Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:14Co 212/2018     
Právní věta:K vydobytí závazku, který vznikl podle zák. č. 40/1964 Sb. za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze vést exekuci i prodejem nemovitých věcí patřících do zaniklého společného jmění manželů, které v den, kdy exekuční návrh došel exekutorovi, nebylo vypořádáno.
Soud:Krajský soud v Ústí nad Labem
ECLI:ECLI:CZ:KSUL:2018:14.CO.212.2018.1
Datum rozhodnutí:29.11.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Výkon rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 335a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 35 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb.
§ 47 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb.
Kategorie rozhodnutí:C


USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Jana Pekáče v exekuční věci

oprávněné CASPER UNION s.r.o., IČO 24830801,

          se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6,
              zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou
          se sídlem v Brně, Koliště 259/55,
proti povinnému J. A., narozenému ,
          bytem
za účasti M.A., narozené
          bytem
pro 42 561 Kč s příslušenstvím,
o odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. června 2018, č. j. 31 EXE 8080/2014-19,
takto:

Usnesení okresního soudu se v napadeném výroku I. mění tak, že se návrh účastnice řízení M. A. na částečné zastavení exekuce, pokud je prováděna podle exekučního příkazu Mgr. Richarda Bednáře, soudního exekutora Exekučního úřadu Praha 10, ze dne 4. září 2014, č. j. 003 EX 2456/14-11, prodejem nemovité věci, a to pozemku parc. č. XXX v obci a katastrálním území T., v rozsahu ideální jedné poloviny uvedeného pozemku zamítá.

Odůvodnění:

1. V projednávané věci bylo dne 21. 8. 2014 podáním exekučního návrhu zahájeno exekuční řízení k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 42 561 Kč s vymezenými úroky z prodlení a pro náklady nalézacího řízení ve výši 13 455,60 Kč podle vykonatelného exekučního titulu - rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 5. 2014, č. j. 20 C 395/2013-56, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2014 (dále jen „podkladový rozsudek“). Dne 28. 8. 2014 byl vedením této exekuce na majetek povinného pověřen soudní exekutor Mgr. Richard Bednář (dále jen „exekutor“). Exekutor dne 4. 9. 2014 pod č. j. 003 EX 2456/14-11 vydal exekuční příkaz, kterým nařídil prodej pozemku parc. č. XXX v obci a katastrálním územní T. (dále jen „předmětný pozemek“).

2. Bývalá manželka povinného M. A. navrhla zastavení exekuce, pokud jí byl postižen předmětný pozemek, s odůvodněním, že je s povinným od 28. 7. 2011 rozvedena, dluh povinného je z roku 2014, tj. tři roky po rozvodu, přičemž majetek účastníků byl rozdělen na dvě poloviny.

3. V záhlaví označeným usnesením okresní soud částečně zastavil exekuci, pokud je prováděna prodejem předmětného pozemku, v rozsahu ideální jedné poloviny tohoto pozemku (výrok I.) a ve zbývající části, tj. ohledně druhé ideální jedné poloviny téhož pozemku, návrh M. A. na částečné zastavení exekuce zamítl (výrok II.).

4. Okresní soud vycházel ze zjištění, že předmětný pozemek byl ve společném jmění povinného a jeho bývalé manželky M. A.. Manželství jmenovaných bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. 7. 2011, č. j. 14 C 74/2010-23, který nabyl právní moci dne 22. 8. 2011, a jejich společné jmění nebylo vypořádáno dohodou ani rozhodnutím soudu.

5. Po právní stránce okresní soud takto zjištěný skutkový stav posuzoval za použití § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) podle § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Dospěl přitom k závěru, že dne 22. 8. 2014 došlo k vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů (povinného a M. A.) přímo ze zákona tak, že transformovalo na podílové spoluvlastnictví bývalých manželů, kdy každý z bývalých manželů se stal vlastníkem ideální jedné poloviny předmětného pozemku. Na tomto následku nemůže ničeho změnit ani fakt, že kvůli pasivitě bývalých manželů zůstal stav zápisu v katastru nemovitostí po tomto datu v rozporu se stavem skutečným. Jelikož exekuční příkaz postihující předmětný pozemek byl exekutorem vydán až po tomto datu, a tedy v době, kdy polovina exekučně postiženého pozemku byla již ve výlučném vlastnictví M. A., shledal okresní soud její návrh na zastavení exekuce ohledně této ideální poloviny předmětného pozemku důvodným, a proto mu za použití § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) vyhověl. Naproti tomu ohledně druhé ideální poloviny předmětného pozemku, jež je ve vlastnictví povinného, návrh na částečné zastavení exekuce jako nedůvodný zamítl.

