Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:19C 282/2018     
Právní věta:Jestliže se žalobce v petitu žaloby domáhá určení, že je doposud velmistrem žalovaného, avšak z obsahu žaloby je zřejmé, že brojí proti rozhodnutím vydaným orgány žalovaného jako spolku s odůvodněním, že jsou neplatná, je obranou proti těmto rozhodnutím podání žaloby dle § 258 o. z., případně dle § 242 o. z.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2019:19.C.282.2018.1
Datum rozhodnutí:14.02.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Společnost (o. z.)
Dotčené předpisy:§ 242 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 258 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 259 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 15 předpisu č. 83/1990Sb.
Kategorie rozhodnutí:B


Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. P.O. ve věci žalobce: RNDr. J.Š., narozený xxx bytem xxx, 541 01 Trutnov proti žalovanému: Řád s.H., IČO xxx sídlem xxx, 544 43 Kuks zastoupený advokátem JUDr. J.M. sídlem xxx, 500 03 Hradec Králové o určení velmistrem, takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že je nepřetržitě od 3. 11. 1992 doposud velmistrem Řádu s.H., IČ xxx, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady ve výši 11.388,41 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného JUDr. J.M.
Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2018 domáhal učení, že je nepřetržitě od 3. 11. 1992 doposud velmistrem Řádu s.H., IČ xxx. K odůvodnění uvedl, že dle platných stanov žalovaného je velmistr Řádu volen radou mistrů na dobu časově neomezenou, jeho funkční období zaniká úmrtím nebo odstoupením a jedná se proto o funkci doživotní. Dále podle stanov žalovaného může členství v Řádu zaniknout rozhodnutím Čestného mysliveckého soudu pro poškození Řádu. O vyloučení člena Řádu pak rozhoduje Čestný řádový myslivecký soud, potvrzuje jej shromáždění členů řádu nadpoloviční většinou přítomných členů a podepisuje jej velmistr. Žalobce byl dne 3. 11. 1992 zvolen velmistrem Řádu s.H. (žalovaného) na dobu časově neomezenou. V rozporu s těmito stanovami spolku byl žalobce z funkce velmistra Řádu radou mistrů odvolán dne 29. 3. 2005. Rozhodnutí o odvolání mu nebylo nikdy oficiálně doručeno. Na funkci velmistra Řádu byl dosazen dne 11. 9. 2005 J.F.V. Funkce velmistra je funkce doživotní a zaniká toliko smrtí či odstoupením, přičemž žádná z těchto skutečnosti u žalobce nenastala. Dne 25. 7. 2005 vydal Čestný myslivecký soud žalovaného rozhodnutí, že žalobce je vinen ve smyslu čl. VI. odst. 1 písm. c) stanov. Toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neobsahuje popis skutku žalobce, který se mu v rozhodnutí klade za vinu, jen odkaz na ustanovení stanov žalovaného. Výrok rozhodnutí neobsahuje jednoznačný závěr o vyloučení. Toto rozhodnutí nikdy nebylo potvrzeno shromážděním členů ani podepsáno velmistrem a ani nebylo doručeno žalobci. Žalobce se o něm dozvěděl a ž dne 3. 10. 2018, kdy mu byl předán jeho osobní archiv bývalou kancléřkou Řádu Mgr. P. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl z výše uvedených důvodů nikdy platně odvolán z funkce velmistra Řádu s.H., avšak žalovaný vybavil J.F.V. hodnověrnými dokumenty, na základě kterých jedná jménem žalobce coby jeho velmistr, má žalobce naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává. K odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhá, že je nepřetržitě od 3. 11. 1992 velmistrem Řádu s.H. s odůvodněním, že považuje rozhodnutí rady mistrů o jeho odvolání z funkce dne 29. 3. 2005 a následně rozhodnutí Čestného mysliveckého soudu ze dne 25. 7. 