Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:19Co 93/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:19.CO.93.2019.1
Datum rozhodnutí:29.05.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Promlčení
Splatnost pohledávky
Dotčené předpisy:předpisu č. 177/1996Sb.
§ 11 předpisu č. 97/1963Sb.
§ 96 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
§ 132 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
§ 142 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
§ 196 předpisu č. 513/1991Sb. OBZ
§ 212 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
§ 214 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
§ 237 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie b


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Ištvánkové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Alice Žáčkové ve věci

žalobkyně: UniCredit Bank Austria AG
sídlem Schottenstrasse 6-8, Wien, Rakousko

      zastoupená advokátem JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D.
      sídlem Anglická 20, Praha 2
proti
žalované: Kaltwalzwerk Králův Dvůr s.r.o. v likvidaci, IČO: 485 92 030
sídlem Obrovského 402/11, Praha 4 Chodov
zastoupená advokátkou Mgr. Helenou Peychlovou
sídlem Na Příkopě 1047/17, Praha 1


o 2 461 015 EUR s příslušenstvím
k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. ledna 2019,
č. j. 20 C 42/2012-488,


takto:
    I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
      II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 169.158 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. Jana Brodce LL.M., Ph.D.
                        Odůvodnění:
    1. Soud I. stupně uvedeným rozsudkem zavázal žalovanou k zaplacení částky 2, 452.092,33 EUR s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. žalobkyni. Současně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2,628.224,40 Kč (výrok II.).

    2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2,461.015 EUR s přísl. na základě tvrzení, že 12.5.2005 uzavřela se společností Rohstoff und Stahlwarenvertriebsges.m.b.H. (dále jen dlužník) podle rakouského práva smlouvu o úvěrovém rámci ve výši 2,800.000 EUR. Dlužník úvěr nesplatil. Žalovaná vydala ve prospěch dlužníka prohlášení o závazku, v němž se zavázala po splnění dané podmínky zaplatit za dlužníka dluh, který k datu 23.3.2005 činil 2,461.015,21 EUR. Žalovaná na úhradu dluhu dlužníka nic nezaplatila. Žalobkyně přihlásila svoji pohledávku do likvidace, ale likvidátor ji neuznal.

    3. Žalovaná požadovala žalobu zamítnout. Uvedla, že nárok je třeba posoudit dle českého hmotného práva s odkazem na § 14 zákona č. 97/1963 Sb. ve znění do 31.12.2013 – zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen ZMPS), když prohlášení o závazku je jednostranným právním úkonem. Namítla, že žalobkyně není věcně aktivně legitimována v tomto sporu. Prohlášení o závazku je neplatné s tím, že neobsahuje podstatné náležitosti. Není určité a jednoznačné a nebylo provedeno tím, kdo byl k němu oprávněn. Odkázala na § 196a obch.zák. a absenci souhlasu valné hromady k takovému úkonu. Kromě toho poukázala na to, že nedošlo k písemnému přijetí závazku přistupitele věřitelem a nebyla splněna odkládací podmínka obsažená v prohlášení. Argumentoval neexistencí ručitelského závazku pro nesplnění odkládací podmínky obsažené v prohlášení. Vznesla námitku promlčení.

    4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně v roce 1995 poskytla úvěrový rámec na účtu č. xxx společnosti Rohstoff-und Stahlwarenvertriebsges. m.b.H. (dlužník), přičemž k prodlužování doby splatnosti úvěru docházelo pravidelně po čtvrtletích až do roku 2005. Za dlužníka jednal Ing. Georg H., který byl současně jednatelem žalované, od roku 2002 je dlužník jediným společníkem žalované. Ing. Georg H. za žalovanou listinou ze dne 23. 3. 2005 přistoupil jako spoludlužník k závazku dlužníka, spočívajícího ve vyrovnání úvěrového rámce vedeného žalobkyní ve výši 2 461 015,21 EUR k tomuto dni. Za žalovanou se zavázal přednostně, v případě uzavření smlouvy o převodu akcií společnosti KWW a.s. se společností Bilstein Beteiligung, vyrovnat dluh u žalobkyně spočívající v zůstatcích váznoucích na účtech dlužníka vedených u žalobkyně, a to z kupní ceny splatné ihned. Žalovaný smlouvu o prodeji akcií KWW a.s. uzavřel dne 26. 7. 2005 za cenu ve výši 180 000 000 Kč, splatnou do 14 dní od podpisu smlouvy.

