Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:39Co 149/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:39.CO.149.2019.1
Datum rozhodnutí:16.05.2019
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Místní příslušnost
Dotčené předpisy:čl. 17 bod 1 / b) Nařízení (ES) č. 1215/2012
čl. 7 bod 1 / a), b) / druhá odrážka Nařízení (ES) č. 1215/2012
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie a

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové v právní věci

žalobkyně: Bohemia Faktoring, a.s., IČO 27242617

sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 – Malá Strana

zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D.

sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 – Malá Strana

proti

žalované: Natalia H., narozená dne xxx

státní občanka Slovenské republiky

ve Slovenské republice naposledy bytem T., L.

v České republice naposledy bytem S., Praha

toho času neznámého pobytu

zastoupena opatrovníkem Mgr. Milanem Bartoněm

advokátem se sídlem Karlovo náměstí 18, 120 00 Praha 2

o 27 541 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. března 2019, č. j. 6 C 300/2018 – 54,


takto:


Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:


1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalované na vyslovení místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se jako postupník po žalované domáhá zaplacení žalované částky jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 6. 2015, poskytnuté žalované společností Provident Financial s.r.o. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka navrhla, aby soud vyslovil svou místní nepříslušnost, neboť podle smlouvy o zápůjčce má žalovaná bydliště na výše uvedené adrese na Slovensku. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 11 odst. 1, § 84, § 85, § 103, § 105 o.s.ř. a uvedl, že v zákaznické kartě žalovaná jako svou uvedla kontaktní adresu v Praze, S. a že pracuje jako skladnice v Praze, O. S ohledem na vzdálenost mezi městy L. a Praha nelze rozumně předpokládat, že by žalovaná do zaměstnání každý den dojížděla, ale že dojížděla z Prahy. Tato adresa tak byla jejím bydlištěm a opatrovník netvrdil, že by došlo ke změně. Žalovaná také není ve vazbě či výkonu trestu. Námitku proto podle ust. § 105 odst. 2 o.s.ř. zamítl.

3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení. Odkázala na ust. § 11 odst. 1 o.s.ř. a považovala za nepodstatné, kde bydlela v době uzavření smlouvy, rozhodné je, kde bydlela v době zahájení řízení. Je tak nerozhodná adresa zjištěná k 28. 6. 2015, podstatné je, kde bydlela k 21. 8. 2018. Dále namítala, že kontaktní adresa není adresou bydliště. Opatrovník pak fotografií dokládal, že na zvoncích na adrese v Praze jméno žalované není uvedeno ani nyní. Podle něho se soud prvního stupně s ohledem na to, že jde o věc s mezinárodním prvkem, měl zabývat i tím, zda je dána příslušnost soudů České republiky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále nařízení Brusel I bis).

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř. – účastníkem řízení), že splňuje náležitosti plynoucí z ust. § 205 o.s.ř. postupem podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla podána k soudu 21. 8. 2018, žalobce se po žalované domáhá vrácení zápůjčky. Ta podle smlouvy o zápůjčce z 28. 6. 2015 byla žalované poskytnuta společností Provident Financial s.r.o. ve výši 15 000 Kč bez uvedení účelu, žalovaná se zavázala s poplatky vrátit ve splátkách 27 541 Kč, smlouva byla uzavřena v Praze (blíže místo nebylo specifikováno). Podle zákaznické karty je adresa výběru v Praze, S.

6. V posuzovaném případě je žalovaná občankou Slovenské republiky, kde má podle dosavadních zjištění také vedeno své bydliště. Není tak pochyb o tom, že jde o věc s tzv. cizím prvkem a soud prvního stupně tak měl mezinárodní i místní příslušnost posuzovat především podle právních předpisů Evropské unie, jak také uváděla žalobkyně v podání ze 7. 3. 2019. Uvedený postup plyne z ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož přímo použitelné normy Evropské unie mají přednost. Věc proto bylo zapotřebí posoudit nikoli podle občanského soudního řádu, jak postupoval soud prvního stupně, ale podle nařízení Brusel I bis, jehož se také obě strany dovolávají.

7. Ustanovení o příslušnosti u spotřebitelských smluv, obsažená v čl. 17 a následující nařízení Brusel I bis, nelze použít vzhledem k článku 17 bod 1 písm. b), neboť nejde o zápůjčku určenou na nákup movitých věcí. Je proto třeba vyjít z článku 7 bod 1 písm. a), b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis, podle nichž osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Nejvyšší soud již v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1318/2011 dovodil, že úvěr je služba, v případě zápůjčky je situace obdobná. Z citovaných ustanovení dále plyne, že upravují nejen mezinárodní příslušnost, ale i místní příslušnost soudů. Jestliže v daném případě bylo zjištěno ze zákaznické karty, že služba (zápůjčka) měla být poskytnuta v Praze, je zřejmé, že soudy České republiky jsou příslušné k projednání a rozhodnutí věci, i to, že místně příslušným je Obvodní soud pro Prahu, v jehož obvodu zápůjčka byla poskytnuta. Z uvedeného zároveň plyne, že adresa bydliště žalované v době zahájení řízení, na níž žalovaná poukazovala, je pro posouzení příslušnosti nerozhodná.

8. S ohledem na uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je z jiných důvodů ve svém výroku věcně správné, proto ho podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.


Poučení:


Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Praha, dne 16. května 2019


JUDr. Jiří Cidlina v. r.
předseda senátu