Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:56Co 263/2018     
Soud:Krajský soud v Ostravě
ECLI:ECLI:CZ:KSOS:2018:56.CO.263.2018.1
Datum rozhodnutí:29.11.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:Nařízení () č. 2201/2003
Kategorie rozhodnutí:E


USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci péče o

nezletilé: Rozálie Patricie I., narozená dne xxx

            Łukasz Oskar I., narozený dne xxx

            oba nezletilí zastoupeni kolizním opatrovníkem Statutárním městem Opava

            s adresou pro doručování: Horní náměstí 382/69, 746 01  Opava

děti rodičů: matka Lucie L., narozená dne xxx
            bytem xxx

            zastoupená advokátkou JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou

            sídlem Přívozská 703/10, 702 00  Ostrava

            otec Tomasz Andrzej I., narozený dne xxx

            občan Polské republiky

            bytem xxx, Polská republika


o úpravu péče a výživného,

k odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 19. 7. 2018, č. j. 14 Nc 133/2018-32, 18 P a Nc 146/2018


takto:
    I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje s tím upřesněním výroku usnesení v odstavci I. tak, že Okresní soud v Opavě prohlašuje svou mezinárodní nepříslušnost.

    II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


Odůvodnění:

1. Okresní soud v Opavě usnesením prohlásil svou místní nepříslušnost, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.

2. Matka proti usnesení podala včasné odvolání a vyjádřila nesouhlas s právním hodnocením mezinárodní příslušnosti okresním soudem. Opakovala závěry zřejmé z judikatury Soudního dvora Evropské unie o tom, že obvyklý pobyt podle článku 8 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 představuje místo, v němž má osoba těžiště svého života. Délka pobytu je pouze jednou z indicií pro posouzení všech skutkových okolností jednotlivého případu. Matka s dětmi střídavě pobývala na území Polska a České republiky, kde má aktuálně trvalé bydliště. Trvalý pobyt má zde hlášen rovněž nezl. Rozálie Patricie. Pobyt dětí na území Polské republiky byl jen dočasný a příležitostný. Po ukončení partnerského soužití rodičů matka dala najevo vůli trvale s dětmi bydlet na území České republiky. Významnou je skutečnost, že koncem července otec děti v bydlišti matky na území ČR navštívil, matka otci umožnila styk s dětmi, otec v rámci dohody děti matce následně vrátil a odjel do svého bydliště v Polsku. Matka dále argumentovala ust. § 56 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a nabízela svědecký výslech své matky Ivety H., případně babičky matky Danuše D. Domáhala se zrušení usnesení okresního soudu a vrácení věci soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obsahem odvolání vlastně usilovala o změnu usnesení v tom smyslu, že okresní soud místní nepříslušnost (ve skutečnosti mezinárodní nepříslušnost) nevysloví a řízení nezastaví.

3. Kolizní opatrovník nezl. dětí v písemném vyjádření k matčině odvolání uvedl, že k otázce místní příslušnosti není kompetentní se vyjádřit. Otec se k odvolání matky nevyjádřil.

4. Odvolací přezkum usnesení okresního soudu dotčeného včasným odvoláním matky proběhl bez nutnosti k projednání odvolání nařídit ústní odvolací jednání, a to s odkazem na ust. § 1 odst. 1 a 3 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních ve spojení s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Napadeným usnesením nebylo totiž rozhodnuto ve věci samé. Odvolání matky důvodné není.

