Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:39Co 92/2019     
Soud:Městský soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:MSPH:2019:39.CO.92.2019.1
Datum rozhodnutí:07.06.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Bolestné
Náhrada za ztrátu na výdělku
Řízení motorového vozidla
Dotčené předpisy:Nařízení (ES) č. 593/2008
Nařízení (ES) č. 864/2007
Nařízení (ES) č. 1215/2012
Kategorie rozhodnutí:E podkategorie a


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci

žalobců: a) Ing. Miloš B., narozený dne xxx

bytem H., Č., Slovenská republika

b) Emilie B., narozená dne xxx

bytem H., Č., Slovenská republika

oba zastoupeni advokátem JUDr. Milanem Szőllőssym

sídlem Mlynská 28, 040 01 Košice, Slovenská republika

zastoupeného zmocněncem pro doručování JUDr. Marcelem Marčišinem

sídlem Gočárova třída 1013, 500 02 Hradec Králové

proti

žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

          IČO 63998530
sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8 – Karlín

za účasti vedlejší účastnice na straně

žalované: Ing. Nikol R., narozená dne xxx

bytem K., O.

zastoupena advokátem Mgr. Petrem Kaustou

sídlem Čs. legií 1719/5, 702 00 Ostrava

o zaplacení 11 100 000 Kč s příslušenstvím a peněžitý důchod 18 088,79 Kč měsíčně, k odvolání žalobců a), b) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. září 2018, č. j. 25 C 246/2014 – 512,


takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na bolestné 365 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na ztížení společenského uplatnění 2 900 340 Kč s úrokem z prodlení z částky 165 220 Kč ve výši 8,05% ročně od 3. 9. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Ve výroku VII. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 100 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Česká republika vůči žalobkyni b) nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni b) na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 46 860 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Milana Szőllőssyho, advokáta.

VI. Ve výroku VI., VIII. ve vztahu k žalobci a), IX. a X. se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu v části, v níž se žalobce a) po žalované domáhal zaplacení částky 894 300 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. z částky 81 300 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení, výrokem II. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci a) částku 454 480 Kč na mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem III. zamítl žalobu v části, v níž se žalobce a) domáhal na žalované zaplacení částky 8 887 520 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. z částky 621 000 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení, výrokem IV. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci a) na náhradě za ztrátu na výdělku částku 218 230 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. z částky 148 802 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem V. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci a) částku 4 836 Kč měsíčně splatnou do 15. dne příslušného měsíce počínaje 1. 9. 2018, výrokem VI. zamítl žalobu v části, v níž se žalobce a) domáhal na žalované zaplacení částky 670 398 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 468 494,15 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení a dalších 13 252,79 Kč měsíčně splatných do 15. dne příslušného měsíce počínaje 1. 9. 2018, výrokem VII. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně b) na žalované domáhala zaplacení částky 100 000 Kč, výrokem VIII. žalobcům a) a b) uložil společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku 23 584,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem IX. žalované a vedlejší účastnici na straně žalované uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů státu částku 23 584,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem X. žalované a vedlejší účastnici na straně žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení.1.

2. V odůvodnění uvedl, že podanou žalobou žalobce a) po žalované požadoval zaplacení bolestného ve výši 162 600 Kč, mimořádné zvýšení bolestného 813 000 Kč, celkem 975 600 Kč, odškodnění ztížení společenského uplatnění (dále ZSU) ve výši 1 026 000 Kč s mimořádným zvýšením ve výši 7 695 000 Kč, celkem 8 721 000 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku při invaliditě od 1. 7. 2014 ve výši 17 357,70 Kč, postupně valorizovanou až na částku 18 088,79 Kč od 1. 1. 2018. Při výpočtu vyšel z celkové průměrné měsíční mzdy v hospodářství Slovenské republiky v roce 2014 a výše invalidního důchodu. Žalobkyně b) požadovala zaplacení částky 100 000 Kč. Po zpracování znaleckých posudků žalovaná žalobci a) vyplatila bolestné ve výši 81 300 Kč a ZSU 405 000 Kč, ohledně těchto částek s příslušenstvím vzal žalobce a) žalobu zpět a soud prvního stupně řízení zastavil.

    3. Návrh žalobci odůvodnili tím, že při dopravní nehodě dne xxx, kterou zavinila vedlejší účastnice vozidlem Citroën, vlastnicky patřícího společnosti PPR group s.r.o., pojištěným u žalované, došlo u žalobce a) k poškození zdraví spočívajícím v trvalém ochrnutí dolních končetin, inkontinenci moči a stolice, přičemž následky jsou trvalé. V době úrazu žalobce a) studoval vysokou školu, byl sportovně zaměřen, nyní se pohybuje na invalidním vozíku, potřebuje asistenci třetí osoby, není schopen běžného pohlavního styku, je limitován na trhu práce. Žalobkyně b) je matkou žalobce a) a v důsledku nehody syna utrpěla duševní útrapy. Žalobci uplatnili své nároky u žalované dopisem ze dne 20. 1. 2014, u řidičky 8. 1. 2014. Vedlejší účastnice vyplatila 28. 5. 2014 částku 100 000 Kč a 6. 8. 2014 3 700 Kč.

    4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že nehodu zavinila řidička vozidla Citroën C3, které v době nehody bylo u ní pojištěno a kde byl žalobce a) spolujezdcem. Poukázala na to, že z trestního spisu plyne, že žalobce a) věděl, že vedlejší účastnice během večera v baru konzumovala alkohol, přesto do vozidla nastoupil a nechal se odvézt. Dále namítala, že z trestního spisu plyne i to, že žalobce a) nebyl připoután bezpečnostním pásem. Dovozovala proto, že na straně žalobce a) je dána 50 % spoluzodpovědnost. Své nároky pak žalobce a) podle ní neprokázal. K nároku žalobkyně b) namítala, že občanský zákoník ve znění platném do 31. 12. 2013 takový nárok neupravoval.

