Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:56Co 117/2018     
Soud:Krajský soud v Ostravě
ECLI:ECLI:CZ:KSOS:2018:56.CO.117.2018.1
Datum rozhodnutí:19.09.2018
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Dotčené předpisy:Nařízení () č. 1215/2012
Kategorie rozhodnutí:E


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci

žalobce: Radoslav B. R., narozený dne xxx

státní občan Bulharské republiky

            bytem xxx

            zastoupený advokátem JUDr. Romanem Chytilem

            sídlem Riegrova 395/15, 772 00 Olomouc

proti

žalovanému: Ing. Eduard Š., narozený dne xxx

            bytem xxx

            zastoupený advokátem JUDr. Čestmírem Viktorjeníkem

            sídlem Vojanova 224/26, 779 00 Olomouc


o částku 600.000 Kč s příslušenstvím,

k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2018, č. j. 12 C 7/2017-82


takto:

I. Rozsudek okresního soudu v napadené části o věci samé, tj. v odstavci I. výroku, se mění tak, že žaloba o částku 600.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně ze stejné částky od 1. 1. 2016 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem částku 82.650 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 74.000 Kč.



Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 600.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky od 1. 1. 2016 do zaplacení a na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem k rukám žalobcova advokáta částku 116.696,50 Kč, to vše ve 30denní lhůtě od právní moci rozsudku. V rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600.000 Kč za dobu od 16. 8. 2013 do 31. 12. 2015 žalobu zamítl.

2. Proti rozsudku, vyjma jeho zamítavého výroku, podal žalovaný včasné odvolání. Vyjadřoval v něm nesouhlas s hodnocením námitky promlčení a provedených důkazů, zejména výpovědi žalobce a žalobcem navržených svědků. Okresní soud opakovaně připustil doplnění dokazování poté, kdy byla původní i doplňující žalobcova tvrzení vyvrácena. Skutkový stav zjistil nepřesně a nesprávně. Nevypořádal se s evidentními rozpory ve výpovědích svědků o místě, času a průběhu jednání v Casinu Admiral v 11/2013 za účelem odložení termínu splatnosti žalovaného dluhu. Žalobce neunesl důkazní břemeno ke tvrzení, že splatnost dluhu byla dohodou prodloužena do konce roku 2015. Ze zpráv Casina Admiral plyne, že v 11/2013 v casinu nikdo ze žalobcem označených osob nebyl. Svědek M. byl v té době 17letým mladíkem a do casina nesměl vstupovat. Okresní soud se nezabýval věrohodností svědků, neobstaral k jejich osobám výpisy z Rejstříku trestů a neověřil u majitele casina, zda mohli být v casinu přítomni bez přihlášení. Neurčité tvrzení o termínu schůzky v casinu (v 11/2013) neumožnilo žalovanému bránit se tvrzením a důkazem opaku. Je nelogická verze, že žalobce měl k dispozici směnky, které při vyhotovení tzv. uznání dluhu žalovanému vrátil, aniž si od něj nechal cokoli písemně potvrdit. Smlouva o půjčce podle žalobních tvrzení byla by ostatně neplatná pro rozpor se zákonem o platebním styku, neboť dle jejího obsahu měly být předány v hotovosti vysoké peněžní částky překračující zákonem stanovený limit. V rámci závěrečného přednesu žalovaný namítl, že žalobce nesplnil povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti o uzavření smlouvy o půjčce a kdy mělo dojít k předání peněz. Žalovaný se domáhal změny rozsudku v odvoláním napadené části tak, ať je žaloba rovněž ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku v napadené části. Okresní soud se v odůvodnění rozsudku vypořádal se všemi provedenými důkazy. Svědkové žalobce vypovídali v trestním řízení i v nyní probíhajícím sporu shodně. Drobné nepřesnosti v jejich výpovědích lze přičíst běžnému zapomínání, a jsou tedy důsledkem plynutí času. Žalobce prokázal, že půjčku žalovanému poskytl a žalovaný ji žalobci nevrátil. Svědecká výpověď pracovnice notáře prokázala, že žalovaný v 5/2013 svobodně a bez nátlaku vlastnoručně podepsal prohlášení o svém dluhu vůči žalobci a o povinnosti k jeho vrácení; žalovaný dosud nevysvětlil, z jakého důvodu takový projev vůle učinil. Trestní oznámení na žalobce podal teprve po předžalobní výzvě k plnění, resp. po zahájení soudního sporu. Trestní řízení proti žalobci bylo zastaveno. Až poté se žalovaný snažil se žalobcem dohodnout o odložení splatnosti půjčky. Žalovaný označil důkazy po koncentraci řízení, zatímco žalobce navrhl důkazy vyvracející písemné vyjádření Casina Admiral, které soud neprovedl pro nadbytečnost. Žalobce je nadále připraven prokázat, že do casina opakovaně vstupoval bez prokázání své totožnosti a bez povšimnutí ochranky. Žalovaného „Uznání dluhu“ vykazuje pouze formální nedostatky. Zpráva casina popisuje stanovená pravidla podniku, nikoli jeho faktický provoz.

4. Ačkoli je v řízení přítomen cizí prvek, neboť žalobce je státním občanem Bulharska, okresní soud v odůvodnění rozsudku neřešil výslovně otázky s tím související. Krajský soud proto doplňuje: Mezinárodní příslušnost soudů České republiky zakládá článek 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Při rozhodování okresní soud použil správně právní řád ČR, neboť to plyne z článku 4 odst. 2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.).

5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v napadené části, tj. vyjma zamítavého výroku v odstavci II., postupem podle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání žalovaného je důvodné.

6. Podle § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, tj. vyjma právních poměrů týkajících se práv osobních, rodinných a věcných, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

9. Podle § 516 odst. 1 obč. zák. účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.

10. Podle § 100 odst 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

11. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

12. Podle § 110 odst. 1 věta druhá před středníkem, věta třetí obč. zák. bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

13. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

14. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

15. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

16. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

17. Okresní soud zásadně pochybil, jestliže přistoupil k provádění důkazů, ačkoli žaloba neobsahovala dostatek určitých skutkových tvrzení, právně významných z hlediska předběžného právního závěru o účastníky sjednané smlouvě o půjčce. Teprve dostatečně konkrétní a podrobné vylíčení rozhodných skutečností mohlo být – v případě spornosti tvrzených skutečností – předmětem dokazování. Požadavek na detailní popis skutkového stavu byl o to naléhavější, že dle kusých žalobních tvrzení se jednalo o půjčku vysoké peněžní částky sjednanou ústně, bez písemného potvrzení o převzetí peněz žalovaným. Žalobce se v žalobě omezil na tvrzení, že na přelomu měsíců 6 a 7/2012 uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které předal žalovanému 2 částky po 300.000 Kč, žalovaný se zavázal peníze žalobci vrátit nejpozději do konce 10/2012 a tento závazek nesplnil. Kromě obecného tvrzení o obligatorních náležitostech smlouvy žaloba postrádala jakékoli podrobnosti o smluvním, případně předsmluvním a následujícím jednání účastníků. Důkazy výslechem svědků provedené za popsané procesní situace byly převážně předčasné a neúčelné.

18. Žalovaný od počátku tvrzení o půjčce popíral. Listinu nazvanou jako „Uznání dluhu“ ze dne 14. 5. 2013 vystavil, dle jeho vlastní skutkové verze, z donucení, po vyhrůžkách žalobce a dalších osob. Dne 5. 8. 2013 podal na žalobce trestní oznámení pro trestný čin vydírání. PČR věc odložila. Směnky pro žalobce nepodepsal.

19. Krajský soud u odvolacího jednání dne 7. 9. 2018 vyzval žalobce k úplnému vylíčení skutkového stavu, tedy k jeho doplnění o dostatečně konkrétní skutková tvrzení, s poučením o následcích nesplnění výzvy, tj. o možnosti zamítnutí žaloby pro nesplnění povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti v potřebném rozsahu. Jde o jednu ze základních procesních povinností účastníka řízení. Není-li splněna, účastník nemůže se žalobou uspět (a je nadbytečné zabývat se námitkou promlčení).