5. Z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 14 Nc 133/2018 odvolací soud zjistil tyto právně významné skutečnosti. Návrh na úpravu péče a výživného podala matka u Okresního soudu v Opavě dne 30. 5. 2018 současně s návrhem na vydání předběžného opatření o předběžné úpravě péče. V návrhu je tvrzeno, že nezl. děti se narodily mimo manželství rodičů, nezl. Rozálie Patricie na území České republiky, nezl. Łukasz Oskar na území Polské republiky. Matka s dětmi žila v bydlišti otce, tj. v domě, ve kterém bydlí rovněž rodiče otce. Matka po zralé úvaze pro neshody s otcem soužití ukončila a odstěhovala se ke své matce v květnu roku 2018. Po celou dobu pobytu v Polské republice měla matka hlášeno trvalé bydliště ve svém současném bydlišti na území ČR v Opavě. Nezl. Łukasz Oskar, narozený na území Polska je současně občanem České republiky a matka vyřizuje doklady o jeho občanství. Z rodných listů nezl. dětí plyne, že nezl. Rozálie Patricie I. se narodila xxx v Opavě, nezl. Łukasz Oskar I. dne xxx v Polské republice. Matka je od data 31. 10. 2012 hlášena k trvalému pobytu na adrese xxx, nezl. Rozálie Patricie je od data svého narození hlášena k trvalému pobytu v České republice na stejné adrese, nezl. Łukasz Oskar v České republice k trvalému pobytu hlášen není (viz potvrzení o provedené lustraci v CEO č. l. 10 – 13 spisu). Ze zprávy Magistrátu města Opavy ze dne 4. 6. 2018 vyplynulo, že rodiče nezl. dětí Rozálie Patricie a Łukasze Oskara I. neuzavřeli manželství, s oběma nezl. dětmi žili společně v Polsku v obci xxx, v květnu roku 2018 matka s oběma nezl. dětmi otcovu domácnost opustila a vrátila se zpět na území České republiky. Otec na základě telefonického rozhovoru pracovníka úřadu sdělil, že matka s dětmi opustila Polsko bez jeho souhlasu a otec bude požadovat, aby se vrátily zpět. Okresní soud usnesením ze dne 6. 6. 2018 matčin návrh na vydání předběžné úpravy péče zamítl a toto usnesení nabylo právní moci dne 27. 6. 2018. V doplnění skutkových tvrzení podáním ze dne 18. 6. 2018 matka sdělila, že v České republice se zdržuje s oběma dětmi od 24. 5. 2018. Otec při výslechu před Okresním soudem v Opavě dne 11. 7. 2018 (bez účasti tlumočníka) uvedl, že nesouhlasil s tím, aby matka s oběma dětmi se přestěhovala do České republiky. O jejích záměrech nevěděl, ke stěhování matky s dětmi došlo za jeho zády. Děti měly poslední společné bydliště s matkou v bydlišti otce na adrese xxx v Polské republice, a to do 24. 5. 2018.

6. Podle Nařízení Rady (ES) 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti … („Brusel II. bis.“), úvodních ustanovení, bodu (12), …. příslušným by měl být především soud členského státu, ve kterém má dítě své obvyklé bydliště, s výjimkou určitých případů změny bydliště dítěte, nebo soud určený dohodou nositelů rodičovské zodpovědnosti.

7. Podle článku 1 odst. 1 písm. b) toto nařízení se bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se přiznání, výkonu, převedení a úplného nebo částečného odnětí rodičovské zodpovědnosti.

8. Podle odstavce 2. písm. a) článku 1, věci uvedené v odstavci 1 písm. b) se mohou zejména týkat práva péče o dítě a práva na styk s dítětem.

9. Podle článku 1 odst. 3. písm. e) toto nařízení se nevztahuje na vyživovací povinnosti.

10. Podle článku 8 odst. 1. s názvem: Obecná příslušnost, soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu.

11. Podle odst. 2. článku 8, odst. 1. platí s výhradou článků 9, 10 a 12.

12. Podle článku 12 odst. 3. soudy členského státu jsou příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci 1 (v souvislosti s návrhem na rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné), v případě, že
a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodu, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště, nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu a


    b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte.

    13. Podle článku 17, pokud je soudu některého členského státu předložena věc, k níž není podle tohoto nařízení příslušný a k níž je podle tohoto nařízení příslušný soud jiného členského státu, prohlásí tento soud bez návrhu svou nepříslušnost.

