Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:5Cmo 384/2017     
Právní věta:I. Ohledně materiální vadnosti podpisů směnečných dlužníků, které spočívají v jejich nesvobodnosti, je nutno u podpisů vyznačených na směnku po 1.1.2014 vycházet z relativní neplatnosti těchto podpisů podle ustanovení § 586 a 587 o.z. Nebude-li dotčeným dlužníkem tato námitka uplatněna u orgánu veřejné moci ve tříleté promlčecí lhůtě (§ 629 o.z.), bude podpis směnečného dlužníka považován za platný. Promlčecí lhůta vždy bude běžet od data podpisu (§ 619 o.z.), protože nedovolené působení na vůli jiného z povahy věci vždy předchází nesvobodný podpis a dotčená osoba musí tedy o tomto nepřípustném působení již v době, kdy se podepisuje, bezpečně vědět. II. I když je objektivně nesvobodný podpis směnečného dlužníka považován podle § 586 odst. 2 o.z. za platný, nebrání to v souvislosti s námitkou, že směnka postrádá kauzu, o okolnostech takového podpisu dokazovat, je-li to pro posouzení námitky nedostatku kauzy nezbytné. Bude-li v této souvislosti zjištěno, že skutečně nejde o svobodný podpis, nestane se tím tento podpis materiálně neplatným, jestliže nebyla námitka této vady podpisu včas vznesena ve tříleté promlčecí lhůtě. III. Použití elektromobilu k cestě na jednání před soudem nebrání přiznat náhradu nákladů spojených s touto cestou včetně spotřeby elektrické energie. Při nedostatku podpůrné právní úpravy je nutno spotřebu elektrického proudu spotřebovaného cestou a potřebného k opětovnému dobití baterie vždy prokázat včetně sazby placené za jeho spotřebu. Spotřebu lze také odvodit z technického průkazu vozidla. V případě právních zástupců lze vyjít ze sazeb účtovaných rozvodnými závody jak příslušné kanceláři tak ze sazeb placených v bydlišti zástupce, když v obou místech lze očekávat dobíjení baterií elektromobilu.
Soud:Vrchní soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:VSPH:2018:5.CMO.384.2017.1
Datum rozhodnutí:11.01.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Náklady řízení
Směnka
Dotčené předpisy:čl. I § 7 předpisu č. 191/1950Sb.
§ 586 předpisu č. 89/2012Sb.
§ 587 předpisu č. 89/2012Sb.
§ 619 předpisu č. 89/2012Sb.
§ 629 předpisu č. 89/2012Sb.
§ 151 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:A

5 Cmo 384/2017

USNESENÍ



Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kovaříka a soudkyň JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., a JUDr. Jany Sedlářové ve věci

žalobce: M. Č., narozený xxx,
Za H. xxx, K. D.,
zastoupený Mgr. Janem Stínkou,
advokátem v Kladně, Průchodní 346
proti
žalované: A. J. Ž., narozená xxx,
L. xxx, K. – L.,
zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem,
advokátem v Praze 1, Opatovická 1659/4

o 2 693 900 Kč příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22.6.2017 č.j. 56 Cm 37/2017-53
takto:

Napadené usnesení soudu prvého stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

1. Žalobce se domáhá na žalované zaplacení 2 693 900 Kč s úrokem 6% od 1.3.2014 do zaplacení a s odměnou 8 979,66 Kč. Uvedl, že žalovaná vystavila v jeho prospěch dne 5.2.2014 směnku na žalovanou jistinu se splatností 28.2.2014. Směnka nebyla při splatnosti zaplacena a nestalo se tak ani na následnou výzvu.

2. Soud prvého stupně žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 25.4.2017 č.j. 56 Cm 37/2017-13. Žalovaná ve včasných námitkách uvedla, že se žalobcem nebyla v žádných ekonomických vztazích, které by mohly založit důvod směnky. Také od něho neobdržela žádné finanční ani jiné plnění. K podpisu směnky byla donucena. Žalobce žalovanou částkou nedisponoval, nemohl ji tedy ani poskytnout.

3. Žalobce uváděl, že námitky nejsou odůvodněné a jsou neurčité. Není uvedeno, proč žalovaná směnku, jejíž podpis nepopírá, podepsala, popřípadě za jakých okolností.

