Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:56Co 192/2018     
Soud:Krajský soud v Ostravě
ECLI:ECLI:CZ:KSOS:2018:56.CO.192.2018.1
Datum rozhodnutí:25.09.2018
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Dotčené předpisy:Nařízení () č. 2201/2003
Kategorie rozhodnutí:E


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci

dříve nezletilé:     Ch. C.,  narozená dne xxx

            bytem xxx

            zastoupená advokátem JUDr. Leošem Viktorinem

            sídlem Riegrova 376/12, 772 00  Olomouc

dcera rodičů:        matka Mgr. P. C., narozená dne xxx
            bytem xxx

            otec F. C., narozený dne xxx

            občan Itálie

            bytem xxx

            zastoupený advokátkou Mgr. Marcelou Horákovou

            sídlem Riegrova 376/12, 772 00  Olomouc

o snížení výživného,

k odvolání dříve nezl. Ch. C. a otce proti rozsudku  Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2018, č. j. 0 P 639/2006-368, 34 P a Nc 134/2017


takto:

I. V odstavci I. výroku se rozsudek okresního soudu

a) potvrzuje v rozsahu snížení výživného původně určeného rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2015 č. j. 0 P 639/2006-131 z částky 4.500 Kč na částku 3.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 2018 do budoucna,

b) a mění ve zbývajícím rozsahu tak, že se zamítá žaloba o požadavku na snížení výživného z částky 4.500 Kč na částku 3.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 8. 2018 včetně.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu

a) potvrzuje v tom rozsahu, v jakém byla zamítnuta žaloba o snížení výživného

- z částky 4.500 Kč na částku 2.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2017 včetně a

- z částky 4.500 Kč na částku 3.000 Kč měsíčně (o další částku 1.000 Kč měsíčně) za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 8. 2018 včetně,

b) a mění ve zbývajícím rozsahu tak, že vyživovací povinnost otce F. C. vůči dříve nezl. Ch. C., se snižuje s účinností od 1. 9. 2018 do budoucna o dalších 1.000 Kč měsíčně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


Odůvodnění:

1. Okresní soud v Olomouci rozsudkem rozhodl o snížení výživného, původně určeného ve prospěch dříve nezl. Ch. C. otci na částku 4.500 Kč měsíčně rozsudkem č. j. 0 P 639/2006-131 ze dne 28. 5. 2015, a to s účinností od 1. 1. 2018 na částku 3.000 Kč měsíčně splatnou k rukám dříve nezl. Ch. vždy 1. dne v měsíci předem. Návrh otce na snížení výživného za dobu od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2017 na částku 2.000 Kč měsíčně a s   účinností    od 1. 1. 2018 nadále o dalších 1.000 měsíčně zamítl. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.

2. Včasné odvolání proti rozsudku podali dříve nezl. Ch. C. a otec. Zletilá Ch. v odvolání navrhla, ať je rozsudek okresního soudu změněn a návrh otce na snížení výživného zamítnut v celém rozsahu. Okresní soud podle odvolatelky neúplně zjistil skutkový stav věci, neprovedl všechny důkazy potřebné  k jejich zjištění, zejména pokud jde o skutečné příjmy otce, a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a k nesprávnému právnímu posouzení. Otec neplnil dohodu se zletilou dcerou, že nad rámec částky 4.500 Kč měsíčně bude podle svých možností přispívat na její potřeby další částkou 2.000 Kč měsíčně. Účelově se vzdal obchodního podílu v rodinné firmě za minimální částku 33.000 Kč. Tržní hodnota obchodního podílu přitom byla několikanásobně vyšší. Zletilý bratr Ch. R. C. měl obdržet od otce darem částku 100.000 Kč. Ten jako svědek vypovídající před okresním soudem vědomě lhal, jestliže tvrdil, že otec ve firmě nepracuje a otci žádnou odměnu nevyplácí. Nepravdivá tvrzení uváděl i ohledně kauce za byt společně užívaný s otcem. Kromě invalidního důchodu má otec k dispozici jeho doplatek, který obdržel na jaře roku 2018 a dále příjem z pracovního poměru u společnosti PAPARIO s. r. o. a vyživovací povinnost k dceři proto může plnit v dosavadní výši.1.

