Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:23Co 5/2019     
Právní věta:O náhradě nákladů řízení účastníků v řízení o rozvodu manželství soud rozhoduje zásadně podle § 23 z. ř. s., neboť toto je ustanovením speciálním oproti § 142 o. s. ř. Navíc výsledek řízení není sám o sobě okolností případu, kterou předpokládá § 23 z. ř. s. věta druhá, tím je až další konkrétní skutečnost odůvodňující výjimku z pravidla o nepřiznání náhrady nákladů řízení.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2019:23.CO.5.2019.1
Datum rozhodnutí:16.05.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Náklady řízení
Rozvod manželství
Dotčené předpisy:§ 142 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
§ 23 předpisu č. 292/2013Sb.
Kategorie rozhodnutí:D

23 Co 5/2019-46


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY





Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci

manželky: BH, narozená dne xxx

              bytem xxx
a manžela: TH, narozený dne xxx
bytem xxx

o rozvod manželství,
k odvolání manžela proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14. 11. 2018,
č. j. 12 C 206/2018-21,

                      takto:
I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


Odůvodnění:

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud rozvedl manželství účastníků, uzavřené dne 20. 7. 1991 před Městským úřadem Ch (výrok I.) a manželovi uložil povinnost nahradit manželce náklady řízení ve výši 1.000 Kč (výrok II.).

2. Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud dovodil, že jsou splněny předpoklady ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen o.z.), pro rozvod, neboť manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Účastníci spolu od roku 2015 intimně nežijí a od ledna 2018 nežijí ani ve společné domácnosti. Tento stav se nezměnil a manželka nepřipouští možnost obnovení manželského soužití. Obě děti narozené z manželství, T a L H, jsou již zletilé. Účastníci se pokoušeli vyřešit manželskou krizi za pomoci psychologické poradny, avšak bezúspěšně. Nejsou schopni se názorově shodnout, komunikovat spolu, nemají společné zájmy.

3. Soud prvého stupně dovodil, že rozvrat soužití manželů je závažného rázu a nelze očekávat jeho obnovení, neboť manželka obnovení soužití vylučuje. Za příčinu rozvratu manželství shledal citové odcizení účastníků a vyjádřil domněnku, že se tak pravděpodobně stalo v souvislosti s tzv. syndromem „opuštěného hnízda“, kdy manželé, kteří se soustředili na výchovu dětí, nejsou schopni po opuštění domácnosti dětmi, najít společné zájmy, názorově se shodnout a komunikovat spolu. Vyložil dále, že za dané situace nelze manželku nutit setrvat v manželství, které nemůže takto plnit svůj účel. Proto návrhu manželky vyhověl a manželství účastníků rozvedl.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 o.s.ř. a přiznal manželce právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v polovině zaplaceného soudního poplatku 1.000 Kč, protože byla se svým návrhem úspěšná a současně se soudu prvého stupně jevilo nanejvýš spravedlivé, aby se manžel podílel polovinou na nákladech rozvodu, když sám tvrdil, že na rozvratu manželství se podílejí vždy oba manželé z 50 %.

5. Rozsudek okresního soudu napadl odvoláním manžel. V obšírném podání zrekapituloval průběh manželství účastníků. Potvrdil, že jejich intimní soužití ukončili v roce 2016 a od ledna 2018 každý bydlí jinde. Podstatou odvolací argumentace bylo tvrzení, že manžel, obdobně jako známí účastníků, nechápe, proč jej manželka odmítá a proč odešla ze společné domácnosti, přestože se snažil o zachování vztahu. V průběhu manželství zajišťoval opravu nemovitostí (účastníků i jejich rodičů), snažil se přesčasy zajistit dostatek finančních prostředků pro rodinu, o manželku se vždy staral, jezdil s ní podle potřeby na zdravotní vyšetření. Ta se začala podivně chovat, když se vrátila v roce 2017 z lázní. Odstěhovala se do pokoje dcery, a přestože se manžel snažil dát vztah účastníků dohromady (navštěvovali i manželskou poradnu, kupoval manželce květiny apod.), k obnovení manželského soužití však nedošlo. Manželka, která v roce 2017 jezdila pravidelně na víkendy bez vysvětlení pryč, nesdělila mu, zda má nějaký poměr. Ohradil se též proti jejímu tvrzení, že by jí vyčítal starost o nemocného otce. Naopak tvrdil, že jí s pomocí o tchána pomáhal. Nesouhlasil s rozvodem manželství a vyjádřil přesvědčení, že manželka v budoucnu změní svůj názor, což předpokládá proto, že nikdo, ani sousedé, nechápe, co ji k takovému jednání vedlo.