    5. Soud věc právně posoudil podle ust. § 11 zák.č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním dovodil, že za situace, kdy původní vztah mezi žalobkyní a dlužníkem (dvěma rakouskými společnostmi) se řídil rakouským právním řádem, i vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutno posuzovat podle rakouského práva, neboť se jedná o vztah, kterým došlo ke změně původního vztahu mezi žalobkyní a dlužníkem. Dle ust. § 1347 zák.č. 946/1811 Spolkové sbírky zákonů, všeobecný občanský zákoník ( ABGB) dospěl k závěru, že prohlášení žalované ze dne 23.3.2005 je přistoupením k závazku, tedy, že žalovaná tímto prohlášením přistoupila jako spoludlužník k závazku dlužníka, že se nejedná o ručitelské prohlášení ve smysli § 1346 ABGB, neboť náležitosti ručitelského prohlášení nesplňuje. V prohlášení především není projevena vůle ručitele uhradit dluh dlužníka pro případ, že by dlužník dluh sám neuhradil. Prohlášení ze dne 23.3.2005 obsahuje jen závazek žalované uhradit dluh, pokud bude ukončen prodej akcií – uzavřena kupní smlouva - bez ohledu na to, zda dlužník bude či nebude schopen dluh u žalobkyně uhradit. Úrokové sazby v dané věci posoudil dle § 1333 odst. 1, § 1000 odst. 1 ABGB a § 352 zák.č. 219/1897 Spolkové sbírky zákonů, podnikatelský zákoník. Dovodil, že je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně, když v odůvodnění svého rozsudku podrobně na základě předložených dokladů popsal genezi právního nástupnictví a změn názvu žalující banky. Vzal za prokázané, že žalobkyně v roce 1995 poskytla dlužníku úvěr, k prodlužování úvěrového vztahu docházelo pravidelně po čtvrtletích až do roku 2005. Za dlužníka jednal G. H., který byl současně jednatelem žalované, od roku 2002 je dlužník jediným společníkem žalovaného, G.H. za žalovanou podepsal přistoupení k dluhu dlužníka. Nepřihlížel k námitkám žalované ohledně neplatnosti listin předkládaných žalobkyní, měl je za účelové. Námitku, že žalovaná nebyla vedena jako ručitel považoval za irelevantní, když prohlášení ze dne 23.3.2005 není ručitelským prohlášením, ale přistoupením k závazku. Za účelovou považoval rovněž námitku, že žalovaná nebyla informována o stavu pohledávek žalobkyně za dlužníkem, neboť bylo prokázáno, že dlužník byl jediným společníkem žalované a za dlužníka i žalovanou jednal stejný jednatel G. H. Není proto uvěřitelné, že by obě společnosti navzájem nevěděly o finanční situaci, konkrétně o dluhu dlužníka a přistoupení k dluhu ze strany žalované. Mezi žalovanou a dlužníkem existoval vztah ekonomické a hospodářské provázanosti. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť její procesní neúspěch v řízení spočívající v částečném zpětvzetí žaloby představuje necelé 1 % z žalované částky. Rozsah a výši nákladů řízení v odůvodnění rozsudku specifikoval.

    6. Soud I.stupně již jednou v této věci rozhodl rozsudkem ze dne 11.8.2015 č.j. 20 C 42/2012-331. Tímto rozsudkem jednak částečně zastavil řízení ohledně částky 8.922,67 EUR na jistině a ohledně částky 105.055,32 EUR na příslušenství, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby dle § 96 odst. 2 o.s.ř. V dalším, tj. ohledně částky 2,452.092,23 EUR žalobě plně vyhověl se shora uvedenou argumentací.

    7. K odvolání žalované byl původní rozsudek soudu I.stupně ve vyhovujícím výroku a výroku o nákladech řízení zrušen a věc vrácena soudu I.stupně k dalšímu řízení. Jediným důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že se nezabýval námitkou promlčení, kterou žalovaná vznesla v průběhu řízení. Veškeré další závěry soudu I.stupně odvolací soud shledal správnými a ve svém zrušovacím usnesení současně vyvracel námitky žalované.

    8. Dovolání žalované proti zrušovacímu usnesení odvolacího soudu bylo NS ČR jeho usnesením ze dne 28.8.2018, č.j. 32 Cdo 5134/2016-458 odmítnuto s tím, že dovolatelce v dané věci nebyla napadeným rozhodnutím z procesního hlediska způsobena újma na jejích právech, navíc její dovolací argumentace nepřípustně napadá pouze odůvodnění rozhodnutí.