20. Žalobce v průběhu odvolacího jednání doplnil žalobní tvrzení a k okolnostem předsmluvního jednání uvedl: Na jaře 2012 jej kontaktoval Milan H. se žádostí, aby pomohl žalovanému s jeho finančními problémy a půjčil mu částku 600.000 Kč, s tím, že žalovaný přislíbil za půjčku na 3 měsíce zaplatit žalobci navíc 50.000 Kč. Žalobce neznal žalovaného osobně, avšak věděl, o koho se jedná. Odpověděl proto M. H., že peníze žalovanému může půjčit. Během 1. schůzky účastníků za přítomnosti M. H. konané v následujícím týdnu na ulici Norské žalobce žalovanému půjčku částky 600.000 Kč přislíbil. Účastníci se dohodli na odměně za půjčení peněz ve výši 50.000 Kč a na tom, že vše proběhne v 7/2012. K okolnostem uzavření smlouvy žalobce uvedl: Peníze vybral společně s manželkou z jejího bankovního účtu u Poštovní spořitelny nadvakrát, v částkách 300.000 Kč a 294.000 Kč v 7/2012 „nebo tak nějak“; nějaké peníze měl ještě u sebe. Pak se sešli účastníci a M. H. poprvé na ulici Na Šibeníku v Olomouci, kdy žalobce předal žalovanému v hotovosti 300.000 Kč, žalovaný podepsal směnku na stejnou částku a zavázal se peníze vrátit do tří měsíců od jejich předání. Další schůzka s předáním 2. peněžní částky proběhla následně za 3 – 4 dny u prodejny Tesco, za přítomnosti stejných osob. Žalobce tehdy předal žalovanému opět 300.000 Kč oproti podpisu směnky vystavené na stejnou částku, s tím, že žalovaný vrátí peníze žalobci ve stejném termínu jako v 1. případě. Na (původně sjednaný) termín splatnosti obou půjček si žalobce nevzpomněl. (Doplňující tvrzení o termínech předání půjčky žalovanému tak odporovala původním žalobním tvrzením, podle nichž mělo k předání peněz žalovanému dojít na přelomu měsíců 6 a 7/2012.) K událostem následujícím po podpisu smlouvy žalobce doplnil: Obě směnky vrátil žalovanému současně, v souvislosti s podpisem Uznání dluhu žalovaným. Po splatnosti částky 600.000 Kč žalobce neuplatnil práva ze směnek u soudu, neboť žalovaný jej v té době informoval o projektu za 20.000.000 Kč za zprostředkování prodeje nemovitosti (obory se zvěří) a sliboval, že peníze žalobci vrátí, což neučinil. Žalobce mu proto opakovaně telefonoval, avšak žalovaný jeho telefonáty nepřijímal. Žalobce žalovaného upomínal o vrácení půjčky před podáním 1. žaloby rovněž písemně prostřednictvím advokáta. Další schůzku účastníků, k níž došlo v 5/2013 na Kollárově náměstí v Olomouci v autě žalovaného, zprostředkoval M. H. V jejím průběhu žalovaný sepsal Uznání dluhu na částku 600.000 Kč. Listinu podepsali žalovaný a svědek M. H., jejichž podpisy byly úředně ověřeny. Ohledně částky 50.000 Kč jako odměny slíbené za půjčení peněz nebyla garance sjednána. Listinu poté převzal žalobce a žalovaný jej požádal o vrácení směnek. Pak se účastníci se rozešli.

21. Svědek Milan H. slyšený v odvolacím řízení po doplnění žalobních tvrzení uvedl, že se žalobcem je asi 6 – 7 let v přátelských vztazích, žalovaný pro něj v minulosti cosi vyřizoval. Svědek nebyl soudně trestán. Účastnil se 4 nebo 5 schůzek účastníků. Žalovaný v 3/2012 oslovil svědka s dotazem, zda svědek nezná někoho, kdo může půjčit peníze na 3 měsíce. Svědek kontaktoval se stejným dotazem žalobce a ten s půjčkou souhlasil. V průběhu 6/2012 byl svědek přítomen u dvou schůzek účastníků, v jejichž průběhu žalobce půjčku žalovanému přislíbil. Schůzky o podmínkách půjčky se konaly v době 3 – 6/2012 a svědek se jich nezúčastnil. Není mu proto známo, jaké smluvní podmínky si účastníci sjednali. Poté svědek výpověď změnil a uvedl, že u schůzek byl osobně přítomen, avšak neví, jak se účastníci domluvili. Podle poslední verze svědkovy výpovědi se účastníci dohodli, že žalobce půjčí žalovanému částku 600.000 Kč na 3 – 4 měsíce a peníze mu předá v 6/2012. 1. z těchto schůzek se odehrála v Olomouci na ulici Norské před domem svědka a ke 2. došlo na ulici Na Šibeníku. Obě schůzky svolal svědek a účastníky k nim pozval. Při další, v pořadí 3. schůzce, v ulici Na Šibeníku v 6/2012 byla předána částka 300.000 Kč v autě žalovaného a žalobce předložil žalovanému k podpisu směnku. 4. schůzka proběhla opět za svědkovy přítomnosti za 4 či 5 dnů po schůzce předchozí; tehdy došlo k předání peněz v žalobcově autě v Olomouci u prodejny Tesco a vše proběhlo stejným způsobem jako v předchozím případě, včetně podpisu směnky žalovaným. V obou případech peníze počítal žalovaný, nikoli svědek, který proto nevěděl, k jaké výsledné částce žalovaný dospěl, účastníci spolu hovořili pokaždé o částce 300.000 Kč. Svědek si rovněž nevzpomněl, jaké bankovky připravené v sáčku byly žalovanému předány. V souvislosti s předáním druhé peněžní částky jednali účastníci o tom, že půjčka má být vrácena za 3 – 4 měsíce. Žádný z nich svědku neslíbil a nenabízel provizi za zprostředkování půjčky. Svědku není známo, zda měl za půjčku obdržet provizi žalobce, neboť účastníci o této skutečnosti před svědkem nemluvili. Později žalobce svědka informoval, že smlouva nebyla dodržena a je tu problém s placením. Následující jednání se odehrávala pouze mezi účastníky a žalobce o nich svědka neinformoval. Svědek si nevzpomněl, zda k 1. předání peněz došlo počátkem či koncem června 2012, avšak s jistotou popsal, že tento termín připadl na měsíc červen 2012. Byl si jist, že po v pořadí 2. předání peněz nebyl žádné další schůzce účastníků osobně přítomen. Pokud byl požádán o vysvětlení, z jakého důvodu je uvedeno jeho jméno na listině ze dne 14. 5. 2013, změnil svou předchozí výpověď a uvedl, že svědek schůzku v tomto termínu svolal k „vyjasnění a doladění toho problému“. Předchozí výpovědí mínil, že se nezúčastnil žádné schůzky účastníků do konce roku 2012. V 5/2013 se dostavili oba účastníci na Kollárovo náměstí do Olomouce, kam žalovaný přijel svým autem, vysvětloval, že nemá peníze, žalobce se vyjádřil, že žalovanému už nevěří a požádal jej o sepsání uznání dluhu. To vyhotovil žalovaný vlastní rukou v autě a následně došlo k ověření podpisů obou účastníků a svědka v notářské kanceláři. Žalovaný říkal, že má na prodej nějakou nemovitost v Lošticích u Mohelnice, konkrétně oboru v hodnotě 17.000.000 Kč, a z výtěžku prodeje hodlá vyrovnat svůj dluh vůči žalobci. Poté se účastníci a svědek rozešli. Listinu vyhotovenou dne 14. 5. 2013 převzal žalobce. Žádné jiné listiny si tehdy před rozchodem nepředali. Po popsaném setkání a vyhotovení prohlášení ze dne 14. 5. 2013 svědek již nebyl účastníky v uvedené záležitosti osloven. Po 5/2013 byl v kontaktu pouze se žalobcem. V 10/2013 byl vyslýchán jako svědek Policií ČR. Pak jej ještě v 10/2013 žalobce požádal, aby zklidnil napjatou situaci. Svědek proto pozval žalovaného na setkání v 11/2013. Po žádosti o vysvětlení, proč změnil původní výpověď, svědek uvedl, že mínil to, že do konce roku 2013 žádná další schůzka nenásledovala. V rozporu s tím poté uvedl: Další schůzku svolal v 11/2013. Tehdy se sešli účastníci, svědek a žalobcův známý v Casinu Admiral v Olomouci. Žalobce po žalovaném žádal částku 600.000 Kč a dalších 50.000 Kč „za další dobu“, s čímž žalovaný souhlasil a zavázal se peníze zaplatit do konce roku 2015. Při vstupu do casina nebyli kontrolováni ochrankou, nešli hrát na automatech a kontrole byli podrobeni pouze hráči.

22. Porovnáním žalobních tvrzení a výpovědi svědka Milana H. dospěl krajský soud k závěru, že svědecká výpověď skutkovou verzi žalobce nepodpořila. Vzhledem k absenci listinného důkazu o sporném právním úkonu – smlouvě o půjčce bylo nezbytné za použití § 657 obč. zák. beze všech pochybností prokázat, že žalobce žalovanému předal formou dvou plnění v hotovosti celkem částku 600.000 Kč a žalovaný se zavázal peníze žalobci vrátit. Jediný v úvahu přicházející přímý důkaz byla výpověď svědka Milana H., který měl být v obou případech u předání peněz přítomen. Požadavek na prokázání detailních žalobních tvrzení byl opodstatněný v situaci, kdy směnky vystavené k zajištění půjčky měl žalobce žalovanému vrátit v 5/2013 v souvislosti s vyhotovením písemného potvrzení ze dne 14. 5. 2013, aniž v jeho dispozici zůstala jiná písemnost potvrzující půjčku, a to navzdory tomu, že žalovaný byl pro žalobce cizí osobou. Tvrzení žalobce a svědecká výpověď se rozcházely například v údaji o době předání obou peněžních částek, o tom, zda žalovaný nabídl žalobci předem za poskytnutí půjčky odměnu ve výši 50.000 Kč a žalobce jeho nabídku přijal, o vrácení směnek; svědek nepotvrdil, že žalobce po úředním ověření podpisů na listině ze dne 14. 5. 2013 v notářské kanceláři žalovanému obě směnky vrátil, případně že účastníci spolu o dalším osudu směnek tehdy hovořili. Výpověď svědka byla ostatně nevěrohodná jako celek, neboť svědek svou výpověď ohledně dotazovaných skutečností opakovaně a podstatně měnil, aniž změny logicky a srozumitelně vysvětlil a aniž bylo patrné, že se skutečně snaží na popisované události rozpomenout.

23. Z listiny nazvané „Uznání dluhu“ ze dne 14. 5. 2013, žalovaným a svědkem Milanem H. vlastnoručně podepsané, plyne, že žalovaný uznal dluh vůči žalobci ve výši 600.000 Kč a zavázal se zaplatit dlužnou částku do 15. 8. 2013.

