Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:56Co 113/2018     
Soud:Krajský soud v Ostravě
ECLI:ECLI:CZ:KSOS:2018:56.CO.113.2018.1
Datum rozhodnutí:11.09.2018
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Dotčené předpisy:Nařízení () č. 2201/2003
Kategorie rozhodnutí:E


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., v právní věci

žalobce: M. K., narozený dne xxx

            občan Slovenské republiky

            bytem xxx

            zastoupený advokátem JUDr. Milanem Štúrikem

            sídlem Výškovická 508/178, 700 30  Ostrava

proti

žalované: České republice Ministerstvu spravedlnosti ČR

            zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových

            IČO 69797111

            sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00  Praha 2

            jednající Územním pracovištěm Ostrava

            sídlem Lihovarská 1335/9, 716 00  Ostrava - Radvanice

o částku 21.800 Kč,

k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 3. 2018, č. j. 41 C 189/2017-98


takto:

I. Rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku se potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 3.753 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč.


Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Frýdku-Místku zamítl žalobu o částku 21.800 Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.

2. Žalobce proti rozsudku podal včasné odvolání směřující proti oběma výrokům s námitkou, že okresní soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Žalovaná se za výkon vazby omluvila žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce, nikoli přímo žalobci.  Okresní soud a žalovaná neměli důvod zohlednit jako přitěžující okolnost, že se žalobce v minulosti dopustil na území Slovenska trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen. Žalobce zpochybňoval právní moc rozhodnutí Magistrátu města Frýdek-Místek, kterým byl projednán přestupek žalobce. Dovolával se dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 a namítal, že okresní soud nevzal v úvahu všechna kritéria při stanovení výše denního odškodnění za vazbu navzdory tomu, že podle citovaného judikátu se odškodnění přiznává v rozmezí od 500 Kč do 1.500 Kč za 1 den. Odškodnění přiznané žalobci v částce 300 Kč za 1 den vazby považuje žalobce za nedostatečné. Žalobce dále opakoval skutečnosti související s újmou, kterou výkonem vazby utrpěl ve svém osobním a profesním životě. Namítal, že okresní soud rozhodl v jeho neprospěch především proto, že je příslušníkem romského etnika a na soud neučinil dobrý dojem. Odvoláním usiloval o změnu rozsudku tak, že bude vyhověno žalobě v celém rozsahu a žalobci přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání předneseném u odvolacího jednání navrhla, ať rozsudek okresního soudu je jako věcně správný potvrzen.

4. Přezkum rozsudku dotčeného včasným odvoláním žalobce v obou výrocích proběhl u odvolacího jednání bez osobní účasti žalobce, jehož neúčast omluvil přítomný advokát žalobce. Rozsudek byl přezkoumán a na podkladě odvolacích důvodů dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. se závěrem, že nejde o odvolání důvodné.

5. K problematice mezinárodního prvku v řízení v osobě žalobce, občana Slovenské republiky s trvalým bydlištěm na území Slovenské republiky okresní soud žádné závěry nepřijal a odvolací soud je proto doplnil. Mezinárodní příslušnost soudů České republiky plyne z článku 1 odst. 1 ve spojení s článkem 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU/1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Brusel I.bis“). Žalovanou je Česká republika a v řízení o náhradu nemajetkové újmy za výkon vazby na území České republiky je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky, místní příslušnost Okresního soudu ve Frýdku-Místku, na základě skutečnosti, že k rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby došlo stejným soudem. Volbu hmotného práva v řízení s mezinárodním prvkem Nařízení neupravuje. Nařízení Evropského parlamentu a rady č. ES/864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy („Řím II.“) vylučuje ze své působnosti nároky z odpovědnosti za jednání orgánů veřejné moci (viz bod 9. úvod. ust.). Kolizní režim není upraven rovněž dvoustrannou mezinárodní smlouvou ČR a SR o právní pomoci publikovanou pod č. 209/93 Sb. S odkazem na ustanovení § 101 písm. b) zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém platí, že mimosmluvní závazkové poměry vznikající z osobnostních práv (analogicky rovněž práv na náhradu nemajetkové újmy) se řídí právem státu, ve kterém k narušení došlo, tj. hmotným právem ČR, neboť původcem tohoto narušení je justiční orgán České republiky. Právní úprava nároku na náhradu nemajetkové újmy se proto řídí ustanoveními zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

