Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:14Co 275/2018     
Soud:Krajský soud v Ostravě
ECLI:ECLI:CZ:KSOS:2018:14.CO.275.2018.1
Datum rozhodnutí:25.09.2018
Forma rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:Nařízení () č. 2201/2003
Kategorie rozhodnutí:E


 


USNESENÍ


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Demla a soudkyň Mgr. Michaely Zapletalové a Mgr. Hany Šlahařové ve věci

nezletilých: S. M., narozená dne xxx

      bytem  xxx,

      N. M., narozená dne xxx

      bytem  xxx

      M. M., narozený dne xxx

      bytem  xxx

      zastoupeni opatrovníkem Městem Frenštát pod Radhoštěm

      sídlem nám. Míru 1, 744 01  Frenštát pod Radhoštěm

dětí rodičů: J. M., narozená dne xxx
      bytem  xxx

      zastoupená advokátem JUDr. Petrem Holubem
      sídlem Jugoslávská 1809/23, 741 01  Nový Jičín

T. M., narozený dne xxx  
      bytem xxx
      zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Petrů
      sídlem Pavlovova 586/8, 736 01  Havířov
o předběžném opatření
k odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 6. 2018, č. j. 11 Nc 22/2018-25

takto:


Usnesení okresního soudu se mění tak, že návrh otce na vydání předběžného opatření se zamítá.



Odůvodnění:

1. Usnesením okresního soudu bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo matce uloženo zdržet se vycestování nezletilých S., N. a M. do jiného státu mimo území ČR a přemístění dětí mimo adresu jejich trvalého bydliště bez písemného souhlasu otce do právní moci rozsudku o úpravě poměrů k dětem.

2. Proti tomuto usnesení podala matka včasné odvolání, které odůvodnila tím, že 2. 5. 2018 podala návrh na řízení o úpravě poměrů k nezletilým, když manželství se stalo zcela nefunkční, v březnu 2018 se stala situace neúnosná, manžel byl hospitalizován na psychiatrii a vyhrožoval sebevraždou, vycestovala z Německa do České republiky do Frenštátu pod Radhoštěm, kde bydlela u své matky. Všechny děti se narodily v Německu, žily zde celé své dětství, mají zde veškeré kamarády, lékaře, jsou zde sociálně ukotveny. Rozhodla se tedy vrátit zpět do Německa, měla za to, že i otec toto přivítá, když v Německu bydlí a pracuje. Poukazovala na tento svůj záměr i u jednání před OSPOD dne 28. 5. 2018, otec o tom věděl a nic nenamítal. Otec pak podal návrh na vydání předběžného opatření, kterým by jí bylo zakázáno s dětmi vycestovat. Podání tohoto návrhu matka vnímá jako schválnost ze strany otce. Dle ní je rozhodnutí nesprávné, když v době jeho vydání, tj. 18. 6. 2018 byla již dva dny s dětmi zpět v Německu. Na adrese trvalého pobytu v ČR -  Rožnovská xxx - děti nikdy fyzicky nebydlely. Matka poukazovala na to, že neměla v úmyslu se přestěhovat do České republiky, uchýlila se jen někam, kde se chtěla cítit bezpečně a nikdy nevyjádřila vážný zájem žít v ČR,  ještě  při  jednáním na OSPOD, kterého se účastnil i otec, bylo uvedeno bydliště dětí v Německu a dohoda o péči a styku mezi rodiči byla uzavřena výslovně do doby, než se s dětmi vrátí zpět do Německa. Obvyklé bydliště všech nezletilých dle ní je po celou dobu v Německu a krátkodobý pobyt v ČR na to nemohl mít vliv. Počínání otce, který ukončil pracovní poměr v Německu, považuje za neuvážené.  Má za to, že okresní soud vůbec nebyl pravomocný k vydání rozhodnutí a nebyly tak splněny podmínky řízení. Navrhovala tedy, aby usnesení okresního soudu bylo zrušeno a řízení zastaveno.