24. Označená listina tedy potvrzuje, že žalovaný k uvedenému dni žalobci dlužil částku 600.000 Kč a zavázal se ji vrátit do 15. 8. 2013. Krajský soud souhlasil s dílčím závěrem okresního soudu, že listina není uznáním dluhu ve smyslu § 110 odst. 1 věta druhá obč. zák., a její obsah neměl za následek prodloužení obecné promlčecí lhůty na 10 let, neboť v textu listiny chybí jedna z obligatorních náležitostí uznání dluhu, a to důvod dluhu (vedle údaje o výši dluhu, který zde uveden je). Žalovaný nezpochybňoval pravost listiny s úředně ověřenými podpisy a nevyvrátil její pravdivost (tj. správnost uvedených údajů). Jestliže listina potvrzuje, že žalovaný dlužil žalobci ke dni 14. 5. 2013 částku 600.000 Kč, a žalovaný v řízení neprokázal opak, současně ovšem nebyl prokázán právní důvod dluhu žalovaného vůči žalobci, přicházelo v úvahu podřadit zjištěné skutečnosti pod příslušná ust. o bezdůvodném obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.), jako peněžní plnění žalobce žalovanému bez právního důvodu.

25. Žalobce, který v původní žalobě uvedl pouze tvrzení o povinnosti žalovaného vrátit mu souhrnně částku 600.000 Kč do konce 10/2012, teprve v reakci na námitku promlčení přednesenou v odporu proti platebnímu rozkazu doplnil podáním ze dne 20. 7. 2017 (č.l. 31), že účastníci se sešli v 11/2013 blíže neurčeného dne společně se dvěma svědky v Casinu Admiral v Olomouci a ústně se dohodli na změně splatnosti půjčky do 31. 12. 2015. (Žalobce ze stejného důvodu nezaplatil soudní poplatek za žalobu v původně zahájeném sporu proti žalovanému, o částku 600.000 Kč, vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 481/2013; řízení pak bylo zastaveno). Stejné tvrzení, které žalovaný rovněž popřel, mělo být prokázáno - dle žalobcova návrhu - svědky Milanem H. a Janem M. Svědecká výpověď Milana H. byla hodnocena jako nevěrohodná. Jan M., nar. xxx, byl v 11/2013 osobou nezletilou, a neměl do Casina Admiral vstup formálně povolen. V casinu je registrován teprve od 21. 11. 2014 (viz sdělení na č.l. 64). Z protokolu o výpovědi Jana M. je navíc zřejmé, že jeho výpověď se v detailech rozcházela s vylíčením průběhu jednání v 11/2013 (v řízení před okresním soudem) svědkem Milanem H., pokud jde o to, v jakém pořadí na schůzku její účastníci přicházeli. Také pro uvedené rozpory nebylo možno skutková zjištění z výpovědí svědků čerpat. Nepravděpodobné je samo žalobní tvrzení, že žalobce se spokojil v 11/2013 s ústní dohodou o změně splatnosti dluhu žalovaného, uzavřenou poté, kdy měl žalovanému vrátit v 5/2013 směnky vystavené na celkovou částku 600.000 Kč, právo ze směnek u soudu neuplatnil a žalovaný na něj podal dne 5. 8. 2013 trestní oznámení pro zločin vydírání; trestní řízení proti žalobci bylo ukončeno (podle vyšetřovacího spisu PČR) usnesením o odložení věci ze dne 10. 12. 2013. Žalobce tedy neprokázal, že splatnost půjčky byla prodloužena do 31. 12. 2015.

26. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 12 C 481/2013 bylo zjištěno, že věc stejných účastníků v téže procesní roli byla zahájena žalobou ze dne 30. 10. 2013; žalobce v ní uplatnil nárok na částku 600.000 Kč s přísl. s obsahově shodnými skutkovými tvrzeními. Usnesením ze dne 2. 12. 2013, s účinky právní moci k 20. 12. 2013, č. j. 12 C 481/2013-10 okresní soud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu.

27. Podle § 563 obč. zák. mohl žalobce uplatnit právo na zaplacení částky 600.000 Kč proti žalovanému poprvé dne 16. 8. 2013 (viz Uznání dluhu ze dne 14. 5. 2013). Nejpozději k uvedenému datu věděl, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Dvouletá promlčecí lhůta podle § 107 odst. 1 obč. zák. k uplatnění práva z bezdůvodného obohacení skončila dne 6. 10. 2015. Žaloba podaná u okresního soudu dne 5. 1. 2017 je proto žalobou opožděnou. Námitka promlčení byla žalovaným uplatněna důvodně. Obiter dictum lze doplnit, že promlčen by byl rovněž nárok na vrácení půjčky. Obecná tříletá promlčecí lhůta podle § 101 obč. zák. začala plynout stejného dne (16. 8. 2013) a skončila 6. 10. 2016. Běh obou promlčecích lhůt byl totiž přerušen po dobu řízení u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 481/2013, tj. od 30. 10. 2013 do 20. 12. 2013. Promlčecí lhůty je tak nutno prodloužit o 51 den.

28. Žalobcem uplatněný nárok je promlčen a bylo nadbytečné zabývat se skutkovou verzí žalovaného a jeho tvrzeními o účelu jednání účastníků ve finančních záležitostech v průběhu roku 2012.

29. S těmito závěry krajský soud rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobu o částku 600.000 Kč s přísl. zamítl.

30. Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je procesně neúspěšný žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem částku 82.650 Kč. Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby po 10.700 Kč, tj. 74.900 Kč (podle § 7 bodu 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí a přípravu zastoupení, odůvodnění odporu, doplňující písemné vyjádření ze dne 2. 8. 2017, účast u jednání konaných v roce 2017 ve dnech 20. 7., 4. 10., 14. 11. a dále dne 12. 1. 2018), z odměny ve výši 1/2 základní sazby, tj. 5.350 Kč, podle § 11 odst. 2 písm. f) cit. vyhl., za účast u jednání dne 22. 1. 2018, při němž došlo k vyhlášení rozsudku, a z paušální náhrady za 8 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2.400 Kč, podle § 13 odst. 3 cit. vyhl.

31. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce jako procesně neúspěšný účastník odvolacího řízení povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 74.000 Kč Kč. K odvolacím nákladům žalovaného náleží odměna advokáta za 4 úkony právní služby v celkové výši 42.800 Kč (á 10.700 Kč/1 úkon, za sepis odvolání, účast u odvolacího jednání dne 7. 9. 2018 trvajícího déle než 2 hodiny a dne 19. 9. 2018), paušální náhrada za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, a náhrada za soudní poplatek za odvolání v částce 30.000 Kč.


Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání pouze z důvodů podle v § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat podle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v I. stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.

Ostrava 19. září 2018

JUDr. Eva Zavrtálková v. r.

předsedkyně senátu

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci

žalobce: Radoslav B. R., narozený dne xxx

státní občan Bulharské republiky

            bytem xxx

            zastoupený advokátem JUDr. Romanem Chytilem

            sídlem Riegrova 395/15, 772 00 Olomouc

proti

žalovanému: Ing. Eduard Š., narozený dne xxx

            bytem xxx

            zastoupený advokátem JUDr. Čestmírem Viktorjeníkem

            sídlem Vojanova 224/26, 779 00 Olomouc


o částku 600.000 Kč s příslušenstvím,

k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2018, č. j. 12 C 7/2017-82


takto:

I. Rozsudek okresního soudu v napadené části o věci samé, tj. v odstavci I. výroku, se mění tak, že žaloba o částku 600.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně ze stejné částky od 1. 1. 2016 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem částku 82.650 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 74.000 Kč.



Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 600.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky od 1. 1. 2016 do zaplacení a na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem k rukám žalobcova advokáta částku 116.696,50 Kč, to vše ve 30denní lhůtě od právní moci rozsudku. V rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600.000 Kč za dobu od 16. 8. 2013 do 31. 12. 2015 žalobu zamítl.

2. Proti rozsudku, vyjma jeho zamítavého výroku, podal žalovaný včasné odvolání. Vyjadřoval v něm nesouhlas s hodnocením námitky promlčení a provedených důkazů, zejména výpovědi žalobce a žalobcem navržených svědků. Okresní soud opakovaně připustil doplnění dokazování poté, kdy byla původní i doplňující žalobcova tvrzení vyvrácena. Skutkový stav zjistil nepřesně a nesprávně. Nevypořádal se s evidentními rozpory ve výpovědích svědků o místě, času a průběhu jednání v Casinu Admiral v 11/2013 za účelem odložení termínu splatnosti žalovaného dluhu. Žalobce neunesl důkazní břemeno ke tvrzení, že splatnost dluhu byla dohodou prodloužena do konce roku 2015. Ze zpráv Casina Admiral plyne, že v 11/2013 v casinu nikdo ze žalobcem označených osob nebyl. Svědek M. byl v té době 17letým mladíkem a do casina nesměl vstupovat. Okresní soud se nezabýval věrohodností svědků, neobstaral k jejich osobám výpisy z Rejstříku trestů a neověřil u majitele casina, zda mohli být v casinu přítomni bez přihlášení. Neurčité tvrzení o termínu schůzky v casinu (v 11/2013) neumožnilo žalovanému bránit se tvrzením a důkazem opaku. Je nelogická verze, že žalobce měl k dispozici směnky, které při vyhotovení tzv. uznání dluhu žalovanému vrátil, aniž si od něj nechal cokoli písemně potvrdit. Smlouva o půjčce podle žalobních tvrzení byla by ostatně neplatná pro rozpor se zákonem o platebním styku, neboť dle jejího obsahu měly být předány v hotovosti vysoké peněžní částky překračující zákonem stanovený limit. V rámci závěrečného přednesu žalovaný namítl, že žalobce nesplnil povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti o uzavření smlouvy o půjčce a kdy mělo dojít k předání peněz. Žalovaný se domáhal změny rozsudku v odvoláním napadené části tak, ať je žaloba rovněž ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku v napadené části. Okresní soud se v odůvodnění rozsudku vypořádal se všemi provedenými důkazy. Svědkové žalobce vypovídali v trestním řízení i v nyní probíhajícím sporu shodně. Drobné nepřesnosti v jejich výpovědích lze přičíst běžnému zapomínání, a jsou tedy důsledkem plynutí času. Žalobce prokázal, že půjčku žalovanému poskytl a žalovaný ji žalobci nevrátil. Svědecká výpověď pracovnice notáře prokázala, že žalovaný v 5/2013 svobodně a bez nátlaku vlastnoručně podepsal prohlášení o svém dluhu vůči žalobci a o povinnosti k jeho vrácení; žalovaný dosud nevysvětlil, z jakého důvodu takový projev vůle učinil. Trestní oznámení na žalobce podal teprve po předžalobní výzvě k plnění, resp. po zahájení soudního sporu. Trestní řízení proti žalobci bylo zastaveno. Až poté se žalovaný snažil se žalobcem dohodnout o odložení splatnosti půjčky. Žalovaný označil důkazy po koncentraci řízení, zatímco žalobce navrhl důkazy vyvracející písemné vyjádření Casina Admiral, které soud neprovedl pro nadbytečnost. Žalobce je nadále připraven prokázat, že do casina opakovaně vstupoval bez prokázání své totožnosti a bez povšimnutí ochranky. Žalovaného „Uznání dluhu“ vykazuje pouze formální nedostatky. Zpráva casina popisuje stanovená pravidla podniku, nikoli jeho faktický provoz.