    14. Podle Nařízení Rady (ES) 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, článku 1 odst. 1. toto nařízení se použije na vyživovací povinnosti vyplývající z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo švagrovství.

    15. Podle článku 3 k rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný
    d) soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran.

    16. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

    17. Podle § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

    18. Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. 30 Cdo 2244/2011 k výkladu pojmu „obvyklé bydliště“ podle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 uvedl, že pojem „obvyklé bydliště“ podle článku 8 odst. 1 musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tím účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodu pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě je třeba zohlednit další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu a pobyt dítěte vykazuje jistou integraci v rámci sociálního a rodinného prostředí. Není však vyloučeno, že na konci tohoto posouzení se ukáže jako nemožné určit členský stát, v němž se nachází obvyklé bydliště dítěte. V takovém výjimečném případě a v případě, že se nepoužije článek 12 Nařízení (týká se příslušnosti vnitrostátních soudů, k rozhodování ve věcech rodičovské zodpovědnosti, pokud jde o otázky spojené s návrhem na rozvod….), stanou se příslušnými k rozhodování ve věci samé podle článku 13 odst. 1 nařízení vnitrostátní soudy členského státu, v němž je dítě přítomno. Pokud soud jednoho členského státu není příslušný, prohlásí tento soud bez návrhu svou nepříslušnost, aniž by byl povinen postoupit věc jinému soudu. Pokud to však vyžaduje ochrana nejlepšího zájmu dítěte, je vnitrostátní soud, který bez návrhu prohlásil svou nepříslušnost, povinen informovat o tom přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu dle článku 53 nařízení příslušný soud jiného členského státu.

    19. Z usnesení sp. zn. 30 Cdo 1994/2013 s odkazem na rozsudek Evropského soudního dvora („ESD“), k výkladu článku 12 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 na podkladě předběžné otázky, kterou ESD Nejvyšší soud ČR položil, plyne: obvyklý pobyt (bydliště) ve smyslu článku 8 odst. 1 nařízení představuje místo, v němž má osoba těžiště svého života. Přichází-li v úvahu určení obvyklého pobytu na území více států EU, je úkolem soudu s přihlédnutím ke všem okolnostem případu určit poměr rodinného a společenského začlenění dítěte v jednom členském státu k rodinnému a společenskému začlenění dítěte v jiném členském státě. Poměr, který může posléze vyznít ve prospěch některého z členských států přicházejících v úvahu, může být určen až s přihlédnutím ke všem okolnostem případu.

    20. Z usnesení NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4909/2014 plyne násl. závěr: Princip nejlepšího zájmu dítěte se v rovině hmotněprávní projevuje tím, že je obsažen v pravidlech pro určení mezinárodní příslušnosti soudu. Podle bodu 12 úvodních ustanovení Nařízení Brusel II bis, pravidla pro určení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti stanovená tímto nařízením jsou formulována s ohledem na nejlepší zájmy dítěte, zejména na blízkost. To znamená, že příslušný by měl být především soud členského státu, ve kterém má dítě obvyklé bydliště, s výjimkou určitých případů změny bydliště dítěte, nebo soud určený dohodou nositelů rodičovské zodpovědnosti.

    21. Z citovaných usnesení NS ČR a rozsudku Soudního dvora Evropské unie k výkladu článku 12 odst. 3 Nařízení ES 2201/2003 pro danou věc plynou následující právní závěry.