6. Nad rámec skutkových zjištění okresního soudu odvolací soud doplnil dokazování podrobněji obsahem trestního spisu OS ve Frýdku-Místku, sp. zn. 2 T 202/2016 a přestupkovým spisem Magistrátu města Frýdek-Místek, sp. zn. R 694/17.

7. Z obsahu trestního spisu sp. zn. 2 T 202/2016 odvolací soud zjistil následující skutečnosti. Policie ČR, Krajské ředitelství Policie Moravskoslezského kraje, Územní odbor Frýdek-Místek dala podnět k návrhu na vzetí žalobce do vazby neboť dne 20. 9. 2016 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil dne 12. 9. 2016 v prodejně večerky č. p. 269, kde v úmyslu zmocnit se cizí věci vyžadoval po pracovnici finanční hotovost pod pohrůžkou násilí a ta mu vydala částku 1.700 Kč.  Z výpovědí žalobce před Policií ČR a před Okresním soudem ve Frýdku-Místku ve dnech 19. - 22. 9. 2016 bylo zjištěno: žalobce pracuje jako číšník na území Slovenska, 14 dní před spácháním skutku odjel do Frýdku-Místku k sestřenici, na Slovensku žije se svou matkou a sestrou, se kterou se společně podílí na nákladech bydlení, současně žije v druhovském poměru s bývalou manželkou, se kterou má 4 děti. Žalobce potřeboval peníze pro děti svých příbuzných, navíc je po něm žádal rovněž manžel sestřenice. Na Slovensku byl odsouzen 3x pro podvod. Do České republiky přijel před třemi týdny přímo do Frýdku-Místku na návštěvu za kamarádem M. B. a jeho manželkou, vzdálenou příbuznou. Zdržoval se převážně u nich, ztratil svůj občanský průkaz. Žalobce zaznamenal, že v blízkosti jeho bydliště je večerka, napadlo jej, že se pokusí od obsluhy sehnat peníze, neboť v té době neměl žádné peníze na obživu. Poprvé do Frýdku-Místku přijel před dvěma lety, následně do Frýdku-Místku dojížděl pravidelně tak jednou za měsíc na 1 či 2 dny. Žalobce tehdy neměl žádné prostředky na jídlo a od pracovnice večerky si chtěl peníze vypůjčit, navzdory tomu, že tuto osobu neznal a viděl ji poprvé. Na Slovensku byl odsouzen ve třech případech za podvod, aktuálně proti němu není vedeno jiné trestní řízení, dostal podmíněný trest a již se osvědčil. Usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. 0 Nt 8048/2016-9 Okresní soud ve Frýdku-Místku nepřijal písemný slib žalobce a rozhodl o jeho vzetí do vazby. Z opisu z evidence rejstříku trestů žalobce byla zjištěna následná odsouzení

- trestním rozkazem OS Martin, sp. zn. 23 T 166/13 pro trestný čin úvěrového podvodu odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let, datum zahájení výkonu sankce 11. 12. 2015,

- trestním rozkazem OS Martin, sp. zn. 23 T 184/13, uložen pro trestný čin podvodu v délce 20 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na 2 roky. Datum zahájení výkonu sankce – 11. 12. 2015,

- rozsudkem OS Martin, sp. zn. 2 T 110/13 byly zrušeny trestní rozkazy pod sp. zn. 23 T 166/13 a 23 T 184/2013 a pro trestný čin loupeže uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce 3 let s podmíněným odkladem výkonu trestu na 30 měsíců s datem zahájení výkonu sankce 7. 11. 2017,