6. Proti tomuto usnesení podala oprávněná včasné odvolání, jímž je napadla v jeho výroku I., domáhajíc se jeho změny tak, že návrh bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce bude zcela, tj. i ohledně první ideální poloviny předmětného pozemku, zamítnut. S poukazem na ustanovení § 262a o. s. ř. a na právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem Rc 74/2004) namítala, že v daném případě jde o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství povinného a M. A., proto lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které nebylo v době zahájení řízení o výkon rozhodnutí vypořádáno. Vzhledem ke skutečnosti, že k vypořádání společného jmění manželů – povinného a M. A. došlo až po podání návrhu na nařízení exekuce, okresní soud pochybil, když exekuci co do ideální jedné poloviny předmětného pozemku zastavil.

7. Povinný ani účastnice řízení M. A. se k jim doručenému odvolání oprávněné nevyjádřili.

8. Jelikož odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.], v odvolacím řízení nebylo třeba provádět jiné šetření nebo dokazování, než o skutečnostech patrných z obsahu spisu vypovídajících o průběhu tohoto exekučního řízení a z vykonávaného exekučního titulu (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 25/2002) , přičemž se má se za to, že účastníci řízení, kteří se ve stanovené lhůtě nevyjádřili k výzvě odvolacího soudu, souhlasí s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání [§ 101 odst. 4 o. s. ř. za použití § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve pozdějších předpisů (dále jen „e. ř.“)], odvolací soud za použití § 214 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 2 e. ř. odvolání projednal a rozhodl o něm, aniž k jeho projednání nařizoval jednání. Odvolací soud usnesení okresního soudu přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. za použití § 254 odst. 1 o.s.ř. a § 52 odst. 1 e. ř., toliko v jeho napadeném výroku I.; v zamítavém výroku II. odvoláním nenapadeném a na napadeném výroku nezávislém, zůstává tímto rozhodnutím odvolacího soudu usnesení okresního soudu nedotčeno. Odvolací soud shledal odvolání důvodným.

9. Shora již citovaná skutková zjištění okresního soudu mají spolehlivou oporu v obsahu spisu, přičemž nejsou účastníky zpochybňována.

10. S ohledem na obsah návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce je třeba se především zabývat otázkou, zda se v dané věci jedná o případ, kdy je přípustné, aby k vymožení pohledávky věřitele jen jednoho z manželů byl postižen majetek ve společném jmění manželů.

11. V tomto směru již od 1. 1. 2001 platí obsahově shodná právní úprava, podle níž výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku (dluhu), který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů (§ 262a odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 30. 6. 2015). Toto ustanovení sice bylo od 1. 7. 2015 novelou č. 139/2015 Sb. bez náhrady z občanského soudního řádu vypuštěno. Jak však plyne z důvodové zprávy k zákonu č. 139/2015 Sb. (pátý odstavec důvodové zprávy k bodu 6, 7, 10 a 11), stalo se tak pouze z toho důvodu, že od 1. 1. 2014 tutéž otázku týmž způsobem řeší nový občanský zákoník, kdy podle § 731 o. z. (účinného od 1. 1. 2014 dosud) vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění.

12. Z této právní úpravy pak vychází konstantní judikatura. Nejvyšší soud již ve svém výše zmiňovaném usnesení publikovaném pod číslem Rc 74/2004, uvedl, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno. K tomuto právnímu názoru se pak Nejvyšší soud v nedávné době přihlásil např. ve svém rozhodnutí ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1510/2017.