    22. Nezl. děti narozené z partnerského soužití rodičů jsou nositeli českého občanství, nezl. Łukasz Oskar je současně občanem Polské republiky. Jde o nezl. děti narozené ze stejných rodičů a je proto nezbytné, aby o rodičovské zodpovědnosti a vyživovací povinnosti rodičů bylo rozhodnuto v rámci stejného soudního řízení soudem jednoho z členských států (Polské republiky nebo České republiky), které v úvahu přicházejí. Matka je občanem České republiky, otec občanem Polské republiky. Obě nezl. děti společně s oběma rodiči měly do data 24. 5. 2018 obvyklé bydliště na území Polské republiky bez ohledu na to, kde byly k datu svého narození hlášeny k trvalému pobytu. Místo hlášené k trvalému pobytu má jen evidenční údaj a nemusí být totožné s místem obvyklého pobytu dítěte. Skutečnost, že rodiče i obě nezl. děti měly ještě v měsíci květnu roku 2018 obvyklé bydliště na území Polské republiky, nepřímo dokládá skutečnost, že v době narození nezl. Rozálie Patricie v roce 2015 matka žila na území České republiky a k narození nezl. Rozálie došlo v České republice. Naproti tomu k narození nezl. Łukasze Oskara v roce 2017 došlo v Polské republice, kde tehdy rodiče společně žili. Matka s oběma nezl. dětmi opustila území Polské republiky bez otcova vědomí a souhlasu 24. 5. 2018 a vzápětí již k datu 30. 5. 2018 podala u soudu České republiky návrh na úpravu rodičovské zodpovědnosti a výživného.

    23. Mezinárodní soudní příslušnost soudů České republiky k rozhodnutí o matčině návrhu nelze odvodit z článku 8 odst. 1 Nařízení Rady ES č. 2201/2003. Ke dni podání návrhu (30. 5. 2018) za obvyklé bydliště dětí nelze považovat bydliště na území České republiky, kde se matka s dětmi teprve od data 24. 5. 2018 fakticky zdržuje. Matka nadto přemístila nezl. děti z Polské republiky na území České republiky bez otcova vědomí a souhlasu. Určení mezinárodní příslušnosti soudu České republiky přicházelo v úvahu jen v případě naplnění všech předpokladů vymezených v článku 12 odst. 3 písm. a) a b) nařízení Brusel II bis
    - „děti mají silný vztah k České republice, neboť jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti (matka) má na území ČR obvyklé bydliště nebo
    - děti jsou státními příslušníky České republiky, a současně
    - všechny strany v době zahájení řízení příslušnost soudů České republiky výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly.

    24. Poslední uvedená podmínka naplněna není. Otec u výslechu před okresním soudem (bez zajištění účasti tlumočníka otci, ačkoli otec deklaroval nedostatečnou znalost českého jazyka) výslovně uvedl, že matka s dětmi opustila dosavadní společné bydliště rodičů bez vědomí a souhlasu otce. Otec u výslechu nebyl tázán, zda mezinárodní příslušnost soudu České republiky přijme.

    25. Odvolací soud uzavírá, že vzhledem ke všem výše citovaným skutkovým zjištěním je věcně správný závěr okresního soudu o nedostatku jeho (mezinárodní) příslušnosti, neboť příslušným ve věci úpravy rodičovské zodpovědnosti a výživného rodičů k nezl. dětem Rozálii Patricii I. a Łukaszi Oskaru I. jsou soudy Polské republiky. Odvolací soud potvrdil jako věcně správné usnesení okresního soudu s upřesněním jeho výroku v odstavci I., tak že Okresní soud v Opavě prohlašuje svou mezinárodní nepříslušnost podle § 219 o. s. ř.  

    26. Vzhledem k ochraně zájmů obou nezletilých má Okresní soud v Opavě informovat o tomto rozhodnutí přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu příslušný soud jiného členského státu dle článku 53 nařízení Brusel II bis (závěr plynoucí z usnesení NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011).

    27. Věcně správný je rovněž výrok usnesení v odstavci II. o zastavení řízení s odkazem na ust. § 103 a 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. a výrok o náhradě nákladů prvostupňového řízení v odstavci III. s odkazem na ust. § 23 z. ř. s.  Oba výroky odvolací soud rovněž potvrdil dle § 219 o. s. ř.

    28. V odvolacím řízení, v němž matka s odvoláním neuspěla a otci odůvodněné náklady nevznikly nemají účastníci právo na náhradu odvolacích nákladů dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s.


    Poučení:

    Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 30 odst. 1 z. ř. s.).