4. Ačkoli je v řízení přítomen cizí prvek, neboť žalobce je státním občanem Bulharska, okresní soud v odůvodnění rozsudku neřešil výslovně otázky s tím související. Krajský soud proto doplňuje: Mezinárodní příslušnost soudů České republiky zakládá článek 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Při rozhodování okresní soud použil správně právní řád ČR, neboť to plyne z článku 4 odst. 2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.).

5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v napadené části, tj. vyjma zamítavého výroku v odstavci II., postupem podle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání žalovaného je důvodné.

6. Podle § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, tj. vyjma právních poměrů týkajících se práv osobních, rodinných a věcných, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

9. Podle § 516 odst. 1 obč. zák. účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.

10. Podle § 100 odst 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

11. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

12. Podle § 110 odst. 1 věta druhá před středníkem, věta třetí obč. zák. bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

13. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

14. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

15. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

16. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

17. Okresní soud zásadně pochybil, jestliže přistoupil k provádění důkazů, ačkoli žaloba neobsahovala dostatek určitých skutkových tvrzení, právně významných z hlediska předběžného právního závěru o účastníky sjednané smlouvě o půjčce. Teprve dostatečně konkrétní a podrobné vylíčení rozhodných skutečností mohlo být – v případě spornosti tvrzených skutečností – předmětem dokazování. Požadavek na detailní popis skutkového stavu byl o to naléhavější, že dle kusých žalobních tvrzení se jednalo o půjčku vysoké peněžní částky sjednanou ústně, bez písemného potvrzení o převzetí peněz žalovaným. Žalobce se v žalobě omezil na tvrzení, že na přelomu měsíců 6 a 7/2012 uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které předal žalovanému 2 částky po 300.000 Kč, žalovaný se zavázal peníze žalobci vrátit nejpozději do konce 10/2012 a tento závazek nesplnil. Kromě obecného tvrzení o obligatorních náležitostech smlouvy žaloba postrádala jakékoli podrobnosti o smluvním, případně předsmluvním a následujícím jednání účastníků. Důkazy výslechem svědků provedené za popsané procesní situace byly převážně předčasné a neúčelné.

18. Žalovaný od počátku tvrzení o půjčce popíral. Listinu nazvanou jako „Uznání dluhu“ ze dne 14. 5. 2013 vystavil, dle jeho vlastní skutkové verze, z donucení, po vyhrůžkách žalobce a dalších osob. Dne 5. 8. 2013 podal na žalobce trestní oznámení pro trestný čin vydírání. PČR věc odložila. Směnky pro žalobce nepodepsal.

19. Krajský soud u odvolacího jednání dne 7. 9. 2018 vyzval žalobce k úplnému vylíčení skutkového stavu, tedy k jeho doplnění o dostatečně konkrétní skutková tvrzení, s poučením o následcích nesplnění výzvy, tj. o možnosti zamítnutí žaloby pro nesplnění povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti v potřebném rozsahu. Jde o jednu ze základních procesních povinností účastníka řízení. Není-li splněna, účastník nemůže se žalobou uspět (a je nadbytečné zabývat se námitkou promlčení).

20. Žalobce v průběhu odvolacího jednání doplnil žalobní tvrzení a k okolnostem předsmluvního jednání uvedl: Na jaře 2012 jej kontaktoval Milan H. se žádostí, aby pomohl žalovanému s jeho finančními problémy a půjčil mu částku 600.000 Kč, s tím, že žalovaný přislíbil za půjčku na 3 měsíce zaplatit žalobci navíc 50.000 Kč. Žalobce neznal žalovaného osobně, avšak věděl, o koho se jedná. Odpověděl proto M. H., že peníze žalovanému může půjčit. Během 1. schůzky účastníků za přítomnosti M. H. konané v následujícím týdnu na ulici Norské žalobce žalovanému půjčku částky 600.000 Kč přislíbil. Účastníci se dohodli na odměně za půjčení peněz ve výši 50.000 Kč a na tom, že vše proběhne v 7/2012. K okolnostem uzavření smlouvy žalobce uvedl: Peníze vybral společně s manželkou z jejího bankovního účtu u Poštovní spořitelny nadvakrát, v částkách 300.000 Kč a 294.000 Kč v 7/2012 „nebo tak nějak“; nějaké peníze měl ještě u sebe. Pak se sešli účastníci a M. H. poprvé na ulici Na Šibeníku v Olomouci, kdy žalobce předal žalovanému v hotovosti 300.000 Kč, žalovaný podepsal směnku na stejnou částku a zavázal se peníze vrátit do tří měsíců od jejich předání. Další schůzka s předáním 2. peněžní částky proběhla následně za 3 – 4 dny u prodejny Tesco, za přítomnosti stejných osob. Žalobce tehdy předal žalovanému opět 300.000 Kč oproti podpisu směnky vystavené na stejnou částku, s tím, že žalovaný vrátí peníze žalobci ve stejném termínu jako v 1. případě. Na (původně sjednaný) termín splatnosti obou půjček si žalobce nevzpomněl. (Doplňující tvrzení o termínech předání půjčky žalovanému tak odporovala původním žalobním tvrzením, podle nichž mělo k předání peněz žalovanému dojít na přelomu měsíců 6 a 7/2012.) K událostem následujícím po podpisu smlouvy žalobce doplnil: Obě směnky vrátil žalovanému současně, v souvislosti s podpisem Uznání dluhu žalovaným. Po splatnosti částky 600.000 Kč žalobce neuplatnil práva ze směnek u soudu, neboť žalovaný jej v té době informoval o projektu za 20.000.000 Kč za zprostředkování prodeje nemovitosti (obory se zvěří) a sliboval, že peníze žalobci vrátí, což neučinil. Žalobce mu proto opakovaně telefonoval, avšak žalovaný jeho telefonáty nepřijímal. Žalobce žalovaného upomínal o vrácení půjčky před podáním 1. žaloby rovněž písemně prostřednictvím advokáta. Další schůzku účastníků, k níž došlo v 5/2013 na Kollárově náměstí v Olomouci v autě žalovaného, zprostředkoval M. H. V jejím průběhu žalovaný sepsal Uznání dluhu na částku 600.000 Kč. Listinu podepsali žalovaný a svědek M. H., jejichž podpisy byly úředně ověřeny. Ohledně částky 50.000 Kč jako odměny slíbené za půjčení peněz nebyla garance sjednána. Listinu poté převzal žalobce a žalovaný jej požádal o vrácení směnek. Pak se účastníci se rozešli.

