Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:18Co 114/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:18.CO.114.2019.1
Datum rozhodnutí:10.05.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Pravomoc soudu
Rozvod manželství
Dotčené předpisy:Nařízení () č. 2201/2003
§ 49 odst. 1 předpisu č. 91/2012Sb.
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie b




ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

    Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci

    manžela: Miloš K., narozený dne xxx

            bytem V., Praha
    a
    manželky: Sarah Jeanne K., narozená dne xxx
            státní příslušnice Nizozemského království
          bytem K., Praha
            zastoupená advokátem JUDr. Arturem Ostrým
          sídlem Arbesovo náměstí 257/7, 150 00 Praha 5

    o rozvod manželství, k odvolání manželky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. listopadu 2018, č. j. 56 C 225/2017-95,  
    takto:

    I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

    II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

    Odůvodnění:

    1. Soud I. stupně rozhodl, že manželství manžela Miloše K., nar. xxx, a manželky Sarah Jeanne K., roz. B., nar. xxx, uzavřené dne 8. 8. 1998 v B. ve Velké Británii, se rozvádí (výrok I.) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).  

    2. Soud I. stupně dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci s mezinárodním prvkem, daným státní příslušností manželky k Nizozemskému království, podle článku 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, neboť manželka má obvyklé bydliště na území České republiky. Podle § 49 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, věc posoudil podle českého práva, neboť manželé, kteří mají odlišnou státní příslušnost, mají obvyklý pobyt na území České republiky.

    3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství dne 8. 8. 1998 v B.  ve Velké Británii. Z manželství se narodily dvě děti; úprava jejich poměrů pro dobu do a po rozvodu manželství je provedena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 14 Nc 804/2015-417, nezletilé děti byly svěřeny do péče matky, manželovi byla uložena povinnost přispívat na jejich výživu částkami v souhrnné výši 8.500 Kč a otci bylo umožněno stýkat se s nezletilými dětmi. Manželé spolu nebydlí, společně nehospodaří a intimně se nestýkají od července 2015; od této doby se až na výjimky ani nepotkali a nejsou spolu schopni osobní komunikace. Manželé nečiní žádné kroky k obnově soužití, půlroční mediace nařízená soudem I. stupně byla bezvýsledná. Manželka s ohledem na svoji víru (náboženské normy Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, k níž se oba manželé hlásí, neumožnuje rozvod manželství, pokud nedojde k cizoložství) formálně deklaruje zájem na obnově soužití, manžel již zájem na dalším trvání manželství nemá.  

    4. Takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně právně posoudil tak, že nastal kvalifikovaný rozvrat manželství jako nutná podmínka pro rozvod manželství podle § 755 odst. 1 o. z.  Účastníci spolu dlouhodobě nežijí jako manželé, netvoří manželské či rodinné společenství ve smyslu § 758 o. z., manželství má formální charakter a neplní žádnou ze svých společenských funkcí. Obnovení manželského soužití reálně očekávat nelze; manželka formálně vyjadřuje zájem o obnovu soužití, nečiní však v tomto směru žádné reálné kroky a manžel zjevně manželské společenství obnovit nechce. Soud I. stupně zároveň neshledal překážky rozvodu podle § 755 odst. 2 o. z. Nebylo ani tvrzeno, že rozvod je v rozporu se zájmy nezletilých dětí účastníků; naopak podle názoru manželka by obnovení soužití nepříznivě působilo na psychický stav nezletilé dcery. Tvrzené nesplnění podmínek pro rozvod podle pravidel církve, k níž se oba manželé hlásí, překážku pro rozvod podle českého práva nepředstavuje. Soud I. stupně z uvedených důvodů návrhu manžela na rozvod manželství vyhověl. Soud I. stupně podle  § 756 o. z. zkoumal příčinu rozvratu manželství a shledal ji ve ztrátě vzájemné důvěry a citovém odcizení v důsledku  rozdílnosti názorů manželů na způsob soužití. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s.

    5. Proti tomuto rozsudku podala manželka včas odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), písm. g) o. s. ř. Nepopírala soudem I. stupně zjištěný rozvrat manželství jako nutnou podmínku pro rozvod (§ 755 odst. 1 o. z.), namítala však, že soud I. stupně nepřihlédl k jejímu tvrzení, že se nejedná o definitivní stav. Manželka návrat k manželskému životu nevylučuje, podmiňuje jej však společným absolvováním mediace a terapie. Stanovisko manžela nepřímo vyplývá z e-mailu, který adresoval manželce v předvečer jednání před soudem I. stupně, a v němž se ptal, kdy se může nastěhovat zpátky k ní domů. Proto nelze brát za pravdivé jeho následné prohlášení před soudem I. stupně, že absolutně není ochoten obnovit manželské soužití.