4. Napadeným rozsudkem ponechal soud prvého stupně směnečný platební rozkaz v platnosti. Přiznal žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 47 952,67 Kč.

5. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že byla vystavena sporná směnka s obsahem, jak je tvrzen v žalobě. Vůči žalobci je vedeno insolvenční řízení u soudu prvého stupně pod spisovou značkou KSPH 69 INS 16121/2014, v jehož rámci žalobce sdělil, že není schopen plnit své závazky a že je předlužen. V návrhu na povolení oddlužení ze dne 14.10.2014 žalobce uvedl, že v následujících pěti letech očekává příjmy nejvýše 4 000 Kč měsíčně. Zjistil, že žalobce má pohledávky 8 000 000 Kč a 4 000 000 Kč za třetími osobami. Jsou proti němu vedeny dvě exekuční řízení. V období 1.1.2013 až 31.12.2014 měl žalobce příjmy 8 645 Kč měsíčně.

6. Konstatoval, že nárok je uplatněn z platné směnky, která vykazuje zákonné náležitosti, a poukázal na nespornou a abstraktní povahu směnečných závazků. Co se týká námitky nesvobodného podpisu, uvedl, bez bližšího odůvodnění, že žalovaná se včas této okolnosti nedovolala a proto se touto námitkou nezabýval. Uvedl také v této souvislosti, že žalovaná nijak tvrzený nátlak nespecifikovala. Ohledně namítané neexistence kauzálního důvodu směnky pak uvedl, že tuto námitku bylo by možné uplatnit pouze za předpokladu, že by byl prokázán podpis pod nátlakem. Ani insolvenční návrh nemohl podle názoru soudu prvého stupně prokázat nedostatek kauzy.

7. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalovaná a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Žalovaná zřetelně namítala, že byla k podpisu směnky přinucena a navrhovala k tomu výslechy svědků. Jestliže soud tyto důkazy pominul, zatížil tím řízení zjevnou vadou, která má za následek nezákonnost jeho rozhodnutí. Při tom již závěr, že podpis žalované na směnce je nesvobodný, postačoval by bez dalšího ke zrušení směnečného platebního rozkazu, aniž by se zkoumalo, zda směnka měla, nebo neměla důvod. Nicméně ani závěr, že podpis nebyl vynucen, nebránila by uplatnit námitku nedostatku kauzy směnky a tedy i s tou se soud měl zabývat. Jestliže by soud shledal důkazy k tomu provedené jako nedostatečné, měl žalovanou poučit podle § 118a o.s.ř. Při tom i tuto námitku žalovaná jasně a zřetelně uplatnila a podpořila důkazy. Zcela nesprávný je názor, že námitku nedostatku kauzy bylo možné uplatnit pouze za předpokladu, že by se žalovaná dovolala neplatnosti podpisu pro nedostatek svobodné vůle.

8. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Také ve vyjádření k odvolání akcentuje neurčitost námitek. Uvádí, také, že žalovaná se nikdy nedovolávala neplatnosti podpisu pro přinucení. Nedostačující tvrzení nelze ověřovat dokazováním.

