Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:14VSOL 184/2018     
Právní věta:Řízení o vypořádání společného jmění dlužníka je zvláštním druhem incidenčního sporu, kterým se vymezuje rozsah majetku majetkové podstaty a který nahrazuje spor o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty. Proto ve smyslu ustanovení § 225 odst. 4 I. Z. je toto řízení překážkou pro zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která je předmětem žaloby na vypořádání společného jmění manželů. Je-li však předmětem žaloby pouze vypořádací podíl manžela dlužníka z titulu vnosu do dlužníkova výlučného majetku, pak toto řízení o vypořádání společného jmění manželů není překážkou zpeněžení tohoto výlučného majetku dlužníka.
Soud:Vrchní soud v Olomouci
ECLI:ECLI:CZ:VSOL:2018:14.VSOL.184.2018.1
Datum rozhodnutí:26.09.2018
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Insolvence
Konkurs
Zpeněžování
Dotčené předpisy:§ 150 předpisu č. 89/2012Sb.
§ 268 předpisu č. 182/2006Sb.
§ 225 předpisu č. 182/2006Sb.
Kategorie rozhodnutí:A


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Kateřiny Holešovské ve věci

žalobce: Roman Roubalík, narozený 4. 12. 1970
bytem 790 61 Lipová – Lázně 319
proti

žalovaným: 1) Mgr. Pavlína Jašková, IČO 71347429
insolvenční správkyně dlužníka Romana Roubalíka
sídlem Zábřežská 40, 787 01 Šumperk

      zastoupená advokátkou Mgr. Pavlou Henzelovou
      sídlem Fibichova 1141/2, 779 00 Olomouc
2) Věra Perzan
bytem Bezručova 50, 790 65 Žulová
      zastoupená advokátem Mgr. Petrem Krátkým
      sídlem Dukelská 722/14, 790 01 Jeseník
o určení neplatnosti kupní smlouvy

vedené jako incidenční spor před Krajským soudem v Ostravě - pobočkou v Olomouci
pod sp. zn. 10 ICm 3844/2017 v insolvenčním řízení dlužníka Romana Roubalíka, vedeném
před Krajským soudem v Ostravě - pobočkou v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 470/2013

o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne
31. 1. 2018 č. j. 10 ICm 3844/2017-70 (KSOL 10 INS 470/2013)


takto:


I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 31. 1. 2018
č. j. 10 ICm 3844/2017-70 (KSOL 10 INS 470/2013) se
potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 228 Kč
ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované 1).

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 980 Kč
ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované 2).

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 12. 7. 2017, kterou byly prodány nemovitosti označené ve výroku rozsudku (výrok I.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Na odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se žalobou došlou soudu 30. 8. 2017 domáhal určení neplatnosti označené kupní smlouvy, kterou v průběhu jeho insolvenčního řízení převedla první žalovaná na druhou žalovanou označené nemovitosti. Žalobu zdůvodňoval tím, že kupní smlouvou, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku 14. 8. 2017, zpeněžila první žalovaná nemovitosti protiprávně, a to z toho důvodu, že ke zpeněžení došlo
bez souhlasu soudu, který vykonává funkci věřitelského výboru, a dále, že proti majetkové podstatě jsou vedeny tři incidenční spory, které dosud nebyly pravomocně skončeny
a které se týkají majetku zahrnutého do majetkové podstaty, který byl touto označenou smlouvou zpeněžen. Jedná se o tyto spory: sp. zn. 10 ICm 1663/2015, jehož předmětem je zrušení darovací smlouvy dárkyní Annou Roubalíkovou, kde žaloba byla podána 28. 4. 2015, dále spor
sp. zn. 10 ICm 2534/2017, jehož předmětem je vypořádání společného jmění manželů a žaloba byla podána 23. 5. 2017 manželkou žalobce, a konečně spor sp. zn. 10 ICm 3329/2017,
jehož předmětem je určení platnosti přihlášky pohledávky věřitelky Lenky Roubalíkové, když žaloba byla podána podáním přihlášky samé 9. 5. 2017. Žalobce tvrdil, že prodejem označených nemovitostí mimo dražbu mu byla způsobena škoda ve výši 1 278 250 Kč. Byť žalobce
si je vědom toho, že prodejem mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní, má za to, že snížení kupní ceny o 1 278 250 Kč je nepřiměřené a je za hranicí ústavnosti.