    Ostrava 29. listopadu 2018

    JUDr. Eva Zavrtálková v. r.
    předsedkyně senátu


    USNESENÍ

    Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci péče o

    nezletilé: Rozálie Patricie I., narozená dne xxx

              Łukasz Oskar I., narozený dne xxx

              oba nezletilí zastoupeni kolizním opatrovníkem Statutárním městem Opava

              s adresou pro doručování: Horní náměstí 382/69, 746 01 Opava

    děti rodičů: matka Lucie L., narozená dne xxx
              bytem xxx

              zastoupená advokátkou JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou

              sídlem Přívozská 703/10, 702 00 Ostrava

              otec Tomasz Andrzej I., narozený dne xxx

              občan Polské republiky

              bytem xxx, Polská republika


    o úpravu péče a výživného,

    k odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 19. 7. 2018, č. j. 14 Nc 133/2018-32, 18 P a Nc 146/2018


    takto:
      I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje s tím upřesněním výroku usnesení v odstavci I. tak, že Okresní soud v Opavě prohlašuje svou mezinárodní nepříslušnost.

      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


    Odůvodnění:

    1. Okresní soud v Opavě usnesením prohlásil svou místní nepříslušnost, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.

    2. Matka proti usnesení podala včasné odvolání a vyjádřila nesouhlas s právním hodnocením mezinárodní příslušnosti okresním soudem. Opakovala závěry zřejmé z judikatury Soudního dvora Evropské unie o tom, že obvyklý pobyt podle článku 8 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 představuje místo, v němž má osoba těžiště svého života. Délka pobytu je pouze jednou z indicií pro posouzení všech skutkových okolností jednotlivého případu. Matka s dětmi střídavě pobývala na území Polska a České republiky, kde má aktuálně trvalé bydliště. Trvalý pobyt má zde hlášen rovněž nezl. Rozálie Patricie. Pobyt dětí na území Polské republiky byl jen dočasný a příležitostný. Po ukončení partnerského soužití rodičů matka dala najevo vůli trvale s dětmi bydlet na území České republiky. Významnou je skutečnost, že koncem července otec děti v bydlišti matky na území ČR navštívil, matka otci umožnila styk s dětmi, otec v rámci dohody děti matce následně vrátil a odjel do svého bydliště v Polsku. Matka dále argumentovala ust. § 56 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a nabízela svědecký výslech své matky Ivety H., případně babičky matky Danuše D. Domáhala se zrušení usnesení okresního soudu a vrácení věci soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obsahem odvolání vlastně usilovala o změnu usnesení v tom smyslu, že okresní soud místní nepříslušnost (ve skutečnosti mezinárodní nepříslušnost) nevysloví a řízení nezastaví.

    3. Kolizní opatrovník nezl. dětí v písemném vyjádření k matčině odvolání uvedl, že k otázce místní příslušnosti není kompetentní se vyjádřit. Otec se k odvolání matky nevyjádřil.

    4. Odvolací přezkum usnesení okresního soudu dotčeného včasným odvoláním matky proběhl bez nutnosti k projednání odvolání nařídit ústní odvolací jednání, a to s odkazem na ust. § 1 odst. 1 a 3 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních ve spojení s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Napadeným usnesením nebylo totiž rozhodnuto ve věci samé. Odvolání matky důvodné není.

