Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:7Cmo 507/2016     
Název judikátu:Nemožnost přezkumu rozhodnutí správní rady nadačního fondu soudem
Právní věta:Soudní přezkum platnosti rozhodnutí správní rady nadačního fondu není možný.
Soud:Vrchní soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:VSPH:2018:7.CMO.507.2016.1
Datum rozhodnutí:17.07.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Nadace
Pravomoc soudu
Dotčené předpisy:§ 1 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb.
§ 394 předpisu č. 513/1991Sb.
§ 395 předpisu č. 513/1991Sb.
§ 396 předpisu č. 513/1991Sb.
§ 397 předpisu č. 513/1991Sb.
§ 398 předpisu č. 513/1991Sb.
§ 399 předpisu č. 513/1991Sb.
§ 400 předpisu č. 513/1991Sb.
§ 401 předpisu č. 513/1991Sb.
§ 7 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 1 předpisu č. 292/2013Sb.
Kategorie rozhodnutí:A


USNESENÍ


Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Lenky Grollové ve věci

navrhovatele : J. Š., nar. xxx
bytem P., S xxx
zastoupeného Mgr. Janem Burešem, advokátem
sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1

za účasti : Nadační fond Lesopark Kunětická Hora, IČO 26014203
sídlem Pardubice, Jahnova 8

o vyslovení neplatnosti rozhodnutí správní rady nadačního fondu, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 9. srpna 2016 č.j. 55 Cm 170/2014 – 269,


takto:


I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.



Odůvodnění:


1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 9.srpna 2016 č.j. 55 Cm 170/2014 – 269 rozhodl tak, že se „zamítá se návrh navrhovatele, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí správní rady Nadačního fondu Lesopark Kunětická Hora ze dne 31.7.2014 - o odvolání člena správní rady J. Š., - o volbě M. R., nar. xxx, bytem P., N. K. xxx, členem správní rady, - o volbě Ing. L. R., předsedou správní rady, - o volbě Mgr. H. H. místopředsedkyní správní rady, - o pověření Mgr. A. H., aby zpracovala trestní oznámení ohledně jednání, kterého se dopustil J. Š., - o změně sídla Nadačního fondu, které se má nově nacházet na adrese Pardubice, Zelené Předměstí, Jahnova 8“ (výrok I.) a dále, že „navrhovatel je povinen nahradit odpůrci náklady řízení v částce 8.400,- Kč, na účet odpůrce, a to do tří dnů od právní moci usnesení“ (výrok II.).

2. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se „navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí správní rady Nadačního fondu Lesopark Kunětická Hora konané dne 31.7.2014 s odůvodněním, že je jedním ze zakladatelů tohoto nadačního fondu. Dne 31.7.2014 se konalo zasedání správní rady a na něm přijala správní rada rozhodnutí specifikované ve výroku I. usnesení. Dle článku 10 odst. 4 statutu Nadačního fondu Lesopark Kunětická Hora je správní rada oprávněna některého ze svých členů odvolat jen ze zákonem stanovených důvodů. Dle ust. § 366 o.z. nestanoví-li nadační listina další důvod, odvolá správní rada z funkce svého člena, když závažně nebo opakovaně porušil nadační listinu nebo statut nebo který porušil zákon způsobem zjevně narušujícím pověst nadace. Dle článku 10 odst. 7 písm. e) statutu do výlučné působnosti správní rady Nadačního fondu patří oprávnění jmenovat a odvolávat členy správní rady a revizora. Dle článku 10 odst. 13 statutu správní rada rozhoduje většinu hlasů všech členů správní rady s výjimkou rozhodování mimo jiné dle článku 10 odst. 7 písm. e) statutu se vyžaduje sto procent hlasů. Z notářského zápisu sepsaného JUDr. D. N. 5.8.2014 vyplývá, že navrhovatel byl odvolán ze správní rady pouze dvou třetinovou většinou hlasů, kdy pro odvolání navrhovatele hlasoval Ing. R. a Mgr. H., proti svému odvolání hlasoval navrhovatel. Je zřejmé, že dotčené rozhodnutí správní rada přijala v rozporu se statutem, když k odvolání člena správní rady je potřeba sto procent hlasů dle článku 10 odst. 13 ve spojení s článkem 10 odst. 7 písm. e) statutu nadačního fondu. Podle navrhovatele nebyl naplněn žádný zákonný důvod k jeho odvolání - neporušil nadační listinu nebo statut ani zákon. Správní rada pouze neurčitě konstatovala, že navrhovatel porušil povinnosti při výkonu funkce člena správní rady, nepřipravil řádně jednání, vyvádí majetek z fondu. Rozhodnutí přijala správní rada ve složení, ve kterém nebyla oprávněna rozhodovat, když správní rada nejprve neplatně odvolala navrhovatele, z jednání ho vykázala, posléze zvolila svým členem M. R.

