Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:19Co 217/2018     
Právní věta:V řízení o vypořádání SJM je třeba se vypořádat s celým návrhem (vzájemným návrhem) a neopomíjet bez dalšího účastníky navrhované položky, o nichž soud zjistil, že nepatří do SJM a tedy ohledně těchto položek žalobu zamítnout.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2018:19.CO.217.2018.1
Datum rozhodnutí:30.07.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Společné jmění manželů
Dotčené předpisy:§ 152 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
§ 153 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
Kategorie rozhodnutí:C

č. j. 19 Co 217/2018-448
USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci

žalobce: PhDr. JP, CSc., narozený dne xxx
bytem xxx
zastoupený advokátem Mgr. Michalem Kádou
sídlem Gočárova třída 535, 500 02 Hradec Králové

proti
žalované: HP, narozená dne xxx
bytem xxx
zastoupená advokátkou Mgr. Hanou Kuchyňkovou Palizovou
sídlem Československé armády 383/5, 500 03 Hradec Králové

o vypořádání společného jmění manželů, k návrhu žalobce na doplnění rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. března 2018 č. j. 9 C 234/2014-414

k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. května 2018 č. j. 9 C 234/2014-437


takto:

Usnesení okresního soudu se mění tak, že návrh žalobce na doplnění rozsudku ze dne 7. 3. 20187 se nezamítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh žalobce na doplnění rozsudku o vypořádání společného jmění manželů ze dne 7. 3. 2018 č. j. 9 C 234/2014-414.

Vysvětlil, že žalobce se žalobou domáhal vypořádání společného jmění manželů, přičemž předmětem vypořádání učinil tyto majetkové položky:
- st. parc. č. 215, jejíž součástí je stavba č. p. 16 a parc č. 1524/2 v k. ú. V,
- parc. č. 1557/1 v k. ú. V,
- obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti Pracoviště ošetřovatelské péče s.r.o.,
- pohledávku 5 800 000 Kč u společnosti Pracoviště ošetřovatelské péče s.r.o.,
- příjmy z nájmu parc. č. 442/2.

Okresní soud výše zmíněným rozsudkem pohledávku 5 800 000 Kč nevypořádal, resp. o ní nerozhodl. V rozsudku okresního soudu je pouze v odůvodnění vysvětleno, že pohledávka má původ v závazcích (tj. v úvěru a půjčkách), které se nestaly součástí společného jmění manželů, a žalobci nesvědčí nárok na zaplacení poloviny uvedené částky.

Žalobce kromě toho, že podal odvolání proti rozsudku okresního soudu, navrhl, aby okresní soud postupem podle § 166 o. s. ř. doplnil v rozsudku „chybějící“ výrok, ve kterém by výslovně byla vypořádána majetková položka – pohledávka 5 800 000 Kč, byť s ohledem na právní názor okresního soudu vyjádřený v odůvodnění rozsudku např. formou zamítavého výroku. Žalobce argumentoval, že vydání doplňujícího rozsudku žalobci umožní podat odvolání i proti nepřiznanému nároku 2 900 000 Kč (polovina pohledávky, o níž je tvrzeno, že do SJM spadá).

Okresní soud v odůvodnění usnesení vysvětlil, že podle jeho přesvědčení vychází soudní praxe z názoru, že není třeba ve výroku zamítat návrh, jímž se účastníci domáhají vypořádání věcí, které dle zjištění soudu do společného jmění nepatří. Návrhem na vypořádání společného jmění manželů totiž není soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Zároveň zmínil, že k názoru, že „není třeba ve výroku zamítat návrh, jímž se účastníci domáhají vypořádání věcí, které dle zjištění soudu do společného jmění nepatří“, existují i oponentní názory (viz např. Svoboda, K.: Žaloba v civilním řízení. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, strana 253 a násl.).