    5. Z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 14 Nc 133/2018 odvolací soud zjistil tyto právně významné skutečnosti. Návrh na úpravu péče a výživného podala matka u Okresního soudu v Opavě dne 30. 5. 2018 současně s návrhem na vydání předběžného opatření o předběžné úpravě péče. V návrhu je tvrzeno, že nezl. děti se narodily mimo manželství rodičů, nezl. Rozálie Patricie na území České republiky, nezl. Łukasz Oskar na území Polské republiky. Matka s dětmi žila v bydlišti otce, tj. v domě, ve kterém bydlí rovněž rodiče otce. Matka po zralé úvaze pro neshody s otcem soužití ukončila a odstěhovala se ke své matce v květnu roku 2018. Po celou dobu pobytu v Polské republice měla matka hlášeno trvalé bydliště ve svém současném bydlišti na území ČR v Opavě. Nezl. Łukasz Oskar, narozený na území Polska je současně občanem České republiky a matka vyřizuje doklady o jeho občanství. Z rodných listů nezl. dětí plyne, že nezl. Rozálie Patricie I. se narodila xxx v Opavě, nezl. Łukasz Oskar I. dne xxx v Polské republice. Matka je od data 31. 10. 2012 hlášena k trvalému pobytu na adrese xxx, nezl. Rozálie Patricie je od data svého narození hlášena k trvalému pobytu v České republice na stejné adrese, nezl. Łukasz Oskar v České republice k trvalému pobytu hlášen není (viz potvrzení o provedené lustraci v CEO č. l. 10 – 13 spisu). Ze zprávy Magistrátu města Opavy ze dne 4. 6. 2018 vyplynulo, že rodiče nezl. dětí Rozálie Patricie a Łukasze Oskara I. neuzavřeli manželství, s oběma nezl. dětmi žili společně v Polsku v obci xxx, v květnu roku 2018 matka s oběma nezl. dětmi otcovu domácnost opustila a vrátila se zpět na území České republiky. Otec na základě telefonického rozhovoru pracovníka úřadu sdělil, že matka s dětmi opustila Polsko bez jeho souhlasu a otec bude požadovat, aby se vrátily zpět. Okresní soud usnesením ze dne 6. 6. 2018 matčin návrh na vydání předběžné úpravy péče zamítl a toto usnesení nabylo právní moci dne 27. 6. 2018. V doplnění skutkových tvrzení podáním ze dne 18. 6. 2018 matka sdělila, že v České republice se zdržuje s oběma dětmi od 24. 5. 2018. Otec při výslechu před Okresním soudem v Opavě dne 11. 7. 2018 (bez účasti tlumočníka) uvedl, že nesouhlasil s tím, aby matka s oběma dětmi se přestěhovala do České republiky. O jejích záměrech nevěděl, ke stěhování matky s dětmi došlo za jeho zády. Děti měly poslední společné bydliště s matkou v bydlišti otce na adrese xxx v Polské republice, a to do 24. 5. 2018.

    6. Podle Nařízení Rady (ES) 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti … („Brusel II. bis.“), úvodních ustanovení, bodu (12), …. příslušným by měl být především soud členského státu, ve kterém má dítě své obvyklé bydliště, s výjimkou určitých případů změny bydliště dítěte, nebo soud určený dohodou nositelů rodičovské zodpovědnosti.

    7. Podle článku 1 odst. 1 písm. b) toto nařízení se bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se přiznání, výkonu, převedení a úplného nebo částečného odnětí rodičovské zodpovědnosti.

    8. Podle odstavce 2. písm. a) článku 1, věci uvedené v odstavci 1 písm. b) se mohou zejména týkat práva péče o dítě a práva na styk s dítětem.

    9. Podle článku 1 odst. 3. písm. e) toto nařízení se nevztahuje na vyživovací povinnosti.

    10. Podle článku 8 odst. 1. s názvem: Obecná příslušnost, soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu.

    11. Podle odst. 2. článku 8, odst. 1. platí s výhradou článků 9, 10 a 12.

    12. Podle článku 12 odst. 3. soudy členského státu jsou příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci 1 (v souvislosti s návrhem na rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné), v případě, že
    a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodu, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště, nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu a


      b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudu výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte.

      13. Podle článku 17, pokud je soudu některého členského státu předložena věc, k níž není podle tohoto nařízení příslušný a k níž je podle tohoto nařízení příslušný soud jiného členského státu, prohlásí tento soud bez návrhu svou nepříslušnost.

      14. Podle Nařízení Rady (ES) 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, článku 1 odst. 1. toto nařízení se použije na vyživovací povinnosti vyplývající z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo švagrovství.

