Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:18Co 132/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:18.CO.132.2019.1
Datum rozhodnutí:10.05.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Pravomoc soudu
Dotčené předpisy:Nařízení () č. 2201/2003
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie b




ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
    Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka ve věci

    péče o nezletilé: N. S., narozená xxx
    T. S., narozený xxx

            oba zastoupeni kolizním opatrovníkem
          Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí
            sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, 602 00 Brno
    děti matky: Kateřina K., narozená xxx
    bytem xxx, Praha
    zastoupená advokátkou JUDr. Hanou Rosenovou
    sídlem Mařatkova 918, 140 00 Praha 4

    a otce: G. S., narozený xxx, státní příslušník Řecka
    bytem ul. xxx, xxx, Řecko
    zastoupený advokátem JUDr. Anthanassiosem Pantazopoulosem
    sídlem Slavíkova 19, 120 00 Praha 2

    o úpravu poměrů k nezletilým a úpravu styku s nezletilými, k odvolání matky i otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. února 2019, č. j. 63 Nc 2623/2017-222, 42 P a Nc 399/2017, 42 P a Nc 400/2017,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích o výchově a výživě nezletilé N. potvrzuje.

II. Ve výrocích o dlužném výživném pro obě nezletilé děti se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že dlužné výživné za období od 1. 11. 2018 do 30. 4. 2019 pro nezletilou N. činí 1.400 EUR a pro nezletilého T. činí 700 EUR, jinak se potvrzuje.

III. Ve výrocích o styku otce s oběma nezletilými dětmi se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že styk se neupravuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: Nezletilá N. S., narozená xxx, a nezletilý T. S., narozený xxx, se svěřují do péče matky. Otec je povinen přispívat na výživu nezletilé N. částkou 200 EUR a na výživu nezletilého T. částkou 150 EUR měsíčně, a to s účinností ode dne 1. 1. 2018. Výživné je splatné vždy do každého 15. dne příslušného měsíce k rukám matky. Nedoplatek na výživném vzniklý otci za období od 1. 1. 2018 do 28. 2. 2019 v celkové částce 1.150 EUR na nezletilou N. a 450 EUR na nezletilého T. je otec povinen uhradit nejpozději do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Otec je oprávněn se stýkat s nezletilými: v době hlavních letních prázdnin po dobu 45 dní s nezletilou N. a po dobu 30 dní s nezletilým T., s tím, že přesné termíny sdělí otec matce písemně nejpozději do 30. 4. příslušného roku; dále s oběma nezletilými: v době vánočních prázdnin každý rok od 26. 12. od 10:00 hodin do posledního dne vánočních prázdnin do 18:00 hodin, v době jarních prázdnin v každém roce od soboty předcházející jarním prázdninám od 9:00 hodin do neděle následující po ukončení jarních prázdnin do 18:00 hodin, v době pravoslavných Velikonoc po dobu dvou týdnů, s tím, že přesný termín je otec povinen matce sdělit písemně nejpozději do 31. 1. příslušného roku. Pokud se otec bude mimo prázdniny uvedené shora zdržovat v době školní docházky obou nezletilých na území České republiky, sdělí termíny styku s nezletilými nepřesahující 14 po sobě jdoucích kalendářních dnů matce písemně vždy nejpozději 20 dní předem. Rodiče si budou nezletilé předávat v místě bydliště nezletilých u matky, pokud se písemně nedohodnou jinak. V době letních prázdnin zajistí dopravu nezletilých do Řecka na své náklady otec, matka zajistí dopravu zpět do České republiky na své náklady. Matka je povinna oba nezletilé ke styku s otcem řádně a včas připravit včetně potřebných dokladů, otec je povinen po ukončení styku oba nezletilé řádně a včas předat (výrok II.). Státu se nepřiznává náhrada nákladů za tlumočné (výrok III.). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že takto soud rozhodl k návrhu otce, který odůvodnil tím, že děti mají obvyklý pobyt na území České republiky v Praze, otec však žije v Řecku. Otec požadoval, aby nezletilá N. byla svěřena do jeho péče a došlo ke změně dosavadního obvyklého bydliště nezletilé, zároveň souhlasil s tím, aby nezletilý T. byl svěřen do péče matky a navrhl upravit styk otce s nezletilým ve specifikovaném rozsahu. Návrh na svěření nezletilé N. do jeho péče odůvodnil otec především tím, že se jedná o samotné přání nezletilé.

