Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:7C 14/2016     
Právní věta:Náhrada za duševní útrapy slouží k jednorázovému odškodnění duševního strádání otce zemřelého poškozeného, plynoucího z rodinného vztahu s úzkou vazbou a s intenzivními citovými pouty. Z tohoto titulu však nemohou být nahrazovány případné nároky pozůstalého majetkové povahy, například na poskytování výživy nebo financování provozu domácnosti. Metodika Nejvyššího soudu dopadá výhradně na případy stanovení náhrad za bolesti a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z., a nikoli na jednorázové odškodnění z důvodu usmrcení osoby blízké.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2016:7.C.14.2016.1
Datum rozhodnutí:14.06.2016
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Náhrada škody
Nemajetková újma (o. z.)
Ochrana osobnosti
Dotčené předpisy:§ 367 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb.
§ 367 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb.
§ 375 odst. 1 písm. d) předpisu č. 262/2006Sb.
§ 378 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb.
§ 2894 odst. 2 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 2959 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
Kategorie rozhodnutí:D


Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr.L.P. a přísedících R.V. a M.B. ve věci žalobce J.Z. , nar. xxx1937, bytem Pardubice –xxxx, zastoupeného Mgr. Stanislavem Zborníkem, advokátem se sídlem Pardubice, xxx, proti žalované xxxx spol. s r. o., IČ: xxx se sídlem Pardubice, xxxxx, zastoupené Mgr. Tomášem Kocourkem, advokátem se sídlem Pardubice, xxxx, o zaplacení 1.260.000,- Kč s příslušenstvím, o náhradu nákladů na výživu pozůstalého a o ochranu osobnosti, takto:

I. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované náhrady nákladů na výživu pozůstalého ve výši průměrného měsíčního příjmu zemřelého JZ, nar. xxx, do doby, než by tento dosáhl věku 65 let, s účinností od právní moci rozsudku, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Žaloba se, co do částky 1.160.000,- Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění

Žalobce se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 6. 1. 2016 domáhal po žalované zaplacení částky 1.260.000,- Kč z titulu jednorázového odškodnění pozůstalého za úmrtí syna a dále náhrady nákladů na výživu pozůstalého v částce průměrného měsíčního příjmu zemřelého J. Z., nar. 2. 8. 1962, a to do doby, než by dosáhl věku 65 let, s účinností od právní moci rozsudku. Tvrdil, že jeho syn byl od 22. 9. 2014 zaměstnancem žalované obchodní společnosti podle pracovní smlouvy na pracovní pozici dělníka. Dne 14. 11. 2014 pracoval syn žalobce pro žalovanou na stavbě za autobazarem AAA v xxxxxv Pardubicích. V průběhu stavebních prací však kolem 14:15 hod. tohoto dne došlo k pádu syna žalobce, neboť se pod ním prolomil dřevěný nosník, na kterém se nacházely podlážky, po kterých se pohyboval on i jiní zaměstnanci. Syn žalobce se po prolomení nosníku zřítil z výšky 6,5 m, dopadl na betonovou podlahu, a tím utrpěl zranění neslučitelná se životem. Vzhledem k tomu, že došlo ke smrtelnému úrazu syna žalobce jako zaměstnance žalované v rámci plnění pracovních povinností, šlo o pracovní úraz ve smyslu § 366 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v rozhodném znění ke dni 30. 9. 2015 (dále též jen „zákoník práce“).

Smrtelný pracovní úraz syna žalobce byl šetřen Policií ČR, která věc odložila s odůvodněním, že nebylo dáno podezření ze spáchání trestného činu, a Oblastním inspektorátem práce pro Královéhradecký a Pardubický kraj, který usuzoval na pochybení zaměstnavatele. Odpovědnost žalované jako zaměstnavatele je podle názoru žalobce dána v plném rozsahu, neboť není naplněn žádný liberační důvod ve smyslu § 367 zákoníku práce.