13. Okresnímu soudu dlužno přisvědčit potud, že vypořádání společného jmění manželů, zaniklého před 1. lednem 2014, se řídí občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 103/2015). Okresní soud přitom dospěl rovněž ke správnému závěru, že podle 150 odst. 4 obč. zák. v daném případě bylo společné jmění povinného a M. A. ex lege (tj. přímo ze zákona), pokud jde o předmětný pozemek, vypořádáno dnem 22. 8. 2014 (tj. uplynutím tří let od právní moci rozvodu jejich manželství) tak, že od uvedeného data je v jejich podílovém spoluvlastnictví. Okresní soud dále správně, byť tento svůj závěr výslovně neodůvodnil, vycházel z toho, že v poměrech exekuce je to exekuční příkaz, jež má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. To plyne z (níže citovaného) § 47 odst. 2 e. ř. Okresní soud si rovněž správně povšiml, že v daném případě byl exekuční příkaz postihující předmětný pozemek vydán až po dni, kdy bylo společné jmění vypořádáno. Z této skutečnosti však vyvodil nesprávný závěr, že proto nelze spoluvlastnický podíl, který připadl do vlastnictví bývalé manželky povinného, exekučním příkazem postihnout.

14. Okresní soud patrně při svých úvahách vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2610/2009, jež bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek pod číslem Rc 100/2011 s právní větou „Bylo-li manželství pravomocně rozvedeno v řízení podle § 24a zák. o rod., ač nebyla uzavřena smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, lze k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen bývalému manželovi (povinnému), nařídit exekuci (výkon rozhodnutí) i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon (vydáním exekučního příkazu) nebylo vypořádáno. Druhému manželovi tudíž nesvědčí ve smyslu § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští exekuci (výkon rozhodnutí).“ I toto rozhodnutí se tudíž přihlašuje k právnímu názoru vyslovenému již citovaným rozhodnutím publikovaným pod Rc 74/2004. Je pravdou, že z naposledy citované právní věty, je-li čtena izolovaně bez odůvodnění daného rozhodnutí, by bylo lze učinit závěr, že při posuzování otázky, zda je možno v exekuci postihnout již vypořádané společné jmění manželů, odpovídá okamžiku „zahájení řízení o výkon“, jak je používán v občanském soudním řádu, v poměrech soudní exekuce okamžik vydání exekučního příkazu. Z odůvodnění daného rozhodnutí však vyplývá, že v něm Nejvyšší soud řešil situaci, kdy k vypořádání společného jmění manželů došlo až po vydání exekučního příkazu, a dospěl přitom k závěru, že se tak stalo až po okamžiku rozhodném pro nařízení exekuce. K tomu, jaká by byla situace, pokud by k vypořádání došlo před vydáním exekučního příkazu, jako je tomu v nyní projednávané věci, se však v tomto rozhodnutí nevyjádřil, neboť taková situace v daném řízení nenastala a Nejvyšší soud ji proto neposuzoval.

15. Podle § 69 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na exekuci prodejem movitých věcí a nemovitých věcí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí.

16. Podle § 335a odst. 1 o. s. ř. pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí je rozhodující stav v době zahájení řízení.

17. Podle § 35 odst. 1 e. ř. exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi.

18. Podle § 47 odst. 2 věty prvé e. ř. exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu.

19. Z citovaných ustanovení vyplývá, že v exekučním řízení má sice účinky nařízení exekuce až vydání exekučního příkazu postihujícího konkrétní majetek povinného. Je-li však podle ustanovení § 335a odst. 1 o. s. ř. (které se podle § 69 e. ř. použije i na exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí) pro nařízení výkonu rozhodnutí, a tedy v poměrech exekučního řízení pro vydání exekučního příkazu, rozhodující stav nikoli v době nařízení výkonu rozhodnutí (vydání exekučního příkazu), nýbrž v době zahájení řízení, nelze v exekučním řízení než za použití § 35 odst. 1 e. ř. dovodit, že se jedná o stav, jaký tu byl v den, kdy exekuční návrh došel exekutorovi. Jinými slovy řečeno, v exekučním řízení platí, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze vést exekuci i prodejem movitých a nemovitých věcí patřících do zaniklého společného jmění, které v den, kdy exekuční návrh došel exekutorovi, nebylo vypořádáno.