3. S ohledem na odvolací námitku matky týkající se nedostatku pravomoci soudu k rozhodování se odvolací soud zabýval v prvé řadě tím, zda byl okresní soud příslušný k vydání napadeného usnesení.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjišťuje, že dne 2. 5. 2018 matka podává návrh na úpravu rodičovské zodpovědnosti k nezletilým dětem na dobu před a po rozvodu manželství. Z návrhu vyplývá, že rodiče jsou manželé, všechny nezletilé děti se narodily v Německu, kde rodiče společně žili. Matka se s nezletilými dětmi odstěhovala do ČR, otec zůstal v Německu. Ze zprávy Městského úřadu Frenštát pod Radhoštěm ze dne 30. 5. 2018 a z protokolu o jednání s rodiči před Městským úřadem Frenštát pod Radhoštěm ze dne 28. 5. 2018 lze zjistit, že rodiče jednali na OSPOD, otec v té době fakticky bydlel i pracoval v Německu, rodiče se shodli na tom, že nezletilí budou v péči matky, styk bude umožněn po domluvě. Matka uvedla, že situace pro ni byla neúnosná, v partnerství měli rodiče vážné problémy, matka se chce vrátit s dětmi zpět do Německa, hodlá tak učinit asi za měsíc. Rodiče tehdy uvedli, že na styku se domluví, jakmile bude matka přesně vědět, kdy se odstěhuje zpátky do Německa, v současné době se budou řídit dohodnutým stykem. Otec poté podává návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhá, aby se matce přikázalo zdržení se vycestování nezletilých dětí, přikázalo se jí zdržet se dlouhodobého přemístění mimo adresu trvalého pobytu nezletilých. Ve svém návrhu otec tvrdí, že o úmyslu žít na adrese trvalého pobytu svědčí dohoda rodičů ze dne 21. 4. 2018, ve které se dohodli na prozatímním svěření nezletilých dětí do péče matky a možnosti otce si děti kdykoliv po předchozí dohodě mezi rodiči vyzvednout v místě jejich bydliště ve Frenštátě pod Radhoštěm. Uvádí také, že ukončil pracovní poměr v Německu, ukončil pronájem bytu, který tam užíval, hledá si zaměstnání v České republice. Za obvyklé bydliště nezletilých otec považuje adresu Rožnovská xxx, vyjadřuje nesouhlas s odstěhováním matky zpět do Německa.

5. S ohledem na bydliště matky a nezletilých dětí, kteří se v období cca od března do května 2018 přestěhovali ze Spolkové republiky Německo do České republiky a zpět je v daném případě založen mezinárodní prvek a je nutno zabývat se tím, který soud je mezinárodně příslušný k rozhodování ve věci.

6. Podle čl. 8 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti (dále jen „Nařízení Rady“), soudy členského státu jsou příslušné ve věcech rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu.

7. Podle čl. 20 odst. 1 Nařízení Rady v naléhavých případech nebrání toto nařízení soudům členského státu, pokud jde o osoby a majetek v tomto státě, přijmout předběžná a zajišťovací opatření přípustná podle práva tohoto členského státu, a to i když je podle tohoto nařízení k rozhodování ve věci samé příslušný soud jiného členského státu.

8. Pro vyhodnocení mezinárodní příslušnosti soudů v dané věci a k projednání návrhu je základní a výchozí určovatel to, na území   kterého  státu  mají všichni nezletilí obvyklý pobyt (či obvyklé bydliště) ve smyslu čl. 8 odst. 1 Nařízení Rady.  Pojmy „trvalý pobyt“ a „obvyklý pobyt“ nejsou totožné, přičemž trvalý pobyt není výlučným ukazatelem obvyklého pobytu. Obvyklý pobyt tak představuje místo, v němž má dítě těžiště svého života, ke všem okolnostem případu je pak potřeba určit poměr rodinného a společenského začlenění dítěte v jednom členském státě v poměru k rodinnému a společenskému začlenění v jiném členském státě (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1994/2013). Za účelem vyhodnocení takového obvyklého bydliště musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu, k přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k rodinným i sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě.