3. Nadační fond se k návrhu vyjádřil a mimo jiné uvedl, že statut předložený navrhovatelem nemůže být platným statutem, protože je v rozporu se zakladatelskou listinou nadačního fondu, která je jako dokument zakladatelským dokumentem vyšší právní síly. Správní rada nadačního fondu na svém jednání konaném dne 20.12.2013 rozhodla o novém složení správní rady, kdy byli novými členy zvoleni Mgr. H. a Ing. R., dále schválena změna statutu. Navrhovatel se osobně tohoto jednání zúčastnil, o změnách spolurozhodoval, nikdy nevznesl námitky proti rozhodnutí správní rady konané dne 20.12.2013. Statut, který byl 20.12.2013 správní radou schválen, byl následně vložen v březnu 2014 do sbírky listin. Navrhovatel nevznesl ani proti tomu jakékoliv námitky. Samotný návrh na změnu zápisu osobně podepsal, úředně ověřil podpis. Z textu návrhu je zřejmé, jaké změny navrhoval navrhovatel provést a je zřejmé, že se jednalo výhradně o změny, které byly plně v souladu se zněním statutu tak, jak jej správní rada v prosinci 2013 řádně přijala. Soulad textu navrhovatelem podepsaného návrhu na změnu zápisu v nadačním rejstříku v březnu 2014 se zněním statutu tak, jak byl řádně do sbírky listin v březnu založen, byl dostatečným důkazem toho, že se jedná o status řádně schválený. Navrhovatelem tvrzené změny, způsob jednání a podepisování samotným navrhovatelem nejsou obsahem jím podaného návrhu na změnu zápisu v březnu 2014. Jednání správní rady bylo svoláno na 31.7.2014. Přítomni byli všichni členové správní rady. Proti svolání ani usnášení nebyly vzneseny nikým z členů správní rady námitky. Na jednání bylo rozhodnuto v souladu se statutem
o odvolání navrhovatele ze správní rady. Námitka navrhovatele, že o odvolání musí rozhodnout sto procent hlasů, je nedůvodná. Dle článku 10 odst. 9 platného statutu je správní rada usnášení schopná za přítomnosti nadpoloviční většiny členů, což bylo splněno a dle článku 10 odst. 13 statutu rozhoduje většinou hlasů všech členů, což bylo splněno.

4. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nejdříve citoval ust. § 4 odst. 3, § 14 odst.2, § 15 odst.1 písm.c) zákona č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech (ve znění účinném do 31.12.2013) s tím, že nestanoví-li tento zákon jinak, musí být statut nadace nebo nadačního fondu v souladu s nadační listinou. Dále citoval ust. § 3041 odst.1 a 2 o.z.

5. Ohledně aplikace právních předpisů dospěl soud prvního stupně k následujícímu : „Jak vyplývá z ust. § 303 a násl. o.z., pokud jde o fundace (nadace a nadační fondy) občanský zákoník neupravuje v těchto ustanoveních možnost napadnout neplatností usnesení správní rady nadačního fondu jako druhu fundace. Ani obecná ustanovení týkající se úpravy právnických osob (§ 118 – 209 o.z.) neupravují obecně pro všechny právnické osoby možnost napadnout neplatností usnesení výkonného orgánu právnické osoby. Soud však dospěl k závěru, s ohledem na systematiku o.z. (pokud jde o právnické osoby), že lze analogicky použít shodně jako u obchodních korporací ustanovení §§ 258-261 o.z., a to pokud jde o případnou neplatnost rozhodnutí orgánu spolku, shodně jako v případě vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní korporace, kdy z.o.k. odkazuje na ust. § 258 o.z.. Soud proto dále zkoumal, zda se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení správní rady nadačního fondu ve stanovené lhůtě dle § 259 o.z., tedy do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dověděl o rozhodnutí nebo mohl dovědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí. Jak vyplynulo z listinného důkazu (notářský zápis sepsaný JUDr. D. N. dne 5.8.2014 o zasedání správní rady nadačního fondu Lesopark Kunětická Hora dne 31.7.2014), zasedání správní rady nadačního fondu ze dne 31.7.2014 se navrhovatel osobně zúčastnil, tudíž tohoto dne se navrhovatel dověděl o rozhodnutích, která byla na tomto zasedání přijata. Návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí správní rady nadačního fondu došel soudu dne 24.9.2014, tudíž nezbylo soudu než uzavřít, že návrh byl podán ve stanovené lhůtě. Dále soud prvního stupně zkoumal, v souladu s ust. § 258 o.z., zda se navrhovatel mohl neplatnosti dovolat u některého z orgánů nadačního fondu. Jak vyplývá ze zakladatelské listiny nadačního fondu (viz Zakladatelská listina nadačního fondu Lesopark Kunětická Hora), nejsou v nadačním fondu ustaveny žádné orgány, u kterých by bylo možno případně se dovolat neplatnosti rozhodnutí správní rady, tudíž v souladu s § 258 o.z., se navrhovatel jako osoba, která má právní zájem (odvolaný člen správní rady), může dovolat neplatnosti rozhodnutí správní rady návrhem k soudu.