- rozsudkem OS Martin, sp. zn. 23 T 118/2015 uznán vinným pro trestný čin podvodu a uložen trest odnětí svobody v délce 4 měsíců nepodmíněně. Rozsudkem KS v Žilině sp. zn. 3 To 41/2016-127 ze dne 23. 6. 2016 byl zrušen trest uložený rozsudkem sp. zn. 2 T 196/2014 a uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce 10 měsíců nepodmíněně. Z odůvodnění rozsudku plyne, že trest odnětí svobody byl žalobci uložen vzhledem k dřívějším odsouzením žalobce. Z trestních rozkazů a rozsudků OS Martin a KS Žilina sp. zn. 23 T 166/2013, 23 T 184/2013, 2 T 196/2014, 2 T 110/2013, 23 T 118/2015 a 3 To 41/2016 byly zjištěny stejné skutečnosti jako z opisu z rejstříku trestu.

Z obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, sp. zn. 3 ZT 208/2016-27 ze dne 7. 10. 2016 bylo zjištěno, že byla podána obžaloba na žalobce pro zločin loupeže, kterého se měl dopustit 12. 9. 2016 shora popsaným způsobem. Z usnesení OS ve Frýdku-Místku ze dne 5. 1. 2017, č. j. 2 T 202/2016-220 bylo zjištěno, že trestní věc žalobce na podkladě obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 7. 10. 2016, sp. zn. 3 Zt 208/2016 pův. kvalifikovaná jako zločin loupeže dle §  173/1 trestního zákoníku se postupuje Statutárnímu městu Frýdek-Místek, neboť jde o skutek, který by mohl být orgánem posouzen jako přestupek. Z usnesení téhož soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 2 T 202/2016-225 bylo zjištěno, že žalobce byl z vazby propuštěn. Z příkazu k propuštění z vazby plyne, že k propuštění došlo dne 5. 1. 2017. Ze sdělení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 9. 1. 2017 plyne, že žalobce byl vzat dle pravomocného usnesení KS Ostrava, sp. zn. 3 Nt 51/2017 ze dne 6. 1. 2017 do předběžné vazby na podkladě Evropského zatýkacího rozkazu. Z obsahu protokolu o hlavním líčení ze dne 5. 1. 2017 Okresního soudu ve Frýdku-Místku dále plyne, že u téhož hlavního líčení byl žalobce přítomen osobně. U hlavního líčení bylo vyhlášeno usnesení o postoupení věci Statutárnímu městu Frýdek-Místek, Magistrátu města, neboť popsaný skutek má být orgánem posouzen jako přestupek. Z přestupkového spisu Magistrátu města Frýdek-Místek, sp. zn. R 694/17 bylo zjištěno, že rozhodnutím ze dne 26. 7. 2017, č. j. MMFM 101065/2017 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se dopustil 12. 9. 2016 shora popsaným způsobem a byl mu uložen správní trest za přestupek formou pokuty v částce 2.000 Kč, kterou je žalobce povinen uhradit do 30-ti dnů od právní moci příkazu. Rozhodnutí bylo doručeno žalobci na adresu označenou žalobcem za místo trvalého bydliště na adrese xxx, xxx, Slovenská republika mezinárodní doručenkou. Na téže adrese převzala zásilku dne 31. 7. 2017 osoba, která se podepsala příjmením K.

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem … v jeho aktuálním znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 7 odst. 1 téhož zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda.

10. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn, nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