21. Svědek Milan H. slyšený v odvolacím řízení po doplnění žalobních tvrzení uvedl, že se žalobcem je asi 6 – 7 let v přátelských vztazích, žalovaný pro něj v minulosti cosi vyřizoval. Svědek nebyl soudně trestán. Účastnil se 4 nebo 5 schůzek účastníků. Žalovaný v 3/2012 oslovil svědka s dotazem, zda svědek nezná někoho, kdo může půjčit peníze na 3 měsíce. Svědek kontaktoval se stejným dotazem žalobce a ten s půjčkou souhlasil. V průběhu 6/2012 byl svědek přítomen u dvou schůzek účastníků, v jejichž průběhu žalobce půjčku žalovanému přislíbil. Schůzky o podmínkách půjčky se konaly v době 3 – 6/2012 a svědek se jich nezúčastnil. Není mu proto známo, jaké smluvní podmínky si účastníci sjednali. Poté svědek výpověď změnil a uvedl, že u schůzek byl osobně přítomen, avšak neví, jak se účastníci domluvili. Podle poslední verze svědkovy výpovědi se účastníci dohodli, že žalobce půjčí žalovanému částku 600.000 Kč na 3 – 4 měsíce a peníze mu předá v 6/2012. 1. z těchto schůzek se odehrála v Olomouci na ulici Norské před domem svědka a ke 2. došlo na ulici Na Šibeníku. Obě schůzky svolal svědek a účastníky k nim pozval. Při další, v pořadí 3. schůzce, v ulici Na Šibeníku v 6/2012 byla předána částka 300.000 Kč v autě žalovaného a žalobce předložil žalovanému k podpisu směnku. 4. schůzka proběhla opět za svědkovy přítomnosti za 4 či 5 dnů po schůzce předchozí; tehdy došlo k předání peněz v žalobcově autě v Olomouci u prodejny Tesco a vše proběhlo stejným způsobem jako v předchozím případě, včetně podpisu směnky žalovaným. V obou případech peníze počítal žalovaný, nikoli svědek, který proto nevěděl, k jaké výsledné částce žalovaný dospěl, účastníci spolu hovořili pokaždé o částce 300.000 Kč. Svědek si rovněž nevzpomněl, jaké bankovky připravené v sáčku byly žalovanému předány. V souvislosti s předáním druhé peněžní částky jednali účastníci o tom, že půjčka má být vrácena za 3 – 4 měsíce. Žádný z nich svědku neslíbil a nenabízel provizi za zprostředkování půjčky. Svědku není známo, zda měl za půjčku obdržet provizi žalobce, neboť účastníci o této skutečnosti před svědkem nemluvili. Později žalobce svědka informoval, že smlouva nebyla dodržena a je tu problém s placením. Následující jednání se odehrávala pouze mezi účastníky a žalobce o nich svědka neinformoval. Svědek si nevzpomněl, zda k 1. předání peněz došlo počátkem či koncem června 2012, avšak s jistotou popsal, že tento termín připadl na měsíc červen 2012. Byl si jist, že po v pořadí 2. předání peněz nebyl žádné další schůzce účastníků osobně přítomen. Pokud byl požádán o vysvětlení, z jakého důvodu je uvedeno jeho jméno na listině ze dne 14. 5. 2013, změnil svou předchozí výpověď a uvedl, že svědek schůzku v tomto termínu svolal k „vyjasnění a doladění toho problému“. Předchozí výpovědí mínil, že se nezúčastnil žádné schůzky účastníků do konce roku 2012. V 5/2013 se dostavili oba účastníci na Kollárovo náměstí do Olomouce, kam žalovaný přijel svým autem, vysvětloval, že nemá peníze, žalobce se vyjádřil, že žalovanému už nevěří a požádal jej o sepsání uznání dluhu. To vyhotovil žalovaný vlastní rukou v autě a následně došlo k ověření podpisů obou účastníků a svědka v notářské kanceláři. Žalovaný říkal, že má na prodej nějakou nemovitost v Lošticích u Mohelnice, konkrétně oboru v hodnotě 17.000.000 Kč, a z výtěžku prodeje hodlá vyrovnat svůj dluh vůči žalobci. Poté se účastníci a svědek rozešli. Listinu vyhotovenou dne 14. 5. 2013 převzal žalobce. Žádné jiné listiny si tehdy před rozchodem nepředali. Po popsaném setkání a vyhotovení prohlášení ze dne 14. 5. 2013 svědek již nebyl účastníky v uvedené záležitosti osloven. Po 5/2013 byl v kontaktu pouze se žalobcem. V 10/2013 byl vyslýchán jako svědek Policií ČR. Pak jej ještě v 10/2013 žalobce požádal, aby zklidnil napjatou situaci. Svědek proto pozval žalovaného na setkání v 11/2013. Po žádosti o vysvětlení, proč změnil původní výpověď, svědek uvedl, že mínil to, že do konce roku 2013 žádná další schůzka nenásledovala. V rozporu s tím poté uvedl: Další schůzku svolal v 11/2013. Tehdy se sešli účastníci, svědek a žalobcův známý v Casinu Admiral v Olomouci. Žalobce po žalovaném žádal částku 600.000 Kč a dalších 50.000 Kč „za další dobu“, s čímž žalovaný souhlasil a zavázal se peníze zaplatit do konce roku 2015. Při vstupu do casina nebyli kontrolováni ochrankou, nešli hrát na automatech a kontrole byli podrobeni pouze hráči.

22. Porovnáním žalobních tvrzení a výpovědi svědka Milana H. dospěl krajský soud k závěru, že svědecká výpověď skutkovou verzi žalobce nepodpořila. Vzhledem k absenci listinného důkazu o sporném právním úkonu – smlouvě o půjčce bylo nezbytné za použití § 657 obč. zák. beze všech pochybností prokázat, že žalobce žalovanému předal formou dvou plnění v hotovosti celkem částku 600.000 Kč a žalovaný se zavázal peníze žalobci vrátit. Jediný v úvahu přicházející přímý důkaz byla výpověď svědka Milana H., který měl být v obou případech u předání peněz přítomen. Požadavek na prokázání detailních žalobních tvrzení byl opodstatněný v situaci, kdy směnky vystavené k zajištění půjčky měl žalobce žalovanému vrátit v 5/2013 v souvislosti s vyhotovením písemného potvrzení ze dne 14. 5. 2013, aniž v jeho dispozici zůstala jiná písemnost potvrzující půjčku, a to navzdory tomu, že žalovaný byl pro žalobce cizí osobou. Tvrzení žalobce a svědecká výpověď se rozcházely například v údaji o době předání obou peněžních částek, o tom, zda žalovaný nabídl žalobci předem za poskytnutí půjčky odměnu ve výši 50.000 Kč a žalobce jeho nabídku přijal, o vrácení směnek; svědek nepotvrdil, že žalobce po úředním ověření podpisů na listině ze dne 14. 5. 2013 v notářské kanceláři žalovanému obě směnky vrátil, případně že účastníci spolu o dalším osudu směnek tehdy hovořili. Výpověď svědka byla ostatně nevěrohodná jako celek, neboť svědek svou výpověď ohledně dotazovaných skutečností opakovaně a podstatně měnil, aniž změny logicky a srozumitelně vysvětlil a aniž bylo patrné, že se skutečně snaží na popisované události rozpomenout.

23. Z listiny nazvané „Uznání dluhu“ ze dne 14. 5. 2013, žalovaným a svědkem Milanem H. vlastnoručně podepsané, plyne, že žalovaný uznal dluh vůči žalobci ve výši 600.000 Kč a zavázal se zaplatit dlužnou částku do 15. 8. 2013.

24. Označená listina tedy potvrzuje, že žalovaný k uvedenému dni žalobci dlužil částku 600.000 Kč a zavázal se ji vrátit do 15. 8. 2013. Krajský soud souhlasil s dílčím závěrem okresního soudu, že listina není uznáním dluhu ve smyslu § 110 odst. 1 věta druhá obč. zák., a její obsah neměl za následek prodloužení obecné promlčecí lhůty na 10 let, neboť v textu listiny chybí jedna z obligatorních náležitostí uznání dluhu, a to důvod dluhu (vedle údaje o výši dluhu, který zde uveden je). Žalovaný nezpochybňoval pravost listiny s úředně ověřenými podpisy a nevyvrátil její pravdivost (tj. správnost uvedených údajů). Jestliže listina potvrzuje, že žalovaný dlužil žalobci ke dni 14. 5. 2013 částku 600.000 Kč, a žalovaný v řízení neprokázal opak, současně ovšem nebyl prokázán právní důvod dluhu žalovaného vůči žalobci, přicházelo v úvahu podřadit zjištěné skutečnosti pod příslušná ust. o bezdůvodném obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.), jako peněžní plnění žalobce žalovanému bez právního důvodu.

25. Žalobce, který v původní žalobě uvedl pouze tvrzení o povinnosti žalovaného vrátit mu souhrnně částku 600.000 Kč do konce 10/2012, teprve v reakci na námitku promlčení přednesenou v odporu proti platebnímu rozkazu doplnil podáním ze dne 20. 7. 2017 (č.l. 31), že účastníci se sešli v 11/2013 blíže neurčeného dne společně se dvěma svědky v Casinu Admiral v Olomouci a ústně se dohodli na změně splatnosti půjčky do 31. 12. 2015. (Žalobce ze stejného důvodu nezaplatil soudní poplatek za žalobu v původně zahájeném sporu proti žalovanému, o částku 600.000 Kč, vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 481/2013; řízení pak bylo zastaveno). Stejné tvrzení, které žalovaný rovněž popřel, mělo být prokázáno - dle žalobcova návrhu - svědky Milanem H. a Janem M. Svědecká výpověď Milana H. byla hodnocena jako nevěrohodná. Jan M., nar. xxx, byl v 11/2013 osobou nezletilou, a neměl do Casina Admiral vstup formálně povolen. V casinu je registrován teprve od 21. 11. 2014 (viz sdělení na č.l. 64). Z protokolu o výpovědi Jana M. je navíc zřejmé, že jeho výpověď se v detailech rozcházela s vylíčením průběhu jednání v 11/2013 (v řízení před okresním soudem) svědkem Milanem H., pokud jde o to, v jakém pořadí na schůzku její účastníci přicházeli. Také pro uvedené rozpory nebylo možno skutková zjištění z výpovědí svědků čerpat. Nepravděpodobné je samo žalobní tvrzení, že žalobce se spokojil v 11/2013 s ústní dohodou o změně splatnosti dluhu žalovaného, uzavřenou poté, kdy měl žalovanému vrátit v 5/2013 směnky vystavené na celkovou částku 600.000 Kč, právo ze směnek u soudu neuplatnil a žalovaný na něj podal dne 5. 8. 2013 trestní oznámení pro zločin vydírání; trestní řízení proti žalobci bylo ukončeno (podle vyšetřovacího spisu PČR) usnesením o odložení věci ze dne 10. 12. 2013. Žalobce tedy neprokázal, že splatnost půjčky byla prodloužena do 31. 12. 2015.

26. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 12 C 481/2013 bylo zjištěno, že věc stejných účastníků v téže procesní roli byla zahájena žalobou ze dne 30. 10. 2013; žalobce v ní uplatnil nárok na částku 600.000 Kč s přísl. s obsahově shodnými skutkovými tvrzeními. Usnesením ze dne 2. 12. 2013, s účinky právní moci k 20. 12. 2013, č. j. 12 C 481/2013-10 okresní soud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu.

27. Podle § 563 obč. zák. mohl žalobce uplatnit právo na zaplacení částky 600.000 Kč proti žalovanému poprvé dne 16. 8. 2013 (viz Uznání dluhu ze dne 14. 5. 2013). Nejpozději k uvedenému datu věděl, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Dvouletá promlčecí lhůta podle § 107 odst. 1 obč. zák. k uplatnění práva z bezdůvodného obohacení skončila dne 6. 10. 2015. Žaloba podaná u okresního soudu dne 5. 1. 2017 je proto žalobou opožděnou. Námitka promlčení byla žalovaným uplatněna důvodně. Obiter dictum lze doplnit, že promlčen by byl rovněž nárok na vrácení půjčky. Obecná tříletá promlčecí lhůta podle § 101 obč. zák. začala plynout stejného dne (16. 8. 2013) a skončila 6. 10. 2016. Běh obou promlčecích lhůt byl totiž přerušen po dobu řízení u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 481/2013, tj. od 30. 10. 2013 do 20. 12. 2013. Promlčecí lhůty je tak nutno prodloužit o 51 den.

28. Žalobcem uplatněný nárok je promlčen a bylo nadbytečné zabývat se skutkovou verzí žalovaného a jeho tvrzeními o účelu jednání účastníků ve finančních záležitostech v průběhu roku 2012.

29. S těmito závěry krajský soud rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobu o částku 600.000 Kč s přísl. zamítl.

30. Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je procesně neúspěšný žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem částku 82.650 Kč. Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby po 10.700 Kč, tj. 74.900 Kč (podle § 7 bodu 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí a přípravu zastoupení, odůvodnění odporu, doplňující písemné vyjádření ze dne 2. 8. 2017, účast u jednání konaných v roce 2017 ve dnech 20. 7., 4. 10., 14. 11. a dále dne 12. 1. 2018), z odměny ve výši 1/2 základní sazby, tj. 5.350 Kč, podle § 11 odst. 2 písm. f) cit. vyhl., za účast u jednání dne 22. 1. 2018, při němž došlo k vyhlášení rozsudku, a z paušální náhrady za 8 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2.400 Kč, podle § 13 odst. 3 cit. vyhl.

31. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce jako procesně neúspěšný účastník odvolacího řízení povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 74.000 Kč Kč. K odvolacím nákladům žalovaného náleží odměna advokáta za 4 úkony právní služby v celkové výši 42.800 Kč (á 10.700 Kč/1 úkon, za sepis odvolání, účast u odvolacího jednání dne 7. 9. 2018 trvajícího déle než 2 hodiny a dne 19. 9. 2018), paušální náhrada za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, a náhrada za soudní poplatek za odvolání v částce 30.000 Kč.


Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání pouze z důvodů podle v § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat podle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v I. stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.

Ostrava 19. září 2018

JUDr. Eva Zavrtálková v. r.

předsedkyně senátu

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci

žalobce: Radoslav B. R., narozený dne xxx

státní občan Bulharské republiky

            bytem xxx

            zastoupený advokátem JUDr. Romanem Chytilem

            sídlem Riegrova 395/15, 772 00 Olomouc

proti

žalovanému: Ing. Eduard Š., narozený dne xxx

            bytem xxx

            zastoupený advokátem JUDr. Čestmírem Viktorjeníkem

            sídlem Vojanova 224/26, 779 00 Olomouc


o částku 600.000 Kč s příslušenstvím,

k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2018, č. j. 12 C 7/2017-82


takto:

I. Rozsudek okresního soudu v napadené části o věci samé, tj. v odstavci I. výroku, se mění tak, že žaloba o částku 600.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně ze stejné částky od 1. 1. 2016 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem částku 82.650 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 74.000 Kč.



Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 600.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky od 1. 1. 2016 do zaplacení a na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem k rukám žalobcova advokáta částku 116.696,50 Kč, to vše ve 30denní lhůtě od právní moci rozsudku. V rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600.000 Kč za dobu od 16. 8. 2013 do 31. 12. 2015 žalobu zamítl.

2. Proti rozsudku, vyjma jeho zamítavého výroku, podal žalovaný včasné odvolání. Vyjadřoval v něm nesouhlas s hodnocením námitky promlčení a provedených důkazů, zejména výpovědi žalobce a žalobcem navržených svědků. Okresní soud opakovaně připustil doplnění dokazování poté, kdy byla původní i doplňující žalobcova tvrzení vyvrácena. Skutkový stav zjistil nepřesně a nesprávně. Nevypořádal se s evidentními rozpory ve výpovědích svědků o místě, času a průběhu jednání v Casinu Admiral v 11/2013 za účelem odložení termínu splatnosti žalovaného dluhu. Žalobce neunesl důkazní břemeno ke tvrzení, že splatnost dluhu byla dohodou prodloužena do konce roku 2015. Ze zpráv Casina Admiral plyne, že v 11/2013 v casinu nikdo ze žalobcem označených osob nebyl. Svědek M. byl v té době 17letým mladíkem a do casina nesměl vstupovat. Okresní soud se nezabýval věrohodností svědků, neobstaral k jejich osobám výpisy z Rejstříku trestů a neověřil u majitele casina, zda mohli být v casinu přítomni bez přihlášení. Neurčité tvrzení o termínu schůzky v casinu (v 11/2013) neumožnilo žalovanému bránit se tvrzením a důkazem opaku. Je nelogická verze, že žalobce měl k dispozici směnky, které při vyhotovení tzv. uznání dluhu žalovanému vrátil, aniž si od něj nechal cokoli písemně potvrdit. Smlouva o půjčce podle žalobních tvrzení byla by ostatně neplatná pro rozpor se zákonem o platebním styku, neboť dle jejího obsahu měly být předány v hotovosti vysoké peněžní částky překračující zákonem stanovený limit. V rámci závěrečného přednesu žalovaný namítl, že žalobce nesplnil povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti o uzavření smlouvy o půjčce a kdy mělo dojít k předání peněz. Žalovaný se domáhal změny rozsudku v odvoláním napadené části tak, ať je žaloba rovněž ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku v napadené části. Okresní soud se v odůvodnění rozsudku vypořádal se všemi provedenými důkazy. Svědkové žalobce vypovídali v trestním řízení i v nyní probíhajícím sporu shodně. Drobné nepřesnosti v jejich výpovědích lze přičíst běžnému zapomínání, a jsou tedy důsledkem plynutí času. Žalobce prokázal, že půjčku žalovanému poskytl a žalovaný ji žalobci nevrátil. Svědecká výpověď pracovnice notáře prokázala, že žalovaný v 5/2013 svobodně a bez nátlaku vlastnoručně podepsal prohlášení o svém dluhu vůči žalobci a o povinnosti k jeho vrácení; žalovaný dosud nevysvětlil, z jakého důvodu takový projev vůle učinil. Trestní oznámení na žalobce podal teprve po předžalobní výzvě k plnění, resp. po zahájení soudního sporu. Trestní řízení proti žalobci bylo zastaveno. Až poté se žalovaný snažil se žalobcem dohodnout o odložení splatnosti půjčky. Žalovaný označil důkazy po koncentraci řízení, zatímco žalobce navrhl důkazy vyvracející písemné vyjádření Casina Admiral, které soud neprovedl pro nadbytečnost. Žalobce je nadále připraven prokázat, že do casina opakovaně vstupoval bez prokázání své totožnosti a bez povšimnutí ochranky. Žalovaného „Uznání dluhu“ vykazuje pouze formální nedostatky. Zpráva casina popisuje stanovená pravidla podniku, nikoli jeho faktický provoz.

4. Ačkoli je v řízení přítomen cizí prvek, neboť žalobce je státním občanem Bulharska, okresní soud v odůvodnění rozsudku neřešil výslovně otázky s tím související. Krajský soud proto doplňuje: Mezinárodní příslušnost soudů České republiky zakládá článek 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Při rozhodování okresní soud použil správně právní řád ČR, neboť to plyne z článku 4 odst. 2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.).

5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v napadené části, tj. vyjma zamítavého výroku v odstavci II., postupem podle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání žalovaného je důvodné.

6. Podle § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, tj. vyjma právních poměrů týkajících se práv osobních, rodinných a věcných, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

9. Podle § 516 odst. 1 obč. zák. účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.

10. Podle § 100 odst 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

11. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

12. Podle § 110 odst. 1 věta druhá před středníkem, věta třetí obč. zák. bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

13. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

14. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

15. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

16. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

17. Okresní soud zásadně pochybil, jestliže přistoupil k provádění důkazů, ačkoli žaloba neobsahovala dostatek určitých skutkových tvrzení, právně významných z hlediska předběžného právního závěru o účastníky sjednané smlouvě o půjčce. Teprve dostatečně konkrétní a podrobné vylíčení rozhodných skutečností mohlo být – v případě spornosti tvrzených skutečností – předmětem dokazování. Požadavek na detailní popis skutkového stavu byl o to naléhavější, že dle kusých žalobních tvrzení se jednalo o půjčku vysoké peněžní částky sjednanou ústně, bez písemného potvrzení o převzetí peněz žalovaným. Žalobce se v žalobě omezil na tvrzení, že na přelomu měsíců 6 a 7/2012 uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které předal žalovanému 2 částky po 300.000 Kč, žalovaný se zavázal peníze žalobci vrátit nejpozději do konce 10/2012 a tento závazek nesplnil. Kromě obecného tvrzení o obligatorních náležitostech smlouvy žaloba postrádala jakékoli podrobnosti o smluvním, případně předsmluvním a následujícím jednání účastníků. Důkazy výslechem svědků provedené za popsané procesní situace byly převážně předčasné a neúčelné.