3. Matka navrhla, aby obě nezletilé děti byly svěřeny do její péče a otci stanoveno výživné v celkové částce 400 EUR měsíčně. Své stanovisko odůvodnila tím, že obě děti žijí trvale s matkou v Praze, v České republice a že nezletilá je ve svém stanovisku ovlivněna otcem.

4. Kolizní opatrovník se přiklonil ke stanovisku matky.

5. Po provedeném dokazování, a to výpověďmi obou rodičů jako účastníků řízení, pohovorem s nezletilou N. u soudu za účasti zástupce ÚMPOD a psycholožky ÚMPOD, výpovědí svědkyně, listinnými důkazy, zprávou o sociálním šetření v Řecku a dalšími listinnými důkazy soud uzavřel, že je třeba svěřit obě nezletilé děti do péče matky, otci stanovit výživné a upravit styk mezi otcem a nezletilými dětmi.

6. Soud I. stupně nejprve zdůvodnil svoji příslušnost (pravomoc) ve věci rozhodovat, která vyplývá z článku 8 Nařízení (ES) Brusel II bis, když obvyklé bydliště nezletilých je na území České republiky.

7. Při rozhodování o věci samé vycházel soud ze zjištění, že mezi rodiči nedošlo k dohodě o další výchově, byť rodiče spolu nežijí a otec žije na území Řecka. Vztahy mezi rodiči jsou napjaté, jejich komunikace vázne. Společná péče i střídavá péče nepřipadá v úvahu, a to nejen pro konfliktní vztahy mezi rodiči, zejména však pro značnou vzdálenost bydlišť obou rodičů a nutnost plnění povinné školní docházky ze strany dětí. Soud svěřil oba nezletilé do péče matky, byť ohledně nezletilého T. otec sám navrhoval svěření dítěte do její péče, s poukazem na udržování sourozeneckých vazeb, kdy vztahy mezi sourozenci jsou běžné, jsou na sebe od malička vázáni a vychováváni společně. Byla to matka, která se o nezletilé starala od jejich narození, obě děti též plní povinnou školní docházku na území České republiky, navštěvovaly zde i předškolní zařízení, jejich obvyklé bydliště se nachází na území České republiky. Přestože dříve rodiče po určitou dobu žili jako partneři, otec s tímto řešením (bydliště matky s dětmi na území České republiky) souhlasil, soud v tomto vycházel z uzavření konkludentní ústní dohody. Tento stav trval až do roku 2016, tj. do doby konečného rozchodu rodičů, kdy děti se přes školní rok zdržovaly na území České republiky a přes letní měsíce žily společně s matkou u otce v Řecku. Otec v době, kdy nebyl zaměstnán, tj. přes zimní měsíce až do jara, odjížděl na území České republiky, kde s dětmi trávil cca 3-4 měsíce, a v České republice si příležitostně vydělával v řeckých restauracích.