3. Žalovaná 1) navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že smlouvou převáděné nemovitosti byly zahrnuty do majetkové podstaty v insolvenčním řízení dlužníka, smlouva byla zveřejněna 14. 8. 2017 v insolvenčním rejstříku. Ke zpeněžení nemovitosti došlo bez souhlasu soudu ve funkci věřitelského výboru. Zdůvodnila, že zpeněžované nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem smluvním ve prospěch Komerční banky, a. s., která jako zajištěný věřitel přihlásila do insolvenčního řízení přihláškou pohledávky P2 s tím, že u pohledávky č. 4 označila jako majetek tvořící předmět zajištění předmětné nemovitosti. Tento věřitel uděloval pokyn k prodeji předmětných nemovitostí a dle jeho pokynu byly prodány nemovitosti mimo dražbu druhé žalované za kupní cenu 1 470 000 Kč. Zdůraznila to, že přestože žalobce doložil znalecký posudek, dle něhož činila obvyklá cena nemovitostí 2 820 000 Kč, nemovitost se za tuto částku zpeněžit nepodařilo. Nemovitost byla nabízena za cenu dle tohoto znaleckého posudku
od 19. 12. 2013 a za tuto cenu o ni nikdo neprojevil zájem, takže cena byla postupně snižována dle pokynu zajištěného věřitele až na 1 470 000 Kč. Jedním z důvodu, proč se nepodařilo předmětné nemovitosti za vyšší cenu prodat, bylo zejména to, že žalobce odmítal součinnost
a odmítal prohlídku nemovitostí, což vedlo k tomu, že případní zájemci nabídku na prodej
za vyšší částku neakceptovali. Dále uvedla, že jediným řízením, které by bránilo prodeji majetku, je řízení zahájené žalobou na vyloučení takového majetku z majetkové podstaty dle § 225 insolvenčního zákona, avšak žádný takový incidenční spor veden není. Druhá žalovaná
se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud prvního stupně poté, co účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, učinil zjištění jednak z insolvenčního spisu žalobce jako dlužníka vedeného před Krajským soudem v Ostravě, pobočkou v Olomouci, a dále ze spisů incidenčních sporů, které jsou vedeny v rámci insolvenčního řízení dlužníka pod sp. zn. 10 ICm 3844/2017, 10 ICm 2534/2017
a 10 ICm 1663/2015, a výsledky těchto zjištění uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku.

5. Na základě těchto zjištění při aplikaci ustanovení § 289, 293, 225 insolvenčního zákona a § 574
a 580 o. z. pak soud prvního stupně uzavřel, že první žalovaná jako insolvenční správkyně žalobce prodala v průběhu konkursu žalobce mimo dražbu druhé žalované kupní smlouvou
z 12. 7. 2017 označené nemovitosti sepsané do majetkové podstaty žalobce, a to v souladu s pokynem zajištěného věřitele. Nemovitosti byly nabízeny k prodeji od 19. 12. 2013 původně
za cenu 2 820 000 Kč (dle znaleckého posudku a dle pokynu zajištěného věřitele), postupně však byla prodejní cena snižována dle pokynu zajištěného věřitele až na částku 1 470 000 Kč,
za kterou byly nakonec zpeněženy. Žalobce po celou dobu, kdy byly nemovitosti nabízeny k prodeji, neumožnil zájemcům o koupi jejich prohlídku. V průběhu insolvenčního řízení žalobce nebyla podána žaloba na vyloučení označených nemovitostí z majetkové podstaty.

6. Soud prvního stupně dále zdůvodnil, že základním důvodem prodeje za nižší cenu
než stanovenou znaleckým posudkem byla nespolupráce žalobce s insolvenčním správcem a jeho odmítání součinnosti, neboť odmítal umožnit zájemcům o koupi prohlídku nemovitostí
i přes vydané soudní rozhodnutí o nařízení prohlídky nemovitosti. Zájemci o koupi nemovitosti v průběhu procesu zpeněžování byli, avšak požadovali zpřístupnění nemovitosti za účelem jejího prodeje a zájem o koupi ztratili, když jim prohlídka nebyla umožněna, takže výrazné snížení kupní ceny oproti ceně odhadní bylo zapříčiněno jednáním žalobce. S ohledem na tyto okolnosti se od zahájení procesu zpeněžování po dobu 3,5 roku nenašel žádný zájemce, který by byl reálně ochoten koupit předmětné nemovitosti za cenu vyšší, než za jakou byly prodány.

