Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:18Co 253/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:18.CO.253.2019.1
Datum rozhodnutí:09.10.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Pravomoc soudu
Dotčené předpisy:čl. 5 odst. 1 bod c) Nařízení (ES) č. 261/2004
čl. 7 odst. 1 bod b) Nařízení (ES) č. 261/2004
Kategorie rozhodnutí:EU podkategorie a




ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

    Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci

    žalobce: Pavel S., narozený dne xxx

            bytem P., Praha
          zastoupený obecným zmocněncem Josefem Jamborem
            bytem Lucemburská 1301/37, 130 00 Praha 3
    proti

    žalované: Smartwings, a. s., IČO 25663135

            sídlem K Letišti 1068/30, 160 08 Praha 6
    o zaplacení částky 400 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. února 2019, č. j. 8 C 250/2018-23,
takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


Odůvodnění:

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 400 EUR s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od 23. 8. 2018 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 36 Kč (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení náhrady škody v případě zrušení (zpoždění) letu podle článku 5 odst. 1 písm. c), článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen ″Nařízení″). Žalobce tvrdil, že měl dne xxx rezervován let žalovaného dopravce (xxx) z Prahy do Hurghady, s plánovaným časem příletu do cílové destinace dne xxx v 5:25 místního času, že z důvodu technického zpoždění byl odlet přeplánován a že žalovaná dopravila žalobce do cílové destinace v 8:27 místního času, tedy se zpožděním více než 3 hodiny. Celková ortodromická vzdálenost Praha - Hurghada činí 3 024 km; žalobce se proto s odkazem na článek 7 odst. 1 písm. b) Nařízení domáhal zaplacení náhrady ve výši 400 EUR.

3. Žalovaná se žalobě bránila tvrzením, že zpoždění letu nedosáhlo 3 hodin; s odkazem na judikaturu ESD k otázce zjištění rozsahu zpoždění tvrdila, že rozhodná skutečnost pro ukončení letu, tedy otevření dveří letounu s umožněním cestujícím vystoupit, nastala v 8:24 místního času. Proto nejsou splněny podmínky pro vznik nároku na paušální peněžitou náhradu při významném zpoždění letu.

4. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: žalobce měl dne xxx rezervován let operovaný žalovanou (xxx) z Prahy do Hurghady, s plánovaným časem příletu do cílové destinace dne xxx v 5:25 místního času. Let přistál v 06:20 hodin (UTC), tedy 8:24 místního času, a dveře od letadla byly otevřeny v 06:24 hodin (UTC), tedy 8:24 místního času. Zjištění bylo učiněno ze záznamu o letu Travel Service xxx; záznam o letu provedl kapitán letadla, který záznam rovněž podepsal. Celková ortodromická vzdálenost Praha - Hurghada činí 3 024 km.

5. Soud I. stupně tento skutkový stav právně posoudil podle článku 5 odst. 1 písm. c), článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení, ve spojení s výkladem článků 5, 6 a 7 Nařízení, který podal Soudní dvůr EU ve spojených věcech č. C-402/07 a C-432/07 Christoper Sturgeon a další v. Condor Flugdienst GmbH a Stefan Böck a Cornelia Lepuschnitz v. Air France SA, a podle něhož lze pro účely uplatnění nároku na náhradu škody nahlížet na cestující zpožděných letů stejně jako na cestující zrušených letů; cestující zpožděných letů se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 Nařízení, jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem. Při výkladu pojmu „čas příletu“ za účelem zjištění rozsahu zpoždění vycházel výkladu článků 2, 5 a 7 Nařízení, podaného ESD ve věci C-452/13, tak, že pojem „čas příletu“ používaný k určení rozsahu zpoždění, které postihlo cestující v letecké dopravě, označuje okamžik, kdy se otevřou alespoň jedny dveře letadla, přičemž se rozumí, že cestující jsou v tomto okamžiku oprávněni letadlo opustit.

6. Žaloba byla zamítnuta na základě závěru, že žalobce nedosáhl cílové destinace se zpožděním tři a více hodin po plánovaném času příletu, a nemůže se proto dovolávat stejných nároků jako cestující zrušených letů podle článku 7 Nařízení. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalované.

7. Tento rozsudek napadl žalobce v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Žalobce podřadil odvolací důvody ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), písm. g) o. s. ř. Vytýkal soudu I. stupně, že hodnotil jako věrohodnou žalovanou předloženou listinu – záznam o letu, z níž čerpal zjištění o času otevření dveří letounu. Soud I. stupně odůvodnil věrohodnost údajů zachycených v této listině pouze tím, že údaje byly vyplněny kapitánem příslušného letadla po ukončení letu; nevzal v úvahu, že kapitán letadla je zaměstnancem žalované letecké společnosti a nevzal v úvahu ani možnost chybně (neúmyslně či úmyslně) provedeného záznamu ze strany kapitána letadla s tím, že taková „chyba“ spočívající v rozdílu 3 minut by mohla mít za následek finanční ztrátu letecké společnosti ve výši až 2 mil. Kč (podle obsazenosti letadla), a to z titulu nutnosti přiznat kompenzaci ve výši 400 EUR všem pasažérům letu.

8. Soud I. stupně neprovedl důkaz žalobcem předloženou listinou – záznamem z aplikace flightradar.com, který dokládal čas přistání v 08:27 s tím, že neobsahuje údaj o otevření dveří jako údaj rozhodný pro stanovení času zpoždění letu. Internetová aplikace flightradar.com je však mezinárodně uznávanou aplikací sledující živý letový provoz na celém světě, který ke své činnosti používají naše i mezinárodní organizace řešící bezpečnost leteckého provozu. Jedná se o aplikaci čerpající z databáze závislé na datech předávaných jednotlivými technickými prostředky (vysílači) letadla během letu, tedy bez zásahu třetích stran. Uvedený čas přistání je čas, kdy byly vypnuty veškeré elektronické systémy letadla, tedy v době, kdy následně došlo k otevření dveří letadla, které se tak mohlo uskutečnit až po tomto kroku. Již čas uvedený v žalobcem předloženém důkazu přesahuje limit stanovený evropským právním předpisem pro stanovení náhrad za zpoždění letu.

