Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:39Co 328/2018     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:39.CO.328.2018.1
Datum rozhodnutí:10.04.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Pravomoc soudu
Příslušnost soudu
Dotčené předpisy:Nařízení (ES) č. 2201/2003
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie b


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Aleny Svátkové ve věci

nezletilých: M. T.

          Ch. T.

          oba zastoupeni kolizním opatrovníkem Městskou částí Prahy 9

          sídlem Sokolovská 14/324, 180 49 Praha 9

děti rodičů: Mariana T.

bytem P., Praha

zastoupená advokátkou Mgr. Janou Kalinovou

sídlem V Jámě 1, 110 00 Praha 1

Peter T.

      bytem P., Praha

      zastoupený obecným zmocněncem Petrem P.

      bytem Ú., K.

o návrhu matky na zvýšení výživného a o návrhu otce na změnu péče, k odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. května 2018, č. j. 16P 189/2012-109, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. srpna 2018, č. j. 16P 189/2012-133,


takto:


I. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 29. 5. 2018, č. j. 16P 189/2012-109, se ve výroku I. o výživném potvrzuje.

II. Ve výroku III. o dlužném výživném se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že dluh na výživném za dobu od 1. 9. 2017 do 31. 3. 2019 ve výši 15 200 Kč na nezletilou M. a 15 200 Kč na nezletilého Ch. v celkové výši 30 400 Kč pro obě děti je otec povinen zaplatit k rukám matky spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku po 2 000 Kč měsíčně (po 1 000 Kč na každé dítě) do zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

    III. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. 8. 2018, č. j. 16P 189/2012-133, se ve výroku I. o změnu péče potvrzuje.
      IV. Ve výroku II. o styku otce s nezletilými se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že otec je oprávněn se s oběma nezletilými stýkat každý sudý týden od čtvrtka od ukončení školního vyučování s tím, že otec nezletilé děti převezme ve školském zařízení, které děti navštěvují, do pátku do 17 hodin s tím, že otec nezletilé děti odevzdá v místě bydliště matky, jinak se potvrzuje.
        V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
          Odůvodnění:


          1. Napadeným rozsudkem ze dne 29. 5. 2018, č. j. 16P 189/2012-109, soud prvního stupně rozhodl tak, že výživné stanovené otci na nezletilou M. T., a na nezletilého Ch. T., naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 10. 2012, č. j. 25 Nc 474/2012-40, částkou 3 500 Kč měsíčně na nezletilou M. a 3 000 Kč měsíčně na nezletilého Ch., se s účinností ode dne 1. 9. 2017 zvyšuje na částku 4 300 Kč měsíčně na nezletilou M. a 3 800 Kč měsíčně na nezletilého Ch. Výživné je splatné vždy do každého 10. dne příslušného měsíce k rukám matky (výrok I.). Nedoplatek na zvýšeném výživném vzniklý otci za období od 1. 9. 2017 do 31. 5. 2018 v celkové částce 12 800 Kč, tj. 6 400 Kč na každého z nezletilých, je otec povinen uhradit nejpozději do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).1.

          2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 10. 2012, č. j. 25 Nc 474/2012-40, byla schválena dohoda rodičů, na základě které byli oba nezletilí pro dobu před i po rozvodu manželství svěřeni do výchovy matky, otci bylo stanoveno výživného v částce 3 500 Kč měsíčně na nezletilou M. a 3 000 Kč měsíčně na nezletilého Ch. s účinností ode dne 1. 11. 2012. Zároveň byl rozsudkem upraven pravidelný styk otce s nezletilými, rozsudek nabyl právní moci dne 25. 11. 2012. Z odůvodnění rozsudku se podává, že rodiče nevedli společnou domácnost již od listopadu 2010, otec byl s dětmi v pravidelném kontaktu, rodiče jinou vyživovací povinnost neměli. Matka, která vystudovala SPŠ chemickou, pracovala jako on-line specialistka v mediální agentuře s čistým měsíčním příjmem se započtením odměn 26 726 Kč. Otec, který vystudoval gymnázium, pracoval jako ředitel kontaktního centra s hrubým příjmem 45 000 Kč měsíčně. Vynakládal za bydlení 8 000 Kč měsíčně, matka mezi 15 000 až 16 000 Kč. Obě děti v té době navštěvovaly mateřskou školku, nezletilá M. docházela na kroužek plavání s poplatkem 1 000 Kč pololetně, obě děti dělaly balet s příspěvkem 3 000 Kč pololetně. Kromě ortopedických vložek do bot u Ch., nebyly na straně dětí vykazovány zvýšené výdaje se zdravotním stavem.

          3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 1. 2013 č. j. 60 C 410/2012-13 bylo manželství rodičů rozvedeno (právní moc dne 22. 2. 2013).

          4. Dne 2. 2. 2018 podala matka návrh na zvýšení výživného, kdy navrhovala, aby výživné bylo zvýšeno na M. na částku 6 000 Kč a na Ch. na částku 5 500 Kč měsíčně. Návrh odůvodnila tím, že potřeby dětí se výrazně zvýšily, navštěvují základní školu, věnují se mimoškolním aktivitám.

