Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:130C 17/2018     
Právní věta:Pokud soud právní jednání účastníků smlouvy posoudil jako smlouvu o zápůjčce peněz dle § 2390 o. z. a není-li sjednán čas plnění, pak povinnost vrátit zápůjčku závisí na vypovězení smlouvy.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2019:13.0C.17.2018.1
Datum rozhodnutí:23.01.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Smlouva o zápůjčce (mutuum) (o. z.)
Dotčené předpisy:§ 2390 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 2393 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
Kategorie rozhodnutí:B


Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. G.Ř ve věci žalobce: P. V., narozený xxx bytem xxx, 142 00Praha 4 zastoupený advokátem Mgr. .R. sídlem xxx, 541 01Trutnov proti žalované: H.D., narozená xxx bytem xxx, 544 01Dvůr Králové nad Labem o zaplacení částky 150.700 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 138.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 50.000 Kč od 16. 6. 2017 do 13. 9. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 48.500 Kč od 14. 9. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 90.000 Kč od 16. 6. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.200 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 40.828 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. J.R. do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 4. 2018 domáhal po žalované zaplacení částky 150.700 Kč s konkretizovaným zákonným úrokem z prodlení. K odůvodnění uvedl, že postupně poskytoval žalované na její žádost zápůjčky, tyto mu žalovaná nevrátila. Dne 27. 3. 2017 poskytl žalobce žalované zápůjčku ve výši 50.000 Kč, která měla být vrácena nejpozději do 15. 6. 2017. Na tuto zápůjčku však žalovaná vrátila žalobci pouze částku 1.500 Kč dne 13. 9. 2017, přičemž zbývající část ve výši 48.500 Kč zůstala nevrácena. Dne 29. 3. 2017 žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 40.000 Kč a dne 21. 5. 2017 zápůjčku 50.000 Kč, které měly být vráceny nejpozději do 15. 6. 2017. Na uvedené zápůjčky však žalovaná žalobci do podání žaloby nic nevrátila. Dne 14. 9. 2017 žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 10.000 Kč a dne 3. 10. 2017 zápůjčku ve výši 2.200 Kč, ani tyto zápůjčky žalovaná do podání žaloby nevrátila. Dopisem svého právního zástupce ze dne 12. 12. 2017 proto žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 150.700 Kč nejpozději do 31. 12. 2017. Dopis byl žalované doručen dne 27. 12. 2017, žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a dlužnou částku ani zčásti neuhradila.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala s tím, že jí žalobce zapůjčil pouze částku 50.000 Kč, žádnou jinou půjčku od něj neobdržela. Dluh žalobci dle možností splácela složenkou vždy splátkou ve výši 400 či 500 Kč, žalobci takto zaslala 2.000 Kč, dluží mu proto pouze částku 48.000 Kč. Doklady o platbách žalovaná zřejmě ztratila z důvodu svého stěhování.

3. Z žalobcem předloženého písemného potvrzení ze dne 7. 7. 2017 mimo jiné vyplývá, že dne 27. 3. 2017 žalovaná „žádala o půjčku“ 50.000 Kč, dne 29. 3. 2017 „žádala o půjčku“ 40.000 Kč a dne 11. 5. 2017 „žádala o půjčku“ 50.000 Kč. Žalovaná se dle textu v potvrzení zavázala k navrácení půjčky po návratu svého otce z Německa dne 15. 6. 2017. Listina obsahuje datum 7. 7. 2014 a jsou na ní podpisy žalobce a žalované. Žalovaná pravost svého podpisu na originálu písemnosti potvrdila.

4. Žalobce k okolnostem vzniku potvrzení ze dne 7. 7. 2017 uvedl, že si zpočátku vždy pouze zapisoval částky, které žalované zapůjčil, a to vždy v den, kdy byla zápůjčka poskytnuta. Jelikož žalovaná zápůjčky nevrátila ani do 15. 6. 2017, což bylo datum splatnosti zápůjček ze dne 27. 3. 2017, 29. 3. 2017 a 11. 5. 2017, vyzval žalobce žalovanou, aby svým podpisem na potvrzení o zápůjčkách stvrdila, že zápůjčky byly poskytnuty. Z tohoto důvodu bylo na potvrzení dopsáno datum 7. 7. 2017 a potvrzení bylo podepsáno oběma účastníky. Žalovaná nevrátila žalobci ani částku 63.000 Kč, což přislíbila učinit do 9. 9. 2017, což žalobce poznamenal do potvrzení. Údaje o očekávaném částečném plnění proto žalobce přeškrtal. Žalovaná požádala žalobce o další zápůjčku ve výši 10.000 Kč, kterou jí žalobce dne 14. 9. 2017 poskytl. Údaj o předání částky 10.000 Kč žalované vepsal žalobce do potvrzení až dne 14. 9. 2017, tedy až po podpisu listiny žalovanou. V potvrzení byl volný řádek, který žalobce využil k dopsání údaje o půjčce 10.000 Kč. Žalobce nemá právnické vzdělání, je staršího věku a přehnaně důvěřivý. Byl proto přesvědčen, že postačí, když bude mít na písemném potvrzení uvedenou identifikaci zápůjček a podpis žalované. Nepředpokládal, že žalovaná bude poskytnutí zápůjček sporovat.