6. Soud prvního stupně se dále zabýval věcnými důvody neplatnosti rozhodnutí správní rady – nedostatkem její pravomoci, nedostatečnou usnášeníschopností, nedůvodností jí přijatých rozhodnutí, rozporem statutu nadačního fondu resp. jeho znění, tím, zda bylo příslušné znění statutu řádně schváleno. Uzavřel, že zde byl i obsahově důvod pro odvolání navrhovatele jako člena správní rady. Soud proto návrh navrhovatele, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí správní rady o odvolání navrhovatele z funkce člena správní rady, zamítl. Pokud jde o ostatní rozhodnutí přijatá správní radou nadačního fondu, která se konala dne 31.7.2014, v případě ostatních rozhodnutí (bod b), c) a f) ) dospěl soud k závěru, že tato rozhodnutí byla přijata v souladu se schváleným statutem, pokud jde o způsob hlasování, většinou členů správní rady nadačního fondu, což vyplynulo z notářského zápisu notáře JUDr. D. N. o zasedání správní rady nadačního fondu konané dne 31.7.2014. Není pro to žádný důvod vyslovovat neplatnost těchto rozhodnutí a soud návrh navrhovatele na vyslovení neplatnosti těchto rozhodnutí správní rady zamítl. Pokud jde o rozhodnutí správní rady nadačního fondu, kterým správní rada pověřila Mgr. A. H., aby zpracovala trestní oznámení ohledně jednání, kterého se dopustil J. Š. (rozhodnutí), v tomto případě dospěl soud k závěru, s ohledem na platný statut nadačního fondu, že takové rozhodnutí nespadá pod pravomoci rozhodování správní rady. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 757/2005), která se týká vyslovení neplatnosti usnesení valných hromad, kterou lze podle soudu prvního stupně analogicky použít i na případné vyslovení neplatnosti rozhodnutí správní rady, pokud rozhodnutí valné hromady (resp. správní rady) nemá žádné právní účinky tak, jak je tomu v případě rozhodnutí správní rady o pověření Mgr. H., aby zpracovala trestní oznámení, nemá žádné právní účinky ani prohlášení tohoto rozhodnutí za neplatné. Pokud jde o toto rozhodnutí správní rady, soud s proto návrh na vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí také zamítl.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel v zákonné lhůtě odvolání, v němž podrobně zopakoval jednotlivé věcné argumenty uvedené v návrhu na zahájení řízení. Namítl chybnost posouzení soudu ohledně znění statutu, na základě nějž byl odvolán z funkce, nedostatečnost odůvodnění soudu v tomto směru. Poukázal též na to, že ustanovení o nadacích není aplikovatelné na nadační fondy. Podle odvolatele soud prvního sutpně postupoval nesprávně, když jako rozhodující pro posouzení relevantnosti důvodů odvolání navrhovatele vzal v potaz statut přijatý při založení nadašního fondu, případně § 15 odst.1 písm.c) zákona o nadacích a nadačních fondech, protože uvedené statut byl dne 20.12.2013 změněn a v době rozhodování o odvolání navrhovatele již nebyl platný. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud vyslovil neplatnost v návrhu na zahájení řízení uvedených rozhodnutí správní rady předmětného nadačního fondu a uložil odpůrci povinnost k náhradě nákladů řízení případně aby toto usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, byť důvody pro zamítnutí návrhu shledal odlišné, neboť věc bylo po právní stránce třeba posoudit jinak, než to učinil soud prvního stupně.