18. Žalovaný od počátku tvrzení o půjčce popíral. Listinu nazvanou jako „Uznání dluhu“ ze dne 14. 5. 2013 vystavil, dle jeho vlastní skutkové verze, z donucení, po vyhrůžkách žalobce a dalších osob. Dne 5. 8. 2013 podal na žalobce trestní oznámení pro trestný čin vydírání. PČR věc odložila. Směnky pro žalobce nepodepsal.

19. Krajský soud u odvolacího jednání dne 7. 9. 2018 vyzval žalobce k úplnému vylíčení skutkového stavu, tedy k jeho doplnění o dostatečně konkrétní skutková tvrzení, s poučením o následcích nesplnění výzvy, tj. o možnosti zamítnutí žaloby pro nesplnění povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti v potřebném rozsahu. Jde o jednu ze základních procesních povinností účastníka řízení. Není-li splněna, účastník nemůže se žalobou uspět (a je nadbytečné zabývat se námitkou promlčení).

20. Žalobce v průběhu odvolacího jednání doplnil žalobní tvrzení a k okolnostem předsmluvního jednání uvedl: Na jaře 2012 jej kontaktoval Milan H. se žádostí, aby pomohl žalovanému s jeho finančními problémy a půjčil mu částku 600.000 Kč, s tím, že žalovaný přislíbil za půjčku na 3 měsíce zaplatit žalobci navíc 50.000 Kč. Žalobce neznal žalovaného osobně, avšak věděl, o koho se jedná. Odpověděl proto M. H., že peníze žalovanému může půjčit. Během 1. schůzky účastníků za přítomnosti M. H. konané v následujícím týdnu na ulici Norské žalobce žalovanému půjčku částky 600.000 Kč přislíbil. Účastníci se dohodli na odměně za půjčení peněz ve výši 50.000 Kč a na tom, že vše proběhne v 7/2012. K okolnostem uzavření smlouvy žalobce uvedl: Peníze vybral společně s manželkou z jejího bankovního účtu u Poštovní spořitelny nadvakrát, v částkách 300.000 Kč a 294.000 Kč v 7/2012 „nebo tak nějak“; nějaké peníze měl ještě u sebe. Pak se sešli účastníci a M. H. poprvé na ulici Na Šibeníku v Olomouci, kdy žalobce předal žalovanému v hotovosti 300.000 Kč, žalovaný podepsal směnku na stejnou částku a zavázal se peníze vrátit do tří měsíců od jejich předání. Další schůzka s předáním 2. peněžní částky proběhla následně za 3 – 4 dny u prodejny Tesco, za přítomnosti stejných osob. Žalobce tehdy předal žalovanému opět 300.000 Kč oproti podpisu směnky vystavené na stejnou částku, s tím, že žalovaný vrátí peníze žalobci ve stejném termínu jako v 1. případě. Na (původně sjednaný) termín splatnosti obou půjček si žalobce nevzpomněl. (Doplňující tvrzení o termínech předání půjčky žalovanému tak odporovala původním žalobním tvrzením, podle nichž mělo k předání peněz žalovanému dojít na přelomu měsíců 6 a 7/2012.) K událostem následujícím po podpisu smlouvy žalobce doplnil: Obě směnky vrátil žalovanému současně, v souvislosti s podpisem Uznání dluhu žalovaným. Po splatnosti částky 600.000 Kč žalobce neuplatnil práva ze směnek u soudu, neboť žalovaný jej v té době informoval o projektu za 20.000.000 Kč za zprostředkování prodeje nemovitosti (obory se zvěří) a sliboval, že peníze žalobci vrátí, což neučinil. Žalobce mu proto opakovaně telefonoval, avšak žalovaný jeho telefonáty nepřijímal. Žalobce žalovaného upomínal o vrácení půjčky před podáním 1. žaloby rovněž písemně prostřednictvím advokáta. Další schůzku účastníků, k níž došlo v 5/2013 na Kollárově náměstí v Olomouci v autě žalovaného, zprostředkoval M. H. V jejím průběhu žalovaný sepsal Uznání dluhu na částku 600.000 Kč. Listinu podepsali žalovaný a svědek M. H., jejichž podpisy byly úředně ověřeny. Ohledně částky 50.000 Kč jako odměny slíbené za půjčení peněz nebyla garance sjednána. Listinu poté převzal žalobce a žalovaný jej požádal o vrácení směnek. Pak se účastníci se rozešli.

21. Svědek Milan H. slyšený v odvolacím řízení po doplnění žalobních tvrzení uvedl, že se žalobcem je asi 6 – 7 let v přátelských vztazích, žalovaný pro něj v minulosti cosi vyřizoval. Svědek nebyl soudně trestán. Účastnil se 4 nebo 5 schůzek účastníků. Žalovaný v 3/2012 oslovil svědka s dotazem, zda svědek nezná někoho, kdo může půjčit peníze na 3 měsíce. Svědek kontaktoval se stejným dotazem žalobce a ten s půjčkou souhlasil. V průběhu 6/2012 byl svědek přítomen u dvou schůzek účastníků, v jejichž průběhu žalobce půjčku žalovanému přislíbil. Schůzky o podmínkách půjčky se konaly v době 3 – 6/2012 a svědek se jich nezúčastnil. Není mu proto známo, jaké smluvní podmínky si účastníci sjednali. Poté svědek výpověď změnil a uvedl, že u schůzek byl osobně přítomen, avšak neví, jak se účastníci domluvili. Podle poslední verze svědkovy výpovědi se účastníci dohodli, že žalobce půjčí žalovanému částku 600.000 Kč na 3 – 4 měsíce a peníze mu předá v 6/2012. 1. z těchto schůzek se odehrála v Olomouci na ulici Norské před domem svědka a ke 2. došlo na ulici Na Šibeníku. Obě schůzky svolal svědek a účastníky k nim pozval. Při další, v pořadí 3. schůzce, v ulici Na Šibeníku v 6/2012 byla předána částka 300.000 Kč v autě žalovaného a žalobce předložil žalovanému k podpisu směnku. 4. schůzka proběhla opět za svědkovy přítomnosti za 4 či 5 dnů po schůzce předchozí; tehdy došlo k předání peněz v žalobcově autě v Olomouci u prodejny Tesco a vše proběhlo stejným způsobem jako v předchozím případě, včetně podpisu směnky žalovaným. V obou případech peníze počítal žalovaný, nikoli svědek, který proto nevěděl, k jaké výsledné částce žalovaný dospěl, účastníci spolu hovořili pokaždé o částce 300.000 Kč. Svědek si rovněž nevzpomněl, jaké bankovky připravené v sáčku byly žalovanému předány. V souvislosti s předáním druhé peněžní částky jednali účastníci o tom, že půjčka má být vrácena za 3 – 4 měsíce. Žádný z nich svědku neslíbil a nenabízel provizi za zprostředkování půjčky. Svědku není známo, zda měl za půjčku obdržet provizi žalobce, neboť účastníci o této skutečnosti před svědkem nemluvili. Později žalobce svědka informoval, že smlouva nebyla dodržena a je tu problém s placením. Následující jednání se odehrávala pouze mezi účastníky a žalobce o nich svědka neinformoval. Svědek si nevzpomněl, zda k 1. předání peněz došlo počátkem či koncem června 2012, avšak s jistotou popsal, že tento termín připadl na měsíc červen 2012. Byl si jist, že po v pořadí 2. předání peněz nebyl žádné další schůzce účastníků osobně přítomen. Pokud byl požádán o vysvětlení, z jakého důvodu je uvedeno jeho jméno na listině ze dne 14. 5. 2013, změnil svou předchozí výpověď a uvedl, že svědek schůzku v tomto termínu svolal k „vyjasnění a doladění toho problému“. Předchozí výpovědí mínil, že se nezúčastnil žádné schůzky účastníků do konce roku 2012. V 5/2013 se dostavili oba účastníci na Kollárovo náměstí do Olomouce, kam žalovaný přijel svým autem, vysvětloval, že nemá peníze, žalobce se vyjádřil, že žalovanému už nevěří a požádal jej o sepsání uznání dluhu. To vyhotovil žalovaný vlastní rukou v autě a následně došlo k ověření podpisů obou účastníků a svědka v notářské kanceláři. Žalovaný říkal, že má na prodej nějakou nemovitost v Lošticích u Mohelnice, konkrétně oboru v hodnotě 17.000.000 Kč, a z výtěžku prodeje hodlá vyrovnat svůj dluh vůči žalobci. Poté se účastníci a svědek rozešli. Listinu vyhotovenou dne 14. 5. 2013 převzal žalobce. Žádné jiné listiny si tehdy před rozchodem nepředali. Po popsaném setkání a vyhotovení prohlášení ze dne 14. 5. 2013 svědek již nebyl účastníky v uvedené záležitosti osloven. Po 5/2013 byl v kontaktu pouze se žalobcem. V 10/2013 byl vyslýchán jako svědek Policií ČR. Pak jej ještě v 10/2013 žalobce požádal, aby zklidnil napjatou situaci. Svědek proto pozval žalovaného na setkání v 11/2013. Po žádosti o vysvětlení, proč změnil původní výpověď, svědek uvedl, že mínil to, že do konce roku 2013 žádná další schůzka nenásledovala. V rozporu s tím poté uvedl: Další schůzku svolal v 11/2013. Tehdy se sešli účastníci, svědek a žalobcův známý v Casinu Admiral v Olomouci. Žalobce po žalovaném žádal částku 600.000 Kč a dalších 50.000 Kč „za další dobu“, s čímž žalovaný souhlasil a zavázal se peníze zaplatit do konce roku 2015. Při vstupu do casina nebyli kontrolováni ochrankou, nešli hrát na automatech a kontrole byli podrobeni pouze hráči.

