Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:25Co 255/2018     
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2018:25.CO.255.2018.1
Datum rozhodnutí:31.10.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Pravomoc soudu
Příslušnost soudu místní
Zastavení řízení
Dotčené předpisy:čl. 8 Nařízení () č. 2201/2013
čl. 17 Nařízení () č. 2201/2013
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie b

č. j. 25 Co 255/2018-84
Usnesení

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudců Mgr. Ing. Borise Nypla a Viktora Kuči ve věci péče o

nezletilé: LAF, narozená ---

            LMF, narozená ---
dcery rodičů: JF, narozená ---, trvale bytem ---, Česká republika
zastoupená
advokátem JUDr. Zdeňkem Rudoleckým
sídlem Tylovo nábřeží 367, 500 02 Hradec Králové
            JMF, narozený ---, trvale bytem ---, Spojené království Velké Británie a Severního Irska
o úpravu péče

k odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2017 č. j. 0 Nc 2046/2017-27


takto:

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


Odůvodnění:

Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným usnesením vyslovil místní nepříslušnost tuzemských soudů a ve spojitosti s tím řízení zastavil (výroky I a II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Matčin návrh na zahájení řízení došel soudu prvního stupně dne 18. 8. 2017. Matka v návrhu uvedla, že s manželem a nezletilými dětmi žili ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska pod adresou trvalého pobytu otce. Matka s dětmi vycestovala do České republiky a nehodlá se vrátit zpět. Nezletilé děti byly ke dni 1. 9. 2017 přijaty do první třídy Základní školy a Mateřské školy Pohádka v HK. Nezletilé děti se narodily v B ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, nicméně jsou stejně jako jejich matka nositeli státního občanství České republiky.

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně dne 2. 10. 2017 soudu prvního stupně sdělil, že otec nezletilých dětí zažádal o navrácení dětí zpět do místa jejich obvyklého bydliště. Úřad obdržel dne 29. 9. 2017 podání od partnerského ústředního orgánu pro Anglii a Wales, na který se dne 13. 9. 2017 obrátil otec nezletilých dětí s tvrzením, že matka se s nezletilými dětmi po letní dovolené strávené v České republice nevrátila zpět do místa obvyklého bydliště.

Soud prvního stupně při určení obvyklého bydliště nezletilých dětí vyšel z ustanovení čl. 8 a 17 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti ze dne 27. 11. 2003 (dále jen „Nařízení“). Zdůraznil, že obě nezletilé děti se narodily ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, kde s nimi rodiče žili až do léta 2017, kdy matka s dětmi vyrazila na dovolenou do České republiky a již se nevrátila. Otec s tímto jednáním matky nesouhlasil a zažádal o navrácení nezletilých dětí do místa jejich obvyklého bydliště. Soud prvního stupně za daného stavu uzavřel, že tu není naplněna jedna ze základních podmínek řízení v podobě pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu České republiky a řízení proto zastavil (§ 103, § 104 odst. 1 o. s. ř.).

Matka ve svém odvolání tvrdila, že byla s otcem předem dohodnuta na přesídlení nezletilých dětí do své rodné země, kde dětem dokáže i za pomoci svých rodičů snáze zajistit optimální výchovné prostředí. Matka uvedla, že manželství procházelo vážnou krizí v trvání nejméně dva a půl roku a že s manželem (otcem dětí) udržovali ryze formální vztah jen proto, aby dětem zachovali zdání ucelené rodiny. Otec se však na péči o nezletilé děti nijak nepodílel, manželé hospodařili odděleně, netrávili spolu volný čas apod. Matka poznamenala, že se s otcem na počátku jejich vztahu domluvili na volném střídání zemí pobytu podle aktuálních potřeb rodiny. Nezletilé děti se tak narodily ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, rodiče vstoupili do manželství až po narození dětí v České republice. Rodina se poté vrátila do Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, avšak rodiče plánovali přemístění rodiny do České republiky, kde by děti absolvovaly základní vzdělání v českém jazyce. Matka tvrdila, že otec vyslovil souhlas s přihláškou nezletilých dětí do Základní školy a Mateřské školy Pohádka v HK. Zdůraznila, že nezletilé děti se sžily se spolužáky a učiteli a že tudíž případná změna prostředí by v nich nutně vyvolala deprivaci. Matka se přestěhovala s nezletilými dětmi do České republiky s předstihem, aby se děti adaptovaly a aby zde mohly nerušeně zahájit povinnou školní docházku. Písemný souhlas se změnou obvyklého bydliště nezletilých dětí si od otce nevyžádala, protože věřila, že dané slovo zavazuje. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 202 odst. 1 a contrario, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř., § 1 odst. 3 z. ř. s.), přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, jež mu předcházelo, a aniž by ve věci nařídil ústní jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Z obsahu spisu vyšlo najevo, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2018 č. j. 82 Nc 2501/2018-159, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2018 č. j. 20 Co 160/2018-216 bylo nařízeno navrácení nezletilých dětí do místa jejich obvyklého bydliště ve městě H, Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Matce byla uložena povinnost zajistit navrácení nezletilých dětí do třiceti dnů od doručení rozsudku. Navrácení nezletilých dětí bylo ze strany otce podmíněno složením peněžité částky 8 000 Kč na matčin účet na úhradu letenek v ekonomické třídě pro ni a nezletilé děti za účelem návratu do místa obvyklého bydliště nezletilých, zdržením se odejmutí nezletilých dětí z faktické péče matky, zdržením se všech kroků směřujících k zahájení a pokračování trestního stíhání matky pro trestný čin únosu na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, zajištěním samostatného bydlení v místě obvyklého bydliště nezletilých dětí v bytě o velikosti minimálně 2+1 s příslušenstvím včetně placení nájemného a úhradou výživného pro nezletilé děti za šest měsíců předem v kapitalizované výši 2 400 GBP. Soudy obou stupňů se po skutkové i právní stránce zevrubně zaobíraly otázkou mezinárodní příslušnosti soudů v dané věci ve vazbě na institut obvyklého bydliště.

Je proto možné shrnout, že věcně a místně příslušné tuzemské soudy v souběžně vedeném řízení o navrácení nezletilých dětí do místa jejich obvyklého bydliště autoritativně vyřešily otázku mezinárodní příslušnosti soudu, a to sice tak, že tu nebyly naplněny zákonné předpoklady k založení pravomoci (mezinárodní příslušnosti) zdejších soudů. Soud prvního stupně správně vyslovil (mezinárodní) nepříslušnost a v závislosti na tom řízení ve shodě s § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.

Odvolací soud se zřetelem na shora předestřené závěry napadené usnesení potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 23 věty první z. ř. s. ve vazbě na § 224 odst. 1 o. s. ř.


Poučení:

Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání.

Hradec Králové 31. října 2018

předseda senátu