnost založit účetní závěrky do sbírky listin mají obchodní společnosti coby zapsané osoby bez zbytečného dokladu od vzniku rozhodné skutečnosti (§ 72 odst.1 z.v.r.). Je tedy zřejmé, že soustavné a trvalé nezkládání účetních závěrek, jak bylo částečně tvrzeno navrhovatelem, může vést až ke zrušení společnosti s likvidací, nicméně je třeba, aby se soud prvního stupně rozhodující o zrušení touto skutečností zabýval skutkově, zjistil, zda byly pro zrušení dány podmínky dle § 104 a 105 z.v.r. Z toho, že zákon obsahuje speciální skutkovou podstatu pro zrušení právnické osoby resp. obchodní společnosti pro neplnění povinností vůči rejstříkovému soudu, do kteréžto podstaty lze řadit též i nezakládání listin do sbírky listin (§105 z.v.r.), vyplývá, že tento skutek není zahrnut do ust.
§ 93 písm.b) z.o.k. Jinak řečeno nezakládání listin do sbírky listin obchodního rejstříku vedeného soudem nepředstavuje skutek, jenž umožňuje zrušení obchodní společnosti pro „neschopnost po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel“ podle § 93 písm.b) z.o.k. .

12. Od nezakládání listiny do sbírky listin a jeho důsledků je nutné odlišovat další navrhovatelem tvrzenou skutečnost, jíž bylo nepodávání daňových přiznání finančnímu úřadu od roku 2009. Byla-li by tato skutečnost prokázána, nelze vyloučit, že v souvislosti s dalšími relevantními prokázanými skutečnostmi by mohla přispět k závěru o naplnění skutkové podstaty ust. § 93 písm.b) z.o.k. To se však v daném případě nestalo, když se jí soud prvního stupně vůbec nezabýval.

13. V daném případě soud prvního stupně vůbec nezjišťoval resp. nehodnotil (ani k nim neprováděl dokazování) právně relevantní skutečnosti znamenající, že předmětná obchodní korporace skutečně není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel. Napadené usnesení je nepřezkoumatelné. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což je samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o.s.ř.). Při svém dalším rozhodování soud prvního stupně přihlédne též i k tvrzením společnosti a jejích společníků o jejich snaze napravit nedostatky v činnosti společnosti či převést své podíly v ní, včetně naplnění těchto tvrzení.


Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 20. června 2018

JUDr. Josef Holejšovský
předseda senátu