7. Soud prvního stupně uzavřel, že kupní smlouva a dosažená kupní cena se tak nepříčí zákonu
(§ 289 odst. 2 insolvenčního zákona) a není nemravná, takže nelze konstatovat její neplatnost, když neshledal ani žádné jiné důvody její neplatnosti dle § 580 o. z.

8. Dále soud prvního stupně zdůvodnil, že souhlas insolvenčního soudu s prodejem nemovitostí udělen nebyl, neboť v případě zpeněžování, které slouží k zajištění pohledávky, je rozhodující pokyn zajištěného věřitele (§ 293 odst. 1 insolvenčního zákona), který rovněž byl dán. Souhlasu insolvenčního soudu v působnosti věřitelského orgánu by bylo zapotřebí pouze v případě absence pokynu zajištěného věřitele (§ 293 odst. 2 insolvenčního zákona). Absence souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského orgánu tak v této věci nepůsobí neplatnost kupní smlouvy.

9. Soud prvního stupně dále zdůvodnil, že v průběhu insolvenčního řízení není vedeno žádné řízení, které by prodeji předmětných nemovitostí bránilo, když jediným takovým řízením by bylo řízení o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty (§ 225 odst. 4 insolvenčního zákona). Řízení
o vrácení daru, řízení o vypořádání společného jmění manželů (z titulu vnosu manželky
do výlučného majetku žalobce) či řízení o popření přihlášené pohledávky překážku pro prodej označených nemovitostí netvoří. Soud prvního stupně poukázal i na to, že jak Anna Roubalíková (žalobkyně v první z výše uvedených věcí), tak Lenka Roubalíková (žalobkyně v druhé a třetí věci) byly o možnosti podat vylučovací žalobu insolvenční správkyní uvědoměny, avšak ani jedna z nich takovou žalobu nepodala, takže ve vztahu k nim se uplatní nevyvratitelná domněnka
o oprávněnosti sepisu nemovitostí do majetkové podstaty (§ 225 odst. 3 insolvenčního zákona)
a překážka pro zpeněžení nemovitostí marným uplynutím lhůty pro podání žaloby o jejím vyloučení z majetkové podstaty pominula (§ 225 odst. 4 insolvenčního zákona).

10. Soud prvního stupně tedy, protože neshledal žádný důvod neplatnosti napadené kupní smlouvy, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že neúspěšný žalobce by byl povinen platit náklady řízení úspěšným žalovaným, těm však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

12. Tento rozsudek napadl odvoláním žalobce. Poukazoval na to, že v přezkoumávané věci mělo být postupováno shodně jako s identickou věcí projednávanou před Krajským soudem v Brně
pod sp. zn. KSBR 30 INS 13239/2014, tj. ve věci insolvenčního řízení dlužníka Aloise Slavíčka. Přitom v tomto druhém insolvenčním řízení, kde je veden mimo jiné incidenční spor k návrhu manželky dlužníka s cílem vypořádat společné jmění manželů, byl přijat závěr, že pokud
je vedeno toto incidenční řízení, není možné majetkovou podstatu zpeněžit. V přezkoumávané věci však bez skrupulí byly prodány nemovitosti za cenu výrazně nižší, než byla platná nabídka,
a probíhá řízení o vydání zpeněžení zajištěnému věřiteli. Poukázal na to, že proti insolvenční správkyni je vedeno šetření orgány činnými v trestním řízení, které bylo nepravomocně skončeno s tím, že orgány ničeho protiprávního neshledali s tím, že odvolatel si do tohoto usnesení podal stížnost. Dále odvolatel argumentoval nesprávným postupem rozhodujícího soudce v přezkoumávané věci s tím, že dle jeho názoru tento „kryje vědomě protiprávní jednání insolvenční správkyně“. Dále poukazoval na to, že rozhodující soudce o vydání části zpeněžení zajištěnému věřiteli rozhodl dne 24. 1. 2018, a to v době, kdy ještě on sám nerozhodl o žalobě
na určení neplatnosti kupní smlouvy, neboť o tom bylo rozhodnuto až 31. 1. 2018. Z toho
je nutno dovozovat, že věděl o tom, že žalobu zamítne, a z jeho pohledu byl rozsudek v přezkoumávané věci formální záležitostí. Odvolatel proto vyjádřil podjatost rozhodujícího soudce i insolvenční správkyně. Odvolatel poukázal rovněž na to, že rozhodující soudce měl proti sobě vedeno kárné řízení. Dále žalobce v odvolání poukazoval na to, že bylo prokázáno, že první žalovaná na pokyn zajištěného věřitele prodala nemovitost nedůvodně, výrazně pod tržní cenou, přestože měla výhodnější nabídku od společnosti ABAYO Corporation, s. r. o. Tato společnost však nechtěla uzavřít kupní smlouvu do doby, než bude skončeno incidenční řízení ve věci
10 ICm 4030/2013. Mezitím vyvstaly i další incidenční spory, kterou nejsou do dnešního dne ukončeny. Na výzvu Okresního soudu v Jeseníku probíhá řízení o vypořádání majetku
ze společného jmění manželů. Navrhl proto, aby v rámci odvolacího řízení byla slyšena jednatelka společnosti ABAYO Corporation, s. r. o., dále JUDr. Mylbachr, insolvenční správce,
a také insolvenční správce Mgr. Radan Melka z Prahy, když tito insolvenční správci zastávají zcela odlišný postoj od názoru první žalované na prodej předmětných nemovitostí. Dále odvolatel rovněž žádal o přidělení zástupce pro jednání před odvolacím soudem. Navrhl,
aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a jeho žalobě vyhověl. K odvolání přiložil listiny, jichž se dovolával.