          5. Otec s návrhem matky na zvýšení výživného nesouhlasil, resp. souhlasil s tím, aby výživné bylo zvýšeno maximálně o 500 Kč na každé z dětí.

          6. Kolizní opatrovník po provedeném dokazování navrhl výživné zvýšit o částku 1 000 Kč měsíčně na každé z dětí.

          7. Soud prvního stupně předně konstatoval, že oba rodiče i nezletilí jsou občany Slovenské republiky, mají však povolení k trvalému pobytu na území České republiky, přičemž z tohoto důvodu je dána příslušnost českého soudu, a to ve smyslu čl. 8 Nařízení ES č. 2201/2003, dle kterého jsou soudy členského státu příslušné ve věcech rozhodování o rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu.

          8. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rodičům další vyživovací povinnost nepřibyla. Matka žije sama s dětmi, nevede s nikým společnou domácnost, hradí náklady na bydlení i na potřeby domácnosti. Obývá s nezletilými byt o velikosti 3+kk, který je v jejím výlučném vlastnictví. Byt je zatížen hypotečním úvěrem se splátkami 6 118 Kč měsíčně. Dále matka hradí poplatky SVJ ve výši 4 020 Kč a zálohy na elektřinu ve výši 1 060 Kč měsíčně. Kromě toho platí pojištění domácnosti ve výši 1 355 Kč pololetně a pojištění nemovitosti u Generali pojišťovny ve výši 1 360 Kč ročně. Její další výdaje představují náklady na pojištění motorového vozidla ve výši 2 851 Kč a poplatky za internet 500 Kč měsíčně. Vystudovala SPŠ chemickou, pracuje jako tzv. mediální specialistka s čistým příjmem kolem 35 000 Kč měsíčně.

          1. Pokud se jedná od zdravotní stav dětí, nezletilá M. v současné době nosí rovnátka, brýle a kontaktní čočky. Obě děti docházejí na základní školu, M. navštěvuje 5. třídu, Ch. 3. třídu (školní rok 2017/2018). Děti mají běžné potřeby odpovídající věku včetně mimoškolních aktivit, a dále náklady spojené se stravováním, nákupem oblečení, obuvi, hygienických potřeb, účastí na různých sportovních, kulturních a dalších akcích. Otec je s nezletilými v kontaktu, v zásadě dle rozsudku z roku 2012, avšak v mezidobí si rodiče rozsah styku modifikovali vzájemnou mimosoudní dohodou tak, že otec se vídá s dětmi vždy první týden formou prodlouženého víkendu od čtvrtka do neděle, poté druhý týden od čtvrtka po škole do pátku odpoledne. Otec dětem dává dárky k tradičním příležitostem typu narozenin či Vánoc. Matka zdůraznila, že otec řádně neplní svou vyživovací povinnost, byla na něj nucena v minulosti podávat trestní oznámení pro zanedbání povinné výživy, navíc výživné platí nepravidelně či se zpožděním.

          2. Otec vystudoval gymnázium, v současné době pracuje jako obchodní zástupce, oficiální příjem vyčíslený zaměstnavatelem činí 15 000 Kč měsíčně čistého. Přivydělává si formou brigád, kdy dosahuje cca 3 x 850 Kč měsíčně. Doložil dohodu o provedení práce ze dne 1. 1. 2018 se společností xxx s v rozsahu 100 hodin za částku 10 000 Kč měsíčně, celková výše jeho příjmů se tak pohybuje kolem 25 000 Kč hrubého měsíčně. Zaměstnavatel otce sdělil, že nepobírá žádné benefity, má však k dispozici firemní automobil, který využívá i pro soukromé účely, kdy hradí pouze náklady na pohonné hmoty. Soud prvního stupně si podpůrně zjistil z přehledů Českého statistického úřadu za rok 2016 pro region Praha, že v profesi obchodní zástupce činil průměrný hrubý příjem 33 023 Kč, v profesi nákupčí 33 741 Kč a v oblasti zprostředkovatele služeb 33 171 Kč měsíčně. Otec bydlí v pronajatém bytě o velikosti 2+kk, kde hradí nájemné ve výši 10 500 Kč spolu se zálohami na služby ve výši 3 600 Kč měsíčně. Má přítelkyni, se kterou však nevede společnou domácnost.