5. Soud přezkoumal potvrzení ze 7. 7. 2017, kterým žalobce prokazoval převážnou část uplatněného nároku. Přihlížel přitom k požadavkům zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.) na právní jednání z hlediska jeho určitosti, srozumitelnosti a možnosti výkladu (§ 553 odst. 1 o. z. - o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem, § 574 o. z. - na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné). Při posuzování právních jednání je třeba dát přednost takovému výkladu, který shledá např. smlouvu bezrozpornou, a tudíž nevede k její neplatnosti. V případě více výkladových možností je třeba preferovat tu, podle které se právnímu jednání připisuje konkrétní význam, a nepovažuje se tedy za nesmyslnou konstrukci. Strany zpravidla nechtějí dosáhnout takové dohody, ke které nebyl důvod. Relevantní je též požadavek snažit se při výkladu o spravedlivý kompromis mezi zájmy stran a postupovat v souladu se smyslem a účelem právního jednání (blíže viz komentář ASPI k citovaným ustanovením o výkladu právního jednání).

6. Při výkladu posuzované listiny dospěl soud k závěru, že její obsah je dostatečně srozumitelný a vypovídající o faktu zapůjčení peněz žalobcem žalované. Žalobce při tvorbě listiny vyjádřil skutečnost předání peněz poněkud neobratnou formulací „žalovaná žádala o půjčku“. Ve spojení s účastnickou výpovědí žalobce a ve shodě s prohlášením žalované, která převzetí peněz od žalobce za účelem půjčky připustila (byť v nižší, než žalobcem tvrzené částce), lze mít za prokázané, že žalobce žalované peněžní prostředky skutečně předával. Listina ve stavu, v jakém se nacházela v okamžiku podpisu žalované 7. 7. 2017, potvrzuje data zapůjčení částek žalobcem žalované. Bez pochybností též prokazuje předání peněžních prostředků žalobcem žalované za účelem jejich půjčení včetně termínu, dokdy mělo dojít k vrácení prostředků zpět žalobci.

7. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

8. Z ustanovení citovaného v předchozím odstavci vyplývá, že důkazní břemeno ohledně opaku, tj. že použitá soukromá listina není pravá nebo že její obsah není pravdivý, bude tížit osobu, která listinu podepsala. V projednávaném případě bylo na žalované, která pravost svého podpisu ze dne 7. 7. 2017 výslovně uznala, aby označila důkazy ke zpochybnění pravosti a správnosti potvrzení o zápůjčkách. Žalovaná vyloučila, že by žalobci podepsala prázdný papír. Uvedla, že předestřený text o půjčkách ze dne 27. 3. 2017, 29. 3. 2017 a 11. 5. 2017 nepodepsala, listina v době jejího podpisu vypadala úplně jinak. Nahoře byly dle žalované její identifikační údaje a údaje o žalobci, následoval text, že si žalovaná půjčuje 50.000 Kč a že je bude splácet v dohodnutých splátkách 500 Kč měsíčně. Dle žalované v listině nebyl žádný text o tom, že by půjčku měla vracet z prostředků svého otce po návratu z Německa. Žalovaná uvedla, že žalobci podepisovala spoustu papírů, neboť on za ní chodil opakovaně a žádal o přepisy obsahu potvrzení. Po nahlédnutí do originálu potvrzení ze 7. 7. 2017 žalovaná doplnila, že když listinu dne 7. 7. 2017 podepisovala, byl nahoře pouze dva řádky o půjčce z 27. 3. 2017 a až do data a podpisů bylo na papíře volné místo. Žalovanou nenapadlo trvat na tom, že chce podepsat potvrzení hned pod textem o půjčce. Dle žalované byly částky 50.000 Kč, 40.000 Kč a 50.000 Kč určeny pro L.O., která je přítelkyní (milenkou) bratra žalobce L.V.