    9. Soud I.stupně poté v řízení pokračoval opatřil si překlad příslušné části ABGB týkající se promlčení - §1451 a násl., který provedl k důkazu. Uzavřel, že pro daný závazek platí obecná 30letá promlčecí lhůta dle § 1478, neboť se na daný vztah nevztahuje žádná z výjimek upravených v § 1481-1492 ABGB.

    10. Žalovaná se v prohlášení ze dne 23. 3. 2005, které soud posoudil jako přistoupení k závazku, zavázala, v případě kladného uzavření smlouvy, přednostně vyrovnat zůstatky, které váznou na účtech dlužníka vedených u žalobkyně (stav k 23. 3. 2005 2 461 015,21 EUR, s výjimkou úroků a výloh), a to z kupní ceny, která je ihned splatná. Kupní smlouva byla uzavřena dne 26. 7. 2005, k tomuto datu se stal závazek žalovaného z přistoupení dluhu splatným. Dovodil, že v prodlení se žalovaná ocitla od 27. 7. 2005, v tomto okamžiku také mohla žalobkyně uplatnit tuto pohledávku u soudu. Ani kdyby se dluh stal splatným ke dni 9. 8. 2005 (splatnost kupní ceny z kupní smlouvy na akcie), nebo dokonce později, až na výzvu žalobkyně dlužníku k plnění, tj. ke dni 14. 9. 2005, nebo sjednáním dohody o správě majetku ke dni 23. 1. 2006, v níž je zřejmá vědomost žalované o závazku k zaplacení žalované částky z titulu přistoupení k dluhu, neuplynula by zcela jistě promlčecí lhůta, která činí dle § 1478 ABGB 30 let.

    11. Za této situace žalobě vyhověl a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobkyni dle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že u jednotlivých úkonů právní služby vždy přepočetl meritum věci s přihlédnutím ke změnám kurzu devizového trhu.

    12. Proti rozsudku podala znovu odvolání žalovaná. Opakovaně se dovolávala procesních pochybení soudu I.stupně, když nebylo rozhodnuto o změně žaloby. Rozhodnutí považuje za překvapivé a nesprávné. Argumentovala stejně jako v dosavadním průběhu řízení. Zdůraznila, že žalobkyně v žalobě hovoří o ručitelském závazku. Prohlášení k závazku nebylo žalovanou akceptované, je absolutně neplatné pro absenci souhlasu valné hromady žalované s odkazem na § 196a obch.zák.. Dále namítala nedostatek věcné aktivní legitimace žalobkyně, nesplnění specifikované odkládací podmínky obsažené v prohlášení, nedostatečné vymezení závazku původního dlužníka, absence projevu vůle přistupitele, nepravdivost a nepravost předložené korespondence G. H. Dále soudu vytkla, že neprovedl důkaz odborným vyjádřením rakouského advokáta Dr. Ihora Andrije Maritzaka, případně znaleckým posudkem znalce rakouského práva. Namítla, že nebyla poučena o tom, že věc bude posuzována dle rakouského práva a dále jako přistoupení k závazku místo ručení. Zdůraznila v tomto směru, že ze žaloby vyplývá, že nárok žalobkyně byl uplatněn z titulu ručení. Dále Poukázala na to, že se soud nezabýval odkládací podmínkou z prohlášení, která byla vázána na to, zda žalovaná obdržela za zmiňovaných 60 % akcií částku 3,660.000 EUR splatných okamžitě. Žalovaná namítla, že pokud pohledávka žalobkyně existovala, což žalovaná popírá, byla by promlčena jak dle českého, tak dle rakouského práva. Ve vztahu k ABGB by se jednalo o promlčecí lhůtu tříletou dle § 1486 odst. 1 ABGB. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