13. K rozdílnosti názoru první žalované a jím označených insolvenčních správců poukázal odvolatel na to, že dává současně návrh na předložení věci Ústavnímu soudu České republiky za účelem zaujetí jednotného výkladu k tomu, zda má insolvenční správce právo zpeněžit majetek dlužníka v průběhu insolvenčního řízení, pokud jsou proti majetkové podstatě vedeny incidenční spory. Navrhl, aby s ohledem na ustanovení § 109 odst. 1, písm. b) o. s. ř. předložil odvolací soud spis Ústavnímu soudu České republiky s požadavkem na vypracování sjednocujícího stanoviska.

14. První žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila. Především s ohledem na námitky odvolatele poukázala na to, že není ve věci žalobce podjatá, nemá a nikdy neměla žádný vztah k věci
ani k osobě dlužníka, ani nemá vůči dlužníkovi žádných pohledávek či závazků. Rovněž tak nemá poměr k dlužníkovým věřitelům a byla ustanovena do funkce opatřením předsedkyně soudu
v souladu s ustanovením § 25 I. Z. Uvedla, že její postup při zpeněžování nemovitostí byl zcela
v souladu s insolvenčním zákonem, zpeněžované nemovitosti byly zatíženy zástavním právem smluvním ve prospěch Komerční banky, a.s. Proto v souladu s ustanovením § 293 I. Z. byla coby insolvenční správkyně vázána pokyny zajištěného věřitele. Pouze, pokud by měla za to,
že lze nemovitost zpeněžit výhodněji, mohla by pokyn odmítnout a požádat insolvenční soud
o jeho přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Zajištěný věřitel podáním z 3. 7. 2017 jí udělil souhlas a pokyn ve smyslu insolvenčního zákona, aby byly nemovitosti prodány mimo dražbu druhé žalované za kupní cenu 1.470.000 Kč. Postupovala v souladu s tímto pokynem zajištěného věřitele a s druhou žalovanou uzavřela kupní smlouvu. Nedomnívala se, že by zde byl důvod pokyn odmítnout. Proto souhlas insolvenčního soudu v rámci dohlédací činnosti nebyl podmínkou uzavření smlouvy. Zdůraznila, že dosažená cena zpeněžení nemovitostí je důsledkem nespolupráce žalobce jako dlužníka v insolvenčním řízení, když opakovaně odmítal umožnit prohlídky nemovitostí zájemcům, a nakonec byl nalezen jediný zájemce ochotný koupit nemovitosti právě za uvedenou kupní cenu, za kterou byly následně zpeněženy. Tato skutková zjištění dlužník v postavení žalobce a odvolatele ani nijak nerozporoval. Dle názoru první žalované, zpeněžení majetku brání toliko žaloba na vyloučení majetku z majetkové podstaty
dle § 225 I. Z., žádná taková žaloba však v průběhu řízení podána nebyla. Navrhla,
aby odvoláním napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen.