2. Otec v odvolání požadoval, po jeho upřesnění u odvolacího jednání dne 19. 9. 2018, změnu rozsudku okresního soudu tak, že vyživovací povinnost otce ke zletilé dceři Ch. bude snížena s účinností od 1. 8. 2017 do budoucna na částku 2.000 Kč měsíčně. V odvolání otec namítal, že po celý rok 2017 byl v pracovní neschopnosti a nebyl objektivně schopen hradit výživné dříve stanovené na částku 4.500 Kč. Otci byl přiznán invalidní důchod III. stupně a jde o jeho jediný příjem. Otec má výdaje související se svým zdravotním stavem a po zaplacení výživného otci zůstane k úhradě jeho potřeb jen částka 5.000 Kč, ze které má krýt náklady na bydlení, potraviny, oblečení a jiné. Matka zletilé Ch. ve své výpovědi uváděla rozporuplné informace, neboť na jedné straně tvrdila, že otec rodinu zadlužoval svým podnikáním a z toho důvodu se měla ocitnout  v registru dlužníků, na druhé straně uváděla nereálné příjmy z otcovy podnikání.

3. Rozsudek okresního soudu v důsledku včasného odvolání obou účastníků řízení byl dotčen v celém rozsahu. Ve stejném rozsahu byl rozsudek okresního soudu přezkoumán u odvolacího jednání bez osobní účasti všech účastníků řízení, kteří byli k odvolacímu jednání včas a řádně obesláni a svou neúčast u odvolacího jednání omluvili prostřednictvím svých zástupců (vyjma matky zletilé Ch.).  Odvolací soud po přezkumu věcné správnosti rozsudku nalezl důvody pro částečné potvrzení rozsudku a jeho částečnou změnu.

4. K problematice mezinárodního prvku v řízení v osobě otce, občana Italské republiky, odvolací soud doplnil. Okresním soudem citované Nařízení Rady (ES) 2201/2003 se pro řešení mezinárodní příslušnosti nepoužije (viz článek 1 odst. 3 písm. e). Mezinárodní příslušnost  v řízení o vyživovací povinnost vyplývající z rodinných vztahů řeší Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 (článek 1 odst. 1), a dle článku 3 písm. a) a b) tohoto Nařízení se odvozuje mezinárodní příslušnost soudů ČR. S odkazem na článek 15 téhož Nařízení  se volba práva řídí Haagským protokolem ze dne 23. 11. 2007 (2009/941/ES) a podle jeho článku 3 odst. 1 se odvozuje použití českého hmotného práva.

5. Nad rámec skutkových zjištění okresního soudu odvolací soud doplnil dokazování v odvolacím řízení obsahem listin.

6. Z fotokopie zprávy ČSSZ Praha ze dne 27. 4. 2018 bylo zjištěno, že z důchodu otce  jsou prováděny srážky od 24. 5. 2018 ve prospěch oprávněné Ch. C. v měsíční výši 2.784 Kč, nezabavitelná částka povinného z jeho důchodu se rovná částce 6.225,33 Kč. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov bylo zjištěno, že oprávněná Ch. C. vymáhá proti povinnému F. C. částku 36.000 Kč na podkladě rozsudku ze dne 28. 5. 2015, č. j. 0 P 639/2006-131. Z vymáhané částky tvoří jistinu 13.500 Kč, úrok z prodlení 22.500 Kč.

7. Z vysvědčení o maturitní zkoušce č. AB0986248  bylo zjištěno, že Ch. C. vykonala maturitní zkoušku s prospěchem chvalitebným ze tří předmětů a dobrým ze dvou předmětů dne 24. 5. 2018. Z rozhodnutí děkana Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci odvolací soud zjistil, že Ch. C. byla přijata k prezenčnímu studiu bakalářského studijního programu v oboru španělská filologie – italská filologie do akademického roku 2018/2019.

8. Z lékařské zprávy MUDr. Šárky Frankové, praktického lékaře v Olomouci bylo zjištěno, že F. C. trpí uroinfektem,  dehydratací, alteriární hypertenzí, morbidní obezitou, cholangoiditou abscesu jater a dalšími diagnózami, pro které se léčí a byl opakovaně hospitalizován. Zdravotní stav pacienta je komplikován onemocněním RS, pokračuje rekonvalescence po sepsi organismu v plánu je další operace v celkové anestezii, cholecystektomie. Z předložených dokladů o výdajích za léky na recept otce bylo zjištěno, že v měsících květnu a červnu otec vynaložil za nákup léků na recept částky 23. 5. 2018 – 614 Kč, 1. 6. 2018 – 1.094 Kč.

9. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti matky Mgr. P. C. bylo zjištěno, že v období 9 – 12/2017 činil úhrn zúčtovaných příjmů ze závislé činnosti 18.500 Kč, v období 1 – 6/2018 - 29.400 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele matky Mateřské školy Olomouc, Michalské Stromořadí 11, bylo zjištěno, že v období 9/2017 – 7/2018 matčin čistý průměrný měsíční příjem se rovnal částce 15.122 Kč.1.

2. Podle § 475 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o  zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo rozhodnutí o výživném pro nezl. dítě.

3. Podle § 477 z. ř. s. nabude-li dítě v průběhu řízení o jeho výživě zletilosti, dokončí soud řízení podle ustanovení tohoto pododdílu.

4. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

5. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich v poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

8. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

9. Podle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezl. dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

10. Podle § 923 odst. 2 o. z. dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací.

11. Skutkové a právní závěry odvolacího soudu jsou následující. O vyživovací povinnosti otce ke dříve nezl. dceři Ch. C. bylo rozhodnuto rozsudkem OS v Olomouci   ze   dne 21. 9. 2006, č. j. 40 Nc 39/2006-42, kterým byla schválena dohoda rodičů, nezl. Ch. a dříve nezl. bratr R. svěřeni do péče matky a otec se zavázal platit na výživu těchto dětí  částku 2.200 Kč pro R. a 1.800 Kč pro Ch. měsíčně k rukám matky. Rozsudkem č. j. 0 P 639/2006-131 ze dne 28. 5. 2015 byla schválena dohoda rodičů o úpravě péče k nezl. Ch. pro dobu po rozvodu manželství rodičů a na podkladě této dohody Ch. svěřena do péče matky a otec se zavázal platit na její výživu k rukám matky částku 4.500 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci 10. 7. 2015. Rozsudkem ze dne 24. 8. 2015, č. j. 12 C 13/2015-42 s právní mocí 4. 8. 2015 bylo manželství rodičů rozvedeno. Návrh na snížení výživného podal otec v době nezletilosti nezl. Ch. dne 16. 5. 2017. Otec vzal  následně zpět požadavek na snížení výživného za období 1. 6. 2017 – 31. 7. 2017 a požadoval, ať výživné na částku 2.000 Kč měsíčně je sníženo s účinností od 1. 8. 2017 do budoucna. O částečném zastavení řízení rozhodl okresní soud usnesením ze dne 13. 9. 2017, č. j. 0 P 639/2006-248. V závěrečném návrhu před vyhlášením prvostupňového rozsudku  podáním ze dne 3. 5. 2018 otec navrhl, aby výživné z částky 4.500 Kč bylo s účinností od 1. 8. 2017 sníženo na částku 1.000 Kč měsíčně (tj. o 3.500 Kč měsíčně) a „s účinností od přiznání invalidního důchodu“ bez bližšího časového upřesnění na částku 2.000 Kč měsíčně. Okresní soud o návrhu rozhodl napadeným rozsudkem tak, že

- vyhověl otcově návrhu na snížení výživného až s účinností od data 1. 1. 2018 do budoucna z částky 4.500 Kč na částku 3.000 Kč měsíčně, tedy výživné snížil o 1.500 Kč měsíčně,

- zamítl návrh otce na snížení výživného za období 1. 8. – 31. 12. 2017  z částky 4.500 Kč na částku 2.000 Kč měsíčně (tj. v rozsahu požadavku na snížení o 2.500 Kč měsíčně), a za období od 1. 1. 2018 nadále o dalších 1.000 Kč, tj. nad rámec snížení provedeného výrokem rozsudku v odstavci I. Jinak řečeno, rozhodl o původním návrhu otce a nový otcův požadavek na snížení výživného za omezené období na 1.000 Kč měsíčně v úvahu nevzal. 

1. Odvolání zlet. Ch. proti výroku rozsudku v odstavci I. v celém rozsahu a odvolání otce proti výroku rozsudku v odstavci II. (po upřesnění rozsahu odvolání) v celém rozsahu umožnilo přezkum věcné správnosti rozsudku v obou výrocích o věci samé. Na podkladě skutkových zjištění doplněných v odvolacím řízení odvolací soud přijal závěr, že byly splněny zákonné předpoklady ke snížení výživného otci vůči zletilé dceři Ch. z částky 4.500 Kč na částku 2.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2018 do budoucna, tj. snížení o 2.500 Kč měsíčně.