9. Odvolací soud vyšel ze zjištění, která na základě jím dosud provedeného dokazování učinil soud prvého stupně.

10. K námitce nedobrovolného podpisu sporné směnky soud uzavřel, že žalovaná se této okolnosti nedovolala, aniž k tomu cokoliv uvedl. Je tedy možné se pouze dohadovat, z jaké úvahy soud vycházel. Nicméně i z toho, co bylo zjištěno anebo vyšlo v řízení jinak najevo, je zřejmé, že věcně jde o závěr správný. Směnečné právo upravuje některé poměry materiálně vadných podpisů v čl. I. § 7 zákona směnečného, ale samu podstatu těchto vad neupravuje. Tedy je nutno vyjít z obecné právní úpravy. Vzhledem ke zjištěnému vystavení směnky dne 5.2.2017 je nutné vyjít z nyní platného občanského zákoníku. Podle § 586 odst. 1 o.z. platí, že v případech, kdy je neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmů určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nedostatek svobody právního jednání do této skupiny nepochybně patří, když přece není důvod v této souvislosti chránit toho, kdo na jiného vyvíjí nepřípustný nátlak, a když jistě i postižená strana může z nejrozmanitějších důvodů uvážit, že na tuto obranu reflektovat nebude. Proto také § 587 odst. 1 o.z. výslovně k problému nesvobodného jednání dává postiženému jen právo námitky. Jde tedy o případ relativní neplatnosti daného právního jednání. Zcela jistě nelze nesvobodné právní jednání podřadit pod případy absolutní neplatnosti, jak ji uvádí § 588 o.z., kde se i bez námitky k neplatnosti přihlíží. Pro relativní neplatnost právních jednání pak se uplatní § 586 odst. 2 o.z., tedy, že je nutno neplatnost právního jednání pro přinucení uplatnit pod sankcí, že jinak bude považováno za platné. Neplatnost bylo nutno uplatnit u orgánu veřejné moci do tří let podle § 629 odst. o.z. s tím, že tato lhůty počala běžet od podpisu směnky podle § 619 o.z., neboť žalovaná by od počátku musela vědět, že byla k podpisu přinucena. Nepřípustný nátlak musí z povahy věci předcházet dobrovolnému podpisu. Jde také o nedovolené působení na vůli osoby, která se následně podepsala, tedy takové působení nemohlo dotčené osobě uniknout, nemohla o něm nevědět dříve, než se podepsala. Tedy toto právo bylo již v době podání žaloby v této věci promlčeno a v následných námitkách je zjevně uplatněno opožděně.

11. Z toho vyplývá, že podpis sporné směnky žalovanou je nutno považovat za platný. Proto námitky vady podpisu pro nedostatek svobody není důvodná. Potud je jinak nezdůvodněný závěr soudu prvého stupně správný. Správně soud také konstatoval, že ostatně jde o námitku neprojednatelnou pro nedostatek důvodů. Je sice pravdou, že žalovaná hned v námitkách navrhla několik důkazů právě k této námitce, ale v námitkách není ani naznačeno, v čem mělo donucení spočívat. Při tom žalobce správně uvedl, že dokazováním se pouze verifikují účastníky uplatněná tvrzení. Chybí-li jakékoliv skutkové tvrzení, nelze nic ani ověřit. Právě v souvislosti s námitkami vad podpisů pro nedostatek svobodné vůle je nejen představitelné, nýbrž i v praxi běžné, že jsou uváděny nejednou takové okolnosti, ze kterých již v rovině tvrzení je zřejmé, že nemůže jít o jednání s parametry, jak je uvádí § 587 odst. 1 o.z. a že tedy dokazování o takových nepřípadných tvrzeních bylo by zcela nadbytečné. Pro nedostatek potřebných tvrzení nelze takovou situaci vyloučit ani v tomto případě. Dokazováním se tvrzení prokazují a nikoliv chybějící tvrzení nahrazují.

12. Přesto s ohledem na dále uvedené nemusí jít v případě uváděné nesvobodnosti podpisu o okolnost zanedbatelnou, K tomu je nutno předně uvést, že okolnost, že relativně neplatné právní jednání, které nebylo včas napadené, se považuje za platné, neznamená zhojení předcházejících závad. Ty se jen stávají právně bezvýznamnými. Jde jen o nevyvratitelnou domněnku, tedy nelze závěr platnosti podpisu zvrátit. Nejde však o právní fikci. Proto v případě, kdy jde o objektivně nesvobodné jednání, neztrácejí se skutečnosti, pro které o nesvobodu jde. Ty existují i nadále. Nemá smysl se jimi zabývat v souvislosti s posuzováním platnosti právního jednání, mohou však i tak mít tyto okolnosti význam v jiných souvislostech. Tedy v tomto případě bez ohledu na to, co případně v řízení bude prokázáno anebo vyjde jinak najevo, je nutno považovat podpis směnky žalovanou za řádný. Přesto jeho případné problematické příčiny mohou být v této věci významné.

