Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:18Co 184/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:18.CO.184.2019.1
Datum rozhodnutí:11.09.2019
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Pravomoc soudu
Výživné
Dotčené předpisy:Nařízení (ES) č. 4/2009
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie b

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové ve věci

péče o nezletilou: L. J., narozená dne xxx
                naposledy bytem v ČR B., Praha
                t. č. Japonsko
              zastoupená kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 6
                sídlem Čs. armády 601/23, 160 00 Praha 6
dcera matky: Urara Ito E., narozená dne xxx
    naposledy bytem v ČR B., Praha
                t. č. Japonsko
                zastoupená advokátkou Mgr. Romanou Semeckou, opatrovnicí
                sídlem Rumunská 1798/1, 120 00 Praha 2
a otce: Oleg J., narozený dne xxx
                bytem v ČR P., Praha
              zastoupený advokátem Mgr. Lubošem Kučírkem
                sídlem Buzulucká 678/6, 160 00 Praha 6
o snížení výživného, k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. dubna 2019, č. j. 0 P 346/2015-139, 51 P a Nc 549/2018, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. května 2019, č. j. 0 P 346/2015-146,

takto:

Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že se řízení o návrhu otce na snížení výživného nezastavuje.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením soud I. stupně vyslovil, že není příslušný k projednání a rozhodnutí ve věci (výrok I.), řízení o návrhu otce na snížení výživného zastavil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo (výrok III.).

2. Takto rozhodl na základě podání ze dne 30. 11. 2018, kterým se otec domáhal snížení vyživovací povinnosti k nezletilé, která mu byla naposledy stanovena rozsudkem tamního soudu ze dne 6. 9. 2016, č. j. 0 P 346/2015-50. Soud I. stupně po zjištění, že nezletilá spolu s matkou od srpna 2017 žijí v Japonsku, zjištění, že jak matka nezletilé, tak sama nezletilá jsou státní příslušnice Japonska a otec je státním občanem Ruské federace, v řízení dovodil cizí prvek. Za této situace zkoumal svoji mezinárodní pravomoc, s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen m. p. s.), při neexistenci dvou či vícestranné smlouvy s Japonskem řešící tuto situaci vyloučil aplikaci práva Evropské unie na danou věc. Proto postupoval dle ust. § 56 odst. 1 m. p. s. a dovodil, že není příslušný k projednání a rozhodnutí ve věci, řízení o snížení výživného proto zastavil. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 23 z. ř. s.

3. Proti tomuto usnesení podal včasné a přípustné odvolání otec nezletilé. Shodně se soudem I. stupně konstatoval, že mezi Českou republikou a Japonskem není sjednána ani ratifikována Úmluva týkající se problematiky výživného, Japonsko není signatářem Nařízení Rady ES č. 4/2009, tzv. evropského nařízení o výživném, ani Haagských úmluv týkajících se výživného, či Newyorské úmluvy OSN. Za této situace dovodil nutnost aplikace zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, tak, jak učinil i soud I. stupně. Tomu však vytkl, že postupoval dle ust. § 56 odst. 1 m. p. s., aniž zohlednil ust. § 56 odst. 3 m. p. s. - speciální ustanovení k obecnému prvému odstavci. Z něj se podává pravomoc českých soudů pro řízení o výživném, jímž se navrhuje proti oprávněnému s obvyklým pobytem v cizině zrušení nebo změna rozhodnutí českého soudu. O výživném, které otec navrhuje v tomto řízení snížit, přitom bylo rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 6 dne 6. 9. 2016, nezletilá má obvyklý pobyt v Japonsku, a protože byly splněny obě zákonné podmínky, je pravomoc soudu I. stupně dána. Z těchto důvodů, s odkazem na ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., navrhl zrušení napadeného usnesení a jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. S odkazem na údaje poskytnuté mu Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí se k odvolání vyjádřil i opatrovník nezletilé. Na rozdíl od odvolatele i soudu I. stupně se domnívá, že aplikace Nařízení Rady ES č. 4/2009, které je přímo použitelné a má přednost před vnitrostátními právními předpisy, je v daném případě možná. Ačkoli ve věci není dána příslušnost dle článků 3 - 6 Nařízení, bylo by možno ji dovodit dle článku 7, neboť zahájený spor má úzkou vazbu na území České republiky, kde bylo vydáno rozhodnutí, kterým byla stanovena vyživovací povinnost a která by dle návrhu otce měla být snížena. Mělo by být však prokázáno, že v Japonsku není příslušné řízení možné, nebo v něm je nelze rozumně zahájit či vést. Za takovéto okolnosti lze považovat ty, které jsou vyjmenovány v článku 16 Preambule Nařízení.

5. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal usnesení soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž nařizoval jednání (§ 212, § 212a odst. 5, 6, § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Soud I. stupně se správně zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti. Jeho závěru o nedostatku pravomoci (příslušnosti) ve vztahu k českým soudům však přisvědčit nelze.

7. V daném případě je z obsahu spisu zřejmé, že výživou povinný rodič v procesní pozici navrhovatele (státní příslušník Ruské federace i České republiky) má faktický pobyt na území České republiky, výživou oprávněná nezletilá (v procesní pozici odpůrce) a její matka (obě cizí státní příslušnice) mají faktický pobyt na území Japonska. Otec s přestěhováním nezletilé i jejím aktuálním pobytem v zahraničí souhlasil. Zcela správné je zjištění soudu I. stupně, že s Japonskem neexistuje dvoustranná či vícestranná smlouva, která by na danou věc dopadala, Japonsko není členským státem Luganské úmluvy ani Haagské úmluvy z roku 2007.

8. Soud I. stupně však při řešení otázky své mezinárodní příslušnosti přehlédl, že Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen Nařízení) není založeno na principu územního omezení členskými státy Evropské unie a je možno jej použít i v případě, i když odpůrce (kterým je v daném případě nezletilá) má místo obvyklého pobytu ve třetím státě (viz i článek 15 Preambule Nařízení). Není proto důvod pro aplikaci zákona 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, na vyřešení otázky mezinárodní příslušnosti soudu.

9. Otázku příslušnosti soudu řeší články 3 - 7 tohoto Nařízení. Z hlediska jednotlivých důvodů příslušnosti uvedených v citovaných článcích Nařízení je třeba se primárně zabývat tím, zda v dané věci nebyla založena příslušnost podle článku 5 Nařízení, tedy zda příslušnost nebyla založena účastí odpůrce na řízení.

10. Článek 5 Nařízení totiž stanoví, že není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se odpůrce řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se odpůrce účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu.

11. Obecnou definici pojmů v Nařízení obsahuje článek 2, který obsahuje odstavci 1 i definice oprávněného - fyzické osoby, která má nebo uplatňuje nárok na výživné; povinného - fyzické osoby, která dluží výživné nebo vůči níž byl uplatněn nárok na výživné. Pojem odpůrce sice Nařízení výslovně nedefinuje, z povahy věci je však chápat tento pojem jako účastníka, vůči kterému návrh směřuje. V poměrech dané věci je tímto odpůrcem nezletilá, neboť vůči ní se navrhovatel domáhá snížení své vyživovací povinnosti. Zájmy nezletilé, které mohou být v kolizi se zájmy jejích rodičů, v tomto řízení hájí soudem ustanovený opatrovník (ustanoven usnesením soudu I. stupně č. j. 0 P 346/2015-69 ze dne 14. 12. 2018 dle ust. § 892 odst. 3 o. z. a § 469 odst. 1 z. ř. s.), který za nezletilou v soudním řízení jedná.

12. Soud I. stupně nařídil k projednání věci jednání na den 18. dubna 2018, kterého se účastnil otec (navrhovatel), jeho právní zástupce a opatrovník nezletilé (odpůrce). Na jednání se vyjadřoval pouze otec, který nesouhlasil s názorem soudu o nedostatku mezinárodní příslušnosti, opatrovník neuvedl ničeho, jednání bylo následně odročeno. Je proto namístě učinit závěr, že se prostřednictvím svého opatrovníka nezletilá zúčastnila soudního řízení, aniž by nepříslušnost soudu namítla. Tím v dané věci založila, ve smyslu článku 5 Nařízení, mezinárodní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6.

13. Protože v dané věci byla založena mezinárodní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6, odvolací soud napadené usnesení dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., změnil tak, že se řízení o návrhu otce na snížení výživného nezastavuje. Tím pozbyly účinků i výroky I. a III. napadeného usnesení.

14. Soud I. stupně v dalším řízení přehodnotí svůj dosavadní postup, kdy matce (údajně neznámého pobytu) bez dalšího ustanovil opatrovníka, ač z obsahu spisu vyplývá, že nezletilá je s matkou v Japonsku a otec s ní udržuje kontakt. Je tedy namístě předpokládat, že otec zná adresu jak matky, tak nezletilé.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.


Praha 11. září 2019



JUDr. Marcela Kučerová v. r.
předsedkyně senátu