    5. Vedlejší účastnice, jejíž vstup do řízení soud prvního stupně usnesením z 21. 11. 2016, č. j. 25 C 246/2014 – 157, připustil, navrhovala zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že nehodu zavinila, poukázala ale na to, že žalobce a) do vozidla nastoupil, ač věděl, že požila alkoholické nápoje, a nebyl připoután, na jeho straně je tak 50 % spoluzavinění. Uvedla, že žalobci a) kromě částek 100 000 Kč a 3 700 Kč ještě během výkonu trestu zasílala 100 Kč měsíčně, celkem 105 200 Kč, a podle jejích informací na straně žalobce a) došlo ke zlepšení zdravotního stavu. Žalobkyně b) duševní frustraci a útrapy nedoložila. Poukázala na to, že žalobce a) je schopen jezdit automobilem, chodí s francouzskými holemi, navázal intimní vztah s Veronikou P., nyní s Janou C.

    6. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky podle čl. 11 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, neboť žalovaná sídlí v České republice, poukázal i na to, že ke škodě došlo na území tohoto státu a pro řízení o náhradu škody by byla dána příslušnost podle článku 7 odst. 2 téhož nařízení.

    7. Z výpovědi žalobce soud prvního stupně zjistil, že k dopravní nehodě došlo v noci z 22. 10. na 23. 10. 2013. Večer byl na kolejích ještě s dvěma spolubydlícími, povídali si, vypili asi dvě skleničky vína, mezi 11 až 12 hodin večer odešli do centra studentské zábavy v baru V., který se nachází blízko kolejí. Tam obsadili místo, dali si pití, po chvíli si žalobce a) všimla Veronika P., která k nim přistoupila se svou kamarádkou vedlejší účastnicí, kterou mu představila. Stáli s kamarády u baru, slečna P. s vedlejší účastnicí také, ale v jiné části. Se svědkyní P. tančili na parketu, vraceli se pak ke své společnosti, o to, co dělala slečna R., se nezajímal. Bar měl tři strany o dálce asi 5 – 6 metrů. Klub se zavíral ve 2 hodiny, svědkyně Paláčková se ho optala, zda s ní nepojede domů, řekla mu, že má odvoz, jestli pojede s nimi. Souhlasil, vyšli ven na parkoviště, kde stálo auto s nastartovaným motorem, za volantem seděla vedlejší účastnice, svědkyně P. si sedla za řidiče, sám si sedl vedle ní dozadu. Vyjeli k bytu svědkyně P., po chvíli se otočili a začali se vracet zpátky kvůli nějakým klukům. Na parkovišti se otočili a jeli zpátky, vedlejší účastnice změnila styl jízdy, předtím jela normálně, teď šlapala na plyn, jela nepřiměřenou rychlostí. Žádal ji, aby jela normálně. Se svědkyní se připoutali. Vedlejší účastnice začala škubat volantem doleva a doprava, auto dostalo smyk, otočilo se přes střechu a zastavilo se o strom. Špatně se mu dýchalo. Svědkyně P. si odepla pás, trochu spadla na žalobce a), nepovedlo se jí otevřít dveře, přes zadní okno vylezla ven, potom i vedlejší účastnice. Žalobce a) si odemkl bezpečnostní pás, chtěl vylézt, ale nemohl se hýbat, nedokázal komunikovat. Z auta ho vytáhli záchranáři. V době nehody mu bylo 23 let, řidičský průkaz má od 18 let. Vystudoval gymnázium v Č., po ukončení střední školy pokračoval studiem na Vysoké škole na ekonomické fakultě, obor ekonomika a management, kde nastoupil xxx, v řádném termínu ukončil bakalářské studium, pokračoval studiem inženýrským, začínal řešit diplomovou práci. Má o 10 let starší sestru, která žije v Anglii, když mu bylo 6, zemřel mu otec. Chtěl pracovat ve vedení nějaké společnosti nebo mít vlastní firmu. Ve volném čase se věnoval sportu. Lyžoval, jezdil na kole, kolečkových bruslích, hrál tenis, plaval, dělal fitness, chtěl si udělat zkoušky na osobního trenéra. Asi 3 – 4 měsíce před nehodou začal hrát americký fotbal v Ž., zařadili ho do základní sestavy, k žádnému zápasu nenastoupil. Jiný sport závodně nedělal. V době nehody bydlel s matkou nebo na kolejích v O., stálou přítelkyni neměl, neměl žádné zdravotní problémy. Při nehodě utrpěl pohmoždění plic od bezpečnostního pásu, měl zlomený obratel, došlo k poškození míchy, v důsledku čehož nemůže hýbat dolní polovinou těla. Po příjezdu do nemocnice ho hned operovali, 3 dny byl na jednotce intenzivní péče, pak ho přeložili na samostatný pokoj, postupně byly vysazovány léky proti bolesti, asi po 4 týdnech došlo k druhé operaci, a to plotének, při zlomenině obratle došlo k jejich poškození, poté opět začala rehabilitace, vertikalizace. Od kolen dolů necítí nohy, nemůže s nimi hýbat, necítí žádný dotek, zezadu stehen necítí nic, přední část cítí, zadek necítí. V rehabilitačním centru ho naučili zvládat sprchování i vyměšování, svěrače neovládá, moč i stolice odchází spontánně. Není schopen pohlavního styku, za pomoci podpůrných prostředků je schopen dosáhnout částečné erekce, není schopen ji udržet, neovládá ejakulaci a necítí penis. Mívá problémy se zácpou, trpí na záněty močového měchýře, ledvin a varlat. Rád by měl děti, není jisté, zda to bude možné. Potýká se s proleženinami, má hemoroidy třetího stupně. Se svými kamarády z Č. Miroslavem K. a Lukášem M. byli domluveni, že až dokončí vysoké školy, odejdou pracovat do Německa, proto tři měsíce před nehodou začal chodit na němčinu. Kamarádi do Německa odešli. Žádnou práci nemá, je invalidní důchodce. Je soběstačný, osobní hygienu zvládá. Má vůz Škoda Octavia, mírně upravený tak, že má dál od sebe pedály a automatickou převodovku. Pomoci vysokopevnostní ortézy je schopen ovládat dráhu vozu, protože určitý pohyb v nohách má. Vůz je vybaven adaptivním tempomatem. Rehabilitace má v O., podle potřeby pobývá v pronajaté garsoniéře, je schopný cestu ujet autem, cesta trvá hodinu a patnáct minut. Bolesti mívá někdy. Rehabilitace má asi třikrát týdně. Na podzim 2016 navázal vztah se svou osobní asistentkou Janou C. z vesnice blízko Č. Pomáhá mu s nákupy, úklidem a věcmi, které nezvládá. Po nehodě byl 3 měsíce hospitalizovaný, pak byl přeložen do Rehabilitačního ústavu H., kde byl 5 a půl měsíce. V rodině byl jediný chlap, musel pomáhat. Povedlo se mu dokončit Vysokou školu, opakoval ročník. Pokoušel se najít zaměstnání, odeslal životopis různým společnostem, buď nedostal odpověď, nebo žádost byla zamítnuta. Je limitován tím, že musí udržovat určitý režim. Na větší vzdálenost musí používat vozík, na kratší se naučil chodit s francouzskými holemi. Nejvíce s přestávkami ušel 100 m. Do budoucna by se jeho zdravotní stav zlepšovat neměl. Po nehodě přemýšlel, že skoncuje se životem. Nyní nemá představu, jakým způsobem se v životě bude ubírat, změnila se i jeho nálada, je podrážděný, protivný. Před nehodou chodil na zábavy, sportoval, zajímal se o děvčata, cestoval, chodil do společnosti. Po návratu z Rehabilitačního ústavu H. u svědkyně P. bydlel, měli spolu vztah do dubna 2016, kdy ho svědkyně ukončila. Vůz Škoda Octavia má asi od března, dubna 2015, pokoušel se řídit vozidlo svědkyně P. BMW E 90, které má automatickou převodovku. K psychiatrovi chodí od února či března 2017.