Žalobce uvedl, že v posuzované věci je nutno aplikovat § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), podle kterého v případě usmrcení odčiní škůdce duševní útrapy rodiči zemřelého, a to peněžitou náhradou vyvažující plně utrpení pozůstalého. Nárok na náhradu nemajetkové újmy žalobce zakládal na tom, že zemřelý zaměstnanec žalované mu byl jediným synem, a proto jeho smrt žalobce velmi zasáhla. Po úmrtí syna zůstal prakticky sám, neboť manželka mu před časem rovněž zemřela. Žalobce má bratra, avšak ten bydlí s rodinou v Kladně a za žalobcem je schopen dojet pouze občas. Žalobce dále tvrdil, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a důchodový věk byl odkázán na pomoc zemřelého syna v domácnosti i v rámci zabezpečení osobních potřeb, neboť má potíže s chůzí, hrozí mu pády, v minulosti dostal mozkovou příhodu, podstoupil operaci komplikované zlomeniny pravého hlezenního kloubu, trpí kolísavou hypertenzí a poruchou metabolismu tuků. Zemřelý syn tak žalobci poskytoval jak společnost, tak pomoc v každodenních úkonech od osobní hygieny až po dopravu k lékařům. Z uvedených důvodů požadoval žalobce po žalované na jednorázovém odškodnění celkem částku 1.500.000,- Kč.

Částka 240.000,- Kč, která byla žalobci vyplacena na jednorázovém odškodnění podle § 378 odst. 1 zákoníku práce pojišťovnou žalované, byla vzhledem k okolnostem případu nedostatečná, neboť nezohlednila všechny skutečnosti, které založily nárok žalobce na podstatně vyšší odškodnění. Pokud podle ostatních oborů práva mají pozůstalí v případě úmrtí osoby blízké nárok na vyšší odškodné, než na které je dán nárok podle zákoníku práce, není aplikace tohoto právního předpisu spravedlivá. Tato právní úprava v zákoníku práce byla s účinností ode dne 1. 10. 2015 zrušena a nahrazena novou právní úpravou. Žalobce poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 444/11, podle kterého odchylný výklad institutu náhrady škody v právu občanském a pracovním postrádá opodstatnění. Protože bylo žalobci na jednorázovém odškodnění za úmrtí syna zaplaceno 240.000,- Kč, domáhal se v tomto řízení po žalované z uvedeného titulu pouze částky 1.260.000,- Kč.

Žalovaná nesporovala, že ke dni 14. 11. 2014 se zemřelý syn žalobce u ní nacházel v pracovním poměru, že dne 14. 11. 2014 došlo na stavbě bytového domu v P – T ke smrtelnému pracovnímu úrazu tohoto zaměstnance a ke zranění dalšího zaměstnance F.Š. a že ze strany žalované jako zaměstnavatele došlo k porušení povinnosti stanovené ve smyslu požadavku na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, v níž je dáno nebezpečí pádu z výšky. Žalovaná se nezřekla odpovědnosti jako zaměstnavatele podle zákoníku práce z titulu smrtelného pracovního úrazu zemřelého zaměstnance, syna žalobce. Tvrdila, že pojišťovna plnila na nároky žalobce částky 23.600,- Kč, jako náhradu nákladů spojených s pohřbem zemřelého zaměstnance, a 240.000,- Kč, jako jednorázové odškodnění pozůstalého. Další nároky žalobce pojišťovna odmítla. Podle § 378 odst. 1 zákoníku práce bylo jednorázové odškodnění pozůstalých v případě úmrtí zaměstnance stanoveno pro rodiče zemřelého, který s ním žil v domácnosti, na částku 240.000,- Kč. Žalovaná navrhovala žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť poskytnuté plnění ze strany pojišťovny je v souladu s právními předpisy.

Žalobce vzal žalobu částečně zpět a to v rozsahu nároku na náhradu nákladů na výživu pozůstalého. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby ze strany žalobce vyslovila souhlas, proto řízení bylo v části, ve které se žalobce domáhal po žalované náhrady nákladů na výživu pozůstalého ve výši průměrného měsíčního příjmu zemřelého J.Z., nar. xxxx, s účinností od právní moci rozsudku až do doby, než by tento dosáhl věku 65 let, ve výroku I. rozsudku zastaveno dle § 96 odst. 1 o.s.ř.

Podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

Podle § 375 odst. 1 písm. d) zákoníku práce zemře-li zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout jednorázové odškodnění pozůstalých.

Podle § 378 odst. 1 zákoníku práce jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně 240.000,- Kč, a rodičům zemřelého zaměstnance, pokud žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši 240.000,- Kč. Jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240.000,- Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič.