22. Porovnáním žalobních tvrzení a výpovědi svědka Milana H. dospěl krajský soud k závěru, že svědecká výpověď skutkovou verzi žalobce nepodpořila. Vzhledem k absenci listinného důkazu o sporném právním úkonu – smlouvě o půjčce bylo nezbytné za použití § 657 obč. zák. beze všech pochybností prokázat, že žalobce žalovanému předal formou dvou plnění v hotovosti celkem částku 600.000 Kč a žalovaný se zavázal peníze žalobci vrátit. Jediný v úvahu přicházející přímý důkaz byla výpověď svědka Milana H., který měl být v obou případech u předání peněz přítomen. Požadavek na prokázání detailních žalobních tvrzení byl opodstatněný v situaci, kdy směnky vystavené k zajištění půjčky měl žalobce žalovanému vrátit v 5/2013 v souvislosti s vyhotovením písemného potvrzení ze dne 14. 5. 2013, aniž v jeho dispozici zůstala jiná písemnost potvrzující půjčku, a to navzdory tomu, že žalovaný byl pro žalobce cizí osobou. Tvrzení žalobce a svědecká výpověď se rozcházely například v údaji o době předání obou peněžních částek, o tom, zda žalovaný nabídl žalobci předem za poskytnutí půjčky odměnu ve výši 50.000 Kč a žalobce jeho nabídku přijal, o vrácení směnek; svědek nepotvrdil, že žalobce po úředním ověření podpisů na listině ze dne 14. 5. 2013 v notářské kanceláři žalovanému obě směnky vrátil, případně že účastníci spolu o dalším osudu směnek tehdy hovořili. Výpověď svědka byla ostatně nevěrohodná jako celek, neboť svědek svou výpověď ohledně dotazovaných skutečností opakovaně a podstatně měnil, aniž změny logicky a srozumitelně vysvětlil a aniž bylo patrné, že se skutečně snaží na popisované události rozpomenout.

23. Z listiny nazvané „Uznání dluhu“ ze dne 14. 5. 2013, žalovaným a svědkem Milanem H. vlastnoručně podepsané, plyne, že žalovaný uznal dluh vůči žalobci ve výši 600.000 Kč a zavázal se zaplatit dlužnou částku do 15. 8. 2013.

24. Označená listina tedy potvrzuje, že žalovaný k uvedenému dni žalobci dlužil částku 600.000 Kč a zavázal se ji vrátit do 15. 8. 2013. Krajský soud souhlasil s dílčím závěrem okresního soudu, že listina není uznáním dluhu ve smyslu § 110 odst. 1 věta druhá obč. zák., a její obsah neměl za následek prodloužení obecné promlčecí lhůty na 10 let, neboť v textu listiny chybí jedna z obligatorních náležitostí uznání dluhu, a to důvod dluhu (vedle údaje o výši dluhu, který zde uveden je). Žalovaný nezpochybňoval pravost listiny s úředně ověřenými podpisy a nevyvrátil její pravdivost (tj. správnost uvedených údajů). Jestliže listina potvrzuje, že žalovaný dlužil žalobci ke dni 14. 5. 2013 částku 600.000 Kč, a žalovaný v řízení neprokázal opak, současně ovšem nebyl prokázán právní důvod dluhu žalovaného vůči žalobci, přicházelo v úvahu podřadit zjištěné skutečnosti pod příslušná ust. o bezdůvodném obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.), jako peněžní plnění žalobce žalovanému bez právního důvodu.

25. Žalobce, který v původní žalobě uvedl pouze tvrzení o povinnosti žalovaného vrátit mu souhrnně částku 600.000 Kč do konce 10/2012, teprve v reakci na námitku promlčení přednesenou v odporu proti platebnímu rozkazu doplnil podáním ze dne 20. 7. 2017 (č.l. 31), že účastníci se sešli v 11/2013 blíže neurčeného dne společně se dvěma svědky v Casinu Admiral v Olomouci a ústně se dohodli na změně splatnosti půjčky do 31. 12. 2015. (Žalobce ze stejného důvodu nezaplatil soudní poplatek za žalobu v původně zahájeném sporu proti žalovanému, o částku 600.000 Kč, vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 481/2013; řízení pak bylo zastaveno). Stejné tvrzení, které žalovaný rovněž popřel, mělo být prokázáno - dle žalobcova návrhu - svědky Milanem H. a Janem M. Svědecká výpověď Milana H. byla hodnocena jako nevěrohodná. Jan M., nar. xxx, byl v 11/2013 osobou nezletilou, a neměl do Casina Admiral vstup formálně povolen. V casinu je registrován teprve od 21. 11. 2014 (viz sdělení na č.l. 64). Z protokolu o výpovědi Jana M. je navíc zřejmé, že jeho výpověď se v detailech rozcházela s vylíčením průběhu jednání v 11/2013 (v řízení před okresním soudem) svědkem Milanem H., pokud jde o to, v jakém pořadí na schůzku její účastníci přicházeli. Také pro uvedené rozpory nebylo možno skutková zjištění z výpovědí svědků čerpat. Nepravděpodobné je samo žalobní tvrzení, že žalobce se spokojil v 11/2013 s ústní dohodou o změně splatnosti dluhu žalovaného, uzavřenou poté, kdy měl žalovanému vrátit v 5/2013 směnky vystavené na celkovou částku 600.000 Kč, právo ze směnek u soudu neuplatnil a žalovaný na něj podal dne 5. 8. 2013 trestní oznámení pro zločin vydírání; trestní řízení proti žalobci bylo ukončeno (podle vyšetřovacího spisu PČR) usnesením o odložení věci ze dne 10. 12. 2013. Žalobce tedy neprokázal, že splatnost půjčky byla prodloužena do 31. 12. 2015.

26. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 12 C 481/2013 bylo zjištěno, že věc stejných účastníků v téže procesní roli byla zahájena žalobou ze dne 30. 10. 2013; žalobce v ní uplatnil nárok na částku 600.000 Kč s přísl. s obsahově shodnými skutkovými tvrzeními. Usnesením ze dne 2. 12. 2013, s účinky právní moci k 20. 12. 2013, č. j. 12 C 481/2013-10 okresní soud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu.

27. Podle § 563 obč. zák. mohl žalobce uplatnit právo na zaplacení částky 600.000 Kč proti žalovanému poprvé dne 16. 8. 2013 (viz Uznání dluhu ze dne 14. 5. 2013). Nejpozději k uvedenému datu věděl, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Dvouletá promlčecí lhůta podle § 107 odst. 1 obč. zák. k uplatnění práva z bezdůvodného obohacení skončila dne 6. 10. 2015. Žaloba podaná u okresního soudu dne 5. 1. 2017 je proto žalobou opožděnou. Námitka promlčení byla žalovaným uplatněna důvodně. Obiter dictum lze doplnit, že promlčen by byl rovněž nárok na vrácení půjčky. Obecná tříletá promlčecí lhůta podle § 101 obč. zák. začala plynout stejného dne (16. 8. 2013) a skončila 6. 10. 2016. Běh obou promlčecích lhůt byl totiž přerušen po dobu řízení u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 481/2013, tj. od 30. 10. 2013 do 20. 12. 2013. Promlčecí lhůty je tak nutno prodloužit o 51 den.

28. Žalobcem uplatněný nárok je promlčen a bylo nadbytečné zabývat se skutkovou verzí žalovaného a jeho tvrzeními o účelu jednání účastníků ve finančních záležitostech v průběhu roku 2012.

29. S těmito závěry krajský soud rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobu o částku 600.000 Kč s přísl. zamítl.

30. Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je procesně neúspěšný žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem částku 82.650 Kč. Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby po 10.700 Kč, tj. 74.900 Kč (podle § 7 bodu 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí a přípravu zastoupení, odůvodnění odporu, doplňující písemné vyjádření ze dne 2. 8. 2017, účast u jednání konaných v roce 2017 ve dnech 20. 7., 4. 10., 14. 11. a dále dne 12. 1. 2018), z odměny ve výši 1/2 základní sazby, tj. 5.350 Kč, podle § 11 odst. 2 písm. f) cit. vyhl., za účast u jednání dne 22. 1. 2018, při němž došlo k vyhlášení rozsudku, a z paušální náhrady za 8 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2.400 Kč, podle § 13 odst. 3 cit. vyhl.

31. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce jako procesně neúspěšný účastník odvolacího řízení povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 74.000 Kč Kč. K odvolacím nákladům žalovaného náleží odměna advokáta za 4 úkony právní služby v celkové výši 42.800 Kč (á 10.700 Kč/1 úkon, za sepis odvolání, účast u odvolacího jednání dne 7. 9. 2018 trvajícího déle než 2 hodiny a dne 19. 9. 2018), paušální náhrada za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, a náhrada za soudní poplatek za odvolání v částce 30.000 Kč.


Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání pouze z důvodů podle v § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat podle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v I. stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.

Ostrava 19. září 2018

JUDr. Eva Zavrtálková v. r.

předsedkyně senátu