          3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování s odkazem na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že určité zvýšení výživného je namístě, neboť došlo k nárůstu odůvodněných potřeb nezletilých. Na druhé straně však zkonstatoval, že nejsou dány podmínky pro navýšení výživného na částky, které požadovala v návrhu matka. V případě zvýšení výživného soud prvního stupně srovnával skutkový stav zjištěný v současné době se skutkovým stavem v době, kdy bylo naposledy o výživném pro nezletilé rozhodováno. Uvedl, že výživné bylo naposledy stanoveno v roce 2012, od té doby došlo ke změně odůvodněných potřeb nezletilých, neboť děti v té době navštěvovaly ještě mateřskou školku. V současné době již navštěvují základní školu, chodí na obědy, věnují se mimoškolním aktivitám, Ch. fotbalu, M. tanečnímu kroužku. Zvýšené výdaje jsou spojeny i se zdravotním stavem dětí, zejména u M. s nákupem brýlí, resp. kontaktních čoček, rovnátek, u Ch. s nákupem ortopedických vložek do bot, dále i s doplatky na očkování obou dětí. S fotbalem jsou spojeny i zvýšené výdaje na nákup sportovního vybavení. Matka žije sama s dětmi, nevede s nikým společnou domácnost, sama hradí náklady na bydlení i potřeby domácnosti, součástí nákladů na bydlení jsou i splátky hypotečního úvěru. Otec žije v pronajatém bytě, hradí náklady na bydlení kolem 14 000 Kč měsíčně. Oba rodiče mají středoškolské vzdělání s maturitou. Pokud se jedná o příjem otce, jeho oficiální příjem je nižší než tomu bylo v době vydání předchozího rozhodnutí, rovněž však doložil dohodu o provedení práce. Vzhledem k tomu, že výdaje otce související zejména s náklady na bydlení a platbou stanoveného výživného téměř dosahují výše jeho celkových příjmů, jak ze zaměstnání, tak i z dohody o provedení práce, soud prvního stupně podpůrně vyšel z potenciálních příjmů, kterých by mohl dosahovat, jak vyplývá z přehledu hrubých příjmů poskytnutých Českým statistickým úřadem. Dále přihlédl i k výši příjmů, které otec dosahoval v době vydání předchozího rozhodnutí, kdy pracoval jako ředitel kontaktního centra s hrubým příjmem 45 000 Kč měsíčně. Zdůraznil, že žádnému z rodičů nepřibyla další vyživovací povinnost, matka vzhledem k věku již neplní vyživovací povinnost pouze osobní péčí o nezletilé. Výše výživného, které matka požadovala, se jevilo soudu prvního stupně jako nepřiměřené, a to s ohledem na prokázané, ale i potenciální příjmy otce a jeho majetkové poměry, jakož i odůvodněné potřeby dětí. Zohlednil, že otec je s dětmi v pravidelném kontaktu, přispíval i nad rámec výživného, avšak negativně hodnotil, že svou vyživovací povinnost v minulosti neplnil řádně. S přihlédnutím ke všem okolnostem soud prvního stupně zvýšil výživné s účinností počátku školního roku, kdy matka podala svůj návrh na zvýšení výživného, a kdy pravidelně dochází k nárůstu výdajů. Vzhledem k tomu, že výživné bylo navýšeno na shora uvedené částky (u každého z dětí o 800 Kč měsíčně), rozhodl soud prvního stupně i o nedoplatku výživného v částce 12 800 Kč za rozhodné období od 1. 9. 2017 do 31. 5. 2018 na každého z nezletilých ve výši 6 400 Kč měsíčně s tím, že otec je povinen jej uhradit do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

          2. O výroku o nákladech řízení rozhodl ve smyslu § 23 z. ř. s.

          3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání otec. Důvody spatřoval ve skutečnosti, že se jeho příjmové poměry změnily. Jako zaměstnanec firmy xxx na pozici obchodního zástupce dosahuje příjmu 18 000 Kč měsíčně hrubého, plat plně odpovídá jeho zařazení a mzdové politice firmy. K uvedenému příjmu si nepravidelně přivydělává formou brigád pro společnost xxx, kde dozoruje na propagačních akcích s průměrným výdělkem 10 000 Kč hrubého měsíčně. Celkem podle jeho tvrzení dosahuje měsíčně čistého 25 960 Kč. Jeho pravidelné měsíční výdaje představuje nájemné ve výši 14 100 Kč, telefon 500 Kč, výživné pro obě děti 6 500 Kč, exekuce 2 693 Kč. Poukazoval na své dlouhodobé vážné zdravotní problémy s křečovými žilami a koleny, kdy jednak nemá dostatečné finanční prostředky na léky a současně je omezen i ve výběru zaměstnání. Zdůrazňoval, že se nevzdal výhodnějšího zaměstnání, původní zaměstnavatel z roku 2012 zbankrotoval, na výplatách mu dlužil značnou částku, kterou nikdy neobdržel. Uvedl, že dceři přispěl na školu v přírodě, syn na fotbalové soustředění nakonec nejel. Dále se podílel polovinou na kroužek taneční gymnastiky u M., přispěl i na synův fotbal. S ohledem na nízké příjmy si je nucen půjčovat od známého, příjmy matky od jeho výdělků jsou diametrálně odlišné. Namítal, že nemá dostatek finančních prostředků, aby mohl hradit jakýkoliv dluh na výživném, neboť by se ocitl v existenční nouzi, nebyl by schopen hradit své závazky. Navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, aby výživné na každé z dětí bylo zvýšeno pouze o 500 Kč měsíčně.