Podle § 367 odst. 1 zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

Podle § 367 odst. 2 zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody, b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

Po provedeném řízení soud žalobě o zaplacení jednorázového odškodnění pozůstalého v částce 1.260.000,- Kč částečně vyhověl, a to na podkladě níže uvedených skutkových zjištění:

V řízení bylo nesporné, že dne 14. 11. 2014 utrpěl syn žalobce J.Z., nar. v roce xxx, smrtelný pracovní úraz, že ke dni 14. 11. 2014 byl syn žalobce zaměstnancem žalované společnosti, že odpovědnost žalované společnosti za pracovní úraz je dána v plném rozsahu a že pojišťovna žalované provedla plnění přiměřených nákladů spojených s pohřbem syna žalobce a poskytla jednorázové odškodnění žalobci jako pozůstalému otci zemřelého zaměstnance v částce 240.000,- Kč.

Spornou skutečností zůstalo, zda a v jakém rozsahu vznikl žalobci nárok na jednorázové odškodnění pozůstalého podle § 2959 o. z. Sporná skutečnost byla posuzována podle skutkového stavu prokazovaného listinami ve spise založenými a výslechem žalobce.

Rodným listem JZ, nar. xxx, bylo potvrzeno, že žalobce je otcem zemřelého zaměstnance žalované. Úmrtním listem jmenovaného bylo prokázáno, že J.Z., nar. v roce xxx, zemřel dne xxx.

Z pracovní smlouvy ze dne 22. 9. 2014, uzavřené žalovanou jako zaměstnavatelem a J.Z. , nar. xxx, zemřelým dne xxx, jako zaměstnancem, soud zjistil, že smluvními stranami byl sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, a to na pracovní pozici dělníka na stavbách zaměstnavatele v České republice.

Z protokolu o kontrole ze strany Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký a Pardubický kraj ze dne 12. 1. 2015, č. j. 750/8.42/15-1, sp. zn. I8-2014-3788, soud zjistil, že dne 14. 11. 2014 byla inspektorem Ing. J.S. zahájena kontrola pracoviště „Výstavby bytového domu SO 02 P – T“ za účelem kontroly dodržení povinností plynoucích z právních předpisů k bezpečnosti práce, a to v souvislosti se smrtelným pracovním úrazem zaměstnance kontrolované osoby, Stavební firmy J, spol. s r. o. Závěrem provedené kontroly bylo porušení ustanovení § 3 odst. 5 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.

Příkazem Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký a Pardubický kraj ze dne 24. 2. 2015, č. j. 3152/8.30/15-3, sp. zn. S8-2015-119, bylo prokázáno, že žalovaná byla uznána vinnou ze správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. q) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, kterého se jako zaměstnavatel dopustila tím, že dne 14. 11. 2014 na staveništi „Výstavba bytového domu SO 02 – T, P“ neplnila povinnosti týkající se pracovního prostředí na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do volné hloubky a vztahující se i k organizaci práce a pracovních postupů, neboť nezajistila, aby otvor o rozměrech 3,00 x 3,67 m v podlaze III. nadzemního podlaží bytového domu byl bezprostředně po vzniku zakryt poklopem odpovídající únosnosti tak, aby zaměstnanci nebyli ohroženi propadnutím do zakrytého otvoru v podlaze. Žalovaná jako zaměstnavatel proto porušila povinnost zajistit, aby byla zaměstnancům poskytnuta ochrana proti pádu. Za uvedený správní delikt byla žalované uložena pokuta v částce 250.000,- Kč.

Z usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje ze dne 16. 3. 2015, č. j. KRPE-95505-43/TČ-2014-170671, soud zjistil, že byla odložena věc pracovního úrazu J.Z., nar. xxx, neboť se nejednalo o podezření z trestného činu.

Z dopisu právního zástupce žalobce ze dne 14. 7. 2015 soud zjistil, že žalobce v zastoupení advokátem uplatnil u pojišťovny žalované nároky na náhradu nákladů spojených s pohřbem zemřelého syna, náhradu nákladů na výživu pozůstalého a jednorázové odškodnění pozůstalého.