2. Odvolací soud vycházel v prvé řadě ze skutkového závěru, že dříve nezl. Ch. ukončila studium na střední škole vykonáním maturity v květnu roku 2018 a pro školní rok 2018/2019 byla přijata ke studiu na Filozofické fakultě UP v Olomouci. Jsou tak splněny zákonné předpoklady pro to, aby vyživovací povinnost obou rodičů ke zletilé dceři trvala, neboť ta se studiem na vysoké škole připravuje k výkonu budoucího povolání a není schopna sama se živit (§ 911 o. z .). Srovnatelnou vyživovací povinnost k dceři mají oba rodiče (§ 914). Bylo proto na místě porovnat majetkové poměry a schopnosti a možnosti plnit vyživovací povinnost u obou rodičů.

3. Pokud jde o otce, platí, že nastala významná změna v jeho poměrech. K datu 15. 11. 2017 se otec stal plně invalidní (v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu klesla pracovní schopnost otce o 70 %). Otci byl přiznán invalidní důchod v měsíční výši 10.402 Kč a je jeho jediným příjmem. Otcovo údajné pracovní uplatnění v rodinné firmě, ve které otec převedl svůj obchodní podíl na zletilého syna bylo proto nadbytečné zkoumat. V důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je otcova schopnost výkonu soustavné pracovní činnosti výrazně snížena a nelze po otci požadovat, aby nad rámec invalidního důchodu pracoval. Zdravotní stav otce, který vylučuje možnost výkonu soustavné pracovní činnosti potvrzuje rovněž aktuální lékařská zpráva praktické lékařky otce. Skutečnost, že otec obchodní podíl ve firmě převedl na zletilého syna za částku, podle zletilé dcery, podhodnocenou, není právně významná. Šlo o převod na dalšího zletilého potomka  otce, který firmu  po otci převzal. Právně významné je zjištění, že otec od bývalé manželky a matky zl. Ch. obdržel z titulu vypořádání společného jmění částku 160.000 Kč. Podle obsahu usnesení OS Olomouc, č. j. 28 C 307/2015-266 ze dne 23. 3. 2016 mělo dojít k výplatě této částky otci bývalou  manželkou do tří dnů od právní moci usnesení. Lze předpokládat, že v průběhu 4 – 5/2016  k výplatě této částky do rukou otce došlo. Otec z této částky složil jako kauci na pořízení bytu částku 30.000 Kč (pravdivost tvrzení otce výpověď svědka R. C. nezpochybnila, svědek o výši kauce přesné informace neměl, potvrdil jen to, že kauci zaplatil otec). Při úvaze, že ze zůstatku, tj. z částky 130.000 Kč, otec  mohl plnit dříve pravomocně určené výživné ve prospěch Ch. v částce 4.500 Kč měsíčně po dobu dalších téměř 29 měsíců (130.000 : 4.500 = 28,9), je možno předpokládat, že otec  prostředky, které obdržel z titulu vypořádání společného jmění, mohl využít k úhradě výživného, aniž na úhradu výživného musel čerpat prostředky z nemocenských dávek či důchodu, a to do  konce srpna roku 2018. Pak ovšem nenastal   důvod ke   snížení   výživného   otci   před datem 1. 9. 2018 bez ohledu na to, jak zdravotní stav otce ovlivnil jeho příjmové poměry v období od data podání žaloby, respektive od data 1. 8. 2017, kdy otec o snížení výživného usiloval. Bez ohledu na otcův neutěšený zdravotní stav, plnou invaliditu a pokles otcových pravidelných příjmů nenastal důvod ke snížení výživného otci před datem 1. 9. 2018. Otcovo tvrzení o finančním daru v částce 100.000 Kč ve prospěch zletilého syna, odvolací soud nezohlednil. Otec měl totiž vzít v úvahu skutečnost, že má vyživovací povinnost k dalšímu potomku, který není schopen sám se živit a studiem se na výkon budoucího povolání teprve připravuje.

4. Zákonné předpoklady pro snížení výživného otci vůči zl. Ch. lze považovat za splněny s účinností od data 1. 9. 2018 do budoucna, kdy je možno předpokládat, že otcovy úspory z tohoto zdroje  již byly spotřebovány a otec nad rámec invalidního důchodu není schopen získat další prostředky výkonem soustavné práce.