    8. Z výpovědi žalobkyně b) zjistil, že žalobce a) je její syn, ještě má dceru, narozenou v roce xxx, manžel zemřel, když synovi bylo 5 let, upnula se na děti. Děti se dobře učily, syn chtěl po vysoké škole jít pracovat do Německa. Děti vedla ke sportu. Sama pracuje v Rakousku, je tam 2 týdny, pak je 2 týdny doma. Syn se v pátek vracel domů, v neděli odjížděl. Děti vedla k samostatnosti. Syn jí byl oporou. Když bylo potřeba vymalovat, položit nové podlahy, udělal to, pomáhal i babičce na chalupě, na zahradě, opravovali s manželem sestry střechu, vyorával brambory, pomáhal se vším, co bylo potřeba. Když měl žalobce a) úraz, dozvěděla se to, když byla v práci, volali jí záchranku, do nemocnice nešla, podepsala revers. Nehoda jí převrátila život, nyní jsou nešťastni. Pohled na žalobce a) ji ubíjí. Navštěvovala ho v nemocnici. Žalobce a) se snaží cvičit, má ortézy, nevládne nohama, ale bojuje. Dokáže se posadit na vozík, dokáže chodit o berlích, bez nich nemá stabilitu, je ochrnutý od pasu dolů. Bydlí se žalobkyní b). Neuvaří si, má osobní asistentku, více asistentek. Je lepší, když je v Rakousku, nevidí, jak se žalobce a) trápí. Prodali auto žalobkyně b), aby měli více peněz a mohli upravit auto pro žalobce a). Dcera děti nemá. Chodí k psychiatričce, užívá léky. Ráno a večer užívá antidepresivum xxx, každý měsíc chodí pro léky. Také žalobce a) užívá antidepresiva. Bojí se, že si sáhne na život. Doma tráví čas při televizi, u počítače, s mobilem, občas si zacvičí, občas ho masíruje. Do společnosti chodit nechce, stydí se, že je mrzák. Nechodí do divadla, do kina, dřív rád tancoval. Žalobce a) bydlí také v O., kde má rehabilitace. Žalobkyně b) pere, vaří, žehlí. Na nohách žalobce a) nemá žádné svaly, někdy mu musí pomáhat i do vany. Přítelkyni má, chodí mu pomáhat, i do O. Jezdí spolu na chalupu přítelkyně. Připoutaný asi byl, protož měl na hrudi modřinu. O zaměstnání se spolu nebaví, žalobce a) je přesvědčen, že by ho nikdo nezaměstnal. Sama pracuje v Rakousku od roku 2009 jako pečovatelka. Psychické problémy měla již po smrti manžela, antidepresiva užívá již od roku 1996 či 1997. Po nehodě žalobce a) jí doktorka zesílila medikaci, přidala tabletu. Po nehodě bydlel žalobce a) u přítelkyně Veroniky v O., ta se s ním rozešla.