15. Žalovaná 2) uvedla ve vyjádření k odvolání, že celý proces postupného snižování kupní ceny nemovitostí zjistil a popsal v odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně,
který se rovněž vypořádal se všemi námitkami žalobce. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

16. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „I. Z.“), změněn zákonem č. 64/2017 Sb. Podle čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

17. Odvolací soud proto při přezkumu a rozhodnutí v přezkoumávané věci postupoval
podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 při respektování právních účinků úkonů učiněných v tomto řízení před tímto datem.

18. Podle ustanovení § 7 I. Z. (jež nedoznalo novelou č. 64/2017 Sb. změn), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

19. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou
a obsahuje způsobilý odvolací důvod podřaditelný pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), g)
o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206,
§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), při nařízeném jednání a dospěl k následujícím závěrům.

20. Především je nutno uvést, že o žádosti odvolatele na ustanovení zástupce pro odvolací řízení rozhodl odvolací soud usnesením ze dne 3. 7. 2018, které nabylo právní moci 9. 7. 2018
a kterým jeho žádost zamítl.

21. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou odvolatele, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce.

22. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti.

23. Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

24. Podle ustanovení § 15a o. s. ř., účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají
podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni (odstavec 1). Účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících) (odstavec 2). V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje,
v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán (odstavec 3).

25. Se zřetelem na shora citované ustanovení § 15a o. s. ř. a vzhledem na obsah spisu v přezkoumávané věci odvolací soud uzavírá, že námitku podjatosti rozhodujícího soudce vznesl odvolatel v odvolání proti napadenému rozsudku včas, neboť z obsahu spisu nevyplývá,
že by v průběhu řízení (když ve věci bylo rozhodováno se souhlasem účastníků bez nařízení jednání) poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců.

26. Z vyjádření soudce Mgr. Bronislava Šlahaře ze dne 18. 5. 2018 odvolací soud zjistil,
že v přezkoumávané věci k účastníkům řízení ani k projednávané věci nemá jiný vztah
než vyplývající z funkce soudce projednávajícího insolvenční řízení dlužníka Romana Roubalíka
a související incidenční spory. Dlužník podjatost spatřuje ve způsobu vedení řízení a rozhodování v nich, což však není důvodem pro vyloučení soudce (§ 14 odst. 4 insolvenčního zákona). Dále uvedl, že jeho podjatost v tomto insolvenčním řízení je namítána opakovaně a byla již předmětem rozhodování Vrchního soudu v Olomouci v jeho rozhodnutích pod sen. zn. 3 VSOL 953/2016
a 3 VSOL 415/2017.

27. Na základě citovaných ustanovení občanského soudního řádu a po vyjádření rozhodujícího soudce Mgr. Bronislava Šlahaře a obsah námitky podjatosti odvolatele i s ohledem na obsah spisu v přezkoumávané věci včetně insolvenčního spisu dlužníka odvolací soud uzavírá, že odvolací námitka odvolatele týkající se vyloučení rozhodujícího soudce soudu prvního stupně důvodná není. Nebyl prokázán žádný důvod pochybnosti o nepodjatosti tohoto rozhodujícího soudce
se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům či jejich zástupcům. Ostatně odvolatel spatřuje důvody pochybností o jeho nepodjatosti jednak v postupu soudce v projednávané věci a ve věci jeho insolvenčního řízení a takové okolnosti podle shora citovaného ustanovení § 14 odst. 4
o. s. ř. důvodem vyloučení soudce nejsou. Pokud namítá, že proti rozhodujícímu soudci bylo vedeno kárné řízení, pak taková skutečnost bez dalšího, pokud výsledkem kárného řízení nebylo odvolání z funkce soudce (§ 88 zákona č. 6/2002 Sb.), nemůže být důvodem pochybností
o nepodjatosti rozhodujícího soudce.

28. Odvolací soud proto uzavírá, že námitka, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, není důvodná.

29. K námitce podjatosti, kterou vznesl žalobce proti první žalované jako insolvenční správkyni odvolací soud v tomto řízení nepřihlížel, neboť v tomto řízení vystupuje insolvenční správkyně v procesním postavení žalované a její podjatost by musela být řešena v insolvenčním řízení žalobce jako dlužníka.