          4. Matka se k odvolání otce vyjádřila s tím, že není pravdou, že má otec nízký příjem bez svého zavinění. Dovozovala, že s ukončeným středoškolským vzděláním je schopen dosahovat vyššího příjmu než z jakého vycházel soud prvního stupně při svém rozhodování. Pokud jeho příjem činí 15 000 Kč měsíčně čistého, jedná se o nezodpovědné rozhodnutí za situace, že má vyživovací povinnost ke svým dětem. Od roku 2012 si mohl zajistit spolehlivějšího zaměstnavatele a zaměstnání za odpovídající mzdu. Pokud otec uváděl, že jeho příjem činí 25 690 Kč měsíčně, uvedená částka neodpovídá jeho nákladům a životní úrovni. Shledala výši příjmů otce za účelově zkreslenou. Zdůrazňovala, že je sice po vypořádání SJM vlastníkem bytu, ale tento od roku 2012 sama splácí. Nikdy se nedostala do prodlení, vždy byla schopná si na bydlení a péči o děti finanční prostředky vydělat, a to i tehdy, kdy otec svou vyživovací povinnost neplnil, a byla nucena na něj podat trestní oznámení. Dodala, že otec se sice podílí na platbách za kroužky, avšak již nepřispívá na vybavení, jako jsou kopačky, rukavice, halové boty, piškoty, dresy apod. Navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil, případně je změnil tak, že výživné se na nezletilou M. zvyšuje na částku 6 000 Kč a na nezletilého Ch. na částku 5 500 Kč měsíčně.

          1. Kolizní opatrovník se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, neboť výživné bylo stanoveno s ohledem na věk a potřeby nezletilých, jakož i poměry rodičů. Nesouhlasil však s dalším snížením výživného.

          2. Napadeným rozsudkem ze dne 28. 8. 2018, č. j. 16P 189/2012-133, soud prvního stupně zamítl návrh otce na změnu péče, tj. na svěření nezletilé M. T., a nezletilého Ch. T., do střídavé péče obou rodičů (výrok I.). Výrokem II. vyslovil, že styk otce s oběma nezletilými upravený naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 10. 2012, č. j. 25Nc 474/2012-40 se mění tak, že otec je oprávněn se stýkat s oběma nezletilými vždy:

          - v každém lichém týdnu od čtvrtka od ukončení školního vyučování, s tím, že otec děti převezme ve školském zařízení, které nezletilé děti navštěvují, do neděle do 18:00 hod., s tím, že otec děti odevzdá v místě bydliště nezletilých u matky,

          - každý sudý týden od středy od ukončení školního vyučování, s tím, že otec děti převezme ve školském zařízení, které nezletilé děti navštěvují, do čtvrtka do 17:00 hod., s tím, že otec děti odevzdá v místě bydliště nezletilých u matky,

          - o vánočních prázdninách v sudém roce od 1. dne vánočních prázdnin od 10:00 hod. do 25. 12. do 18:00 hod., v lichém roce od 26. 12. od 10:00 hod. do posledního dne vánočních prázdnin do 18:00 hod.,

          - o velikonočních prázdninách od velikonočního čtvrtka od 9:00 hod. do Velikonočního pondělí do 18:00hod. v sudém roce,

          - o jarních prázdninách v lichém roce od soboty předcházející jarním prázdninám od 10:00 hod. do následující neděle do 18:00 hod.,

          - o letních prázdninách po dobu tří týdnů s tím, že otec je povinen sdělit matce písemně přesný termín prázdninového styku vždy do každého 30. 4. příslušného roku,

          Rodiče si budou nezletilé děti předávat v místě bydliště nezletilých u matky, pokud není výše uvedeno jinak. Prázdninová úprava styku má přednost před stykem během kalendářního roku. Matka je povinna nezletilé děti ke styku s otcem řádně a včas připravit, otec je povinen po ukončení styku nezletilé děti matce řádně a včas předat.

          3. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

          4. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 10. 2012, č. j. 25 Nc 474/2012-40, byla schválena dohoda rodičů, na základě které byli oba nezletilí pro dobu před i po rozvodu manželství svěřeni do výchovy matky, otci bylo stanoveno výživné v částce 3 500 Kč měsíčně na nezletilou M. a 3 000 Kč měsíčně na nezletilého Ch. s účinností ode dne 1. 11. 2012. Zároveň byl tímto rozsudkem upraven pravidelný styk otce s nezletilými tak, že otec je oprávněn se s nimi stýkat každý týden v roce od středy od ukončení školního vyučování či programu v MŠ do čtvrtka s tím, že otec je povinen děti odvézt ve čtvrtek ráno na začátek školního vyučování případně programu v MŠ. Dále je otec oprávněn se stýkat s oběma nezletilými v každém lichém týdnu od pátku od 16 hod. do neděle do 18 hod., v každém sudém roce o vánočních prázdninách od 23. 12. od 10 hod. do 2. 1. do 18 hod., o velikonočních prázdninách od pátku od 16 hod. do Velikonočního pondělí do 18 hod., o jarních prázdninách v lichém roce od soboty předcházející jarním prázdninám od 10 hod. do následující neděle do 18 hod., o letních prázdninách po dobu 2 týdnů s tím, že otec je povinen sdělit matce písemně přesný termín prázdninového styku vždy do každého 30. 4. příslušného roku. Prázdninová úprava styku má přednost před stykem během kalendářního roku, rozsudek nabyl právní moci dne 25. 11. 2012. 1.