    9. Z výpovědi svědkyně Ing. Jany C. zjistil, že žalobce a) je její přítel, nebydlí spolu, ale chodí spolu. Seznámili se přes internet, dělá pro něho pečovatelku, mají uzavřenu smlouvu o osobní asistenci. Pokusili se o intimní sblížení, povedlo se dosáhnout částečné erekce bez vyvrcholení. Pomáhá žalobci a) s ranní hygienou, někdy je problém, aby vstal. Jezdí za ním i na rehabilitace do O., někdy ho vozí k doktorům. Pokud jede s žalobcem a), řídí on, může ho ale řídit i svědkyně. Auto je vybaveno adaptivním tempomatem, automatickou převodovkou, je zvětšený brzdový pedál, plyn lze ovládat i na volantu. Na krátké vzdálenosti se žalobce a) pohybuje pomocí karbonových ortéz a francouzských berlí, jinak má mechanický vozík, jeden v autě, druhý v bytě. Pokud jde o psychický stav, je to těžké, prožívá s ním hezké chvíle, někdy slýchá otázku typu kdy se s ním rozejde. Žalobce a) si chce dálkově udělat titul MBA. Rozeslal žádosti o práce, dostalo se mu odmítavých odpovědí. Opakuje s ním němčinu. Hledání práce je obtížné, žalobce a) se musí cévkovat, musí mít blízko toalety. Neovládá svěrače, např. když vstane, prdne si. Nechce chodit do společnosti. Nechce se představit kamarádkám svědkyně. Sama pracuje jako manažerka. Polovina dovolené padne na návštěvy lékařů, naposledy byli u psychiatričky v Ž., čeká je urodynamické vyšetření v M., byli na andrologii, u chirurga, na kožním kvůli dekubitům, zjistili hemoroidy. Problém je, že žalobce a) neudrží rovnováhu. Bez jedné francouzské hole je pro něj velká vzdálenost i 5 metrů. Nepozoruje, že by se kamarádi žalobci a) vyhýbali.

    10. Z výpovědi vedlejší účastnice zjistil, že dne 23. 10. 2013 v 9 hodin večer zajela za svou kamarádkou Verčou P., která jí vyprávěla o svém novém objevu, žalobci a), že se několikrát sešli a večer se mají sejít v baru V. V 11 hodin večer odjely do klubu V. autem vedlejší účastnice Citroën, které bylo společnosti PPR group. Objednaly si šampaňské a společně popíjely. Lahev vypily a objednaly si ještě křídla, což je vodka s Red Bullem. Kolem 12. hodiny dorazil pan B. s jedním kamarádem. S nikým se neznala, viděla je poprvé, proto si na seznámení přiťukli. S Veronikou si objednaly křídla, pánové asi whisky s colou, každý si platil svou sklenici. Pak si společně povídali. Kluci stáli u nich a povídali si s nimi, společně chodili i tancovat. Celou dobu v baru trávili společně. Láhev vína popíjeli i v době, kdy byli u baru všichni. Zavírací doba byla ve 2 hodiny, společně tak byli asi 2 hodiny. Kluci měli skleničky na baru tam, co ony. Po tančení se vraceli na své židličky. V baru bylo 20 – 30 lidí. S Veronikou bydlely kousek od sebe, z baru asi 2 km. Ve 2 hodiny vyšli s Veronikou a žalobcem a) zadním vchodem na parkoviště. Vedlejší účastnice šla napřed. Veronika se šla optat žalobce a), protože ji napadlo, že by ho pozvala k sobě domů. Na parkovišti stál hlouček kluků, kteří vedlejší účastnici nadávali, ona jim to oplácela. Veronika se žalobcem a) došli k autu. Žalobce a) se optal, zda bude řídit a Veronika ho ujistila, že to zvládne. Nasedli do auta a vyjeli. Cestou jí vrtalo v hlavě, co to s těmi kluky mělo znamenat, takže v polovině cesty jí napadlo, že si to s nimi dojede vyříkat. Otočila se a vrátila se zpátky ke klubu, ale kluci už tam nebyli. Jela proto zase domů. Jela rychlostí 60 – 70 km/hodině, neví, zda točila volantem, po nasednutí do auta se připoutala, zda se připoutali ostatní, neví. Při nehodě narazila do stromu, několikrát se přetočila přes střechu, nakonec zůstali ležet na střeše. V autě za ní seděla Veronika, vedle ní žalobce a). Po nehodě nešly otevřít dveře, takže Veronika vykopla sklo kufru a vylezla ven, ona za ní. Nevšimla si, zda byl žalobce a) připoután. Když se odpoutala, spadla, auto bylo nakloněné na stranu spolujezdce. Žalobce a) říkal, že necítí nohy. Přijeli hasiči a žalobce a) vyprostili. V době nehody dokončila bakalářské studium a nastupovala do prvního ročníku magisterského studia. Nyní po ukončení studia je vedena jako nezaměstnaná. V baru byli společně, žalobce a) viděl, že pije alkohol. Sama měla otřes mozku, modřiny, natržený kolenní vaz, Veronika také modřiny, něco s páteří a lehký otřes mozku. Pokoušela se kontaktovat žalobce a), ten ale nereagoval. Poslala mu omluvu, 100 000 Kč, které si půjčila od rodičů. Postupně přestala s Veronikou kamarádit.