    Ohledně stanoviska nezletilé N., která jednoznačně vyjádřila své přání žít s otcem na území Řecka, soud uzavřel, že nezletilá se nachází ve fázi puberty, ve fázi vzdoru a výrazně preferuje otce. Ve vztahu mezi nezletilou a matkou nebyly však zjištěny žádné psychopatologie, které by matku z výchovy dítěte vylučovaly. Nezletilá je na řecké prostředí zvyklá, má dobrý vztah k současné partnerce otce, k její nezletilé dceři i k příbuzným. Na druhé straně však matka vyžaduje po nezletilé pouze plnění běžných školních povinností, plnění školní docházky, vypracování úkolů, pomoc v domácnosti odpovídající věku. Soud tak uzavřel, že nezletilá si pobyt v Řecku idealizuje, když pobyt v Řecku má spojen pouze s prázdninovým obdobím a s trávením volného času pobytem u moře v hotelovém komplexu u otce a trávením času s kamarádkou – dcerou partnerky otce, popřípadě s pobytem u příbuzných. Uzavřel též, a to s ohledem na zhoršený školní prospěch nezletilé, že byť tato umí řecky, přechod do cizí školy by byl pro ni velmi náročný. Nezletilá navíc na území České republiky nedokončila povinnou školní docházku. Otec dle názoru soudu nezletilou proti matce i navádí, což vyvrcholilo i útěkem v září 2018, o kterém byl informován otec, a matka měla o dítě oprávněný strach, kdy nezletilá jí nezvedala telefon, byť s otcem komunikovala. Otec toto neadekvátní jednání nezletilé ani nevytkl a naopak má tendenci nezletilou v jejím odmítavém postoji k matce utvrzovat. Chování nezletilé ve vztahu k matce se výrazně zhoršilo po jejím návratu z Řecka, mění se i po telefonátech s otcem. Soud proto uzavřel, že je třeba i nezletilou N. ponechat v dosavadním prostředí, tj. v péči matky.
    Ohledně styku vycházel soud ze zjištění, že otec se zdržuje na území Řecka, není proto možné stanovit rozšířený styk otce s nezletilými na území České republiky tak, jak je běžné v případech lidí, kteří mají obvyklý pobyt na území České republiky. Zohlednil však, že otec pracuje pouze v období od května do října, ostatní měsíce má volné a je evidován na úřadu práce, případně si příležitostně přivydělává. Soud proto upravil rozsah styku otce s nezletilými v době letních prázdnin, a to po dobu 45 dnů s nezletilou N., neboť mezi ní a otcem je užší vztah, dále s nezletilým T. po dobu 30 dnů, a to s tím, že přesné termíny je otec povinen sdělit matce nejpozději do 30. 4. příslušného roku. Dále byl kontakt otce s nezletilými upraven shodně po dobu prázdnin v tom kterém kalendářním roce, s přihlédnutím ke specifikům slavení Vánoc v České republice a v Řecku. Za podmínky, bude-li se otec zdržovat na území České republiky mimo prázdniny, upravil soud i další styk otce s nezletilými v době školní docházky s tím, že otec sdělí tyto termíny styku nepřesahujícími po době jdoucích 14 kalendářních dnů matce písemně nejpozději vždy 20 dní předem. Jako místo předávání dětí soud stanovil bydliště matky, nedohodnou-li se rodiče písemně jinak. S ohledem na zvýšené náklady v souvislosti s leteckou dopravou pak byly letní prázdniny upraveny tak, že dopravu nezletilých do Řecka zajistí na své náklady otec a matka zajistí na své náklady dopravu obou nezletilých zpět do České republiky. Soud dále stanovil i další povinnosti vyplývající z úpravy styku a ze skutečnosti, že rodiče mají navzájem informační povinnost.
    Ohledně výživného soud vycházel ze zjištění, že žádný z rodičů nemá jinou vyživovací povinnost, otec pracuje jako šéfkuchař v hotelu, jedná se sezónní zaměstnání, kde v době zaměstnání otec dosahuje čistého příjmu přes 600 EUR měsíčně, v době mimo období zaměstnání, tj. mimo květen až říjen, je evidován na úřadu práce, kde pobírá podporu v nezaměstnanosti po dobu tří měsíců. Soud však vyslovil, že otci nic nebrání, aby si nalezl příjem alespoň z příležitostných brigád. Pokud matka tvrdila, že otec si přivydělává z lovu kalamárů, tento příjem prokázán nebyl. Ve vztahu k nezletilým vycházel ze zjištění, že nezletilá N. navštěvuje 8. třídu základní školy, věnuje se baletu - klasickému tanci, nezletilý T. navštěvuje 2. třídu základní školy, věnuje se atletice a navštěvuje kurz angličtiny, navštěvuje odpolední školní družinu. Obě děti chodí ve škole na obědy, jinak mají běžné potřeby odpovídající věku. Ohledně matky vycházel ze zjištění, že je zaměstnána v cestovní kanceláři, aktuálně s čistým příjmem kolem 19 až 20.000 Kč měsíčně, od září 2018 však nastoupila na zkrácený úvazek, což odůvodnila zvýšeným dohledem nad nezletilou, což soud označil za pochopitelné s ohledem na výchovné problémy s ní. Výživné bylo stanoveno v souladu s návrhem matky od podání návrhu, tj. od ledna 2018. Soud při stanovení výživného též zohlednil zvýšené výdaje související s dopravou nezletilých do Řecka a zpět. Otci proto bylo stanoveno výživné ve výši 200 EUR měsíčně na starší N. a 150 EUR na mladšího T. Soud zohlednil výživné, které otec fakticky od ledna 2018 hradil celkovou částkou 3.300 EUR za celé období, s tím, že na každé z dětí takto byla hrazena jedna polovina této částky. S přihlédnutím k uvedenému stanovil soud nedoplatek na výživném za období od 1. 1. 2018 do 28. 2. 2019 na nezletilou N. v celkové částce dluhu 1.150 EUR a v celkové částce dluhu pro nezletilého T. v částce 450 EUR. Tento dluh byl otci umožněn k zaplacení v přiměřené lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku.
    Úprava výchovy, výživy a styku byla soudem odůvodněna odkazem na ust. § 908, § 906, § 907, § 867, § 919 a § 891 občanského zákoníku se zohledněním nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 2943/2014. Informační povinnost rodičů byla odůvodněna ust. § 890 a § 889 o. z.
    Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud ust. § 23 z. ř. s.