13. Je tomu tak proto, že konečná nedůvodnost námitky materiální vady podpisu žalované pro uváděnou nesvobodu jejího podpisu, nezbavuje soud povinnosti zabývat se věcně odlišnou námitkou nedostatku důvodu směnky. To soud neučinil a ani jím provedené dokazování z tohoto pohledu nezhodnotil. Jen obecná zmínka o insolvenčním řízení za hodnocení vůbec považovat nelze. To předně. Dále z hlediska námitky nedostatky důvodu směnky stává se namítaná nesvobodnost nikoliv důvodnou námitkou, ale okolnosti, jejíž objasnění může mít vliv na rozhodnutí o námitce nedostatku kauzy směnky. Šlo-li by o objektivně nesvobodný podpis, i když je pro zmeškání promlčecí lhůty považován za platný, pak by to mohlo dobře vysvětlit, proč existuje žalovanou podepsaná směnka, přestože se uvádí, že nemá žádný důvod. Tedy nejde o posouzení samostatné námitky vadnosti podpisu, ale jen o jednu z okolností, jež mohou být významné pro posouzení námitky absentující kauzy.

14. Bude tedy nutno pečlivě zhodnotit dokazování provedené doposud k námitce neexistence důvodu směnky. Jestliže soud dospěje k názoru, že tímto dokazováním není tato námitka chybějícího důvodu směnky prokázána, vyzve žalovanou, pokud tak ta zatím sama neučiní, aby uvedla skutková tvrzení o tom, jak byla k podpisu přinucena. Budou-li taková relevantní tvrzení k dispozici, provede k nim soud již dříve navržené důkazy. Doplnění těchto tvrzení není v rozporu se zásadou námitkové koncentrace směnečného rozkazního řízení. Nejde totiž o nepřípustné doplnění námitky vadného podpisu. Tu je již nutno považovat za definitivně nedůvodnou. Nýbrž se jedná o přípustné doplnění tvrzení k námitce o neexistující kauze sporné směnky. Potom také platí, že nebude-li ani tak námitka chybějícího důvodu směnky shledána důvodnou, nebude možné zrušit směnečný platební rozkaz ani v případě, kdyby v dalším řízení vyšlo najevo, že podpis žalované na směnce byl objektivně nesvobodný. Takové zjištění mohlo by být významné právě jen k námitce ohledně důvodu směnky.

15. Co se týká náhrady nákladů řízení, narazil soud prvého stupně na neobvyklou situaci, kdy právní zástupce žalobce použil k cestě k soudu prvého stupně elektromobil. V souvislosti s náhradou cestovného, jež jistě úspěšnému účastníku řízení i za těchto okolností náleží, není důvodu nic namítat proti sazbě 3,90 Kč za kilometr cesty. Nelze však z důvodů rozsudku seznat, kolik a proč je přiznáno za spotřebovaný elektrický proud. Lze jistě vyjít z údaje technického průkazu vozidla o spotřebě 208Wh na jeden kilometr. Při vykázané, a zcela reálné, ujeté vzdálenosti 70 km by se jednalo o celkovou spotřebu 1,456 kWh. Ani z důvodů rozsudku, ale ani z vyúčtování právního zástupce žalobce nelze však poznat, jaká sazba je za jednu kWh účtována a z jakého důvodu. Odvolací soud je si vědom, že nepůjde v celkové výši nákladů o částku nijak významnou (právní zástupce žalobce účtuje si za spotřebovaný proud 77,31 Kč). Přesto je nutno, zejména z toho důvodu, že se jedná o problém nový, který však bude i do budoucna aktuální, mít v tom zcela jasno. Akceptovatelná je jak sazba, která je účtována rozvodnými závody advokátní kanceláři, tak i sazba, kterou právní zástupce platí ve svém bydlišti, když v obou místech je nutno předpokládat dobíjení baterií vozidla zastupujícího advokáta. Je při tom zřejmé, že žádná podpůrná sazba, jak je tomu s běžnými pohonnými hmotami, právním předpisem stanovena není. Také tomu bude nutno věnovat pozornost.

16. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., jde zejména o zcela nedostatečné důvody k námitce neexistence kauzy, a podle § 219 odst. 2 o.s.ř., když chybí zhodnocení provedeného dokazování a když je také nutno předpokládat nutnost jeho doplnění v rozsahu, který odvolacímu soudu nenáleží (§ 213 odst. 4 o.s.ř.).
Poučení:

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.


Praha 11. ledna 2018


JUDr. Zdeněk Kovařík, v.r.
předseda senátu