    11. Z výpovědi Veroniky P. zjistil, že se se žalobcem a) seznámili v baru, pozval ji do aquaparku, měli ještě jedno setkání. Inkriminovaný večer se sešly s vedlejší účastnicí u ní doma, potom jely autem do klubu, po zavírací hodině jeli autem zpátky. V baru si objednaly šampaňské, poté ještě křídla. Po nějaké době přišel žalobce s kamarády, přivítali se, představila žalobce a) vedlejší účastnici. Uvedla, že si myslí, že si při seznamování nepřiťukli a pak s žalobcem a) alkohol nepili. Stály u barového pultu na jiné straně, než žalobce a). Po obsluze poslala žalobci a) Jacka Danielse. Ona jeho viděla, zda on ji, neví. S vedlejší účastnicí neřešily, že pila alkohol a měla by řídit. Pozvala žalobce a), aby jel s nimi. Vedlejší účastnice odešla o chvilku dříve, přisedli k ní do auta. Byli tam nějací kluci, kteří na vedlejší účastnici něco pokřikovali. Odjeli, a když dojeli k domu sester, vedlejší účastnice se otočila a chtěla se vrátit zpátky, aby si to s nimi vyřídila. Když se vrátila, nikdo tam nebyl, proto zase jeli pryč. Vedlejší účastnice zrychlila, když ji na to upozornila, začala škubat volantem, načež se vybourali. Když vedlejší účastnice zrychlila, svědkyně řekla, aby se připoutali, domnívala se, že se připoutal i žalobce a). Usuzuje to z toho, že měl zranění od pásu stejně jako ona, ale na opačné straně. Po nehodě zůstalo auto na boku, nešlo otevřít dveře, vykopla zadní okénko a vylezla ven, za ní vedlejší účastnice, žalobce a) říkal, že nemůže, ať zavolají záchranku, pak s nimi nekomunikoval. Po nehodě byl žalobce asi 14 dnů na JIP, z nemocnice ho propustili do RTÚ H., kam za ním jezdila, po propuštění se nastěhoval k ní, žili spolu do března nebo dubna 2016, pak se rozešli z její iniciativy, psychicky to nezvládala, žalobce a) byl negativistický, hádali se, sex nefungoval, žalobce měl problémy s erekcí. Zkoušel tablety, ty mu nedělaly dobře. Žalobci a) neřekla, že vedlejší účastnice je pod vlivem alkoholu. Zda to žalobce a) věděl, neví. Za přítomnosti žalobce a) pily křídla, které si objednaly v okamžiku, kdy mu posílala Jacka Danielse. Společně alkohol nepili. Žalobce a) se později naučil chodit na kratší vzdálenosti pomocí berlí a ortéz. Pořídil si upravenou Octavii, s níž je schopen řídit. Zkoušel BMW s automatickou převodovkou, ale moc mu to nešlo. Neptal se, zda vedlejší účastnice pila alkohol. Neovládá svěrače, což ho velice limitovalo a ponižovalo.

    12. Z výpovědi svědka Ing. Jakuba M. zjistil, že s žalobcem chodil do školy od první třídy. Předmětný den byli všichni společně na pokoji na koleji, společně vyrazili do baru V., kam přišli pohromadě. Už na pokoji něco oslavovali, takže pili alkohol. Když přišli, šli k pravému pultu, každý sám za sebe si objednal pití. Na vedlejší účastnici si nepamatoval. V baru se rozdělili a každý se bavil po svém. Druhý den se probudil v době oběda sám. Bar je do U, pokud by u něj stál nějaký známý člověk, tak by si ho všiml. Pro žalobce už na střední škole bylo typické sportování, 3x, 4x týdně chodil do fitness centra, chodil běhat, uměl výborně lyžovat, v létě hrál rekreačně tenis. Sám se cítil podnapilý již v době, kdy do baru přicházeli.

    13. Z výpovědi svědka Ing. Petra U. zjistil, že žalobce je jeho spolužákem ze střední a vysoké školy. Předmětný den popíjeli, na pokoji vypili láhev vína. V baru V. postávali u barového pultu, popíjeli alkohol, patrně whisky. Odcházel před zavírací dobou. Dokud byl v baru, byli všichni pohromadě. Nevzpomněl si, že by za žalobcem přišly nějaké dívky. V baru bylo plno. Chtěli dokončit školu a potom si najít nějakou práci. Žalobce byl sportovně založený, často chodil do posilovny, dělal ragby nebo americký fotbal, chodil běhat, posilovat. Na vedlejší účastnici si nepamatoval. Znal Veroniku, v baru pracovala jako barmanka. Byla tam s nějakou dívkou stejného věku. Stály u baru a pily Red Bull, před sebou měly plechovky. Byly na druhé straně baru, asi 10 m od něho. Zda měly na baru skleničky, nevěděl, nesledoval to.

    14. Ze znaleckého posudku 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy z 6. 4. 2018 soud prvního stupně zjistil, že žalobce a) při dopravní nehodě xxx utrpěl nevýznamná zhmoždění středního laloku pravé plíce, zlomeninu levé klíční kosti, lehký otřes mozku, zhmoždění hrudníku na jeho přední stěně s oděrkou nad pravým klíčkem, odřeniny nad levou kyčlí a kompresivní zlomeninu těla prvního bederního obratle s posunem kostních úlomků, tato zlomenina způsobila neúplnou transverzální míšní lézi od úrovně L1. Bolestné bylo stanoveno na 990 bodů podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. Ústav neshledal důvod, pro který by základní bodové ohodnocení bolestného mohlo být navýšeno podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a), nebo b) vyhlášky č. 440/2001 Sb. pro náročný způsob léčení nebo pro mimořádně náročný způsob léčení. Bodové ohodnocení ZSU bylo stanoveno na 5316 bodů podle téže vyhlášky, po navýšení o 1316 bodů dle § 6 odst. 1 písm. c) téže vyhlášky. Somatický stav je ustálen, duševní stav je nepředvídatelný. Ústav dospěl k závěru, že je pravděpodobné, že byl žalobce a) připoután, neboť neutrpěl žádná závažná poranění hlavy, utrpěl poranění na přední straně hrudníku, která se objevují při použití bezpečnostních pásů a ošetřujícími lékaři byl podle dokumentace vznik poranění přední strany hrudníku právě tímto způsobem vysvětlován, skutečnost, že žalobce utrpěl závažná zranění, není v rozporu s tím, že byl připoután. Nešlo o čelní zranění, vůz rotoval kolem své dlouhé osy. Po úrazu zůstal žalobce a) zaklíněn ve vozidle v místě, kde seděl.