          2. Konstatoval dále, že otec v průběhu řízení o návrhu matky na zvýšení výživného uplatnil dne 23. 5. 2018 návrh na změnu péče s tím, aby děti byly svěřeny do střídavé péče rodičů. Navrhoval, aby nezletilí byli svěřeni do péče matky prvý a třetí týden každého kalendářního měsíce, do jeho péče po dobu druhého a čtvrtého týdne každého kalendářního měsíce, a aby žádnému z rodičů nebylo výživné určeno. Uvedl, že s dětmi je v pravidelném kontaktu, dává jim dárky k tradičním příležitostem, kupuje jim oblečení, aktuálně se s dětmi stýká jeden týden na prodloužený víkend od čtvrtka do neděle a druhý týden ve čtvrtek po škole do pátku. Zdůraznil, že žije v nájemním bytě o velikosti 2+kk, kde děti mají zázemí pro přípravu do školy a na mimoškolní aktivity. Tento byt se navíc nachází jen cca 400 m od bydliště matky, děti dobře vychází i s jeho přítelkyní. Poukázal na ustálenou judikaturu, podle které je nejlepším zájmem dítěte, aby bylo v péči obou rodičů a pokud jsou splněny veškeré zákonné podmínky, tak aby bylo svěření dětí do střídavé péče pravidlem nikoli výjimkou.

          3. Matka s návrhem na střídavou péči nesouhlasila, navrhla zamítnutí návrhu otce s tím, že je třeba zachovat stávající stav. Uvedla, že navíc ani samy děti si střídavou péči nepřejí. Zdůraznila, že otec ani nevyužívá všechny termíny styku s nezletilými v souladu s úpravou z roku 2012. Poukázala však na skutečnost, že je podle jejího názoru namístě upravit stávající úpravu styku tak, aby korespondovala faktickému stavu, když děti jsou s otcem každý lichý týden již od čtvrtka a nikoliv až od pátku a v sudý týden jsou s otcem nikoliv od středy do čtvrtka, ale od čtvrtka do pátku. O vánočních prázdninách se rodiče v péči o děti střídají, není to tedy tak, že by jeden rok byly děti o Vánocích výlučně u otce a druhý rok výlučně u matky.

          4. Kolizní opatrovník navrhoval zamítnutí návrhu otce na střídavou péči, případně byl pro rozšíření styku.

          5. Na základě shora provedeného dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že matka žije sama s dětmi, nevede s nikým společnou domácnost, obývá byt o velikosti 3+kk, který je v jejím výlučném vlastnictví, byt je zatížen hypotečním úvěrem. Otec obývá pronajatý byt o velikosti 2+kk, má přítelkyni, se kterou děti vychází. V průběhu prázdnin 2018 otec dětem vybavil dětský pokoj. Zdůraznil, že je schopen se s dětmi učit do školy, uklízet, vařit apod. Bydliště rodičů jsou poblíž. Obě děti se ve škole učí výborně, nezletilá M. od září 2018 nastoupila do 6. třídy, nezletilý Ch. do 4. třídy ZŠ. Ch. hraje fotbal při xxx, na tréninky a zápasy jej většinou vodí matka, případně trenér. Otec chce Ch. přehlásit do fotbalového oddílu xxx, matku však o tomto neinformoval. M. se v loňském školním roce věnovala taneční gymnastice, v současné době začala chodit do xxx, o prázdninách začal tento kurz hradit otec s poplatkem 180 Kč za taneční hodinu. Matka zdůraznila, že otec řádně nevyužívá ani termíny stanovené dosavadním soudním rozhodnutím, např. o letních prázdninách odjel s dětmi na dovolenou ke svým rodičům na Slovensko, s dětmi však strávil pouze tři dny, zbytek prázdninového pobytu strávily děti s rodiči otce. Uvedla, že otec v dubnu 2018 s dětmi nevyužil žádný víkend, otec k tomuto sdělil, že si tyto termíny nepamatuje. Děti se zmínily o tom, že otec je informoval o návrhu na střídavou péči až v době kdy se řešilo u soudu zvýšení výživného. Matka uvedla, že otec dětem občas něco slíbí a pak to nedodrží, to se týkalo např. pořízení mobilního telefonu nebo slíbeného pobytu u moře s dětmi, kam otec nakonec o letních prázdninách s dětmi neodcestoval. Naopak matka s dětmi byla na pobytu u moře v Itálii, cestovali i po Slovensku.

          2. Soud prvního stupně uvedl, že v daném případě střídavá péče není v zájmu dětí. S dětmi byl proveden osobní pohovor, děti vzhledem k věku již byly schopny vyjádřit svůj názor, jsou inteligentní, komunikativní. U soudu nepůsobily úzkostně ani nejevily známky přímého ovlivňování. Samy sdělily svoji představu rozšířeného styku. Vztahy mezi rodiči nejsou dobré, rodiče nejsou spolu schopni řádně komunikovat, jak vyplývá i z jejich e-mailové komunikace. Otec navíc řádně nevyužívá ani soudem stanovené termíny styku, např. aniž by mu v tom bránily nějaké závažné důvody, s dětmi strávil pouze malý počet dní o letních prázdninách a péči o děti pak nechal na svých rodičích. Dětem rovněž přislíbil pobyt u moře, který se nakonec neuskutečnil. Rovněž v dubnu 2018, jak matka sdělila, nevyužil ani soudem stanovené termíny. Návrh na střídavou péči otec podal v době, kdy probíhalo řízení o zvýšení výživného.