30. Před jednáním odvolacího soudu, které bylo svoláno na den 26. 9. 2018 (předvolání bylo doručeno žalobci dne 17. 8. 2018 – č. l. 149) vznesl žalobce námitku podjatosti vůči soudcům insolvenčního úseku Vrchního soudu v Olomouci a podal návrh na přerušení řízení (do doby rozhodnutí o námitce podjatosti a do doby rozhodnutí o odvolání insolvenční správkyně) podáním doručeným odvolacímu soudu 24. 9. 2018. Namítal, že nebylo vyhověno jeho žádosti
o přidělení právního zástupce, soudy obou stupňů maří jeho právo na spravedlivý proces.
Je jednáno o věci, kterou hrubým porušením svých povinností a za nečinnosti soudů obou stupňů zapříčinila insolvenční správkyně a soudy, které mají o věci rozhodovat, není rozhodnuto o incidenčních sporech dotýkajících se majetkové podstaty. Protože mu nebyl přidělen zástupce
a jednání nebylo odročeno, ztratil důvěru v rozhodování Vrchního soudu v Olomouci. Takový soud nemůže nestranně rozhodovat. Současně uvedl, že nařízeného jednání se z pracovních důvodů nemůže zúčastnit.

31. Odvolací soud nepředkládal věc k rozhodnutí o této námitce podjatosti svému nadřízenému soudu, ale postupoval dle ustanovení § 15b odst. 2 o. s. ř., když námitka není důvodná,
neboť je vznášena jen z důvodu rozhodování soudu v projednávané věci (§ 14 odst. 4 o. s. ř.)
a byla vznesena před nařízeným jednáním, při němž byla věc rozhodnuta.

32. Odvolací soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku dne 25. 9. 2018 záznam o tom, že na základě podání žalobce nebude jednání nařízené na 26. 9. 2018 odročováno. Na toto oznámení žalobce nereagoval. Jednání před odvolacím soudem se nezúčastnil, odročení jednání nenavrhl, odvolací soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.

33. Z provedeného dokazování odvolací soud zjistil:

- Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, vedeného
pod sp. zn. 10 ICm 2534/2017 jako incidenční spor v insolvenčním řízení žalobce, že manželka žalobce Lenka Roubalíková podala proti žalované 1) a žalobci u tohoto soudu žalobu
na vypořádání společného jmění manželů na dobu po prohlášení konkursu datovanou 9. 5. 2017. Ve skutkových tvrzeních žaloby uvedla, že manželství s žalobcem uzavřela 16. 1. 1999,
že nemovitosti zapsané na listu vlastnictví 820 pro katastrální území Dolní Lipová, obec Lipová-lázně, okres Jeseník, nabyl žalobce do svého výlučného vlastnictví kupní smlouvou ze dne
4. 7. 1997 za sjednanou kupní cenu 450.000 Kč s 10% úrokem p.a. ze sjednané ceny. Dále
ve skutkových tvrzeních uvedla, že kupní cena byla uhrazena dle prohlášení z 29. 1. 2001 částkou 538.125 Kč a ona spolu s žalobcem rekonstruovala tyto nemovitosti a za tím účelem čerpali úvěru od Komerční banky. Navrhla, aby na vypořádání jí byl vyplacen vypořádací podíl ve výši 1.242.140 Kč. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením z 8. 6. 2018 toto řízení zastavil, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl,
že se žalobkyni vrací zaplacený soudní poplatek. Zdůvodnil, že žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění manželů, avšak totožnou žalobu podala již dne 9. 5. 2017
u Okresního soudu v Jeseníku. Proto z důvodu litispendence toto druhé zahájené řízení zastavil. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací toto usnesení usnesením ze dne 15. 8. 2018 potvrdil.

- Z insolvenčního spisu dlužníka, a to z č. d. A-14, že ve výpisu z katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Jeseník, byl na listu vlastnictví 820 pro okres Jeseník, obec Lipová-lázně, katastrální území Dolní Lipová, zapsán k datu
7. 1. 2013 žalobce jako výlučný vlastník pozemků parc. č. 991 - zastavěná plocha a nádvoří,
p. č. 992 – zahrada, p.č. 993 – zahrada s rodinným domem č. p. 319 na parcele č. 991.
Jako nabývací titul pro žalobce je na listu vlastnictví zapsána kupní smlouva ze 4. 7. 1997
a darovací smlouva z 5. 4. 2005.

- Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, vedeného
pod sp. zn. 10 ICm 1663/2015 jako incidenční spor v insolvenčním řízení žalobce, že matka žalobce Anna Roubalíková podala proti žalované 1) a žalobci u tohoto soudu dne 28. 4. 2015 žalobu, jíž se domáhá zrušení darovací smlouvy ze dne 5. 4. 2005 v části týkající se jejího daru. Dle skutkových tvrzení žaloby touto smlouvou spolu s dalšími dárci darovala žalobci pozemek
p. č. 993 zahrada k datu daru zapsaný na LV 326 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Jeseník pro katastrální území Lipová – lázně.

34. Podle ustanovení § 289 odst. 1 I. Z., prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.

35. Podle ustanovení § 289 odst. 2 I. Z., při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku.

36. Podle ustanovení § 289 odst. 3 I. Z., platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu,
lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy
v insolvenčním rejstříku. Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout žalobou podanou u insolvenčního soudu i po uplynutí lhůty podle věty první, nebyl-li nabyvatel v dobré víře.

37. Podle ustanovení § 293 odst. 1 I. Z., jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími
ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje
ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji;
v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

38. Podle ustanovení § 293 odst. 2 I. Z., ustanovení § 230 odst. 3 až 5 platí obdobně. Ustanovení § 286 odst. 2,
§ 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele.

39. Podle ustanovení § 225 odst. 1 I. Z., osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

40. Podle ustanovení § 225 odst. 2 I. Z., žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

41. Podle ustanovení § 225 odst. 3 I. Z., nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.

42. Podle ustanovení § 225 odst. 4 I. Z., od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce. Ustanovení § 217 tím není dotčeno.

43. Z obsahu insolvenčního spisu žalobce i z obsahu spisů ve věcech incidenčních sporů vyvolaných tímto insolvenčním řízením, na které žalobce v žalobě odkazoval, vyplývá správnost zjištění,
která z nich uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku, a proto odvolací soud pro stručnost na tato správná zjištění v celém rozsahu odkazuje.

44. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav rovněž aplikoval správná zákonná ustanovení. Především je nutno uvést, že žalobu podal žalobce včas dle ustanovení § 289 odst. 3 I. Z., a byl tedy splněn předpoklad pro její věcné projednání.

45. Z insolvenčního spisu žalobce vyplývá a soud prvního stupně také správně vyhodnotil tuto skutečnost, že důvodem, pro který byla opakovaně snižována dle pokynu zajištěného věřitele cena prodávaných nemovitostí, byl nedostatek součinnost žalobce a jeho doslova „obstrukční jednání“, když odmítal zpřístupnit nemovitost za účelem prohlídky subjektů, kteří měli
o odkoupení nemovitosti zájem. Navíc, jak správně zdůraznil i soud prvního stupně, ustanovení § 289 odst. 2 I. Z. umožňuje při prodeji mimo dražbu stanovit kupní cenu pod cenou odhadní.

46. Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že ačkoli podle ustanovení § 289 odst. 1 může být prodej mimo dražbu uskutečněn pouze se souhlasem insolvenčního soudu
a věřitelského výboru, pak tato podmínka neplatí v případě, že je prodej realizován podle pokynu zajištěného věřitele, jak je uvedeno v ustanovení § 289 odst. 2 I. Z., který výslovně stanoví,
že se ustanovení § 289 odst. 1 použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele. Přitom v přezkoumávané věci bylo zjištěno z obsahu insolvenčního spisu žalobce, že označená kupní smlouva byla realizováním prodeje zajištěného majetku na základě pokynu zajištěného věřitele Komerční banky, a. s., která svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka jako zajištěnou přihlásila.

47. Soud prvního stupně rovněž správně vyhodnotil, že prodeji zajištěného majetku sepsaného v majetkové podstatě dlužníka by ve smyslu shora citovaného ustanovení § 225 odst. 4 I. Z. bránil pouze incidenční spor o vyloučení označených nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka (§ 159 odst. 1 písm. b/ I. Z.). Obsahem insolvenčního spisu dlužníka bylo však prokázáno,
že žádný takový spor neprobíhá a do doby prodeje nemovitostí nebyl ani zahájen, přestože dotčeným osobám byla doručena výzva k podání takové žaloby ve smyslu ustanovení § 225
odst. 3 I. Z., avšak tyto osoby v zákonem stanovené lhůtě, která byla uvedena též ve výzvě, žalobu na vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka nepodaly.