    15. Při výslechu zástupce znaleckého ústavu setrval na závěrech posudku. Vysvětlil, že věk žalobce nebylo možné dále zohlednit, je přímo obsažen v položkách (např. věk do 45 let), k psychiatrovi se žalobce a) dostavil tři roky po nehodě v době probíhajícího soudního řízení. Stav dolních končetin žalobce a) hodnotili jako těžkou paraparézu, což znamená, že nejsou úplně ochrnuté, jsou tam zbytky pohybu a vnímaní pocitů, např. vnímá teplo. Pro žalobce je výhodnější dolní končetiny si ponechat. Posudek vychází z trvalé ztráty sexuálních funkcí. 1.

    16. Z rozhodnutí Sociálne poisťovny z 16. 2. 2015 zjistil, že žalobci a) byl přiznán od 23. 10. 2013 invalidní důchod 217,4 € měsíčně, od 1. 1. 2014 byl zvýšen na 225,2 € měsíčně, od 1. 1. 2015 na 229,8 € měsíčně. Žalobce je invalidní s poklesem schopnosti vykonávat výdělečnou činnost o více než 70 % v porovnání se zdravou osobou. Od 1. 1. 2016 činil invalidní důchod 231,50 €, od 1. 1. 2017 činil 238,6 €. Podle komplexného posudku Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny Č. z 15. 12. 2014 činí míra funkční poruchy žalobce a) 90 %, proto se považuje za osobu s těžkým zdravotním postižením. Podle lékařské zprávy MUDr. Moniky Rozsivalové se k ní žalobce a) poprvé dostavil 8. 3. 2017, do té doby byl bez psychiatrické invence. Podle rodného listu žalobce a) je jeho matkou žalobkyně b). Podle diplomu z Vysoké školy z xxx, žalobce a) získal vysokoškolské vzdělání ve studijním oboru management. Podle potvrzení Štatistického úradu Slovenské republiky z 6. 3. 2015 průměrná měsíční nominální mzda zaměstnanců v hospodářství Slovenské republiky v roce 2014 dosáhla 858 €.

    17. Z listin ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 2 T 2/2014 soud prvního stupně zjistil, že podle protokolu o nehodě v silničním provozu z xxx došlo ve středu ve 2:15 hodin v noci na ulici D. 100 m za křižovatkou s ulicí S. ve směru k ulici K. k nehodě, když řidička Nikol R. ve stavu vylučujícím způsobilost řídila vozidlo značky Citroën, nepřizpůsobila rychlost vozidla svým schopnostem a z nezjištěných příčin dostala na rovném úseku smyk, vjela do protisměru a poté mimo pozemní komunikaci, kde narazila do kmenů padlých suchých stromů a následně se s vozem převrátila, čímž došlo k totálnímu poškození vozidla, k poranění řidičky a spolucestujících Veroniky P. a Miloše B. Při odběru krve bylo zjištěno u řidičky 2g/kg alkoholu v krvi, u Miloše B. 0,95 g/kg alkoholu v krvi, u Veroniky P. 1,27 g/kg. Rozsudkem ze dne 7. 4. 2014, č. j. 2 T 2/2014 - 177, který nabyl právní moci 6. 8. 2014, byla Nikol R. uznána vinnou, že dne xxx kolem 2:15 hodin v Ostravě-Porubě z baru na studentských kolejích VŠ po vědomé konzumaci alkoholických nápojů, a to šampaňského a vodky s energetickým nápojem, řídila osobní automobil značky Citroën z vlastnictví společnosti PPR group s.r.o., jela nepovolenou a nepřiměřenou rychlostí přesahující hranici 50 km/hodinu a při riskantním způsobu jízdy nezvládla řízení, uvedla vozidlo do smyku, vjela do protisměru vlevo mimo vozovku, kde se vozidlo převrátilo a narazilo do stromu, čímž způsobila škodu na vozidle 150 000 Kč a Veronice P. a Miloši B. poranění, u žalobce a) komplex poranění zahrnující poranění měkkých tkání, otřes mozku, zhmoždění pravostranné plíce, zlomeninu levostranné klíční kosti a zejména poranění struktur hrudně-bederního přechodu páteře včetně zhmoždění korespondujících struktur SNS, tedy těžká zranění, která si vyžádala hospitalizaci ve Fakultní nemocnici Ostrava s opakovanými operativními zákroky do 10. 1. 2014, od kdy byl poškozený přemístěn do Rehabilitačního ústavu H. a kterážto zranění CNS zanechají trvalé následky spočívající v nevratné poruše pohyblivosti a citlivosti dolních končetin a inkontinenci moči a stolice, když obžalovaná měla v době řízení nejméně 2,13 promile alkoholu v krvi, tedy v důsledku těžkého stupně opilosti se nacházela ve stavu neslučitelném s bezpečným řízením motorového vozidla, tedy jednak úmyslně vykonávala ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila vlivem návykové látky, činnost, při které by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobila značnou škodu na majetku a způsobila takovým činem dopravní nehodu, jinému ublížení na zdraví a větší škodu na cizím majetku, jednak jinému z nedbalosti způsobila těžkou újmu na zdraví a takový čin spáchala proto, že porušila důležitou povinnost uloženou jí podle zákona, čímž spáchala jednak přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a trestního zákoníku, jednak přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 měsíců do věznice s dozorem a byl jí vysloven zákaz řízení všech motorových vozidel na 5 let. Žalobce a) byl se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Znalec MUDr. Marek Dokoupil ve znaleckém posudku z 27. 2. 2014 hodnotil otlak nad pravou klíční kostí jako otlak po bezpečnostním pásu. Podle protokolu o hlavním líčení zdravotník Stanislav K. vypověděl, že sundal z žalobce a) pás, který nebyl zapnutý, ale přehozený, z čehož soudí, že nebyl zacvaknutý ve sponě. V odůvodnění rozsudku soud výpověď Veroniky P. a Miloše B. hodnotil jako zjevnou snahu vyloučit jakékoli spoluzavinění ze strany žalobce a). S přihlédnutím k okolnostem seznámení dovodil, že obhajoba obžalované, že s poškozeným konzumovala alkohol, nebyla vyvrácena.1.