Ze zprávy Kooperativy pojišťovny, Vienna Insurance Group ze dne 3. 8. 2015 soud zjistil, že pojišťovna žalované informovala právního zástupce žalobce o tom, že z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy hradí pojišťovna jednorázové odškodnění pozůstalým pouze v částkách 240.000,- Kč.

Z dopisu Kooperativy pojišťovny, Vienna Insurance Group ze dne 5. 8. 2015 soud zjistil, že pojišťovna žalované vyrozuměla žalobce o poskytnutí náhrady újmy v částce 257.444,- Kč, z toho za jednorázové odškodnění pozůstalého 240.000,- Kč a za náklady pohřbu 17.444,- Kč. Pojišťovna vyrozuměla žalobce i o tom, že odpovědnost žalované nebyla zkrácena, neboť nebyl dán žádný liberační důvod.

Z dopisu Kooperativy pojišťovny, Vienna Insurance Group ze dne 13. 10. 2015 soud zjistil, že pojišťovna vyrozuměla žalovanou o částce náhrady nákladů spojených s pohřbem zemřelého zaměstnance, která byla stanovena na 23.600,- Kč.

Ze zprávy MUDr. J.S., praktického lékaře žalobce, ze dne 23. 7. 2015 bylo zjištěno, že žalobce má neurologické příznaky v podobě nestabilního stoje a pohybu v prostoru, má zhoršenou celkovou hybnost a omezenou samoobslužnost.

Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 3. 2016 soud zjistil, že žalobce je poživatelem starobního a vdoveckého důchodu, který mu vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení. Výše pobíraných důchodů činila v roce 2014 měsíčně částku 13.485,- Kč, v roce 2015 částku 13.724,- Kč a v roce 2016 činí 13.764,- Kč.

Výpisem z katastru nemovitostí ze dne 21. 3. 2016 bylo prokázáno, že vlastníkem pozemků st. parc. č. 58 se stavbou č. p. 42, parc. č. 417/4 a parc. č. 417/10, nacházejících se v kat. úz. T, obci P, zapsaných na LV č. --- u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, je žalobce J.Z. , nar. xxx. 1937. Žalobci bylo usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 3. 2015, č. j. 32 D 2108/2014-48, které nabylo právní moci dne 10. 3. 2015, potvrzeno nabytí dědictví po zemřelém synovi J.Z. , nar. xxxx. 1962, do kterého spadaly i uvedené nemovitosti.

Výpisem z obchodního rejstříku ke dni 26. 4. 2016 ve vztahu k žalované obchodní společnosti bylo prokázáno, že základní kapitál společnosti činí 4.000.000,- Kč.

Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že se zemřelým synem žil od narození až do jeho smrti, synovi bylo 52 let, byl svobodný, bezdětný a bez zdravotních potíží. Žalobce před smrtí jediného syna ovdověl, a potom o to více prožíval synovu smrt. Vztah žalobce se synem byl velmi dobrý, bez neshod. Syn žalobci za života pomáhal, například ho vozil autem k lékařům. Žalobce má nyní lékaře blízko bydliště, a proto je tam schopen dojít pěšky v doprovodu jiné osoby o francouzských holích. Ve vícegeneračním domě bydlí žalobce sám, ač ho se synem v minulosti opravovali s tím, aby tam syn se svou budoucí rodinou mohl bydlet. Žalobce uvedl, že syn se mu nestaral o vaření jídla. Nyní žalobci jídlo nevozí pečovatelská služba, je schopen si základní jídla nadále uvařit sám. Syn vykonával údržbu domu a žalobci často jezdil nakupovat potraviny a potřebné věci. V současné době vozí žalobci jídlo známá, která mu občas uvaří i uklidí, za což jí žalobce dává zhruba 2.000,- Kč měsíčně. Syn žalobci pomáhal i dostat se do vany. Nyní to žalobce zvládá sám, i když s obtížemi. Žalobce si sám pere oblečení v pračce, a prádlo mu pak vždy někdo venku pověsí. Takto to žalobce vykonával i v době, kdy syn žil. Po smrti syna se ovšem žalobci zhoršil psychický i fyzický stav. Má výrazné pohybové problémy, nedojde si ani ven na zahradu nebo k poštovní schránce. Žalovaná společnost mu pomáhala po dobu roku s odvozem k lékaři nebo na úřad, pokud o to žalobce požádal. Žalobce byl za uvedeným účelem kontaktován panem xxxx a sekretářkou paní xxxx. Tuto pomoc žalovaná žalobci poskytovala až do podání žaloby. Žalobce pobírá starobní důchod 13.764,- Kč měsíčně, který je mu posílán na účet u Poštovní spořitelny a ze kterého mu vždy na požádání někdo ze známých vybere a předá hotovost. Žalobci je vyplácen i příspěvek na péči v částce 4.000,- Kč měsíčně. Když syn žalobce žil, nedával žalobci žádné peníze na platby za domácnost, pouze zaplatil zboží, které nakoupil. Provoz domu stojí žalobce zhruba částku 4.000,- Kč měsíčně. Na léky si žalobce doplácí 300,- Kč až 400,- Kč měsíčně. Žalobce dále platí domovní daň, pojistku na rodinný dům a poplatek za popelnici. Syn žalobci velmi chybí, protože je doma stále sám, nemá s kým si promluvit a musí si vždy domlouvat pomoc jiných osob, když potřebuje.