9. Odvolací soud postupoval s ohledem na den rozhodování správní rady nadačního fondu (31.7.2014) ve smyslu § 3041 odst.1 o.z., podle právních předpisů účinných resp. ve znění účinném od 1.1.2014.

10. Zásadní, a to právní otázkou v dané věci je, zda lze soudně přezkoumávat platnost rozhodnutí vnitřního orgánu nadačního fondu, tedy zda může soud rozhodovat o vyslovení – určení neplatnosti usnesení orgánu nadačního fondu. Konkrétně vyslovit neplatnost rozhodnutí správní rady nadačního fondu. To vše v prostředí právní úpravy účinné od 1.1.2014.

11. Soudní judikatura se přede dnem 1.1.2014 zabývala prakticky jen mírou soudního přezkumu rozhodnutí orgánů obchodních korporací. Dovodila, dle právní úpravy účinné přede dnem 1. 1. 2014 - před rekodifikací, že u soukromoprávních právnických osob resp. u obchodních korporací musí být možnost domoci se soudního přezkumu rozhodnutí vnitřního orgánu právnické osoby zákonem výslovně aprobována, jinak dána není. V opačném případě by se jednalo o nepřípustné zasahování moci soudní do vnitřních záležitostí soukromoprávního subjektu. Není-li tedy přípustnost soudního přezkumu platnosti resp. neplatnosti rozhodnutí orgánů či orgánu právnické osoby zákonem stanovena, nelze soudní přezkum činit. Byl by to nepřípustný zásah soudní moci do soukromoprávní sféry. Není proto přípustná ani obecná určovací žaloba na neplatnost rozhodnutí orgánu obchodní korporace. Není věcného ani právního důvodu tento závěr nepoužít i na ostatní právnické osoby, než jen na obchodní korporace. Výjimku by samozřejmě mohl stanovit zákon. Nelze tak po soudu požadovat určení neplatnosti rozhodnutí jakéhokoli orgánu jakékoli právnické osoby podle § 80 o.s.ř. (určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem). Určit – vyslovit rozhodnutím soudu neplatnost rozhodnutí orgánu právnické osoby je možné jen v zákonem výslovně připuštěných a potažmo tak upravených případech.

12. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005 sp. zn. 29 Odo 442/2004 (SJ 11/2006 s. 797)„soud může zásadně zasahovat do vnitřních poměrů obchodní společnosti jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek. Obdobně podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. 29 Cdo 2911/2011 „soud může zásadně zasahovat do vnitřních poměrů obchodní společnosti jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek. Nepřipouští-li obchodní zákoník napadat u soudu platnost rozhodnutí jiných orgánů společnosti (než valné hromady), vyplývá z uvedeného i závěr, že tato rozhodnutí
u soudu napadat nelze, resp. že soud není oprávněn tato rozhodnutí přezkoumávat jinak, než v rejstříkovém řízení, pokud rozhoduje o zápisu skutečnosti, založené takovým rozhodnutím, do obchodního rejstříku“. K tomu lze poznamenat, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platnost rozhodnutí (přinejmenším nejvyšších orgánů obchodních korporací či jiných jejich orgánů rozhodujících v působnosti těchto nejvyšších orgánů), nemůže ve výše uvedeném smyslu soud v rejstříkovém řízení přezkoumávat.