    18. Následně soud prvního stupně citoval některá ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, odkázal na nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní vztahy a dovodil, že se jedná o spor o pojistné plnění za škodu, která vznikla při dopravní nehodě na území České republiky, přičemž pojistitel má sídlo na území České republiky. Vztahy účastníků se tak řídí právem České republiky, a to jak ohledně vzniku a výše škody, tak ohledně nároku na pojistné plnění.

    19. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 3028, § 3079 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2014 (dále o.z.), a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že škoda vznikla v roce 2013, je třeba použít dříve platný občanský zákoník č. 40/1964 Sb. Dále citoval § 47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, § 6 odst. 2, 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, § 11, § 13, § 420, § 427, § 441, § 444, § 445, § 446, § 447, § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), § 1, § 6, § 7 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.

    20. Ve vztahu k žalobci a) shledal žalobu částečně důvodnou. Zdůraznil, že žalobci požadovali po žalované nikoli náhradu škody, ale pojistné plnění za škody způsobené vozidlem, pojištěným u žalované. V řízení bylo prokázáno, že ke škodě způsobené vozidlem ve smyslu ust. § 427 obč. zák. došlo, viníkem nehody byla řidička vozidla, průběh nehody byl nesporný a výpovědí žalobce a) a Veroniky P. prokázaný, právo na pojistné plnění plyne z § 9 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. Spornou otázkou bylo, zda byl žalobce a) připoután a zda věděl, že vedlejší účastnice řídila pod vlivem alkoholu.

    21. Uvedl, že otázku řešil již soud v trestním řízení a dovodil, že nebyla vyvrácena obhajoba obžalované, že žalobce a) při dopravní nehodě nebyl připoután. Soud prvního stupně uvedl, že důkazy nejsou jednoznačné. Žalobce a) a svědkyně P. mají zájem na výsledku vyřešení této otázky, neboť by mohlo dojít ke krácení nároku žalobce a). Zdravotník slyšený v trestním řízení uváděl, že nemusel přeřezávat pás. MUDr. Dokoupil konstatoval, že zranění mohl žalobce a) utrpět při připoutání i při nepřipoutání. Za podstatný proto považoval znalecký posudek ústavu zpracovaný v tomto řízení, v němž ústav dospěl k závěru, že žalobce a) připoután byl. Protože ústav své závěry logicky vysvětlil, přiklonil se k jeho závěrům, neboť, jak ústav vysvětlil, pokud by připoután nebyl, utrpěl by žalobce další poranění. Za nadbytečný proto považoval i posudek z oboru biomechaniky, který by patrně nepřinesl žádný nový pohled na věc. Vyšel proto z toho, že žalobce a) připoután byl.

    22. Soud prvního stupně neuvěřil tvrzení žalobce a), že nevěděl, že vedlejší účastnice před nehodou požila alkoholické nápoje. Svědkyně představila žalobce a) vedlejší účastnici, v baru všichni popíjeli alkoholické nápoje, v době nehody měla vedlejší účastnice 2,13 promile, což odpovídá těžké opilosti s příznaky, které jsou navenek velice dobře seznatelné (obtížná mluva, porucha vidění, porucha paměti, apod.). Z výpovědi členů posádky vyplývá, že trávili čas společně, společně tančili, proto se jeví věrohodnější výpověď vedlejší účastnice, že již při seznámení si přiťukli skleničkou, jak se ve společnosti obvykle dělává, zvláště v klubu, kam se chodí pít. Z fotografií i výpovědí dalších svědků plyne, že bar není natolik velkým zařízením, aby si žalobce a) nepovšiml, jakým způsobem v baru tráví čas jeho budoucí přítelkyně Veronika P., kvůli níž do baru přišel, se svou kamarádkou vedlejší účastnicí. Tvrzení, že nesledoval, že neví, jak trávily čas, že neviděl, že pije alkohol, se soudu prvního stupně jeví jako účelové, nevěrohodné a nepravdivé. Vyšel proto z toho, že žalobce a) věděl, že vozidlo bude řídit osoba pod vlivem alkoholu, v čemž shledal spoluzavinění v rozsahu 25 % z důvodu porušení prevenční povinnosti.

    23. Následně se soud prvního stupně zabýval výší jednotlivých nároků. Pokud jde o bolestné, vyšel ze znaleckého posudku ústavu, který bolestné vyčíslil na 990 bodů, což při hodnotě 1 bod 120 Kč činí 118 800 Kč, po odečtení 25 % spoluzavinění 89 100 Kč. Žalovaná zaplatila 31 300 Kč, vedlejší účastnice 105 200 Kč, nárok tak byl uhrazen. K mimořádnému zvýšení bolestného podle § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. lze přistoupit pouze v mimořádných případech, vymykajících se z typového rámce obdobných případů. Z provedených důkazů by muselo být zjištěno, že výše náhrady nevystihuje extrémní intenzitu bolesti. V případě žalobce a) neshledal žádné důvody, které by mohly vést k takovému mimořádnému navýšení bolestného. Na tomto nároku tak žalobci a) nic nepřiznal.