Po provedeném dokazování a za výkladu a aplikace shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům:

Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení jednorázového odškodnění pozůstalého za úmrtí syna, který byl podle pracovní smlouvy zaměstnancem žalované obchodní společnosti, s pracovní pozicí stavebního dělníka. Dne 14. 11. 2014 došlo ke smrtelnému úrazu syna žalobce na stavbě, tento smrtelný úraz syna žalobce jako zaměstnance žalované nastal v rámci plnění pracovních povinností, a proto se jednalo o pracovní úraz ve smyslu § 366 zákoníku práce, v rozhodném znění ke dni 30. 9. 2015.

Žalovaná společnost jako zaměstnavatel zemřelého zaměstnance porušila povinnosti na úseku bezpečnosti práce ohledně pracovního prostředí s nebezpečím pádu z výšky nebo do volné hloubky a vztahující se i k organizaci práce a pracovních postupů, což bylo prokázáno z protokolu o kontrole ze strany Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký a Pardubický kraj ze dne 12. 1. 2015 a příkazu tohoto správního orgánu ze dne 24. 2. 2015, kterým byla žalované za správní delikt uložena pokuta. Bylo tak prokázáno, že syn žalobce neporušil žádné povinnosti zaměstnance počínat si souladně s předpisy o bezpečnosti práce a že žalovaná nemá zákonný důvod k tomu, aby se zprostila v plném nebo částečném rozsahu odpovědnosti za škodu. Uvedený závěr je i v souladu s dopisem pojišťovny ze dne 5. 8. 2015, kterým vyrozuměla žalobce o poskytnutí náhrady za žalovanou.

Ustanovení § 378 odst. 1 zákoníku práce, v rozhodném znění ke dni 30. 9. 2015, zakotvovalo právo pozůstalého rodiče na jednorázové odškodnění za úmrtí zemřelého zaměstnance v částce nejméně 240.000,- Kč. Částka jednorázového odškodnění pozůstalého tedy podle pracovněprávní úpravy mohla být i vyšší než 240.000,- Kč. Primárním zájmem zákonodárce v rámci právní úpravy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který byl ke dni smrtelného pracovního úrazu syna žalobce účinný, bylo odstranit paušální zákonné náhrady podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aby bylo v diskreci rozhodujícího soudce, jakou částku prizmatem principu proporcionality stanoví například pozůstalému rodiči jako jednorázové odškodnění za úmrtí syna.

Žalobce nárok uplatnil podle § 2959 o. z. z titulu náhrady za duševní útrapy. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. byl v době úmrtí zaměstnance (syna žalobce) platným a účinným právním předpisem, se subsidiární aplikovatelností pro pracovněprávní vztahy. Mimoto platí, že právní řád, založený na principech jednoty, racionality a obsahové bezrozpornosti, je spojen s imperativem shodného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích. Tak je nutno vykládat i institut náhrady škody na zdraví. Odchylný výklad tohoto institutu v právu občanském a pracovním postrádá opodstatnění (viz nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11). Musí se tedy vycházet z právní úpravy, která naplní legitimní očekávání žalobce ve spravedlivou náhradu nemajetkové újmy.