    13. Žalobkyně ve svém vyjádření navrhla rozsudek jako věcně správný potvrdit. I ona argumentovala stejně jako v dosavadním průběhu řízení. Uvedla, že věc je třeba jednoznačně posoudit dle rakouského práva s odkazem na § 11 ZMPS (nikoliv dle § 14 ZMPS). Je třeba vyjít z toho, že dle rakouského práva je třeba posoudit nejen hlavní závazek – úvěrovou smlouvu, ale i zajišťovací institut k ní, jež má povahu akcesoria – prohlášení závazku v podobě přistoupení k dluhu. Soud I.stupně naprosto dostatečně zjistil obsah rakouského práva. Znalecký posudek znalce rakouského práva v dané věci není v českém právním řádu možný. Pokud jde o námitku nedostatku jednatelského oprávnění Ing. H. ve vztahu k prohlášení, to bylo doloženo výpisem z veřejných rejstříků. Pravost podpisu jmenovaného na listině je doložena jeho vlastním prohlášením. Odkládací podmínka v prohlášení se vztahovala k uzavření smlouvy o prodeji akcií, ta se uskutečnila 26.7.2005. Pokud jde o přistoupení k závazku, ani rakouský ani český zákon nevyžaduje písemnou formu akceptace přistoupení k závazku. Prohlášení je dostatečné určité a jednoznačné a splňuje veškeré požadavky na ně kladené. Pokud jde o změnu právní kvalifikace, upozornila na poučení soudu na jednání dne 2.6.2015 a 11.8.2015. Ohledně absence souhlasu valné hromady dle § 196a obch.zák. vysvětluje, že ke dni učinění prohlášení byli žalovaná i dlužník osobami 100 % vertikálně propojenými, neboť žalovaná byla osobou ovládanou dlužníkem. Dlužník byl jediným společníkem a měli totožný statutární orgán. Za této situace absence souhlasu valné hromady, nemůže zapříčinit absolutní neplatnost prohlášení. K věcné aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že tu doložila úředními potvrzeními ze dne 29.1.2015 a č.j. 101 JV 863/15h, ale i výpisem z obchodního rejstříku. Promlčení bylo dle jejího názoru soudem posouzeno zcela správně, když v daném případě platí obecná 30 letá lhůta dle § 1478 ABGB. Závěrem zopakovala, že obsah cizího práva není předmětem dokazování, proto není namístě vypracování znaleckého posudku znalce rakouského práva.

    14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř., postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a dospěl poté k závěru, že odvolání není opodstatněné, přičemž neshledal potřebu dalšího doplnění dokazování.

    15. Soud I. stupně zjistil spolehlivě a úplně skutkový stav věci. Důkazy hodnotil postupem podle § 132 o.s.ř. a vyvodil z nich správný právní závěr, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Soud I.stupně zpracoval odůvodnění svého rozsudku velmi pečlivě a podrobně. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na věcné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku.

    16. Odvolací námitky žalované odvolací soud neshledal opodstatněnými. Původní úvěrová smlouva byla uzavřena dle rakouského práva, podle § 11 ZMPS právní řád určený podle § 9 nebo § 10 (zde právní řád rakouský) platí také o změnách, zajištění a následcích porušení závazků tam uvedených, pokud z úmyslu účastníků nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného. Závazek žalované zaplatit dluh dlužníka nutno chápat jako změnu v osobách dlužníků, resp. zajištění závazku závazkem další osoby, tudíž i na prohlášení žalované ze dne 23.3.2005 je nutno aplikovat rakouský právní řád. Ustanovení § 14 ZMPS, dle něhož právní poměry vzniklé z jednostranných právních úkonů se řídí právním řádem státu, v němž má dlužník bydliště (sídlo), se v tomto případě nepoužije, neboť se nejedná o osamocený jednostranný právní úkon, kterým by byly od počátku založeny právní poměry účastníků, ale o právní úkon, kterým bylo navázáno na, již dle rakouského právního řádu, existující právní vztah.

    17. Soud I. stupně správně dovodil, že prohlášení ze dne 23.3.2005 je dostatečně určité a srozumitelné, že se dle § 1347 ABGB. Jedná se o přistoupení k závazku a nikoliv o ručitelské prohlášení ve smyslu § 1346 ABGB, neboť v prohlášení chybí podmínka, že žalovaná uspokojí věřitele, v případě, že závazek nesplní dlužník. Prohlášení ze dne 23.3.2005 není neplatné dle § 196a obch. zák. pro absenci předchozího souhlasu valné hromady žalovaného, neboť jediným společníkem žalované byl a od roku 2002 stále je dlužník, přičemž za žalovanou i za dlužníka jednala tatáž osoba, tedy nelze dovozovat neplatnost prohlášení žalované ze dne 23.3.2005 jen z toho důvodu, že společník neudělil souhlas s prohlášením formou usnesení valné hromady ( viz rozhodnutí NS ČR sp.zn. 29 Cdo 1780/2008 a sp.zn. 21 Cdo 2839/2009).