13. Základní rámec míry dispozivity právní úpravy právnických osob vyplývá z ust. § 1 odst.2 o.z., podle nějž nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Právo týkající se postavení osob je i právo týkající se postavení právnických osob. Jinak řečeno, právo týkající se právnických osob představují pravidla stanovená právními předpisy pro tzv. statusové otázky právnických osob, pravidla, jež mají kogentní povahu. Statusovými otázkami právnických osob jsou kromě otázek týkajících se založení, vzniku, změny, zrušení a zániku právnické osoby též i otázky týkající se jejich vnitřní struktury tvořené vnitřními orgány. Tedy i otázky týkající se vnitřních orgánů právnických osob jsou otázkami statusovými. Je pak samozřejmě třeba analyzovat míru přípustnosti v rámci dispozice ve vnitřním předpise – stanovách resp. jiné smlouvě, konstituování vnitřních orgánů právnické osoby včetně jejich pravomoci a dalších otázek jich se týkajících. Lze tedy spolu s konstituováním samotného orgánu, jež je bezesporu možné v rámci zákonné dispozivity (např. ve smyslu § 218 v spojení s § 243 o.z. jsou další orgány spolku dány stanovami) upravit další podstatné skutečnosti k orgánu se vážící – jeho působnost, složení, hlasování, kvora pro přijetí rozhodnutí atd. Zákon ovšem výslovně nehovoří o tom, že by bylo možné v rámci stanov (společenské smlouvy či jiného zakladatelského dokumentu) právnické osoby konstituovat též i možnost soudního přezkumu rozhodnutí orgánu spolku. Je třeba vidět, že takovéto konstituování by nebylo jen soukromoprávním jednáním uvnitř právnické osoby, leč mělo by i procesní konsekvenci obsahující veřejnoprávní přesah v konstituování pravomoci soudu soudní přezkum provést. Jinak řečeno, kdyby si sama právnická osoba resp. osoby rozhodující o jejím vnitřním režimu mohly založit právo na soudní přezkum platnosti rozhodnutí vnitřního orgánu této právnické osoby, konstituovaly by tím zároveň i pravomoc soudu tento přezkum provádět. Pravomoc soudu však může být dána jen zákonem či na základě zákona viz. ust. § 7 o.s.ř. či ust. § 1 z.ř.s. Soukromoprávním jednáním pravomoc rozhodování soudu založit nelze. Vedle toho je z níže jmenované systematiky u jednotlivých právních forem právnických osob zřejmé, že zákon u té které právní formy upravuje možnost přezkumu rozhodnutí jejích vnitřních orgánů v odlišném rozsahu i za odlišných podmínek. Odvolací soud tak dochází k závěru, že i podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 soudní přezkum platnosti rozhodnutí vnitřního orgánu právnické osoby je možný jen tehdy a v tom rozsahu a za těch podmínek, jež určuje zákon.

14. Soudní přezkum rozhodnutí vnitřních orgánů právnických osob není v českém právním řádu upraven obecně pro všechny právnické osoby. Je upraven selektivně u jednotlivých právních forem právnických osob, někdy více a někdy méně vyčerpávajícím způsobem.

15. Právní úprava soudního přezkumu platnosti rozhodnutí vnitřního orgánu právnické osoby je komplexně upravena jedině u spolku (§ 258 – 261 o. z.). Upraven je okruh aktivně věcně legitimovaných osob k podání návrhu soudu (viz. § 258 o. z. – každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má právní zájem hodný právní ochrany). Upraveny jsou důvody možné neplatnosti rozhodnutí orgánů spolku - rozpor se zákonem nebo stanovami. Upraveno je i to, že návrhem podávaným u soudu lze napadat rozhodnutí jakéhokoli orgánu spolku. Dále zákon upravuje prekluzivní lhůty, v nichž je možné dovolat se neplatnosti usnesení orgánu spolku. Vymezuje situace – podmínky, za nichž soud nevysloví neplatnost rozhodnutí orgánu spolku. Samostatně upravuje práva na přiměřené zadostiučinění.

16. Právní úprava spolku ohledně přezkumu rozhodnutí jeho vnitřních orgánů je ve větší či menší míře aplikovatelná i na jiné právní formy právnických osob. Právní aplikovatelnost je nicméně přípustná jen na základě zákona, a to subsidiarity přímé (např. § 3 odst.1 ve spojení s § 191 odst.1 z.o.k.) či nepřímé (obdobné či přiměřené použití viz. např. § 1221 o.z.). Z hlediska míry obecnosti se tak u jednotlivých právních forem právnických osob děje jak na principu selektivní subsidiarity – např u. obchodních korporací, tak na principu obecné subsidiarity – např. společenství vlastníků jednotek. Ustanovení občanského zákoníku o spolku se na obchodní korporace použijí jen stanoví-li to speciální zákon – zákon o obchodních korporacích. Ten tak stanoví i ohledně přezkumu usnesení valných hromad resp. členských schůzí soudem (společnost s ručením omezeným § 191 a nás. z.o.k.; akciová společnost § 428 a násl. z.o.k.; družstvo § 663 z.o.k., v kterýchžto ustanoveních je odkázáno na ustanovení občanského zákoníku o spolku). Speciálně od úpravy spolku je u obchodních korporací upraven okruh aktivně věcně legitimovaných osob, prekluzivní subjektivní lhůta pro případ rozhodnutí mimo zasedání příslušného – nejvyššího orgánu (valné hromady resp. členské schůze). Speciálně nejsou uvedeny prekluzivní lhůty – subjektivní a objektivní, pro podání návrhu (vyjma tříměsíční subjektivní lhůty pro napadení platnosti rozhodnutí přijatého mimo zasedání členské schůze), důvody, kdy nelze prohlásit neplatnost rozhodnutí a ani právo člena obchodní korporace na přiměřené zadostiučinění. Ohledně těchto otázek je tak třeba použít ustanovení o spolcích (§ 258 – 261 o.z.).