          3. S ohledem na zjištění stanoviska nezletilých dětí doznal soud prvního stupně, že střídavá péče není v jejich zájmu. Otec neprokázal žádnou závažnou změnu poměrů, která by měla vést ke změně rozhodnutí o péči. Na druhé straně však bylo prokázáno, že fakticky již nefunguje soudem stanovená úprava styku dle rozsudku ze dne 23. 10. 2012, č. j. 25 Nc 474/2012-40, kterou rodiče modifikovali. S ohledem na tuto změnu styku a zároveň i s ohledem na představu nezletilých dětí, kterou vyjádřily při pohovoru, soud prvního stupně zamítl návrh otce na změnu výchovy, tj. na svěření nezletilých do střídavé péče obou rodičů. Zároveň však byla změněna dosavadní úprava styku s nezletilými, stanovená rozsudkem ze dne 23. 10. 2012, v souladu s přáním dětí a se stávajícím skutkovým stavem.

          4. Ve smyslu § 23 z. ř. s. soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť se jedná o řízení nesporné.

          5. Otec podal včasné odvolání proti rozsudku o změně péče o nezletilé, přičemž namítal, že z vyjádření dětí nevyplývá jejich nesouhlas se změnou výchovy. Nikterak je neovlivňoval, jsou schopné opětovně vypovídat. Zdůrazňoval polohu i velikost svého bytu s tím, že je schopen zajistit v době realizace styku péči o děti. Opětovně zdůrazňoval, že děti mají kladný vztah k jeho přítelkyni. Zdůraznil, že jeho návrh na střídavou výchovu byl opakovaně zmiňován před OSPOD. Napadal přítele matky, znevažoval její chování, podporoval své vlastní. Uváděl, že s dětmi jezdí na výlety. Závěrem poukázal, že matka s nimi mluví vulgárně, což slyšela i jeho přítelkyně. Její chování a jejího přítele v dětech budí evidentní strach. Setrval na svém návrhu, aby byly děti svěřeny do střídavé péče rodičů.

          6. Matka se k odvolání vyjádřila s tím, že odvolání obsahující urážky vystihují osobnost otce, jeho agresivní a konfliktní způsob jednání a chování. Před ní se zmínily děti tak, že otec o střídavé péči stále hovoří a chce, aby se vyjádřily, že o ni stojí. Zdůraznila, že otec opustil děti, když synovi byl rok a půl a dceři tři a půl roku. Nevyužíval ani termíny, které měl rozsudkem stanoveny, a to ani v roce, kdy probíhalo řízení o jeho návrhu na stanovení střídavé péče. O letních prázdninách 2018 s dětmi nestrávil ani jeden týden vcelku. Samostatný pokoj otec zajistil až před posledním „soudním stáním“. Nadále se vyjadřovala k výtkám vůči svému příteli, jakož i ke skutečnosti, že ponechává děti bez dozoru. Dovozovala, že by střídavá péče nezohledňovala zájmy dětí, kdy navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

          2. Kolizní opatrovník se opětovně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně s ohledem na věcné a úplné dokazování, jakož i s přihlédnutím k názoru dětí.

          3. Odvolací soud přezkoumal napadená rozhodnutí soudu prvního stupně z podnětu podaných odvolání, včetně řízení, které jejich vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. .ř. a po doplnění dokazování (ust. § 213 o. s. ř.) dospěl k následujícím závěrům.

          4. Z potvrzení zaměstnavatele matky bylo odvolacím soudem zjištěno, že její průměrný čistý měsíční příjem za období od března do října 2018 činil 38 599 Kč.

          5. V daném případě soud prvního stupně provedl správně a úplně dokazování, na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav, který nedoznal změn ani po doplnění dokazování odvolacím soudem, posoudil správně i po právní stránce.

          6. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně zcela ztotožňuje a na odůvodnění napadených rozhodnutí v podrobnostech odkazuje. Soud prvního stupně konstatoval, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 10. 2012, č. j. 25 Nc 474/2012-40, byla schválena dohoda rodičů, na základě které byli oba nezletilí pro dobu před i po rozvodu manželství svěřeni do výchovy matky, otci bylo stanoveno výživné v částce 3 500 Kč měsíčně na nezletilou M. a 3 000 Kč měsíčně na nezletilého Ch. s účinností ode dne 1. 11. 2012. Zároveň byl tímto rozsudkem upraven pravidelný styk otce s nezletilými tak, že otec je oprávněn se s nimi stýkat každý týden v roce od středy od ukončení školního vyučování či programu v MŠ do čtvrtka s tím, že otec je povinen děti odvézt ve čtvrtek ráno na začátek školního vyučování případně programu v MŠ. Dále byl otec oprávněn se stýkat s oběma nezletilými v každém lichém týdnu od pátku od 16 hod. do neděle do 18 hod., když současně byly upraveny styky v období svátků a prázdnin, přičemž tato úprava měla přednost před úpravou běžnou během kalendářního roku. Rodiče nevedli společnou domácnost od listopadu 2010. Matka pracovala v mediální agentuře s čistým měsíčním příjmem 26 726 Kč, otec dosahoval jako ředitel kontaktního centra 45 000 Kč hrubého měsíčně. Zvýšené náklady představovaly výdaje na bydlení u matky mezi 15 000 až 16 000 Kč, u otce 8 000 Kč měsíčně. Děti navštěvovaly mateřskou školku, věnovaly se mimoškolním aktivitám, a to plavání a baletu. Jejich zdravotní stav byl v té době uspokojivý.