9. Žalovaná nedokázala logicky vysvětlit důvod svého podpisu na listině o zápůjčkách. Nepodařilo se jí prokázat tvrzení o tom, že listina původně obsahovala pouze údaj o půjčce 50.000 Kč a mezi textem a podpisem se mělo nacházet volné místo. Žalovaná nepředložila jinou údajně existující listinu, která dle žalované měla obsahovat identifikaci smluvních stran, výši půjčky 50.000 Kč a údaje o splátkách po 500 Kč měsíčně. Vzniku potvrzení měla být dle žalované přítomna L.O., v jejíž prospěch skutečně byly peníze poskytnuty. Na žalovanou se to dle jejího přesvědčení zřejmě rozhodli „hodit“ L. O. s žalobcem, případně též s L.V.

10. Soud provedl výslech bratra žalobce L.V. Ten jako svědek uvedl, že žalovaná jej opakovaně žádala z různých důvodů o půjčku, celkem jí poskytl cca 130.000 Kč. Protože však na předání peněz svědek žalované neměl žádné doklady, nechal věc být. Svědek L.V. potvrdil, že obdobným způsobem půjčoval žalované peněžní prostředky i jeho bratr - žalobce. Svědek se nebyl schopen vyjádřit k důvodům půjček žalobce ve prospěch žalované, k jejich výši ani splatnosti. Uvedl, že na rozdíl od něj si bratr vše psal, předávání peněz i závazek k vrácení si nechával žalovanou potvrdit. Svědek popsal jeden případ, kdy byl u podpisu písemného potvrzení za přítomnosti žalované, L.O. a svého bratra. K podpisu mělo dojít v domě na Kryblici v Trutnově, kde ve dvou sousedících bytech v té době bydlely žalovaná a L.O. Dle svědka byly na menším papíru zapsány „všechny datumy a částky“, žalovaná přislíbila, že půjčky bude žalobci splácet a pak dohodu podepsala.

11. V rozporu s výpovědí bratra žalobce je výpověď L.O. Ta jako svědkyně vyloučila, že by byla přitom, když žalovaná podepisovala potvrzení o půjčkách. L.O. se označila za bývalou kamarádku žalované, s níž se již nestýká. Uvedla, že nikdy neviděla žádnou listinu o půjčkách, kterou by podepisovala žalovaná. Dle svědkyně dostala žalovaná nějaké peníze půjčené právě od žalobce, svědkyně odhadla výši půjčky kolem 60.000 Kč. K přesné výši půjčených prostředků ani k době, kdy měly být vráceny, se svědkyně O. nedokázala vyjádřit. Jednoznačně trvala na tom, že půjčované peníze od žalobce získávala žalovaná a měla povinnost je žalobci vracet.

12. S ohledem na rozpory ve výpovědích slyšených svědků nemá soud za prokázané, že by u podpisů potvrzení dne 7. 7. 2017 byl přítomen někdo další, než žalobce a žalovaná. Soud nemá důvod považovat výpověď svědka L.V. jako celek za nepravdivou či nevěrohodnou, nicméně vzhledem ke vzniku více vyhotovení potvrzení o půjčkách (což tvrdila i žalovaná), nelze dovodit, že by bratr žalobce byl u podpisu právě té verze potvrzení, které žalobce předložil soudu. L.O. pak popřela svou přítomnost u podpisu jakéhokoli potvrzení. Jediným průkazným dokladem o poskytnutí peněžních prostředků žalované tak zůstává potvrzení podepsané žalovanou dne 7. 7. 2017, jehož pravost a správnost se žalované nepodařilo vyvrátit.

13. Provedeným dokazováním dospěl soud ohledně částky 140.000 Kč k následujícímu závěru. Žalobce uvedenou částku po částech poskytl žalované v úmyslu půjčit jí peněžní prostředky. Žalovaná měla celý tento dluh vrátit do 15. 6. 2017. Žalovaná peníze žalobci ve sjednaném termínu nevrátila. Neprokázala ani své tvrzení o vrácení částky 2.000 Kč v několika splátkách složenkou ve výši 400 či 500 Kč. Soud proto vychází z tvrzení žalobce, že mu dne 13. 9. 2017 žalovaná ze zápůjčky 140.000 Kč uhradila pouze částku 1.500 Kč.