9. V daném případě celá rodina žila dlouhodobě (nejméně od roku 2012) ve Spolkové republice Německo, narodily se zde všechny nezletilé děti a každé z nich zde žilo celý svůj život.  Matka podala svůj návrh u okresního soudu dne 2. 5. 2018, přičemž dne 28. 5. 2018 jednali rodiče před OSPOD Městského úřadu Frenštát pod Radhoštěm, otec ještě v té době stále bydlel a pracoval v Německu a matka zcela jednoznačně a opakovaně deklarovala, že má v plánu nejpozději do měsíce se do Německa zpět vrátit. Z protokolu o jednání tak, jak je ve spise založen, lze skutečně zjistit, že ani jeden z rodičů netvrdil, že je na území České republiky s úmyslem zde bydlet nastálo, otec vůči návratu matky do Německa ničeho nenamítal, on sám tam konec konců stále bydlel i pracoval a není zde žádná zmínka o tom, že by snad celá rodina měla v úmyslu žít nadále na území České republiky. Odvolací soud neshledává žádné důvody pro zpochybňování obsahu listinných důkazů založených ve spisu.  Dle názoru krajského soudu za situace, kdy se všichni nezletilí narodili v Německu, na jehož území strávili celý svůj život, je zřejmé, že v České republice nemají žádné společenské začlenění. Ačkoliv Nařízení nestanoví časovou lhůtu, po jejímž uplynutí nastává domněnka založení obvyklého pobytu, přesto je možné konstatovat, že pokud v době zahájení řízení nežily nezletilé děti v České republice ani tři měsíce, je zjevné, že si tak na území ČR obvyklý pobyt nevytvořily.

10. Matka se s dětmi vrátila na území České republiky pouze na několik měsíců (přičemž po celou dobu deklarovala, že se hodlá do Německa zpět vrátit), pobyt nezletilých zde měl pouze dočasnou povahu a je zřejmé, že za tak krátkou dobu nemohlo dojít k přenesení těžiště života nezletilých z Německa do České republiky a jejich integraci zde.

11. S ohledem na shora uvedené má odvolací soud za to, že Okresní soud v Novém Jičíně není příslušný k projednání dané věci. Podle čl. 20 Nařízení Rady však v naléhavých případech nebrání toto nařízení soudům členského státu, pokud jde o osoby a majetek v tomto státě, přijmout předběžná a zajišťovací opatření přípustná podle práva tohoto členského státu, a to i když je podle tohoto nařízení k rozhodování ve věci samé příslušný soud jiného členského státu. S ohledem na shora uvedené bylo tedy možné, aby okresní soud ve věci návrhu otci na vydání předběžného opatření rozhodl, když měl zjevně za to, že se jedná o naléhavý případ, který vydání předběžného opatření vyžaduje.

12. Odvolací soud tedy přezkoumal usnesení soudu okresního v celém rozsahu včetně řízení předcházejícího dle ust. § 206 o. s. ř. a § 28 z. ř. s. s přihlédnutím k ust. § 75c odst. 4 o. s. ř., tj. že pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně, a dospěl k jinému závěru, než soud okresní.

13. Ve světle shora uvedeného, kdy se okresní soud ve svém rozhodnutí nezabýval faktorem mezinárodního prvku dané věci a především zásadní otázkou jakou je obvyklý pobyt (obvyklé bydliště) nezletilých a kdy odvolací soud dochází k závěru, že obvyklým bydlištěm nezletilých byla a je Spolková republika Německo, je nutno konstatovat, že nebyl důvod návrhu otce na vydání předběžného opatření vyhovět. Okresní soud měl již v době, kdy o návrhu otce na vydání předběžného opatření rozhodoval, k dispozici shora uvedené důkazy (zprávu opatrovníka, protokol o jednání s rodiči ze dne 28. 5. 2018), ze kterých jednoznačně vyplývá, že matka nijak netajila, že se hodlá s nezletilými vrátit do Německa a že s dětmi hodlá v České republice přebývat pouze krátkodobě, že otec v té době žil a pracoval v Německu a že otec proti úmyslu matky objektivně nic nenamítal a ani netvrdil, že se hodlá do ČR přestěhovat.  Obvyklé bydliště nezletilých bylo ve Spolkové republice Německo a nebyl shledán žádný důvod pro to, aby matce bylo zabráněno vrátit se s dětmi do místa obvyklého bydliště, jak nakonec do té doby deklarovala. Skutečnost, že otec teprve ve svém návrhu na vydání předběžného opatření tvrdí, že současné bydliště nezletilých je dle něj ve Frenštátě pod Radhoštěm a že s návratem dětí do Německa nesouhlasí a že se rozhodl ukončit pracovní poměr v Německu a ukončit pronájem bytu, který tam užíval, aby mohl být dětem co nejblíže, vyhovění jeho návrhu neodůvodňovalo.

14. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud pak odvolací soud uzavírá, že usnesení okresního soudu je třeba změnit dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. a návrh otce na vydání předběžného opatření zamítnout, jelikož podmínky pro jeho vydání splněny nebyly.


Poučení:


Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.



Ostrava 25. září 2018




JUDr. Jiří Demel v. r.
předseda senátu