Nárok žalobce na jednorázové odškodnění jako pozůstalého rodiče bylo proto nutno posuzovat podle § 2959 o. z. jako nárok na náhradu za duševní útrapy způsobené rodiči zemřelého zaměstnance žalované. Náhrada za duševní útrapy slouží k jednorázovému odškodnění duševního strádání otce zemřelého poškozeného, plynoucího z rodinného vztahu s úzkou vazbou a s intenzivními citovými pouty. Z tohoto titulu však nemohou být nahrazovány případné nároky pozůstalého majetkové povahy, například na poskytování výživy nebo financování provozu domácnosti.

Pro stanovení částky náhrady za duševní útrapy proto není rozhodná argumentace žalobce, jaké průměrné měsíční mzdy by zemřelý syn žalobce do doby starobního důchodu dosahoval. Otázku finančního zabezpečení rodiče zemřelého do budoucna nelze v rámci stanovení náhrady za duševní útrapy hodnotit. Pokud žalobce v tomto ohledu odkazoval na metodiku Nejvyššího soudu, je nutno podotknout, že metodikou aplikovaný mechanismus dopadá výhradně na případy stanovení náhrad za bolesti a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z., a nikoli na jednorázové odškodnění z důvodu usmrcení osoby blízké. Pro posuzovaný nárok ani není možno vytvořit metodiku, neboť nejde o odborné medicínské posouzení, nýbrž o zvážení dopadu újmy do osobnostní sféry pozůstalého.

Náhrada za duševní útrapy pak musí vycházet z principu proporcionality tak, aby částka náhrady nemajetkové újmy nevyvolávala v rámci společnosti představu o disharmonii právního systému a aby naopak naplnila legitimní očekávání pozůstalé osoby, ovšem současně za respektování jasných a pevných kritérií. Není tedy možno vycházet toliko z paušální částky náhrady podle zákoníku práce, je však nezbytné nadále vnímat náhradu nemajetkové újmy ve světle dosavadní judikatury a zachování kontinuity rozhodovací praxe.

Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, vyslovil k otázce náhrady nemajetkové újmy v trestním řízení ve smyslu § 2959 o. z. Základem rozhodování o nároku na náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy v adhezním trestním řízení je však vždy občanskoprávní úprava. Odkazovaný judikát je proto klíčový i pro rozhodnutí posuzované věci. Nejvyšší soud konstatoval, že je spravedlivé, aby náhrada za duševní útrapy pozůstalých byla stanovována v rozmezí od 240.000,- Kč do 500.000,- Kč, a to pro skupinu si nejvíce blízkých osob, jako jsou rodiče, děti a manželé. V nyní projednávaném případě se tak soud pohyboval v tomto judikaturou vymezeném rozmezí náhrady nemajetkové újmy, neboť neshledal žádný důvod k tomu, aby překročil hranici 500.000,- Kč. Soud ovšem neusuzoval ani na to, že by bylo proporcionální poskytnout žalobci náhradu v částce 500.000,- Kč, neboť se zřetelem k níže popsaným okolnostem taková částka nebyla ve věci adekvátní a náhrada nemajetkové újmy musela být snížena.

V rámci posuzování nároku na náhradu za duševní útrapy pozůstalého rodiče podle § 2959 o. z. bylo nutno zkoumat jak okolnosti na straně zemřelého poškozeného a pozůstalého rodiče, tak okolnosti na straně škůdce. Z pohledu žalobce a zemřelého syna musela být hodnocena jak intenzita vztahu pozůstalého se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalého, otázka hmotné nebo existenční závislosti pozůstalého na zemřelém, jakož i poskytnutí jiné satisfakce. Okolnostmi, které bylo nezbytné posuzovat na straně osoby odpovědné jako původce zásahu, byly postoj žalované (lítost, poskytnutá satisfakce), majetkové poměry a míra zavinění.

Pro náhradu za duševní útrapy pozůstalého je obecně rozhodující kvalita vzájemného vztahu se zemřelým. Psychická bolest ze ztráty osoby blízké je mnohdy nesnesitelná a často vede i k duševnímu onemocnění pozůstalého. V posuzovaném případě nebylo prokázáno, že by se žalobce v důsledku smrtelného pracovního úrazu syna dostal přímo do stavu duševního onemocnění, avšak bylo prokázáno, že žalobce smrt syna výrazně psychicky zasáhla. Zemřelý syn žalobci velmi chybí, neboť žalobce před časem ovdověl, je nyní doma sám a se synem ho spojovalo významné citové pouto.