Proti tomuto usnesení se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. Namítl, že je přesvědčen o tom, že soud prvého stupně měl rozsudkem o vypořádání společného jmění manželů rozhodnout i o uplatněném nároku na vypořádání pohledávky ve výši 5 800 000 Kč vůči společnosti Pracoviště ošetřovatelské péče s.r.o., kdy žalobce navrhoval, aby tato pohledávka byla přikázána žalované a té byla uložena povinnost žalobce vyplatit z titulu jejího vypořádání částku 2 900 000 Kč. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu prvého stupně a tedy s tím, že není nutné výrokem rozsudku rozhodnout o výše uvedené majetkové položce. Jak je patrno z obsahu spisu, pohledávka ve výši 5 800 000 Kč vůči společnosti Pracoviště ošetřovatelské péče s.r.o. byla učiněna předmětem tohoto řízení, a proto je nutné, aby o ní bylo soudem i rozhodnuto. Primárně se přitom žalobce domáhá vypořádání této pohledávky a až v návaznosti na její vypořádání určení případné výše vypořádacího podílu. To, že rozsudek neobsahuje zamítavý výrok o vypořádání pohledávky 5 800 000 Kč vůči společnosti Pracoviště ošetřovatelské péče s.r.o., brání žalobci v tom, aby se proti tomuto rozhodnutí soudu, tedy nevypořádání této pohledávky, odvolal. K tomu odkázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 44/99, v němž je uvedeno, že pojmově nelze podat odvolání proti výroku či jeho části, který nebyl vydán. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil usnesení okresního soudu.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v neveřejném zasedání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), přičemž přezkoumal usnesení ve smyslu § 205 odst. 1 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 153 odst. 2 o. s. ř. může soud překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají jen tehdy, jestliže řízení bylo možné zahájit i bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání mezi účastníky. Pod druhý případ lze zahrnout též vypořádání společného jmění manželů. Jedná se o tzv. iudicium duplex a za tyto případy se považují spory a jiné právní věci, ohledně kterých mají legitimaci k zahájení řízení všichni účastníci právního vztahu (obě „sporné“ strany). Iudicium duplex také znamená, že soud sice není vázán návrhy účastníků, ovšem vyjma rozsahu vypořádání. Může tak přisoudit něco jiného, nebo více, než chtěl ten který z účastníků (např. žalobce požadoval, aby některá z věcí byla přikázána žalované, ale soud ji může přikázat žalobci), vždy je však třeba respektovat předmět řízení, jak jej vymezili účastníci ve svých návrzích, a s celým předmětem řízení se vypořádat (to mu ostatně ukládá i ust. § 152 odst. 2 o. s. ř.). Tento závěr plyne i ze současných odborných komentářů, judikatury a literatury, vydaných po novele o. s. ř. provedené zákonem č. 171/1993 Sb. Do uvedené novely totiž musel soud ve věci zjišťovat pokud možno úplný skutkový stav (soudy tak vypořádávaly i ty položky, které účastníci předmětem řízení neučinili, nepřipouštěly změnu žaloby ohledně takových položek a nezamítaly žalobu ohledně věcí, u nichž zjistily, že nespadají do SJM, když masa SJM byla považována za jakousi „věc hromadnou“). Poté však odpovědnost za výsledek sporu přešla na účastníky a soud již materiální pravdu nevyhledává. Je proto třeba vycházet toliko ze žalobního petitu, resp. petitu případného vzájemného návrhu a beze zbytku se s těmito návrhy i vypořádat.

Okresní soud sám přitom zmínil stanovisko odlišné od jeho právního názoru, tedy že v řízení o vypořádání SJM je třeba vypořádat se s celým návrhem (vzájemným návrhem) a nepomíjet bez dalšího účastníky navrhované položky, o nichž soud zjistil, že nepatří do SJM, tedy žalobu ohledně těchto zamítnout. K tomuto názoru se odvolací soud plně připojuje a na podporu svého závěru doplňuje dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to rozsudek ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 22 Cdo 506/2008, z poslední doby pak rozsudek ze dne 20. 9. 2017 sp. zn. 22 Cdo 3245/2017. Z obou rozhodnutí, byť ve věci samé řeší jinou právní otázku, plyne, že „v řízení o vypořádání společného jmění manželů soud nejprve řeší jako předběžnou otázku, zda majetkové hodnoty, které účastníci učinili předmětem řízení, skutečně do jejich společného jmění manželů patří, a jestliže na ni kladně odpoví, přikáže je některému z účastníků (popř. oběma do podílového spoluvlastnictví) a rozhodne o finančním plnění (náhradě) za takové přikázání. Jestliže je odpověď záporná, žalobu v tomto rozsahu zamítne“.

Usnesení okresního soudu bylo proto změněno (§ 220 o. s. ř.) tak, jak je uvedeno výše, když okresní soud se s návrhem žalobce zcela nevypořádal, čímž nerozhodl o celém předmětu řízení.


Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 237 a contr. o. s. ř.).

Hradec Králové 30. července 2018


předsedkyně senátu