2005 za neplatná. Dle čl. IV. odst. 1 písm. c) stanov žalovaného (dle tehdy platného znění) členství v řádu zaniká rozhodnutím Čestného mysliveckého soudu pro poškozování Řádu; dle písm. d) ve zvlášť výjimečných případech vyloučením z Řádu. Dle odst. 5 článku se vyloučení člena provádí veřejně na shromáždění členů. Dle čl. XII odst. 3 stanov je rozhodnutí Čestného mysliveckého soudu konečné a odvolat se proti rozhodnutí lze pouze k velmistrovi Řádu do jednoho měsíce po obdržení rozhodnutí. Dle odst. 5 článku je odsouzený povinen rezignovat na své funkce a členství v Řádu. Námitkami žalobce se již v minulosti vypořádal Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 21. 8. 2015 č.j. 14 Cmo 356/2014-68, ve kterém soud ověřil, že na základě rozhodnutí Čestného mysliveckého soudu byl žalobce uznán vinným z porušování stanov a poškozování Řádu s.H,, přičemž mu tímto rozhodnutím zaniklo členství v Řádu a tím i funkce velmistra, na níž byl povinen dle čl. XII. bod 5 stanov rezignovat. Rozhodnutí Čestného mysliveckého soudu obsahuje veškeré potřebné náležitosti a to včetně poučení o možnosti požádat okresní soud o přezkoumání rozhodnutí do 30 dnů od jeho obdržení. Obdržení rozhodnutí Čestného mysliveckého soudu žalobce potvrdil tím, že jeho platnost sporuje podanou žalobou. Žalobu však nepodal ve lhůtě dle § 15 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů v tehdy platném znění, tj. do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí. Žalobce tedy podal žalobu po uplynutí prekluzivních lhůt, jejichž marné uplynutí má za následek zánik práva člena družení na soudní přezkum rozhodnutí sdružení. Nárok žalobce je tedy prekludován.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Rozhodnutím Rady mistrů Řádu s.H. ze dne 29. 3. 2005 byl žalobce odvolán z funkce velmistra ŘSH dnem 29. 3. 2005 s účinností od doručení tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí obsahuje poučení o možnosti soudního přezkumu rozhodnutí dle § 15 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. K dotazu soudu žalobce učinil nesporným, že u výše uvedeného rozhodnutí o jeho odvolání z funkce velmistra Řádu byl přítomen. Rozhodnutí však odmítl jako neplatné převzít. Rozhodnutím Čestného mysliveckého soudu Řádu s.H. ze dne 25. 7. 2005 bylo rozhodnuto, že žalobce je vinen ve smyslu čl. IV. odst. 1 písm. c) Stanov ŘSH, neboť dlouhodobě porušuje stanovy ŘSH čl. VI. odd. 1 pím. a, b, c g, h a čl. XI. č. 2,5. Svým jednáním diskredituje a ohrožuje základní funkce ŘSH, není schopen zlepšit svůj stav vůlí ani léčbou a proto je nezbytné jeho členství v ŘSH ukončit ve smyslu čl. IV. odst. 1 písm. c) Stanov ŘSH. Dle poučení rozhodnutí odsouzený je povinen rezignovat na své funkce i členství v řádu a může do 30 dnů o obdržení rozhodnutí požádat okresní soud o jeho přezkoumání. Ze Stanov žalovaného soud zjistil, že dle čl. IV. odst. 1 písm. c) tehdy platných stanov žalovaného členství v Řádu zaniká rozhodnutím Čestného mysliveckého soudu pro poškozování Řádu. Z usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 14 Cmo 356/2014-68 ze dne 21. 8. 2015 soud zjistil, že soud odmítl odvolání RNDr. J.Š. (žalobce) proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2014 č.j. L 8884-RD25/KSHK, Fj 21864/2014-44 o odmítnutí odvolání proti rozhodnutí krajského soudu o změně zápisu sídla Řádu s.H., o zápisu nejvyššího orgánu tohoto spolku, statutárního orgánu a způsobu jeho jednání, neboť shledal, že RNDr. J.Š. není oprávněn jednat za navrhovatele Řád s.H. (žalovaného) a podat za něj odvolání. K odůvodnění uvedl, že odvolací soud ověřil, že na základě rozhodnutí Čestného mysliveckého soudu Řádu s.H. ze dne 25. 7. 2005 byl RNDr. J.Š. uznán vinným z porušování stanov a poškozování Řádu s.H. Ve smyslu čl. IV bod 1 písm. c) stanov Řádu s.H. mu tímto zaniklo členství v řádu a tím i funkce velmistra, na níž byl povinen dle článku XII. bod 5 stanov rezignovat. K dotazu soudu žalobce učinil nesporným, že výše uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze mu bylo doručeno s tím, že proti němu není odvolání přípustné.

Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, případně nebyly další navržené důkazy prováděny pro nadbytečnost.