8. Proti tomuto rozhodnutí se včas odvolal otec i matka.

9. Otec ve svém odvolání napadl výrok o svěření nezletilé N. do péče matky, se svěřením nezletilého T. do péče matky souhlasil. Stejně tak souhlasil s výrokem ohledně úpravy styku a úhrady běžného výživného pro nezletilého T.

    Ve vztahu k nezletilé N. především namítal, že soud I. stupně nezjistil řádně skutkový stav věci, především však nezohlednil, že dcera chce být u otce, chce zůstat v Řecku. Nejedná se přitom o vzdor a pubertální projevy dítěte, neboť nezletilá takto vyjadřuje přání žít u otce přinejmenším dva roky. Nezletilá přitom aktuálně dovrší dne 8. 5. 2019 14 let věku. K uvedenému otec odkazoval na ust. § 867 odst. 2 o. z., jakož i nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1708/14. V intencích tohoto nálezu je přitom zřejmé, že nezletilá svůj názor opakovaně uvedla u školní psycholožky, sdělila ho matce, otci, jehož požádala, aby učinil kroky k tomu, aby mohla žít s ním, totéž sdělila i psycholožce ÚMPOD. Navíc si zjišťovala podmínky školní docházky v Řecku, uvedla též, že má velmi dobré vztahy s rodinou v Řecku a s partnerkou otce a její dcerou, která je její vrstevnicí. Nemůže tak být nejlepším řešením svěření nezletilé do péče matky. Matka přitom nezohledňuje individualitu nezletilé, s nezletilou si nerozumí a nesnaží se svůj přístup změnit. N. se necítí být prioritou matky, cítí se opomíjená a matku vnímá jen jako "rozkazy vydávající osobu", přičemž se není čemu divit, že nezletilá její autoritu neuznává. Matka též odmítá vyslyšet její prosby a názory. Otec je přitom nedílnou součástí života nezletilé, stejně jako matka. Matka přitom uváděla nesmyslné argumenty, proč nezletilá nemůže žít v Řecku, jako například, že na ostrově S. je uprchlický tábor a že nezletilá neovládá tak dobře řecký jazyk. Otec poukazoval na skutečnost, že v dnešní době se běžně mladí lidé vydávají do zahraničí, například v rámci programu Erasmus, navštěvují zde místní školy. Nezletilá má tak jedinečnou příležitost, jak si zlepšit jazykové schopnosti, prohloubit vztah ke kultuře Řecka, udržovat vztahy s řeckou větví svých příbuzných. Řecko je přitom zemí původu otce nezletilé, nejedná se proto o cizí zemi.
    Otec také namítal, že soud nenechal v řízení vyhotovit znalecký posudek z oboru pedopsychologie, pokud si nebyl jist, zda je přání N. opravdové a zda je ovlivněna otcem. K tomu poukazoval na opakované zjištění učiněné soudem ohledně přání dítěte.
    Otec dále poukazoval nesprávnost závěrů soudu I. stupně, jenž vycházel z premisy, že je třeba rozhodnout o péči o nezletilé s ohledem na "nejmenší zlo". Soud má však vycházet z nejlepšího zájmu dítěte. Dle otce je to matka, která se jeví jako problémový prvek, když se otci mstí, popřípadě se mstí i nezletilé N. tím, že nechce, aby žila u otce, a trvá na svých nepodložených tvrzeních. Své egoistické zájmy si řeší přes nezletilou, která tím trpí. Dále otec popisoval faktory, kterými se vyznačuje období pubescence (dospívání nezletilých). Otec též namítal, že dlužné výživné pro obě nezletilé děti nevzniklo. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku ve vztahu k nezletilé N. změnil tak, že jej zruší, stejně jako ve výroku o běžném a dlužném výživném ohledně nezletilé, jakož i ve výroku o dlužném výživném pro nezletilého T., s tím, že v tomto rozsahu bude věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. V rámci jednání před odvolacím soudem přednesl právní zástupce e-mailovou zprávu, jež soudu měla dle tvrzení otce zaslat nezletilá N. (čl. 265), v níž se uvádí: „Když jsem se dozvěděla rozsudek z minulého soudu tak jsem se rozhodla zůstat s tátou. Nechci se vrátit zpět k mojí matce, protože se ke mně chovala jako k nepříteli, mlátila mě a byla hysterická. Můj táta mě neunesl já sama jsem se rozhodla zůstat v Řecku. Chodím tu do školy a na tanec. Mám tady hodně nových kamarádů a jsem tady šťastná. Můj táta a jeho přítelkyně S. se zasnoubili takže teď bydlíme spolu i s její dcerou M.“