5. Matka zl. Ch. má výrazně lepší předpoklady pro plnění vyživovací povinnosti k dceři. Pravidelný zdroj příjmů matky tvoří příjem z pracovního poměru v mateřské škole v průměrné měsíční výši 15.122 Kč, další příjem má matka na podkladě dohody o provedení práce, v průměrné měsíční výši 4.625 Kč za období 9 – 12/2017 a ve výši 4.900 Kč za 1. pololetí roku 2018. Právně významné je dále tvrzení matky v její výpovědi před okresním soudem, že po prodeji nemovitosti za částku 6.000.000 Kč a zaplacení všech hypoték a dluhů matce z vypořádání společného jmění zůstala (k datu výslechu dne 25. 4. 2018) částka přibližně 1.300.000 Kč. Matka je schopna plnit vyživovací povinnost ke zl. Ch. v částce dvojnásobné té, kterou má otec na podkladě snížení výživného nadále plnit (2.000 Kč měsíčně).1.

2. Otcovy náklady na bydlení (se zletilým synem a partnerkou) představují měsíčně 4.000 Kč. Z důchodu v měsíční výši 10.402 Kč po zaplacení nákladů na bydlení a výživného k dceři Ch. v částce 2.000 Kč otci zůstane k úhradě jeho běžných potřeb toliko částka 4.402 Kč.   Podle ust. § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Nelze proto mít za neúměrný požadavek otce, aby dosavadní výživné v částce 4.500 Kč měsíčně bylo sníženo na výsledných 2.000 Kč, tj. o 2.500 Kč měsíčně. Otec se výraznějšího snížení výživného nedožadoval a nad rámec otcova návrhu na snížení výživného k zl. dceři Ch. po datu, kdy dcera dovršila zletilosti, s odkazem na ust. § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 153 odst. 2 o. s. ř. snížení výživného nad rámec částky požadované otcem v úvahu nepřicházelo. Snížení výživného z částky 4.500 Kč na částku 2.000 Kč měsíčně od 1. 9. 2018 do budoucna výživu zl. Ch. neohrozí. Ta spolu s částkou, jakou je schopna matka přispět na úhradu jejích celkových potřeb, bude v lepší materiální situaci než jakou lze po datu 1. 9. 2018 předpokládat u otce.

3. S těmito úvahami odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku, v rozsahu snížení výživného z částky 4.500 Kč  na částku 3.000 Kč měsíčně od 1. 9. 2018 do budoucna (tj. o 1.500 Kč měsíčně),

- výrok rozsudku v odstavci I.  o snížení výživného ve stejném rozsahu, tj. z částky 4.500 Kč na částku 3.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 8. 2018 včetně  změnil a v tomto rozsahu  žalobu zamítl,

- výrok rozsudku v odstavci II. potvrdil ve vztahu k požadavku na snížení výživného

– z částky 4.500 Kč na 2.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2017,

- z částky 4.500 Kč na částku 3.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 8. 2018 včetně,

- a výrok rozsudku v odstavci II. změnil ve zbývajícím rozsahu tak, že  vyživovací povinnost otce vůči zl. Ch. snižuje za dobu od 1. 9. 2018 do budoucna o dalších 1.000 Kč měsíčně.  

4. Výsledek odvolacího řízení (z části potvrzení, z části  změna rozsudku okresního soudu ve výrocích o věci samé s odkazem na ust. § 219 a 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) odpovídá  snížení výživného od data 1. 9. 2018 do budoucna z částky 4.500 Kč na částku 2.000 Kč měsíčně, tj. o 2.500 Kč měsíčně.

5. Odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů účastníků za řízení před okresním soudem podle § 224 odst. 2 o. s. ř., neboť z části změnil rozsudek okresního soudu. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem; výsledkem tohoto řízení je z části procesní úspěch a z části neúspěch otce i zletilé Ch. K zahájení řízení došlo v době nezletilosti Ch. a na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení dopadá ust. § 23 z. ř. s. Okolnosti případu, tj. částečný procesní úspěch a z části neúspěch otce i zl. Ch., jsou důvodem pro nepřiznání náhrady těchto nákladů. Účastníkem řízení před okresním soudem, k jehož zahájení došlo v době nezletilosti Ch., byla rovněž matka a ta náhradu nákladů spojených s její účastí u jednání neuplatnila.

6. V odvolacím řízení se otec i zl. Ch. náhrady nákladů výslovně vzdali, matce vzhledem k neúčasti u odvolacího jednání odůvodněné náklady nevznikly. Také v odvolacím řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů s odkazem na ust. § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. 1.



Poučení:

Proti tomuto rozsudku  není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. a)) o. s. ř.).

Ostrava 25. září 2018

JUDr. Eva Zavrtálková v. r.

předsedkyně senátu