14. Ohledně částky 10.000 Kč uvedené v potvrzení je zřejmé, že k předání peněz v této výši žalované žalobci přistoupil nejdříve 14. 9. 2017. Žalobce neuvedl žádný termín, do kterého mu měla žalovaná částku 10.000 Kč vrátit. Z ústřižku poštovní poukázky na částku 2.200 Kč vzal soud za prokázané, že žalobce zaslal žalované dne 3. 1. 2017 tuto peněžní částku. Žalobce označil důvod platby jako zápůjčku, neuvedl přitom datum, do kterého mu měla žalovaná částku 2.200 Kč vrátit.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2393 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

17. Soud právní jednání účastníků smlouva posoudil jako smlouvu o zápůjčce peněz dle § 2390 o. z. Podstatnou náležitostí smlouvy není určení času, do něhož má být předmět zápůjčky vrácen. Obsahuje-li smlouva přesné ujednání o čase vrácení předmětu zápůjčky, je vydlužitel povinen poskytnout zapůjčiteli předmět zápůjčky i bez vyzvání. Pokud však není čas plnění sjednán, pak povinnost vrátit zápůjčku závisí na vypovězení smlouvy. Zapůjčitel v takovém případě musí výpovědí jako jednostranným právním jednáním docílit zániku práv a povinností ze smlouvy, a tedy způsobit vznik povinnosti vydlužitele předmět zápůjčky vrátit. Podpůrně se stanoví výpovědní doba šesti týdnů pro případ, že není ujednána jiná doba.

18. V projednávaném případě uzavřeli účastníci zápůjčku s termínem vrácení do 15. 6. 2017, na základě které žalobce žalované poskytl částku 140.000 Kč. Žalovaná neprokázala, že by kromě částky 1.500 Kč uhrazené žalobci 13. 9. 2017 zbytek zapůjčených prostředků žalobci vrátila. Žalobci z této zápůjčky dluží 138.500 Kč. Za dobu prodlení je žalovaná povinna platit žalobci úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku II shora.

19. K odlišnému závěru dospěl soud ohledně důvodnosti nároku na zaplacení částek 10.000 Kč a 2.200 Kč. I pokud by soud odhlédl od nesporné skutečnosti, že údaj o zápůjčce 10.000 Kč byl do potvrzení žalobcem dopsán dodatečně, aniž jej žalovaná odsouhlasila svým podpisem, vzhledem k absenci výpovědi této půjčky nemohla nastat její splatnost. Žalobce v žalobě ani v průběhu řízení netvrdil, že by závazkový vztah ze zápůjček 10.000 Kč a 2.200 Kč vypověděl. O výpovědi smluv není zmínka ani v předžalobní upomínce zástupce žalobce ze dne 12. 12. 2017. Vzhledem k tomu není část nároku týkající se ještě nesplatných zápůjček důvodná a soud rozhodl o zamítnutí žaloby o částku 12.200 Kč s příslušenstvím výrokem II. rozsudku.

20. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch sice převážný, avšak nikoli úplný, neboť co do částky 12.200 Kč s příslušenstvím byla jeho žaloba zamítnuta. Míra úspěchu žalobce v řízení činí 84 % (úspěch 92 % mínus neúspěch 8 %), v uvedeném rozsahu vzniklo žalobci právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. Náklady řízení žalobce spočívají ve vynaloženém soudním poplatku 7.535 Kč a nákladech právního zastoupení. Advokátovi žalobce důvodně vzniklo dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. právo na odměnu za pět úkonů právní služby po 7.140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na třech jednáních soudu), na odměnu za předžalobní výzvu k plnění 3.570 Kč a na 6 paušálních náhrad po 300 Kč. Náklady řízení při plném úspěchu žalobce by činily 48.605 Kč. Žalobci vznikl nárok na 84 % nákladů, tedy na zaplacení částky 40.828 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. se náklady řízení platí advokátovi žalobce.

21. Lhůty k plnění stanovil soud podle § 160 dost. 1 o. s. ř. Žalovaná byla přítomna u dvou jednání soudu, při kterých uváděla, že je ochotna žalobci uhradit částku 48.000 Kč ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně. Z prohlášení žalované vyplynulo, že nebude schopna uhradit vyšší částku žalobci jednorázově. Žalovaná se k poslednímu jednání před skončením věci bez omluvy nedostavila. Právě při jednání dne 15. 1. 2019 byl soud připraven zjišťovat podmínky k případnému povolení splátek žalované. Soudu proto nezbylo, než stanovit zákonem předvídanou lhůtu k plnění v délce tří dnů.

Poučení


Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.

23.01.2019

Mgr. G.Ř samosoudkyně