      15. Podle článku 3 k rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný
      d) soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran.

      16. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

      17. Podle § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

      18. Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. 30 Cdo 2244/2011 k výkladu pojmu „obvyklé bydliště“ podle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 uvedl, že pojem „obvyklé bydliště“ podle článku 8 odst. 1 musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tím účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodu pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě je třeba zohlednit další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu a pobyt dítěte vykazuje jistou integraci v rámci sociálního a rodinného prostředí. Není však vyloučeno, že na konci tohoto posouzení se ukáže jako nemožné určit členský stát, v němž se nachází obvyklé bydliště dítěte. V takovém výjimečném případě a v případě, že se nepoužije článek 12 Nařízení (týká se příslušnosti vnitrostátních soudů, k rozhodování ve věcech rodičovské zodpovědnosti, pokud jde o otázky spojené s návrhem na rozvod….), stanou se příslušnými k rozhodování ve věci samé podle článku 13 odst. 1 nařízení vnitrostátní soudy členského státu, v němž je dítě přítomno. Pokud soud jednoho členského státu není příslušný, prohlásí tento soud bez návrhu svou nepříslušnost, aniž by byl povinen postoupit věc jinému soudu. Pokud to však vyžaduje ochrana nejlepšího zájmu dítěte, je vnitrostátní soud, který bez návrhu prohlásil svou nepříslušnost, povinen informovat o tom přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu dle článku 53 nařízení příslušný soud jiného členského státu.

      19. Z usnesení sp. zn. 30 Cdo 1994/2013 s odkazem na rozsudek Evropského soudního dvora („ESD“), k výkladu článku 12 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 na podkladě předběžné otázky, kterou ESD Nejvyšší soud ČR položil, plyne: obvyklý pobyt (bydliště) ve smyslu článku 8 odst. 1 nařízení představuje místo, v němž má osoba těžiště svého života. Přichází-li v úvahu určení obvyklého pobytu na území více států EU, je úkolem soudu s přihlédnutím ke všem okolnostem případu určit poměr rodinného a společenského začlenění dítěte v jednom členském státu k rodinnému a společenskému začlenění dítěte v jiném členském státě. Poměr, který může posléze vyznít ve prospěch některého z členských států přicházejících v úvahu, může být určen až s přihlédnutím ke všem okolnostem případu.

      20. Z usnesení NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4909/2014 plyne násl. závěr: Princip nejlepšího zájmu dítěte se v rovině hmotněprávní projevuje tím, že je obsažen v pravidlech pro určení mezinárodní příslušnosti soudu. Podle bodu 12 úvodních ustanovení Nařízení Brusel II bis, pravidla pro určení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti stanovená tímto nařízením jsou formulována s ohledem na nejlepší zájmy dítěte, zejména na blízkost. To znamená, že příslušný by měl být především soud členského státu, ve kterém má dítě obvyklé bydliště, s výjimkou určitých případů změny bydliště dítěte, nebo soud určený dohodou nositelů rodičovské zodpovědnosti.

      21. Z citovaných usnesení NS ČR a rozsudku Soudního dvora Evropské unie k výkladu článku 12 odst. 3 Nařízení ES 2201/2003 pro danou věc plynou následující právní závěry.