17. Z hlediska objektu přezkumu rozhodnutí orgánu právnické osoby soudem lze právnické osoby dělit podle míry možnosti napadat usnesení toho kterého orgánu právnické osoby. Jinak řečeno, rozhodnutí kterých všech orgánů právnické soby lze napadat u soudu. Diferenciace orgánů právnických osob podle míry možnosti napadnout jejich rozhodnutí u soudu v obecné rovině není zákonem stanovena (stejně tak jako absentuje samotná obecná úprava možnosti napadat rozhodnutí orgánů právnických osobu u soudu). Právní úprava je tak opět selektivní, diferencovaná podle jednotlivých právních forem právnických osob. Za teoretický model maximální míry soudního přezkumu, ovšem se speciálně upravenou možností přezkumu rozhodnutí orgánů vnitřními mechanismy, lze považovat právní úpravu spolku.

18. U spolku lze u soudu napadnout platnost usnesení kteréhokoli orgánu spolku. Výjimka je dána jen u těch rozhodnutí spolku, u nichž lze jejich platnost napadat u jiného orgánu či orgánů spolku, tedy, u nichž je dán přezkum uvnitř vnitřní struktury spolku. To je dáno maximální mírou dispozitivnosti při tvorbě samotných orgánů spolku. Široká možnost dispozice umožňuje existenci spolku s jediným orgánem (s působností statutárního i nejvyššího případně i kontrolního orgánu), se dvěma orgány – nejvyšším a statutárním či se strukturou orgánů – nejvyšší, statutární a kontrolní, případně dalšími orgány. Z uvedeného vyplývá nutnost speciálního normování u právnických osob, které na rozdíl od spolku mají kogentně danou strukturu orgánů či kogentně danou základní strukturu orgánů (obligatorních).

19. U obchodních korporací, které vytvářejí vždy minimálně nejvyšší orgán (§ 44 odst.1 z.o.k.) a statutární orgán (§ 44 odst.4 a 5 z.o.k.), je možnost soudního přezkumu platnosti rozhodování orgánů redukována na přezkum rozhodnutí nejvyššího orgánu resp. rozhodnutí dle zákona v jeho působnosti učiněných jiným orgánem. Konkrétně, u společnosti s ručením omezeným lze přezkoumávat platnost usnesení valné hromady (§ 191 – 193 z.o.k.), u akciové společnosti rozhodnutí valné hromady (§ 428 – § 430 z.o.k.), výjimečně představenstva bylo-li učiněno v působnosti valné hromady, a u družstva usnesení členské schůze (shromáždění delegátů), výjimečně představenstva, bylo-li učiněno v působnosti nejvyššího orgánu (§ 663 z.o.k.). U společenství vlastníků jednotek lze ve smyslu § 1209 o.z. přezkoumávat k návrhu přehlasovaného vlastníka jednotky – člena společenství, případně samotného společenství je-li vlastníkem jednotky, rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek coby nejvyššího orgánu společenství. Další zákonem výslovně upravený přezkum platnosti rozhodnutí vnitřního orgánu se týká rozhodnutí valné hromady honebního společenstva, kdy jeho člen se může do 15ti dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději do 3 měsíců od konání valné hromady domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady viz. § 22 odst.8 zák.č. 449/2001 Sb. o myslivosti.

20. Jak je patrné z výše uvedených ustanovení, právní předpisy stanoví selektivně, u jakých typů právnických osob (právních forem) lze platnost rozhodnutí konkrétního vnitřního orgánu přezkoumávat soudem. U nadačního fondu zákon přezkum rozhodnutí žádného z jeho orgánů neumožňuje, když ustanovení umožňující takový přezkum soudem se nenachází ani ve speciálních ustanoveních upravujících nadační fond coby typ fundace resp. speciální právnickou osobu viz. § 394 – 401 o.z., nenachází se ani v obecných ustanoveních občanského zákoníku upravujících fundace viz. § 303 – 304 o.z., a ani v obecných ustanoveních upravujících právnické osoby viz. § 118 – 209 o.z. Možnost soudního přezkumu platnosti rozhodnutí vnitřního orgánu nadačního fondu není připuštěna, ba ani upravena v jiném právním předpise.