    6. Manželka dále namítala, že soud I. stupně rovněž manžel nesprávně posoudil existenci překážky rozvodu ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z., spočívající v újmě, která by manželce vznikla poškozením jejího postavení v komunitě Náboženské společnosti Svědků Jehovových, s níž se převážně stýká. K tomu manželka uvedla, že náboženské normy Náboženské společnosti Svědků Jehovových, k níž se oba manželé hlásí, upravují jak institut manželství, tak vztah náboženských norem a (státního) práva. Podle náboženských norem jsou manželé povinni držet svůj stav podle norem náboženských v souladu s osobním stavem podle (sekulárního) práva. Proto je porušením náboženských norem (hříchem) i dosažení rozhodnutí o sekulárním rozvodu za situace, kdy nejsou splněny podmínky pro rozvod podle náboženských norem (spočívající v cizoložství). Následkem porušení náboženských norem není pouze vnitřní pocit selhání ve vztahu k víře, ale častokrát i vyloučení z náboženské komunity, která je pro věřící Svědky Jehovovy důležitou součástí života a může představovat větší část lidí, s nimiž se stýkají. Z uvedených důvodů manželka navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně návrh na rozvod manželství zamítl.

    7. Manžel navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Uvedl, že problémy, které vedly k rozvratu manželství, přetrvávají již od roku 2015; manželka měla tedy dost času na to, aby svůj přístup k manželství a k manželu upravila. Odvolatelkou namítaná otázka, vyslovená manželem v e-mailové komunikaci před jednáním před soudem I. stupně („kdy se mohu vrátit“) měla pouze naznačit, že vedle deklarovaného zájmu na obnovení soužití je potřeba rovněž konkrétních skutků. Ani manželka nehodnotila otázku jako nabídku k obnovení soužití, pokud na ni dosud nikterak nereagovala. Obnovení manželského soužití nelze očekávat.  

    8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

    9. Soud I. stupně rozhodl na základě správně a úplně zjištěného skutkového stavu a věc rovněž správně posoudil po právní stránce podle § 755 an. o. z. Skutková zjištění soudu I. stupně o okolnostech charakterizujících rozvrat funkcí manželství účastníků a jeho příčiny i o okolnostech, které mohou být překážkou rozvodu manželství, mají oporu v provedeném dokazování. Správný je proto závěr soudu I. stupně, že za zjištěných okolností není realizována žádná z funkcí manželství ve smyslu zákona o rodině, tj. funkce biologická, výchovná ani hospodářská, a manželství proto nemůže plnit společenský účel manželství ve smyslu ustanovení § 655 o. z. Právní posouzení tohoto stavu jako kvalifikovaného rozvratu manželství ve smyslu § 755 odst. 1 o. z. je rovněž správné, stejně tak jako závěry soudu I. stupně o příčinách rozvratu manželství.

    10. Jako důvodnou nelze hodnotit odvolací námitku, že soud I. stupně nesprávně zhodnotil rozvrat manželství jako již trvalý, pokud nepřikládal význam dotazu manžela „kdy se mohu vrátit domů“, obsaženému e-mailové komunikaci mezi účastníky v předvečer jednání před soudem I. stupně. Soud I. stupně správně zhodnotil význam dotazu manžela v kontextu dalších zjištění, že manželé komunikují již několik let pouze e-mailem, k osobnímu, byť jen telefonickému kontaktu mezi nimi nedochází, bezúspěšná byla 3 mediační sezení. Dotazem „kdy se mohu vrátit“, manžel jen poukázal na absurditu postoje manželky, která sice trvá na zachování formálního manželství, fakticky však není ochotna manželské soužití obnovit.

    11. Odvolací soud rovněž schvaluje závěry soudu I. stupně, pokud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro aplikaci tvrdostní klauzule § 755 odst. 2 písm. b) o. z., jíž se de fakto dovolává manželka, a to ze zásadního důvodu, že manželé spolu nežijí již od července 2015, tedy déle než 3 roky.

    12. Ani tvrzení blíže neurčené hrozící újmy zájmu manželky na respektu komunity Náboženské společnosti Svědků Jehovových, k níž se oba manželé hlásí, nemohou být významná z hlediska společenského zájmu (chráněného ustanovením § 755 odst. 2 písm. b/ o. z.) na spravedlivém uspořádání vztahů mezi rozvádějícími se manžely formou dočasného zachování formálního manželství v zájmu manžela, který se na rozvratu převážně nepodílel. Nadto nelze přehlédnout, že soud I. stupně přičetl podíl na rozvratu manželství oběma manželům stejnou měrou a manželka proti tomuto závěru v odvolání ani nebrojí. Formální manželství, o jehož zachování má zájem manželka, nemůže plnit společenský účel manželství ve smyslu ustanovení § 655 o. z.

    13. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o nákladech řízení před soudem I. stupně.

    14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 23 z. ř. s., když nebyly tvrzeny ani nevyšly najevo žádné okolnosti odůvodňující vybočení ze zásady, podle níž účastníci řízení ve statusových věcech manželských nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení.

    Poučení:
      Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.


      Praha 10. května 2019




      JUDr. Marcela Kučerová v. r.
      předsedkyně senátu