11. Podle § 31a odst. 1 téhož zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 31a odst. 2 téhož zákona zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Pro větší přehlednost odvolací soud provedl shrnutí skutkových zjištění, která vyplynula z listinných důkazů, které opatřil okresní soud, a to po jejich doplnění odvolacím soudem. Dne 19. 9. 2016 byl žalobce zadržen a na podkladě usnesení OS ve Frýdku-Místku, č. j. 0 Nt 8048/2016 vzat do vazby pro skutek, kterého se žalobce dopustil dne 12. 9. 2016 a který byl popsán tak, že pod hrozbou fyzického násilí žalobce vymohl od pracovnice večerky částku 1.700 Kč. Skutek žalobce byl kvalifikován jako trestný čin loupeže a proti žalobci pro stejný skutek zahájeno trestní stíhání. U hlavního líčení dne 5. 1. 2017 Okresní soud ve Frýdku-Místku vyhlásil usnesení, kterým rozhodl o postoupení skutku Magistrátu města Frýdek-Místek k projednání přestupku. Téhož dne bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby.  Vazba žalobce trvala od 19. 9. 2016 do 5. 1. 2017, v souhrnu 109 dní. Magistrát města Frýdek-Místek skutek spáchaný žalobcem kvalifikoval jako přestupek, za který žalobci uložil správní trest ve formě pokuty v částce 2.000 Kč. Dopisem ze dne 8. 3. 2017 žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na náhradu za vazbu v částce 54.500 Kč (500 Kč/1 den vazby trvající 109 dní). MS ČR v odpovědi ze dne 22. 3. 2017 potvrdilo, že dopis žalobce s uplatněním nároku, který se vztahuje k věci projednávané OS ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 T 202/2016, obdrželo dne 16. 3. 2017. V konečném stanovisku MS ČR ze dne 31. 10. 2017 Ministerstvo vyslovilo omluvu žalobci za nezákonné rozhodnutí o vazbě a uznalo nárok žalobce na poskytnutí zadostiučinění v částce 32.700 Kč (300 Kč/1 den vazby trvající 109 dní). Částku 32.700 Kč Ministerstvo zaplatilo žalobci převodem z bankovního účtu dne 2. 11. 2017. Žalobou podanou dne 18. 8. 2017 u OS ve Frýdku-Místku žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 54.500 Kč. Po částečném splnění nároku MS ČR vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu částky 32.700 Kč. O zastavení řízení ve stejném rozsahu rozhodl okresní soud usnesením ze dne 13. 11. 2017 s právní mocí 2. 12. 2017. Ke stejnému datu předmětem řízení zůstala již jen částka 21.800 Kč. 

14. Pro právní posouzení nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění ve zbývající výši 21.800 Kč má význam zjištění, že před skutkem, kterého se žalobce beze sporu dopustil dne 12. 9. 2016, byl opakovaně odsouzen pro jinou úmyslnou majetkovou trestnou činnost. Vzhledem k počtu majetkových deliktů spáchaných vždy úmyslně lze žalobce hodnotit jako osobu se sklonem k páchání majetkových deliktů (v trestněprávní terminologii – recidivistu). Žalobce popsaný skutek dne 12. 9. 2016 spáchal dokonce v krátké době následující po vydání rozsudku KS v Žilině ze dne 23. 6. 2016, kterým byl žalobce odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 10 měsíců nepodmíněně, pro zločin podvodu. Neobstojí proto námitka žalobce, že výkon vazby citelně zasáhl do jeho rodinného a soukromého života, neboť žalobce na omezenou dobu zbavil osobní svobody. Se zbavením osobní svobody a vyloučením kontaktu s rodinou totiž žalobce musel v době spáchání skutku (dne 12. 9. 2016) počítat vzhledem k dřívějšímu nepodmíněnému odsouzení. Odvolací námitka, že žalobce se žádného protiprávního jednání dne 12. 9. 2016 nedopustil a o potrestání za přestupek se nedozvěděl, je vyvrácena zjištěním z trestního a přestupkového spisu. U hlavního líčení dne 5. 1. 2017 před Okresním soudem ve Frýdku-Místku byl žalobce osobně přítomen a dozvěděl se o tom, že popsaný skutek dříve kvalifikovaný jako zločin loupeže, byl postoupen Magistrátu města Frýdek-Místek k projednání přestupku. Příkaz o uložení správní sankce za přestupek byl žalobci zaslán do místa jeho trvalého bydliště a ve stejném místě jej osoba téhož příjmení převzala. Zásilka byla odeslána magistrátem na mezinárodní doručenku s označením jména a příjmení žalobce a adresy jeho bydliště na území SR. Argument, že žalobce neudělal dobrý dojem na soud, neboť je příslušníkem romského etnika, nemůže rovněž obstát. Stejně jako příslušnost k romskému etniku není omluvou pro páchanou majetkovou trestnou činnost, nelze příslušnost k romskému etniku považovat za důvod k rozhodnutí v neprospěch žalobce. U odvolacího jednání žalobce přítomen nebyl a žádný, tedy ani špatný dojem, svou příslušností k romskému etniku vyvolat nemohl. Odvolací argument týkající se doporučeného rozpětí odškodnění 500 Kč – 1.500 Kč dle rozsudku NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 rovněž neobstál. Jak lze zjistit z odůvodnění rozsudku okresního soudu, ten vzal judikaturu NS ČR a Evropského soudu pro lidská práva v úvahu, stejně jako doporučené rozpětí. Nad rámec zde uváděných hledisek:

- jak závažně působí držení osoby ve vazbě bezprostředně po jejím zadržení a při dalším plynutí vazby,

- jak se následky držení ve vazbě promítly v její osobní sféře,

- možnosti kontaktu osoby s rodinnými příslušníky a dopady porušení práva na rodinný život,

- společenská pověst osoby a její čest,

- povaha trestní věci,

- celková délka omezení osobní svobody,

- následky v osobní sféře, 

byly zohledněny další přitěžující okolnosti:

- předcházející trestní minulost žalobce,

- odsouzení žalobce k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, jehož výkon započal bezprostředně po propuštění žalobce z vazby,

- skutečnost, že žalobce neprokázal, že v důsledku výkonu vazby pozbyl zaměstnání,

- skutek, pro který byl žalobce vzat do vazby, žalobce skutečně spáchal, ačkoli ve výsledku byl tento skutek hodnocen jako přestupek a nikoli zločin loupeže.

Ke tvrzení žalobce o ztrátě zaměstnání je třeba připomenout, že žalobce ve výpovědích před orgány činnými v trestním řízení uváděl odlišné verze o tom, po jakou dobu a za jakým účelem vlastně v ČR v době spáchání skutku pobýval. Nelze věřit jeho tvrzení o ztrátě zaměstnání, jen na podkladě tvrzení, že měl být v ČR na návštěvě u příbuzných po dobu 2 dnů bez prostředků k obživě a snažil se (nikoli výkonem práce) peníze si obstarat. Všechna uvedená hlediska vedou k závěru, že odškodnění za výkon vazby v částce 300 Kč/1 den trvání vazby spolu s omluvou v písemné formě poskytnutou Ministerstvem spravedlnosti ČR lze považovat za odškodnění dostatečné. V důsledku dřívější trestné činnosti lze nadto chování žalobce, který skutek spáchal po pravomocném odsouzení k trestu odnětí svobody, za jednání, kterým žalobce přispěl k důvodu pro jeho vzetí do vazby. Odvolací soud s těmito závěry podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný zamítavý rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku. 

15. Potvrzení rozsudku nepřicházelo v úvahu v závislém nákladovém výroku, v jehož rámci okresní soud žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů prvostupňového řízení.

16. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

17. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku, nebo na úvaze soudu.

18. Okresní soud náhradu nákladů prvostupňového řízení v poměru mezi účastníky posoudil podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s úvahou, že vzhledem poměru úspěchu a neúspěchu žalobci by náleželo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20%. Vzhledem k předčasnému podání žaloby před uplynutím 6-ti měsíční lhůty stanovené v § 15 zákona č. 82/98 Sb. však žalobci náhrada nákladů nenáleží ani v rozsahu 20%. S úvahou okresního soudu odvolací soud nesouhlasí. Žalobce uplatnil žalobou nárok na přiměřené zadostiučinění u Ministerstva spravedlnosti ČR podáním ze dne 8. 3. 2017 doručeném dne 16. 3. 2017. 6-ti měsíční lhůta ke splnění nároku žalovanou uplynula dnem 15. 10. 2017.

19. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/98 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6-ti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Žalobu podal žalobce dne 18. 8. 2017 skutečně předčasně. Žalovaná, ovšem 6-ti měsíční lhůtu ke splnění nedodržela, jak je zřejmé z jejího stanoviska ze dne 31. 10. 2017 a z příkazu k výplatě částky 32.700 Kč dne 1. 11. 2017. K datu 16. 10. 2017 již bylo možno žalobu žalobce hodnotit jako důvodně podanou. Žalobcem uplatněná částka 54.500 Kč = 100%, částka vyplacená žalovanou dobrovolně 32.700 Kč odpovídá 60%, neúspěch žalobce tvoří zamítnutá částka 21.800 Kč = 40%, rozdíl mezi procesním úspěchem a neúspěchem žalobce se rovná 20%. V tomto rozsahu lze žalobci náhradu nákladů prvostupňového řízení přiznat s odkazem na ust. § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. Výše přiznané náhrady závisela na úvaze soudu. Žalobce s ohledem na popsané okolnosti případu měl však nepřiměřená očekávání, pokud jde o výši uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění. 20% náhrady nákladů přiznané žalobci k tíži žalované odpovídá výsledku řízení. Náklady žalobce za jeho právní zastoupení advokátem v řízení tvoří: odměna advokáta z tarifní hodnoty 54.500 Kč za převzetí zastoupení, uplatnění nároku u MS ČR ze dne 8. 3. 2017 a sepis žaloby, každý ze tří úkonů v částce 3.300 Kč s odkazem na ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/96 Sb. v jejím aktuálním znění, odměna ve výši 1/2 za úkon spočívající ve zpětvzetí části žaloby, tj. částka 1.650 Kč podle § 11 odst. 2 písm. h) ve spojení s § 11 odst. 3 AT a odměna za účast u jednání ze dne 27. 2. 2018 z tarifní hodnoty 21.800 Kč v částce 1.980 Kč podle § 7 odst. 5 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) AT. Advokátu žalobce dále náleží paušální náhrada za 5 úkonů právní služby á 300 Kč/1 úkon dle § 13 odst. 3 AT, v souhrnu 1.500 Kč, náhrada za ztrátu času při cestě k jednání okresního soudu z Ostravy do Frýdku-Místku a zpět v souhrnu 200 Kč podle § 14 odst. 3 AT, náhrada cestovních výdajů při cestě osobním vozidlem Volkswagen Passat reg. zn. MT9 40DA s prům. spotřebou 5,3 l/100 km, s cenou pohonných hmot 29,50 Kč/1 l, tedy v souhrnu částka 78,2 Kč jako náhrada pohonných hmot a paušální náhrada za použití vozidla v částce 4 Kč/1 km, v souhrnu 200 Kč, celkem na náhradě cestovních výdajů po zaokrouhlení částka 278 Kč (viz vyhl. č. 463/2017 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel … § 1 písm. b). Souhrn těchto nákladů tvoří částka 15.508 Kč, ze které náleží advokátu žalobce 21% DPH jako plátci této daně dle § 14a odst. 1 AT, tj. částka 3.257 Kč po zaokrouhlení. 20% ze součtu všech těchto částek, z částky 18.765 Kč, se rovná částce 3.753 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů prvostupňového řízení k rukám advokáta žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

21. V odvolacím řízení žalobce s odvoláním neuspěl a podle  ust. § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř.  Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. totiž platí, že účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu nákladů v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Vyhláška č. 254/2015 Sb. stanoví v § 2 odst. 3 paušální náhradu za každý úkon v částce 300 Kč. Žalované náleží paušální náhrada za přípravu k odvolacímu jednání a účast u odvolacího jednání dne 11. 9. 2018 podle § 3 písm. b) a c) vyhlášky v souhrnu částka 600 Kč.  


Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání jen z důvodů podle v § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání (§ 237 až § 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v I. stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.  


Ostrava 11. září 2018

JUDr. Eva Zavrtálková v. r.

předsedkyně senátu