11. Matka ve svém odvolání především poukazovala na novou skutečnost nastalou po vydání rozsudku soudu I. stupně. Zdůrazňovala, že matka s otcem byli domluveni, že otec si na jarní prázdniny odveze nezletilou N. do Řecka, tyto prázdniny se konaly v termínu od 16. 2. - 24. 2. 2019. Nezletilá s otcem odletěla do Řecka, dne 24. 2. 2019 však otec matce sdělil, že se dcera nevrátí. Otec tak přemístil nezletilou do Řecka bez souhlasu matky. Matka dále poukazovala na usnesení o předběžném opatření, které vydal soud dne 6. 3. 2019 na návrh matky, a otci uložil do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé umožnit matce péči o nezletilou N. i nezletilého T. a povinnost nezadržovat nezletilou N. mimo území České republiky. Toto však otec nerespektuje a nezletilou v Řecku dále protiprávně zadržuje. Matka dále odkazovala na řízení zahájené ÚMPOD dne 2. 4. 2019, a to ohledně navrácení nezletilé N. do místa jejího obvyklého bydliště. Matka se však obává, že otec nerespektující soudem mu uloženou povinnost nebude respektovat ani další rozhodnutí a odveze i syna. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku ohledně upraveného styku otce s nezletilým T. a nezletilou N. změnil tak, že tento styk se nestanoví.

12. Matka ve svém vyjádření k odvolání otce opakovaně zdůrazňovala skutečnost, že otec nezletilé bez souhlasu matky a bez souhlasu opatrovnického soudu vyvezl nezletilou do zahraničí, v rozporu se zákonem, rozhodnutím soudu i zájmy dcery.

13. Kolizní opatrovník ve svém vyjádření k odvolání otce uvedl, že v době vyhlášení rozsudku se nezletilá zdržovala v místě bydliště otce, když se rodiče dohodli, že jarní prázdniny stráví v Řecku a do České republiky se navrátí dne 24. 2. 2019. Nezletilá se však nevrátila, otec odmítl nezletilou vrátit matce s tím, že nezletilá zpět do České republiky nechce a matky se bojí. Jednání otce je tak v rozporu s rozhodnutím soudu, byť nepravomocným. Otec tak zásadním způsobem narušil režim nezletilé, zejména pokud jde o její školní docházku, způsob vzdělávání a trávení volného času, kontakt s okruhem nejbližších vrstevníků, vztahy s matkou a bratrem. Nezletilou nadále vede k nerespektování osoby matky. Argumentace otce, že nezletilou nezadržuje, ale pouze vychází vstříc jejímu přání, není v zájmu nezletilé, jednání otce negativně působí na dosavadní problematický vztah nezletilé a matky. Otec nerespektuje autoritu matky a soudu a podporuje nevhodný způsob řešení konfliktu; svým jednáním zásadním způsobem ovlivňuje i nezletilého T. a narušuje důvěru nezletilého v otce, poškozuje i vztah mezi sourozenci. Nezletilá v současnosti zcela odmítá kontakt s matkou, což svědčí o tom, že otec do budoucna nebude schopen nebo ochoten s matkou spolupracovat na zlepšení vztahu mezi matkou a nezletilou. Během předchozího řízení nebylo zjištěno žádných pochybení nebo nedostatků ve výchovném působení matky, které by odůvodňovaly obavu otce nebo nezletilé o fyzickou bezpečnost nezletilé. Pokud jde o dočasné omezení kontaktu otce s nezletilým T. na území České republiky, opatrovník neměl námitek. Vzhledem k tomu, že otec při komunikaci s opatrovníkem v minulosti uváděl, že jakmile nezletilý T. dosáhne věku 12 let, učiní vše pro to, aby byl svěřen do jeho péče, považuje opatrovník obavy matky, s přihlédnutím k současnému jednání otce, za dostatečně odůvodněné.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. Dospěl k závěru, že odvolání otce důvodné není, naopak odvolání matky bylo shledáno důvodným.