Zemřelý byl pro žalobce jediným synem, který s žalobcem žil ve společné domácnosti od narození až do smrtelného pracovního úrazu v roce 2014, tedy do svých 52 let. S ohledem na věk zemřelého a celou dobu vedení společné domácnosti s žalobcem lze usuzovat, že vztah žalobce se zemřelým synem byl o to více intenzivní. Věk zemřelého mimoto nebyl takový, aby například bylo možno konstatovat, že nebyl způsobilý poskytovat žalobci každodenní pomoc. Věk žalobce pak odpovídal horšímu zdravotnímu stavu, kdy žalobce byl a v současnosti dále je v některých ohledech závislý na pomoci jiných osob.

Vztah žalobce a zemřelého syna byl naprosto bezproblémový. Intenzita vztahu žalobce se zemřelým synem byla zesílena tím, že syn žalobci pomáhal s určitými životními potřebami, jako například dostat se do vany, dopravoval ho vozidlem k lékařům, jezdil nakupovat pro žalobce potraviny a staral se o údržbu domu a zahrady. Žalobce nyní není schopen udržovat rodinný dům, který se synem v minulosti stavebně upravovali. Zdravotní stav žalobce, který již za života syna trpěl výraznými pohybovými problémy, byl po úmrtí syna znatelně zhoršen. Jak bylo prokázáno zprávou praktického lékaře ze dne 23. 7. 2015, žalobce má neurologické příznaky v podobě nestabilního stoje a pohybu v prostoru, zhoršenou celkovou hybnost a omezenou samoobslužnost. Žalobce uvedl, že z důvodu omezené hybnosti nechodí ani na zahradu nebo pro poštu do schránky. Je schopen vykonat pouze základní životní potřeby, například vaření jídla, praní oblečení a osobní hygienu.

Pokud jde o vztah hmotné nebo existenční závislosti, který je nutno posuzovat komplexně pro účely stanovení náhrady za duševní útrapy pozůstalému rodiči, bylo po provedeném dokazování nutno zhodnotit i skutečnost, že žalobce si i po dobu života syna sám vařil jídlo a pral oblečení. Žalobce je dále i nyní schopen dodržovat bez pomoci jiných hygienické potřeby, byť s obtížemi.

Soud tak zohlednil míru závislosti žalobce k zemřelému synovi. Závislost je nutno hodnotit jako existenční materii, kdy pozůstalý ztratil osobu, která mu poskytovala pomoc a ochranu. Zemřelý syn však žalobci nepomáhal s životními potřebami kompletně, staral se o údržbu domu a o nakupování potravin, nikoli o vaření nebo praní pro žalobce. Žalobce pak nebyl na synovi závislý ani v otázce finanční podpory. Jak bylo prokázáno výpovědí samotného žalobce, zemřelý syn neposkytoval žalobci peníze na domácnost, pouze nakoupil potraviny, když bylo potřeba. Žalobce je poživatelem starobního a vdoveckého důchodu, kterým byl i v době před úmrtím syna. Pobírané důchody činily pro žalobce měsíčně v roce 2014 částku 13.485,- Kč, v roce 2015 částku 13.724,- Kč a v roce 2016 jsou stanoveny celkem na částku 13.764,- Kč. Žalobci je vyplácen i příspěvek na péči v částce 4.000,- Kč měsíčně. Provoz domu stojí žalobce zhruba částku 4.000,- Kč měsíčně. Na léky si žalobce doplácí 300,- Kč až 400,- Kč měsíčně. Žalobce platí i domovní daň, pojistku na rodinný dům a poplatek za popelnici. Je ovšem z titulu dědických rozhodnutí výlučným vlastníkem rodinného domu, ve kterém bydlí, i se zahradami. Z provedeného dokazování tak vyplynulo, že žalobce nebyl na synovi majetkově závislý. Zemřelý syn neposkytoval žalobci finanční podporu. Ani v současné době by majetkové poměry žalobce takovou finanční podporu nevyžadovaly.