9. Žalobce v průběhu jednání po vyslovení předběžného právního názoru soudu prvního stupně v návaznosti na výše uvedené požadoval, aby v takovém případě soud požádal letiště v Hurghadě, resp. egyptský orgán dohlížející na letový provoz (obdoba Řízení letového provozu ČR) o poskytnutí dat z jejich systémů dokazující čas přistání předmětného letu; takovou informaci mohla získat a předložit soudu i žalovaná, která jako letecká společnost operuje v místě přistání prostřednictvím svého smluvního handlingového agenta, pro kterého by komunikace s místně příslušnou institucí řízení letového provozu byla daleko jednodušší. Žalobci samotnému se informaci získat nepodařilo. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Podle závěrů rozsudku ESD ve věci C-452/13 ve věci, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesgericht Salzburg (Rakousko), v řízení Germanwings GmbH proti Ronnymu Henningovi, musí být články 2, 5 a 7 Nařízení vykládány v tom smyslu, že pojem „čas příletu“ používaný k určení rozsahu zpoždění, které postihlo cestující v letecké dopravě, označuje okamžik, kdy se otevřou alespoň jedny dveře letadla, přičemž se rozumí, že cestující jsou v tomto okamžiku oprávněni letadlo opustit.

13. Jádrem odvolání je spor o věrohodnost důkazního prostředku, z něhož soud I. stupně čerpal zjištění o rozhodných skutečnostech pro právní posouzení věci, konkrétně o zjištění o okamžiku, kdy se otevřely alespoň jedny dveře letadla, a cestující byli oprávněni letadlo opustit. Žalobce v žalobě o této skutečnosti ani nic netvrdil. Ani po poučení soudem I. stupně o okruhu rozhodných skutečností pro posouzení důvodnosti vymáhaného nároku s výzvou k doplnění tvrzení o této rozhodné skutečnosti a navržení důkazů žalobce o okamžiku otevření dveří letounu netvrdil nic a setrval pouze na obecném tvrzení, že tento okamžik nepředcházel času 8:24 místního času, vymezujícímu 3 hodiny od plánovaného času příletu. Soudu I. stupně tedy nelze důvodně vytknout, že neprovedl důkaz listinou – záznamem z aplikace Flightradar, který neobsahuje žádný údaj o okamžiku otevření dveří letounu.

14. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, pro níž platí, že soud projedná pouze to, co účastníci k projednání předloží. V řízení nenastala situace, že omezená dispozice žalobce s rozhodnými skutečnostmi potřebnými pro úspěšné vedení sporu vznikla z objektivních příčin. Informace o okamžiku otevření dveří letounu byla pro žalobce bezprostředně dosažitelná právě v tomto okamžiku, pokud se nacházel na palubě letadla; stejně tak bylo možné opatřit si důkazní prostředky, z nichž by bylo možné poznatky o této skutečnosti čerpat. Z uvedených důvodů nenastala procesní situace informačního deficitu žalobce, již by byl soud I. stupně oprávněn překonat formou žalobcem navrženého vyžádání zprávy od řízení letového provozu na letišti v Hurghádě.

15. Za těchto okolností by k zamítnutí žaloby postačoval již závěr, že žalobce neprokázal, že zpoždění letu přesáhlo 3 hodiny. Soud I. stupně však o žalobě rozhodl na základě zjištění, že nárok nevznikl, pokud zpoždění nedosáhlo tří hodin po plánovaném času příletu.

16. Podle ustálených závěrů soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98 a navazující rozhodnutí), je-li popřena pravdivost soukromé listiny, je na účastníkovi řízení, který pravdivost popírá, aby uvedl, proč pravdivost popírá a nabídl ke svému tvrzení důkazy. Provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou, pak soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li o listinu v neprospěch vystavitele anebo v jeho prospěch.

17. V daném případě žalobce popíral správnost vyznačeného údaje o času otevření dveří letounu s odůvodněním, že původcem zápisu je kapitán letadla jako zaměstnanec žalované společnosti, která má podle názoru žalobce přirozený ekonomický zájem na tom, aby nároky z titulu zpoždění letů cestujícím nevznikaly. Hodnocení této listiny soudem I. stupně jako věrohodné odvolací soud schvaluje; listina obsahuje řadu dalších časových údajů o letu, s nimiž není údaj o okamžiku otevření dveří v rozporu. Žalobce obsah údaje o okamžiku otevření dveří nezpochybnil tvrzením žádné konkrétní skutečnosti; spekulace o možném omylu kapitána letadla, resp. ekonomickém zájmu žalované pro svou neurčitost nejsou způsobilé pravdivost zapsaných údajů o průběhu letu zpochybnit. Soud I. stupně tedy učinil správný závěr o správnosti žalovanou předložené listiny a v souladu s § 132 o. s. ř. z ní čerpal zjištění o času příletu za účelem zjištění rozsahu zpoždění předmětného letu.

18. Z uvedených důvodů je rozhodnutí soudu I. stupně věcně správné; odvolací soud je proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario; žalované, která byla v této fázi řízení plně úspěšná a zásadně by měla právo na náhradu nákladů řízení, náklady nevznikly.

Poučení:
    Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.


    Praha 9. října 2019



    JUDr. Marcela Kučerová v. r.
    předsedkyně senátu