15. V průběhu odvolacího řízení došlo k podstatným změnám okolností, než za kterých o dané věci rozhodoval soud I. stupně, a to

    1/ nezletilá N. byla po dohodě rodičů odvezena otcem na týdenní jarní prázdniny do Řecka, přičemž dne 24. 2. 2019, po ukončení prázdnin, otec nezletilou nedopravil na letiště ke zpáteční cestě do Prahy; matce otec pouze sdělil, že se nezletilá nevrátí (shodná tvrzení rodičů a kolizního opatrovníka);
    2/ nezletilá se od této doby zdržuje s otcem v místě jeho bydliště na ostrově S., v Řecku, s matkou ani s bratrem nemá žádný kontakt (shodná tvrzení rodičů);
    3/ nezletilá nemá v Řecku zajištěnou řádnou povinnou školní docházku (tvrzení otce, tvrzení matky o tom, že nezletilá na ostrově dochází do školy jen tzv. „na černo“ a absence potvrzení o školní docházce ze strany otce);
    4/ u příslušných orgánů byla ve smyslu Haagské úmluvy z roku 1980, o mezinárodních únosech dětí, matkou podána žádost o navrácení nezletilé.

16. Podle článku 10 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení Nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen Nařízení), v případech neoprávněného odebrání nebo zadržení dítěte jsou soudy členského státu, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před svým neoprávněným odebráním nebo zadržením, příslušné do doby, kdy dítě získá obvyklé bydliště v jiném členském státě a
    a) každá osoba, orgán nebo jiný subjekt mající právo péče o dítě dá souhlas k odebrání nebo zadržení, nebo b) dítě mělo bydliště v jiném členském státě po dobu nejméně jednoho roku poté, co se osoba, orgán nebo jiný subjekt mající právo péče o dítě dozvěděla nebo se měla dozvědět místo, kde se dítě nachází, dítě si ve svém novém prostředí zvyklo a byla splněna nejméně jedna z těchto podmínek:
    i) do jednoho roku poté, kdy se nositel práva péče o dítě dozvěděl nebo se měl dozvědět místo pobytu dítěte, nebyla podána žádost o navrácení dítěte u příslušných orgánů členského státu, kam bylo dítě odebráno nebo kde je zadržováno;
    ii) žádost o navrácení dítěte podaná nositelem práva péče o dítě byla vzata zpět a ve lhůtě stanovené v bodě i) nebyla podána nová žádost;
    iii) věc projednávaná u soudu v členském státě, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před svým neoprávněným odebráním nebo zadržením, byla uzavřena podle čl. 11 odst. 7;
    (iv) soudy členského státu, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před neoprávněným odebráním nebo zadržením, vydaly rozhodnutí o právu péče o dítě, které neobsahuje navrácení dítěte.

17. Ve smyslu výše citovaného ustanovení Nařízení zůstala zachována pravomoc zdejšího soudu k rozhodování o poměrech nezletilé, neboť k únosu - neoprávněnému zadržení nezletilé na území Řecka - došlo ze strany otce ve lhůtě kratší jednoho roku počítané od 24. 2. 2019, kdy k tomuto jednání ze strany otce došlo. Současně již byl podán návrh o navrácení nezletilé, a to u příslušného orgánu řecké strany, ve smyslu mezinárodní Haagské úmluvy o únosech dětí z roku 1980.

18. Podle § 889 o. z. rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.

19. Podle § 891 odst. 1 o. z. rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se spolu dohodnou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li se rodiče, nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud styk rodiče s dítětem upraví. V odůvodněných případech může soud určit místo styku rodiče s dítětem.

20. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že základním kamenem judikatury, týkající se nezletilých dětí, musí být zásada nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (publikované pod sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.). Ústavní soud vykládá tuto zásadu v souladu s postojem Výboru pro práva dítěte takto: Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Podle Výboru OSN pro práva dítěte je "koncept nejlepšího zájmu dítěte flexibilní a adaptabilní. Měl by být přizpůsoben a definován individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě či děti, jichž se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jejich osobním poměrům, situaci a potřebám. V rámci individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte" (nález sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. 5. 2014, body 22-24). Z formulace, že nejlepší zájem dítěte musí být "předním hlediskem", zároveň vyplývá, že nejde o hledisko jediné, které soudy v řízeních týkajících se dětí musí zvažovat, přičemž nejlepší zájem dítěte může být v konfliktu s oprávněnými zájmy ostatních osob (dalších dětí, rodičů, atd.); Výbor pro práva dítěte proto uznává, že je nutný určitý stupeň flexibility v aplikaci tohoto principu a případné konflikty s jinými oprávněnými zájmy je třeba řešit případ od případu. Nejlepší zájem dítěte je tedy možno, ba dokonce nutno, vyvažovat s ostatními oprávněnými zájmy. Z jeho označení jako "přední hledisko" však vyplývá, že nejlepší zájem dítěte má při vyvažování vysokou prioritu. Pokud je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Zájem dítěte je přitom třeba posuzovat z hledisek objektivních, nikoli z pouhého subjektivního hodnocení výhodnosti či naopak nevýhodnosti pozice toho kterého z obou rodičů (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 397/15).