21. Odvolací soud se dále zabýval možností subsidiráního použití ustanovení o spolku na právní poměry nadačního fondu. Předně je třeba vidět, že samotný občanský zákoník dělí právnické osoby do tří základních kategorií – korporace, fundace a ústavy. Toto dělení je patrné ze systematiky občanského zákoníku, když jeho část první, Hlava II Díl 3 obsahuje ustanovení o právnických osobách, přičemž Oddíl 1 Dílu 3 je věnován „obecným ustanovením“ o právnických osobách, Oddíl 2 „korporacím“, Oddíl 3 fundacím a Oddíl 4 ústavu. Oddíl 3 je dělen do dvou pododdílů – Pododdíl 1 – „Obecně o korporacích“, Pododdíl 2 „Spolek“. Oddíl 3 Fundace obsahuje Pododdíl 1 „Obecně o fundacích“, Pododdíl 2 „Nadace“ a Pododdíl 3 „Nadační fond“. Z tohoto systematického i z teoreticko - systematického dělení právnických osob vyplývá, že ty se dělí na korporace, fundace, ústavy a jiné právnické osoby. Korporaci vytváří jako právnickou osobu společenství osob (§ 210 odst.1 o.z.), zatímco „fundace je právnická osoba vytvořená majetkem vyčleněným k určitému účelu; její činnost se váže na účel, k němuž byla zřízena“ viz. § 303 o.z. Ustanovení o spolku coby koporaci tak není subsidiárně použitelné na fundace (nadace, nadační fond), ledaže by takováta subsidiarita byla zákonem výslovně stanovena, protože jde o zásadně odlišný typ právnických osob. Fundace – nadační fond, nadace, jsou postaveny na majetkovém principu, jde o účelové sdružení majetku, oproti tomu koprorace jsou založeny na osobní principu, jde o společenství osob. Společné znaky jsou tak pro korporace a fundace ty, které jsou vlastní všem právnickým osobám – název, sídlo, statutární orgán viz. § 123 odst.1 o.z., nikoli však znaky další, především struktura orgánů a jejich působnost, vyjma orgánu statutárního coby zástupce právnické osoby (byť samozřejmě určité logicky spojující prvky dány mohou být). Tím, že zákon neupravuje subsidiaritu ustanovení o spolku pro fundace, tím spíše pak pro nadační fond, není tato subsidiarita dána. Nelze tudíž pro fundace subsidiárně použít ustanovení o korporacích a nelze tak ani pro nadační fond subsidiárně použít ustanovení o spolku. Tato ustanovení však nelze použít ani analogicky potud, pokud jde o možnost přezkumu platnosti rozhodnutí vnitřního orgánu nadačního fondu, neboť analogie pro vytvoření pravomoci soudu tam, kde ji soudu nedává přímo zákon, není možná. Analogie není možná zároveň ani ve směru, jenž by připustil zásah moci veřejné do vnitřního režimu právnické osoby za situace, že zákon tento zásah výslovně nepřipouští.

22. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že soudní přezkum platnosti rozhodnutí správní rady nadační fondu není možný, pročež to je důvodem nutnosti návrh, jenž se takového přezkumu domáhá, zamítnout. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné, ačkoli důvody pro zamítnutí návrh shledal zásadně odlišné. Potvrdit bylo namístě též i náhradově nákladový výrok usnesení soudu prvního stupně (výrok II.), neboť navrhovatel nebyl v řízení před soudem prvního stupně úspěšný, pročež mu vznikla povinnost nahradit dalšímu účastníkovi jím účelně vynaložené náklady na právní zastoupení.

23. Odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst.1 a § 142 odst.1 o.s.ř. a § 1 odst.3 z.ř.s. tak, že nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť odvolatel – navrhovatel v něm úspěšný nebyl a dalšímu účastníkovi, v té době již právně nezastoupenému, žádné náklady nevznikly.


Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Praha 17. července 2018

JUDr. Josef Holejšovský v. r.
předseda senátu