6. Manželka v odvolání uvedla, že při nedávné svatbě neteře účastníků došlo ze strany manžela k jejímu slovnímu a posléze i fyzickému napadání, a proto se s ním již nechce osobně setkat. Od tohoto posledního nepříjemného zážitku se opakovaně potýká s psychickými problémy a nespavostí, vyvolaných jednáním manžela. Má obavy z dalšího psychického nátlaku přes děti účastníků, případně při setkání u soudního jednání, či po něm.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále také jen z.ř.s.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Okresní soud provedl ve věci potřebné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a věc správně právně posoudil (§ 755 odst. 1 o.z.). Jeho zjištění o trvalosti rozvratu manželství má oporu v provedeném dokazování. Oba účastníci shodně uváděli, že spolu nejpozději od roku 2016 intimně nežijí a od ledna 2018 nevedou společnou domácnost. Obě děti účastníků jsou již zletilé a manželka zcela vylučuje obnovení manželského soužití.

9. Odvolací soud též ve shodě se soudem prvého stupně považuje za příčinu rozvratu manželství citové odcizení manželky ve vztahu k manželovi.

10. Účastníci spolu ve smyslu ust. § 758 o.z. nežijí, tj. netvoří manželské ani rodinné společenství. Projevem této skutečnosti je, že manželka opustila rodinnou domácnost a odmítá se vrátit, čímž nejen manželské, ale i rodinné společenství zrušila a odmítá jej obnovit.

11. Manželství účastníků by podle ust. § 755 odst. 2 o.z. nemohlo být rozvedeno, byť by její soužití bylo rozvráceno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilých dětí manželů, které nenabyly plné svéprávnosti, daný zvláštními důvody, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže by manželé spolu již nežili alespoň po dobu tří let.

12. Děti účastníků jsou v souzené věci již zletilé, a pokud manžel s rozvodem manželství nesouhlasil, nemohlo by být rozvedeno pouze tehdy, pokud by to bylo v rozporu se shora citovaným ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z., tedy že by mu rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma. V souzené věci však manžel netvrdil, že by mu byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, ale ani to, že by mimořádné okolnosti svědčily ve prospěch zachování manželství. V tomto směru pak nelze pominout, že manželka zrušila manželské společenství nejpozději v roce 2016 (od této doby spolu účastníci intimně nežijí) a blíží se tak doba tří let od ukončení manželského společenství, po jejímž uplynutí by ani naplnění výše zmíněných předpokladů nemohlo být důvodem pro zamítnutí návrhu na rozvod manželství. Soud prvého stupně též správně vyložil, že stejně jako je uzavření manželství svobodným rozhodnutím muže a ženy, tak nelze, pokud nejsou splněny zákonné důvody (které chrání nezletilé děti, případně manžela, za zjištěných výše uvedených skutečností), nutit druhého manžela, aby v manželství proti své vůli setrvával.

13. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud podle § 1 odst. 3 z.ř.s. ve spoj. s § 219 o.s.ř. a výrok I. rozsudku okresního soudu jako věcně správný potvrdil.

14. Změnil však podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spoj. s § 1 odst. 3 z.ř.s. nákladový výrok. Odvolací soud nesdílí závěr okresního soudu o tom, že v řízení o rozvod manželství se o nákladech řízení rozhoduje podle úspěchu účastníků ve věci, tj. podle § 142 o.s.ř. O nákladech účastníků v tomto řízení je třeba rozhodovat podle § 23 z.ř.s., neboť tento typ řízení je upraven zákonem o zvláštních řízeních soudních (§ 2 písm. p) z.ř.s.).

15. Podle § 23 z.ř.s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.

16. Z citovaného ust. § 23 z.ř.s. vyplývá, že výsledek řízení není sám o sobě okolností případu, kterou má na mysli věta druhá ust. § 23 z.ř.s. Účastník, kterému má být náhrada nákladů řízení podle § 23 z.ř.s přiznána, musí mít samo sebou ve věci úspěch (alespoň v převažující části), avšak k tomu musí přistoupit ještě další konkrétní skutečnosti, odůvodňující výjimku z pravidla o nepřiznávání náhrady nákladů řízení ve věcech upravených zákonem o zvláštních řízeních soudních. Jinak by totiž ani nebyl žádný rozdíl mezi náhradou nákladů řízení podle § 142 o.s.ř. a § 23 z.ř.s. V projednávané věci však odvolací soud žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly výjimku ze základního pravidla § 23 z.ř.s. o nepřiznání náhrady nákladů řízení, neshledal.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s. ve spoj. s § 224 odst. 1 o.s.ř., kdy právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, neboť okolnosti případu takový postup neodůvodňovaly.


Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání ani dovolání přípustné.

Pardubice 16. května 2019

předseda senátu