    18. Žalovaná nedůvodně zpochybňovala pravost listin předkládaných žalobcem, když rozhodné listiny byly předkládány v originále, případně v ověřené kopii, za žalobkyni jednali její pověření pracovníci a za žalovanou jednal a prohlášení ze dne 23.3.2005 vlastnoručně podepsal G. H., což sám potvrdil. Konečně i žalovaná tuto skutečnost učinila nespornou v podání ze dne 29.1.2014 (č.l. 155). Žalobkyně závazek žalované akceptovala, což vyplývá již ze skutečnosti, že svoji pohledávku přihlásila do likvidace žalované a jejího zaplacení se domáhá soudní cestou. Je nerozhodné, že žalobkyně po právní stránce závazek žalované posuzovala jako závazek ručitelský. Nutno souhlasit se žalobkyní, že pro soud není závazné, jak uplatněný nárok účastník posuzuje po právní stránce. Proto v souzené věci nebyl žádný důvod ke změně žaloby, neboť základní skutkové tvrzení, že žalovaná je dle prohlášení ze dne 23.3.2005 povinna žalobkyni zaplatit žalovanou částku, nedoznalo žádné změny. Žalobkyně, poté co byla soudem I. stupně poučena o jeho náhledu na právní posouzení věci, tento právní názor soudu I. stupně přijala.

    19. Není důvodná námitka, že se soud I. stupně dopustil nesprávného postupu ve věci a jeho rozhodnutí je překvapivé. Soud I. stupně při ústním jednání dne 2.6.2015, jehož se účastnili právní zástupci obou účastníků, tyto seznámil s tím, jak bude věc právně posuzovat, že prohlášení ze dne 23.3.2005 bude posuzovat dle § 1347 ABGB, nikoli jako ručitelské prohlášení dle § 1346 ABGB. Účastnicím poskytl lhůtu k vyjádření a k předložení důkazních návrhů. Poučení dle § 118a o.s.ř. tak zcela dostál. Argumentace žalované, že prohlášení ze dne 23.3.2005 obsahuje odkládací podmínky týkající se vyplacení kupní ceny za prodej akcií, je lichá. Prohlášení ze dne 23.3.2005 obsahuje jen jedinou podmínku, a to je uzavření smlouvy o prodeji akcií. Není sporu o tom, že tato smlouva byla dne 26.7.2005 uzavřena.

    20. Další námitky žalované, že se nezavázala zaplatit dluh dlužníka přímo žalobkyni, ale vyrovnat zůstatky na účtech dlužníka, vedených u žalobkyně, že z prohlášení není patrný závazek dlužníka nebo, že nebylo správně zjištěno cizí právo, jsou rovněž nedůvodné. Soud I. stupně si informace o cizím právu dostatečně zjistil, v prohlášení byla přímo uvedena dlužná částka k datu jeho podpisu, nikdo jiný než žalobkyně se zaplacení plnění, k němuž se žalovaná zavázala, domáhat nemůže.

    21. Lze uzavřít, že odvolací soud sdílí názor soudu I. stupně, že je dána aktivní i pasivní legitimace účastníků, že se žalovaná určitě, srozumitelně a v souladu s rakouským právem, prohlášením ze dne 23.3.2005 zavázala uhradit dluh dlužníka ve výši 2,461.015,21 EUR, tedy, že žalovaná k dluhu přistoupila dle § 1347 ABGB jako spoludlužník. Prohlášení o přistoupení k závazku není neplatné dle ust. § 196a obch. zák., není neplatné pro neurčitost, nesrozumitelnost či pro rozpor se zákonem. Jediná podmínka v prohlášení obsažená byla splněna, není pochyb o pravdivosti a pravosti prohlášení, vlastnoručně podepsaného jednatelem žalované. V této věci je zcela zřejmá personální i ekonomická provázanost žalované a původního dlužníka, když jak za dlužníka tak i za žalovanou ve věci úvěru a jeho zaplacení s žalobkyní jednala tatáž osoba (G. Hantak). Za této situace jsou námitky žalované, že nebyla o dluhu informována, že o dluhu resp. jeho výši nevěděla, že neví, kdo prohlášení sepsal, že neví s kým jednala a že nárok je promlčen, zjevně účelové.

    22. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.

    23. Výrok o nákladech odvolacího řízení byl učiněn podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalobkyně byla procesně úspěšní i v tomto stadiu řízení a náleží jí proto náklady právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby podle vyhl.č. 177/1996 Sb. (účast u odvolacího jednání dne 29.5.2019, vyjádření k odvolání ze dne 14.3.2019). S přihlédnutím ke kurzu koruny a EUR k datu úkonů tak vychází jeden úkon na 69.460 Kč a druhý 69.740 Kč (kurzy 25,625 Kč/EUR a 25,835 Kč/EUR), k tomu 2 režijní paušály po 300 Kč, DPH ve výši 29.358 Kč, tj. celkem 169.158 Kč

      Poučení:

      Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za podmínek § 237 o.s.ř. V takovém případě se podává do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.


      Praha 29. května 2019


      JUDr. Eva Ištvánková v.r.
      předsedkyně senátu