      22. Nezl. děti narozené z partnerského soužití rodičů jsou nositeli českého občanství, nezl. Łukasz Oskar je současně občanem Polské republiky. Jde o nezl. děti narozené ze stejných rodičů a je proto nezbytné, aby o rodičovské zodpovědnosti a vyživovací povinnosti rodičů bylo rozhodnuto v rámci stejného soudního řízení soudem jednoho z členských států (Polské republiky nebo České republiky), které v úvahu přicházejí. Matka je občanem České republiky, otec občanem Polské republiky. Obě nezl. děti společně s oběma rodiči měly do data 24. 5. 2018 obvyklé bydliště na území Polské republiky bez ohledu na to, kde byly k datu svého narození hlášeny k trvalému pobytu. Místo hlášené k trvalému pobytu má jen evidenční údaj a nemusí být totožné s místem obvyklého pobytu dítěte. Skutečnost, že rodiče i obě nezl. děti měly ještě v měsíci květnu roku 2018 obvyklé bydliště na území Polské republiky, nepřímo dokládá skutečnost, že v době narození nezl. Rozálie Patricie v roce 2015 matka žila na území České republiky a k narození nezl. Rozálie došlo v České republice. Naproti tomu k narození nezl. Łukasze Oskara v roce 2017 došlo v Polské republice, kde tehdy rodiče společně žili. Matka s oběma nezl. dětmi opustila území Polské republiky bez otcova vědomí a souhlasu 24. 5. 2018 a vzápětí již k datu 30. 5. 2018 podala u soudu České republiky návrh na úpravu rodičovské zodpovědnosti a výživného.

      23. Mezinárodní soudní příslušnost soudů České republiky k rozhodnutí o matčině návrhu nelze odvodit z článku 8 odst. 1 Nařízení Rady ES č. 2201/2003. Ke dni podání návrhu (30. 5. 2018) za obvyklé bydliště dětí nelze považovat bydliště na území České republiky, kde se matka s dětmi teprve od data 24. 5. 2018 fakticky zdržuje. Matka nadto přemístila nezl. děti z Polské republiky na území České republiky bez otcova vědomí a souhlasu. Určení mezinárodní příslušnosti soudu České republiky přicházelo v úvahu jen v případě naplnění všech předpokladů vymezených v článku 12 odst. 3 písm. a) a b) nařízení Brusel II bis
      - „děti mají silný vztah k České republice, neboť jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti (matka) má na území ČR obvyklé bydliště nebo
      - děti jsou státními příslušníky České republiky, a současně
      - všechny strany v době zahájení řízení příslušnost soudů České republiky výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly.

      24. Poslední uvedená podmínka naplněna není. Otec u výslechu před okresním soudem (bez zajištění účasti tlumočníka otci, ačkoli otec deklaroval nedostatečnou znalost českého jazyka) výslovně uvedl, že matka s dětmi opustila dosavadní společné bydliště rodičů bez vědomí a souhlasu otce. Otec u výslechu nebyl tázán, zda mezinárodní příslušnost soudu České republiky přijme.

      25. Odvolací soud uzavírá, že vzhledem ke všem výše citovaným skutkovým zjištěním je věcně správný závěr okresního soudu o nedostatku jeho (mezinárodní) příslušnosti, neboť příslušným ve věci úpravy rodičovské zodpovědnosti a výživného rodičů k nezl. dětem Rozálii Patricii I. a Łukaszi Oskaru I. jsou soudy Polské republiky. Odvolací soud potvrdil jako věcně správné usnesení okresního soudu s upřesněním jeho výroku v odstavci I., tak že Okresní soud v Opavě prohlašuje svou mezinárodní nepříslušnost podle § 219 o. s. ř.

      26. Vzhledem k ochraně zájmů obou nezletilých má Okresní soud v Opavě informovat o tomto rozhodnutí přímo nebo prostřednictvím ústředního orgánu příslušný soud jiného členského státu dle článku 53 nařízení Brusel II bis (závěr plynoucí z usnesení NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011).

      27. Věcně správný je rovněž výrok usnesení v odstavci II. o zastavení řízení s odkazem na ust. § 103 a 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. a výrok o náhradě nákladů prvostupňového řízení v odstavci III. s odkazem na ust. § 23 z. ř. s. Oba výroky odvolací soud rovněž potvrdil dle § 219 o. s. ř.

      28. V odvolacím řízení, v němž matka s odvoláním neuspěla a otci odůvodněné náklady nevznikly nemají účastníci právo na náhradu odvolacích nákladů dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s.


      Poučení:

      Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 30 odst. 1 z. ř. s.).


      Ostrava 29. listopadu 2018

      JUDr. Eva Zavrtálková v. r.
      předsedkyně senátu