Důvodem pro snížení částky náhrady za duševní útrapy žalobce jako pozůstalého rodiče bylo i poskytnutí jiné formy satisfakce za smrtelný pracovní úraz syna, neboť žalobci byla ze strany žalované společnosti dobrovolně poskytována pomoc po dobu roku. Jak žalobce sám potvrdil, pokud potřeboval dopravit autem k lékaři nebo na úřad, na žádost mu žalovaná společnost vyhověla. Žalovaná mimoto projevila lítost nad danou událostí. Postoj původce zásahu má mnohdy podstatný vliv na vnímání újmy pozůstalou osobou. Vstřícnost chování nebo projevená lítost odpovědné osoby je obecně schopna zmírnit dopady nemajetkové újmy, o což se pokusila i žalovaná pro žalobce, když sama žalobce za tímto účelem kontaktovala.

Náhrada za duševní útrapy pozůstalého rodiče musela dále reflektovat skutečnost, že ke smrtelnému pracovnímu úrazu syna došlo z titulu nedbalostního porušení povinnosti žalovanou společností jako zaměstnavatelem. Konstatovanou nedbalost lze vnímat jako neutrální prvek, na rozdíl od případu, kdy by jednání odpovědné osoby vykazovalo úmyslnou povahu. V posuzované věci se tedy nejednalo o úmyslný čin ke způsobení škody, který by znamenal vyšší částku náhrady nemajetkové újmy.

Ve vztahu k žalobci se však jednalo o ztrátu jediného syna, který byl současně pro žalobce i do budoucna jedinou pečující osobou ve společné domácnosti, když u žalobce vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu byla a nadále bude nutná pomocná péče. Náhradu za duševní útrapy proto bylo účelné a spravedlivé stanovit částkou nad rámec poskytnutého jednorázového odškodnění pozůstalého rodiče v částce 240.000,- Kč podle zákoníku práce, které bylo žalobci vyplaceno pojišťovnou žalované společnosti. Jako proporcionální náhradu za duševní útrapy pozůstalého soud vzhledem ke shora popsaným důvodům stanovil celkem částku 340.000,- Kč. Současně bylo nutno posuzovat, zda náhrada za duševní útrapy poskytnutá žalobci není pro žalovanou společnost jako odpovědnou osobu likvidační. Možnost moderace lze v tomto smyslu dovozovat z ustanovení § 2953 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2894 odst. 2 o. z. Jde o korektiv s cílem eliminace neproporcionálních nároků na náhradu nemajetkové újmy. Částka 100.000,- Kč, o kterou bylo soudem navýšeno jednorázové odškodnění žalobce jako pozůstalého rodiče, kterému se tak dostala náhrada nemajetkové újmy v celkové částce 340.000,- Kč, pro žalovanou společnost není nijak likvidační. Jak se podávalo z výpisu z obchodního rejstříku, žalovaná společnost má základní kapitál 4.000.000,- Kč.

Protože částka 240.000,- Kč již byla žalobci poskytnuta pojišťovnou žalované, byla ve výroku II. rozsudku uložena žalované povinnost zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč. Ve zbytku pak žaloba o náhradu nemajetkové újmy nebyla důvodná. Soud proto žalobu v rozsahu neproporcionálního požadavku na zaplacení částky 1.160.000,- Kč ve výroku III. rozsudku zamítl.

O nákladech řízení bylo ve výroku IV. rozsudku rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. Soud žalované, která byla ve sporu úspěšnou co do částky 1.160.000,- Kč, náhradu nákladů řízení nepřiznal, a to v žádném rozsahu. Soudem byly zohledněny mimořádné okolnosti případu, které byly důvodem pro nepřiznání poměrné části náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalované. Nedbalostí zaviněný smrtelný pracovní úraz syna žalobce, samotná ztráta jediného syna pro žalobce, věk pozůstalého žalobce a skutečnost, že žalobce pobírá dávky od státu a nemá již příjmy ze zaměstnání, byly okolnostmi, které v souhrnu zakládaly soudu důvod k aplikaci moderačního práva podle § 150 o. s. ř. v otázce náhrady nákladů řízení. Soud proto žalované žádnou část poměrné náhrady nákladů řízení proti žalobci nepřiznal.

Lhůtu splatnosti plnění podle výroku II. rozsudku soud stanovil jako třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení


Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice. Toto právo nemá ten, kdo se jej platně vzdal.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí.

14.06.2016

Mgr. L.P. předsedkyně senátu