          7. V daném případě soud prvního stupně s odkazem na ust. § 923 o. z. správně dovodil, že došlo ke změně poměrů, na nichž bylo původní rozhodnutí založeno, a které opodstatňují závěr pro novou úpravu výživného pro nezletilou M. a Ch.. Děti v současné době navštěvují čtvrtou a šestou třídu základní školy (školní rok 2018/2019). Nelze než konstatovat, že odůvodněné potřeby nezletilých s nástupem povinné školní docházky vzrostly, rozšířily se i jejich mimoškolní aktivity, kdy M. dochází do tanečního kroužku, Ch. se plně věnuje fotbalu. Děti mají zvýšené výdaje související s jejich zdravotním stavem, když M. nosí rovnátka, brýle, případně kontaktní čočky, jinak mají běžné potřeby odpovídající jejich věku. Matce se její průměrný měsíční čistý příjem zvýšil na 38 599 Kč, žádnou další vyživovací povinnost nemá. Stejně je tak tomu u otce, avšak jeho náklady spojené s bydlením v pronajatém bytě se zvýšily na částku 14 000 Kč měsíčně, má zdravotní problémy s křečovými žilami a koleny. Dosahuje čistého měsíčního příjmu 25 690 Kč, přičemž vynakládá na pravidelné platby kromě bydlení a výživného částky na probíhající exekuční řízení. Jediným jeho benefitem je firemní automobil, který může využívat i k soukromým účelům s tím, že si musí hradit pohonné hmoty. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně v daném případě uzavřel, že došlo ke změně poměrů na straně všech zúčastněných. Od poslední úpravy v roce 2012 děti zahájily povinnou školní docházku, kdy nástupem do školy se jejich potřeby jednoznačně zvýšily. Matce, která již nevyvažuje vyživovací povinnost osobní péčí o nezletilé, se zvýšil značně příjem, kdy dosahuje výdělku přibližně 38 000 Kč měsíčně čistého. Naproti tomu příjmy otce od poslední úpravy doznaly změny k horšímu, avšak nelze dovozovat, že by snížené výdělky byly zapříčiněny jeho zaviněním. Čistého měsíčního příjmu v rámci trvalého pracovního poměru dosahuje 15 000 Kč, přivydělává si na základě dohody o provedení práce. Soud prvního stupně v této souvislosti přihlédl podpůrně k přehledům Českého statistického úřadu, ze kterých vyplynulo, že pro rok 2016 pro region Praha činil v profesi obchodního zástupce, nákupčího, zprostředkovatele služeb hrubý měsíční příjem cca 33 000 Kč. Otec sám pak nezpochybňoval čistý měsíční příjem 25 690 Kč. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací matky, že bylo na otci, aby si s ohledem na vyživovací povinnost k dětem zajistil lukrativnější zaměstnání. Otec, středoškolsky vzdělaný (gymnázium), je trvale v zaměstnaneckém poměru od léta roku 2017, přivydělává si brigádně. Jeho finanční situace, resp. jeho celkové poměry doznaly změn k horšímu, avšak nikoliv jeho zaviněním. Je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že v době realizovaného styku s nezletilými jim hradí momentální potřeby, přispívá dle svých možností i nad rámec stanoveného výživného (mimoškolní aktivity), nezanedbává jejich narozeniny, Vánoce apod. Za dané situace je nadevší pochybnost, že odůvodněné potřeby nezletilých se s nástupem do školy a především postupem do dalšího ročníku základní školy, tj. od 1. 9. 2017 (školní rok, ve kterém matka uplatnila svůj návrh na zvýšení výživného) zvýšily, matčiny poměry se zlepšily, avšak poměry otce bez jakéhokoliv zavinění více než stagnují. Odvolací soud tak shledal zvýšení o 800 Kč měsíčně na každé z dětí od zmíněného data za přiměřené, resp. odpovídající, neboť jakékoliv další navýšení by nekorespondovalo zákonným hlediskům (§ 909, § 913 odst. 1, 2 občanského zákoníku). 1.

          2. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 29. 5. 2018, č. j. 16P 189/2012-109, ve výroku I. o zvýšení výživného v souladu s ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

          3. Výrok o dlužném výživném byl ve smyslu ust. § 220 o. s. ř. změněn tak, že nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2017 do 31. 3. 2019 činí na každé z dětí 15 200 Kč (celkem 30 400 Kč), kdy otec je povinen jej zaplatit v měsíčních splátkách k rukám matky po 2 000 Kč (po 1 000 Kč na každé dítě), splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Výrok o dlužném výživném doznal změny pouze s ohledem na prosté plynutí času, kdy se po vyhlášení napadeného rozhodnutí staly splatnými další splátky výživného. Uvedená částka 30 400 Kč je tak představována 19 měsíci po 800 Kč (15 200 Kč) na každé z dětí, když rodiče nesporovali, že otec na dlužném výživném za rozhodnou dobu ničeho neuhradil. Způsob úhrady dlužného výživného spolu s běžným výživným v částce 2 000 Kč (1 000 Kč na každé z dětí) měsíčně je se zřetelem k výši dluhu, jakož i s přihlédnutím k finanční situaci otce přiměřený, kdy současně zajišťuje dostatečnou včasnost uhrazení dlužného výživného.