20. V projednávané věci došel exekuční návrh exekutorovi dne 21. 8. 2014, a tedy v době, kdy ještě nenastala zákonná fikce vypořádání společného jmění manželů – povinného a M. A. V rozhodné době, tj. v době podání exekučního návrhu, tak byl předmětný pozemek součástí sice již zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Okolnost, že následně – po zahájení řízení dne 22. 8. 2014 došlo k vypořádání tohoto společného jmění manželů na základě zákonné nevyvratitelné právní domněnky a tento pozemek se stal podílovým spoluvlastnictvím povinného a jeho bývalé manželky, je tudíž pro vedení exekuce prodejem tohoto pozemku bez významu. Uvedené platí bez ohledu na to, že k vypořádání společného jmění došlo ještě před vydáním exekučního příkazu, jímž byl tento pozemek postižen, neboť rozhodující je stav v době zahájení řízení (tj. v době podání exekučního návrhu), nikoli stav v době nařízení výkonu rozhodnutí (tj. v době vydání exekučního příkazu).

21. Je proto třeba se dále zabývat otázkou, zda je vymáhána pohledávka za povinným, která vznikla za trvání manželství. I tato podmínka postižení předmětného pozemku, jakožto majetku, který byl v době zahájení exekučního řízení ve společném jmění manželů, je v dané době splněna. Manželství povinného a M. A., jak to plyne z jejich rozvodového rozsudku, bylo uzavřeno dne 5. 6. 1999, a jak již bylo výše uvedeno, rozsudek, jímž bylo rozvedeno, nabyl právní moci dne 22. 8. 2011. Z podkladového rozsudku přitom plyne, že nyní vymáhaná pohledávka vznikla ze smlouvy „o poskytnutí finančních prostředků“ uzavřené mezi oprávněným a povinným dne 28. 3. 2008, a tedy za trvání manželství. Skutečnost, že podkladový rozsudek byl vydán dne 30. 5. 2014, tedy po rozvodu manželství, na niž ve svém návrhu poukazovala M. A., je z tohoto hlediska nerozhodná, neboť se nejedná o rozsudek konstitutivní povahy (tj. takový, jímž by teprve došlo ke vzniku povinnosti povinného k plnění), nýbrž o rozsudek povahy deklaratorní, kterým bylo rozhodnuto o splnění povinnosti (dluhu) povinného již předtím ve sféře hmotného práva existující. Datum vzniku vymáhané pohledávky tudíž nelze ztotožňovat s datem, kdy byl vydán rozsudek, kterým byla povinnému uložena povinnost k jejímu zaplacení.

22. Z vyložených důvodů shledal odvolací soud právní posouzení věci okresní soudem nesprávným, neboť důvod k zastavení exekuce prodejem nynějšího spoluvlastnického podílu bývalé manželky povinného na předmětném pozemku zde není. Proto odvolací soud usnesení okresního soudu v jeho napadeném výroku I. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam změnil tak, že návrh povinné na částečné zastavení exekuce zamítl i co do tohoto spoluvlastnického podílu. Ve spojení s již pravomocně zamítnutým návrhem na zastavení exekuce ohledně druhé ideální poloviny předmětného pozemku (tj. té, jež je nyní ve vlastnictví povinného) je tak zamítavě rozhodnuto o celém návrhu M. A. na částečné zastavení exekuce.

23. Jelikož se tímto rozhodnutím odvolacího soudu exekuce prodejem předmětného pozemku nekončí a nekončí se tak řízení ve vztahu k žádnému z účastníků, nebylo odvolacím soudem o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodováno (§ 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 ve spojení s § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 e. ř.). I o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soudní exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce (§ 88 odst. 1 e. ř.).


Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1996/2018]. Přípustnost dovolání je však oprávněn zkoumat jen dovolací soud na základě dovolání podaného účastníkem do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.


V Ústí nad Labem dne 29. listopadu 2018

Mgr. Martin Pašek v.r.
předseda senátu