48. Pokud jde o řízení o vypořádání společného jmění manželů, tedy žalobce jako dlužníka a jeho manželky Lenky Roubalíkové, pak k tomu je nutno poukázat na závěry Nejvyššího soudu České republiky uvedené v rozsudku ze dne 16. 6. 1999 sp. zn. 31 Cdo 1908/98, publikovaném
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 20 roč. 2000. Podle právní věty tohoto rozhodnutí
řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví úpadce je zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem, kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty a který nahrazuje spor o vyloučení věci
z konkursní podstaty
. Tento judikát, ačkoliv byl přijat pro poměry dle zákona o konkursu
a vyrovnání je plně aplikovatelný i na insolvenční řízení. Pokud by tedy předmětné nemovitosti byly předmětem vypořádání společného jmění žalobce a jeho manželky, pak by se jednalo
o obdobu sporu podle ustanovení § 225 I. Z., který by bránil zpeněžení předmětného majetku. Jak však bylo prokázáno doplněným dokazováním před odvolacím soudem, a to jak žalobou manželky žalobce na vypořádání společného jmění manželů, tak i výpisem z katastru, pokud jde
o nemovitosti prodávané kupní smlouvou, jejíž neplatnost je předmětem tohoto řízení, i obsahem žaloby matky žalobce na zrušení darovací smlouvy, předmětné nemovitosti nebyly součástí společného jmění žalobce a jeho manželky, ale žalobce byl jejich výlučným vlastníkem.
Proto také, jak bylo prokázáno žalobou manželky žalobce na vypořádání společného jmění manželů, tyto nemovitosti nebyly předmětem vypořádání, ani být nemohly, manželka žalobce pouze navrhovala, aby jí byl vyplacen vypořádání podíl z titulu vnosu do tohoto výlučného vlastnictví žalobce (jak správně uvedl i soud prvního stupně v napadeném rozsudku). Proto ani toto řízení o vypořádání společného jmění manželů nemohlo bránit prodeji předmětných nemovitostí.

49. Se zřetelem na odůvodnění uvedené v předchozím odstavci je odvolací argumentace žalobce jiným řízením, v němž je za překážku zpeněžení majetku sepsaného v majetkové podstatě považováno řízení o vypořádání společného jmění manželů, zcela nepřípadná. Odvolací soud proto také neprováděl dokazování, které navrhl žalobce v odvolání, ani nebyl důvod
pro žalobcem navrhovaný postup dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. či přerušení řízení.

50. Odvolací soud postupoval proto podle ustanovení § 219 o. s. ř. (§ 7 I. Z.) a napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil, když soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.

51. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.
za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení oběma úspěšným žalovaným. Oběma vznikly náklady za zastoupení advokátem. První žalované
za odměnu advokáta za dva úkony právní služby a dva režijní paušály (přípravu a převzetí zastoupení a účast u jednání před odvolacím soudem - § 11 odst. 1 písm. a/ a g/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) 6 800 Kč, k tomu náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 428 Kč
(§ 151 odst. 2 o. s. ř.), celkem 8 228 Kč.

52. Druhé žalované vznikly v odvolacím řízení náklady na odměnu advokáta za dva úkony právní služby a dva režijní paušály (přípravu a převzetí zastoupení a účast u jednání před odvolacím soudem - § 11 odst. 1 písm. a/ a g/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) 6 800 Kč, dále cestovné ze sídla advokáta v Jeseníku do Olomouce k jednání před odvolacím soudem a zpět hromadnou dopravou (když jiný způsob dopravy advokát soudu nedoložil) dvakrát 190 Kč, tj. 380 Kč
a náhrada za ztrátu času cestou k jednání odvolacího soudu a zpět za 8 půlhodin ve výši 800 Kč, celkem 7 980 Kč.

53. Tuto náhradu nákladů odvolacího řízení je povinen žalobce zaplatit advokátu každé z žalovaných dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.


Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

Olomouc 26. září 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r.
předsedkyně senátu