          4. V průběhu řízení o návrhu matky na zvýšení výživného byl otcem podán návrh na změnu péče o nezletilé, kdy navrhoval, aby děti byly svěřeny do střídavé péče rodičů a žádnému z nich nebyla stanovena vyživovací povinnost. I v tomto případě soud prvního stupně nepochybil, pokud postupoval s odkazem na příslušná zákonná ustanovení tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmům nezletilé M. a Ch. za situace, kdy předpoklady pro rozhodnutí o výchově byly postaveny najisto. Je třeba zdůraznit, že rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilého dítěte jsou rozhodnutími, která lze změnit (§ 909 občanského zákoníku). Je však třeba, aby se jednalo o změnu podstatnou, resp. o změnu poměrů takového druhu, že bude nezbytné znovu rozhodnout o tom, komu má být dítě svěřeno do péče. Vzhledem k tomu, že jedním ze zásadních hledisek je stabilita výchovného prostředí, musí jít o takovou okolnost, která svým významem nebo kvalitou nad stabilitou převáží. Není pak rozhodné, zda ke změně dojde na straně dítěte, rodičů anebo spočívá v jiné objektivní okolnosti. Jak bylo již shora uvedeno, naposledy bylo rozhodováno v tomto směru rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 10. 2012, č. j. 25Nc 474/2012-40, kdy na základě schválené dohody rodičů soudem byli nezletilí svěřeni pro dobu před i po rozvodu manželství do péče matky. Od poslední úpravy však nedošlo k žádným okolnostem, které by předpoklady pro změnu výchovného prostředí nezletilých na péči střídavou opodstatňovaly. Odvolací soud si je vědom ustálené judikatury, která střídavou péči rodičů preferuje, avšak jak bylo shora uvedeno, je třeba především respektovat stabilitu výchovného prostředí dětí a jejich zájem. Nezletilá M. a Ch. navíc výslovně formulovali svůj názor, že si střídavou péči nepřejí, protože jim vyhovuje stávající stav. Z projevů nezletilých je patrné, že otce nikterak nevylučují ze svého života, mají k němu pozitivní vztah, přesto se však v domácnosti matky cítí spokojeně a nikterak zásadní změny výchovného prostředí nevyhledávají ani nepreferují. Je třeba zdůraznit, že do podání návrhu matky na zvýšení výživného otec nikterak zázemí dětí u matky nezpochybňoval, nenamítal žádné její závadové jednání či chování. I odvolací soud shledává argumentaci otce účelovou a do jisté míry emotivní, kdy ve snaze ovlivnit děti, tuto problematiku s nimi před nařízenými jednáními soudu řešil. Z jeho postoje je patrné, že důvodem jeho návrhu střídavé péče nebyl pouze jednoznačný zájem nezletilých, ale i potencionální řešení vyživovací povinnosti, neboť jeho finanční situace není příznivá. Skutečnost, že dětem zařídil pokoj proto, aby měly dostačující prostor pro své veškeré aktivity, je jistě pozitivním přístupem, avšak nelze odhlédnout od skutečnosti, že k uvedenému přistoupil až v důsledku probíhajícího řízení. Otec se na výchově dětí sice podílí, přesto je třeba přihlédnout k nezpochybnitelné skutečnosti, že prázdninové pobyty s nimi netráví, nevyužívá ani stanovených termínů styku. Za situace, kdy děti byly schopny vyjádřit svobodně své pocity a názory, nejevila se změna výchovných poměrů ve prospěch střídavé péče jako opodstatněná. Dosavadní režim je jednoznačně fungující, dětem poskytuje potřebnou stabilitu a oporu a jakékoliv změny by v jejich věku nebyly v jejich zájmu. Lze tak uzavřít, že v daném případě nenastala zásadní změna poměrů, která by tvořila podklad pro změnu předchozího rozhodnutí soudu o péči nezletilých. Odvolací soud pouze závěrem apeluje na rodiče, aby své vyhrocené vztahy, jakož i komunikaci korigovali natolik, aby doposud klidné výchovné prostředí nezletilých zajišťovalo i nadále prostor pro jejich zdárný vývoj.

          2. Odvolací soud tak s ohledem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. 8. 2018, č. j. 16P 189/2012-133, ve výroku I. o změnu péče v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Výrok II. o styku otce s nezletilými, kdy bylo reflektováno na dílčí změny modifikované samotnými rodiči v době od poslední úpravy tak, aby korespondovaly s faktickým stavem, odvolací soud ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. taktéž potvrdil vyjma úpravy běžného sudého týdne, kdy došlo zjevným nedopatřením k záměně označení dnů ze středy na čtvrtek namísto čtvrtka na pátek (ust. § 220 o. s. ř.).

          3. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně správně posoudil svoji mezinárodní příslušnost (Nařízení ES č. 2201/2003).

          4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ust. § 23 z. ř. s. v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř., když nebyly shledány žádné důvody pro to, aby náklady řízení byly přiznány některému z účastníků.

          Poučení:


          Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

          Praha 10. dubna 2019

          JUDr. Jiří Cidlina v. r.

          předseda senátu