4. Dle § 3047 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o neplatnosti rozhodnutí orgánu občanského sdružení, soud o návrhu rozhodne podle tohoto zákona. Vzhledem k ustanovení § 3047 s přihlédnutím rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 12. 2016 sp. zn. 28 Cdo 4916/2015 soud posuzoval rozhodovanou věc podle právních předpisů platných a účinných v době rozhodování, tj. podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014.

Dle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

Dle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

Dle § 242 o.z. vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů; jinak toto právo zaniká.

Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po uplynutí prekluzivních lhůt stanovených zákonem pro podání žaloby. Žalobce, ačkoli v petitu žaloby se domáhá určení, že je nepřetržitě od 3. 11. 1992 doposud velmistrem žalovaného, dle obsahu žaloby brojí proti dvěma výše uvedeným rozhodnutím žalovaného s odůvodněním, že jsou neplatná. Obranou proti těmto rozhodnutím žalovaného je proto dle platného a účinného občanského zákoníku, který je třeba na posouzení věci užít, žaloba dle § 258 o.z., případně v případě rozhodnutí o vyloučení člena žaloba dle § 242 o.z. Pro podání těchto žalob stanoví zákon subjektivní a objektivní lhůty, které mají hmotněprávní prekluzivní charakter. Pokud jedna z nich marně uplyne, právo zanikne a nelze je přiznat. K prekluzi přitom soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud obě shora uvedená rozhodnutí žalovaného posoudil dle jejich obsahu v kontextu s příslušnými ustanoveními stanov jako rozhodnutí, na která je třeba vztáhnout § 258 a § 259 o.z., když současně obě strany sporu učinily k výslovnému dotazu soudu nesporným, že rozhodnutí Čestného mysliveckého soudu ze dne 25. 7. 2005 není rozhodnutím o vyloučení člena spolku, nýbrž rozhodnutím, na základě kterého vzniká povinnost žalobce rezignovat na své funkce a členství v řádu. Žalobce v řízení učinil nesporným, že byl přítomen rozhodnutí Rady mistrů Řádu s.H. ze dne 29. 3. 2005, jímž byl odvolán z funkce velmistra ŘSH. Ohledně rozhodnutí Čestného mysliveckého soudu ze dne 25. 7 2005 žalobce tvrdil, že se o něm dozvěděl až dne 3. 10. 2018. Současně však potvrdil, že mu bylo doručeno usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 14 Cmo 356/2014-68 ze dne 21. 8. 2015, které na výše uvedené rozhodnutí odkazuje a jeho podstatné části cituje. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po uplynutí subjektivní i objektivní prekluzivní lhůty stanovené § 259 o.z., a proto mu nezbylo, než žalobu zamítnout.

5. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Na náhradě nákladů řízení náleží žalovanému náhrada nákladů za zastoupení advokátem v řízení, a to za 3 úkony právní služby z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.) ve výši 35.000 Kč; a to 1 úkon za přípravu a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. b), úkon za vyjádření k žalobě a 1 úkon za účast u jednání dne 14. 2. 2019 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky. Odměna za 1 úkon právní služby činí v této věci dle § 7 bodu 5 vyhl. 2.500 Kč. Dále náleží žalované na nákladech řízení náhrada hotových výdajů zástupce (režijní paušál) za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1,3 vyhl. a náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1,3 vyhl. za 4 půlhodiny strávené na cestě k jednání po 100 Kč ve výši 400 Kč. V souladu s předpisy o cestovních náhradách bylo vyúčtováno cestovné – k jednání soudu z Hradce Králové do Trutnova a zpět, celkem ujeto 100 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 6,1 l benzínu Natural 95 na 100 km při vyhláškové ceně benzínu 33,10 Kč/l a sazbě základních náhrad 4,10 Kč/km. Zástupce žalovaného je plátcem DPH, proto náleží žalovanému na náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Náklady řízení v celkové výši 11.388,41 Kč je žalobce povinen podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uhradit k rukám zástupce žalovaného. Soud dospěl k závěru, že zde nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. pro, byť částečné odepření náhrady nákladů řízení žalovanému, neboť žalobce jako starobní důchodce bez vyživovací povinnosti s příjmem 16.000 Kč měsíčně, který není osobou nemajetnou, je schopen tyto náklady žalovanému uhradit, aniž by se dostal do mimořádně nepříznivé sociální situace.

6. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

Poučení


Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.

14.02.2019

Mgr. P.O., samosoudkyně