21. Ve smyslu výše citovaných ustanovení a výkladových zásad bylo nutno ve fázi odvolacího řízení zhodnotit nové skutečnosti, které nastaly po vydání rozsudku soudu I. stupně, v jejichž rámci se staly otcovy odvolací námitky a návrhy na doplnění dokazování irelevantními. Otec se totiž v mezidobí dopustil únosu nezletilé, když po skončení jarních prázdnin přes původní dohodu s matkou nezletilou neoprávněně zadržel v místě svého bydliště na ostrově S., v Řecku. Od této doby je nezletilá bez jakéhokoli kontaktu s matkou, s bratrem, nedochází do základní školy k povinné školní docházce, není zřejmé, zda je zajištěno její další vzdělávání tak, aby je bylo možno považovat za nejen ukončené, ale i přínosné. Z hlediska plnění povinné školní docházky nezletilou je nutno poukázat na skutečnost, že nezletilá se v posledním klasifikovaném období ve školním prospěchu značně zhoršila a i s ohledem na rozdílné vzdělávací systémy na území České republiky a Řecka, jakož i na značnou rozdílnost písma, je dána důvodná obava, zda nezletilá zvládne nejen ukončení 8. ročníku základní školy, ale v příštím školním roce i volbu a přípravu na budoucí povolání. I když otec tvrdí, že nezletilá v Řecku navštěvuje 2. ročník gymnázia (což má dle tvrzení jeho advokáta odpovídat 8. třídě české základní školy), nejedná se o legální vzdělávání, pročež nezletilá velmi pravděpodobně nebude moci být klasifikována a jsou dány důvodné obavy, že bude muset opakovat školní ročník. Otec také svým svévolným jednáním značně narušil dosavadní rodinné vztahy nezletilé, když jí ve věku, kdy ještě není schopná sama posoudit všechny důsledky svého jednání, umožnil narušit její vztahy k matce jako dosavadní hlavní vychovatelce, sourozenecké vztahy k bratrovi, vztahy k české babičce, se školním kolektivem apod. Lze přitom souhlasit s názorem kolizního opatrovníka, že z průběhu soudního řízení nevyplývá, že by matka nezletilou chybně vychovávala, fyzicky týrala, neadekvátně jinak trestala, nebyla dostatečně empatická atd. Bylo prokázáno, že vztahy matky a nezletilé se změnily a značně zhoršily po dlouhodobých pobytech nezletilé u otce o prázdninách v posledních letech, z čehož soud I. stupně správně dovodil, že to byl otec, který se na tomto zhoršení vztahů značnou měrou podílel.

22. Byť nezletilá v průběhu řízení opakovaně vyjádřila své přání být svěřena do péče otce a změnit bydliště z České republiky do Řecka, je zřejmé, že toto její přání není jediným a rozhodujícím hlediskem pro rozhodnutí soudu o její další výchově. Podstatné je, zda sdělené přání nezletilého dítěte je v souladu s jeho objektivními zájmy, což v daném případě nezletilé N. naplněno nebylo, a to především s ohledem na nutnost nejprve dokončit alespoň základní školní docházku nezletilé v české škole a zachovat vztahy nezletilé s její matkou jako hlavní osobou, která doposud péči o nezletilou řádně vykonávala, jakož i sourozenecké vztahy s bratrem T. Otec tím, že nedokázal správně vyhodnotit uvedené objektivní zájmy dítěte, jakož i protiprávním únosem nezletilé, který celou situaci značně zhoršil, prokázal, že neumí dítěti ve věku nezletilé N. nastavit řádné mantinely, v rámci nichž by bylo možné přání nezletilé realizovat. Z hlediska nejlepších zájmů svých dětí totiž rodiče nemohou být vstřícní k takovým přáním dětí, která jsou pro jejich řádný a zdárný vývoj krajně nevhodná, ba škodlivá, jako je například přání dítěte přestat uprostřed školního roku chodit do dosavadní školy, neučit se, utéci a nechat se hledat policií, toulat se po nocích s partou a provádět lumpárny, nerespektovat autoritu matky, zablokovat si telefon pro přijetí hovorů od matky apod. Jakkoli se proto soudu I. stupně jevilo, že oba rodiče lze považovat za řádné a v podstatě rovnocenné vychovatele pro nezletilou, ve fázi odvolacího řízení tomu tak není, neboť otec neposkytuje záruku řádné výchovy nezletilé, když není schopen výše uvedeným negativním projevům v chování nezletilé zabránit a naopak je podporuje a tento svůj výchovný postoj považuje za vhodný. Jediným vychovatelem, který dosud byl schopen řádně zabezpečit potřeby nezletilé v souladu s jejími objektivními zájmy, je matka, v jejíž péči žádné zásadní výchovné chyby, nepřiměřené fyzické tresty či nedostatek mateřského citu ve vztahu k nezletilé prokázány nebyly. Posledně uvedená tvrzení otce nepovažuje odvolací soud za věrohodná, neboť jsou vedena zřejmým zájmem otce vytvořit u nezletilé vůči matce negativní vztah a nově i jeho snahou ospravedlnit nezákonný čin v podobě únosu nezletilé.

23. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku o výchově nezletilé, jakož i akcesorický výrok o výživě nezletilé N. (když je zřejmé, že při určení výživného není možné zohledňovat protiprávní zadržení nezletilé v Řecku), jako správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

24. Za situace, kdy otec se dopustil protiprávního zadržení (únosu) nezletilé N., po dobu již více než 2 měsíců nezletilou do péče matky nevrátil, nevede s matkou žádnou komunikaci o řešení dané situace, nezúčastnil se ani jednání odvolacího soudu a nespolupracuje s kolizním opatrovníkem, je zřejmé, že ke dni rozhodování odvolacího soudu není dán zákonný zájem na úpravě styku nezletilé s otcem. Problematika a podmínky styku otce s nezletilou mohou být řešeny teprve poté, kdy bude nezletilá navrácena na území Česká republiky do péče matky, a to buď na návrh otce, anebo v rámci zahájeného řízení soudem.

25. S ohledem na únos nezletilé otcem lze též (v souladu s názorem kolizního opatrovníka) považovat za oprávněné obavy matky z možného únosu i nezletilého T. Poměry dané rodiny ve smyslu § 889 o. z. v současné době proto neumožňují, aby byl styk otce s nezletilým T. upraven. I problematika styku otce s nezletilým může být proto řešena teprve poté, kdy bude vyřešen únos nezletilé N. a její navrácení na území České republiky do péče matky, a to buď na návrh otce, anebo v rámci zahájeného řízení soudem.

26. Ve výrocích o styku otce s nezletilými byl proto rozsudek soudu I. stupně dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. změněn tak, že styk otce s nezletilými se neupravuje.

27. Otec ve svém odvolání namítal, že soud I. stupně chybně vyčíslil dluh na výživném, který nevznikl, přičemž jeho advokát v rámci přednesu u odvolacího soudu tvrdil, že tato námitka vyplývá z listin otce předložených soudu I. stupně. Uvedená odvolací argumentace však správná není. Jak správně zjistil soud I. stupně z otcem založených výpisů na č. l. 178-180 spisu (a jiné se ve spise nenacházejí), otec uhradil na výživném v rozhodném období od 1. 1. 2018 do vyhlášení rozsudku na výživném pro obě nezletilé děti, bez rozlišení částky, která byla na toho kterého nezletilého placena, celkem 3.300 EUR, tj. na každé z nezletilých dětí 1.650 EUR. Pro nezletilou N. měl otec zaplatit 2.800 EUR, zaplatil jen 1.650 EUR. Celkový dluh na nezletilou N. proto činí 1.150 EUR. Pro nezletilého T. měl otec zaplatit na výživném 1.800 EUR, zaplatil však jen 1.650 EUR, zbývá 150 EUR, jak správně vypočetl soud I. stupně.

28. Se zohledněním dvou plateb po 100 EUR, tj. 50 EUR na každé z nezletilých dětí, poskytnutých otcem matce do vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, kdy se staly splatnými částky výživného za březen a duben 2019, je zřejmé, že otec nezaplatil na výživném pro obě nezletilé děti celkem 500 EUR (2x 350 EU = 700 EUR mínus 200 EUR = 500 EUR). Na každé z dětí tak chybí zaplatit 250 EUR. Uvedenou částku proto odvolací soud pouze připočítal k dosavadnímu dluhu na výživném, jinak správný rok o výživném pro obě nezletilé děti, včetně přiměřené lhůty splatnosti do 6 měsíců od právní moci rozsudku, dle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

29. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 23 z. ř. s. za situace, kdy pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků neshledal odvolací soud důvod.

Poučení:
    Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

    Praha 10. května 2019


    JUDr. Marcela Kučerová v. r.
předsedkyně senátu