    24. Ztížení společenského uplatnění po navýšení dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. bylo vyčísleno na 5316 bodů, tj. 637 920 Kč. S ohledem na obdobné spory považoval za přiměřené zvýšení na dvojnásobek, tj. o 637 920 Kč. Osmiapůlnásobek považoval za nepřiměřený. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2598/2012 a zdůraznil, že žalobce a) vedl běžný život studenta, který se nijak nevymykal průměru. Neměl pochyb o tom, že se nehoda negativně promítla do všech oblastí jeho života, tj. do profesního zapojení, sportovních oblastí, partnerských a rodinných vztahů, nedokáže se sám postarat o domácnost. Vyplácená náhrada by ale měla odpovídat principu proporcionality. Pro zvýšení hovoří věk v době nehody (23 let), jeho zaměření na sport a pěstování těla, kvůli čemuž nese postižení hůře. Za přiměřenou proto považoval částku 1 275 840 Kč. Připomněl i judikaturu Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2844/14, I. ÚS 3456/15), podle níž je třeba přihlédnout i k poměrům vedlejší účastnice, která nakonec bude škodu platit. Po odečtení 25 % spoluzavinění jde o částku 956 880 Kč. Žalovaná vyplatila 405 000 Kč, vedlejší účastnice 97 400 Kč, vyplaceno bylo 502 400 Kč a zbývá doplatit 454 480 Kč. Ohledně zbylých částek požadovaných za bolestné a ZSU žalobu zamítl.

    25. Následně se soud prvního stupně zabýval důvodností nároku žalobce na přiznání náhrady za ztrátu na výdělku. Vyšel z toho, že žalobce a) dokončil studium vysoké školy, získal titul inženýr, lze tak předpokládat, že by se neživil manuální prací. Jeho rozumové schopnosti nehodou nebyly zasaženy, je však omezen tím, že jen obtížně může být vysílán na pracovní cesty, musí se cévkovat, neovládá svěrače, musí dodržovat pitný a stravovací režim. Následky dopravní nehody žalobce a) tak přímo nelimitují a nezabraňují mu v práci manažera či jiné intelektuální činnosti, objektivně omezen je. Uvedl, že při vynaložení přiměřeného úsilí si žalobce a) práci najde, bude-li chtít. Je třeba kvantifikovat ztrátu na výdělku, která omezením vzniká. Před nehodou byl žalobce a) studentem, neměl žádný stálý příjem, z něhož by bylo možné vycházet. Dospěl proto k závěru, že je třeba vyjít z rozdílu, kterého by žalobce a) dosahoval či mohl dosahovat a jakého dosahuje či by mohl dosahovat, nebýt škody na zdraví. Ztotožnil se s žalobcem a), že by mohl dosahovat alespoň průměrné měsíční mzdy v hospodářství Slovenské republiky (spíše by očekával odměnu vyšší), která za rok 2014 činila 858 €, po přepočtení kurzem České národní banky k 1. 7. 2014 jde o 23 534,94 Kč. Od pravděpodobného výdělku odečetl invalidní důchod, vyplácený žalobci a), pravděpodobný výdělek valorizoval podle nařízení vlády České republiky. Při výpočtech dále zohlednil spoluzavinění žalobce a) ve výši 25 %, dále to, že pracovní schopnost žalobce a) byla částečně zachována, podle něho z 50 %. Žalobce a) může vykonávat kancelářské práce, zpracovávat účetnictví, je schopen pracovat na počítači. Ztrátu na výdělku proto stanovil v rozsahu 50 % průměrné měsíční mzdy v hospodářství Slovenské republiky, odečetl dále 25 % spoluzavinění a vyplácený invalidní důchod. Následně soud prvního stupně popsal matematické výpočty, na základě nichž dospěl k závěru, že za dobu od 1. 7. 2014 do 31. 8. 2018 činí nárok žalobce a) částku 218 230 Kč, kterou žalobci přiznal, do částky 670 398 Kč žalobu zamítl, dále žalobci přiznal měsíční rentu od 1. 9. 2018 ve výši 4 836 Kč.

    26. Úrok z prodlení žalobci a) přiznal z částky 148 802 Kč za období od 1. 7. 2014 do 31. 5. 2017 podle § 517 odst. 2 obč. zák. s tím, že byl uplatněn již podáním ze dne 16. 5. 2017. Ve zbylé části tento nárok zamítl.

    27. Žalobkyně b) svůj nárok uplatnila podle ust. § 11, § 13 obč. zák. s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 535/2007, 30 Cdo 947/2011). Soud prvního stupně ještě odkázal na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 5188/2007 a rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 16/04, kde soud odlišil nárok dle § 444 odst. 3 obč. zák od zásahu do osobnostních práv v důsledku smrti blízké osoby s tím, že zákonné ustanovení pamatuje na okolnosti, které jsou obvyklé, mimořádné okolnosti lze odškodnit cestou § 13 odst. 2, 3 obč. zák. Soud prvního stupně vyšel z toho, že obdobně je třeba postupovat i v případě požadavku žalobkyně b) a dovodil, že v případě žalobce a) o mimořádný případ nejde. Uvedl i to, že žalovaná není pasivně legitimována, neboť legitimován je pouze škůdce, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 1051/2005. Žalobu proto v této části zamítl.

    28. O náhradě nákladů státu, představovaných vyplaceným znalečným a svědečným, rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalobce a) a žalovaná byli částečně úspěšní, žalobkyně b) byla zcela neúspěšná, považoval za spravedlivé, aby každá strana sporu zaplatila polovinu těchto nákladů.

    29. O náhradě nákladů mezi účastníky rozhodl podle ust. § 150 o. s. ř. a žalované a vedlejší účastnici tuto náhradu nepřiznal.

    30. Proti zamítavým výrokům rozsudku podali žalobci odvolání, kterým se domáhali jejich změny tak, aby odvolací soud i v této části jejich žalobě vyhověl. Žalobce a) nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, který dovodil, že porušil prevenční povinnost ve smyslu ust. § 415 obč. zák. tím, že jel ve vozidle, ač věděl, že řidička požila alkohol. Poukázal na to, že šlo o tvrzení žalované a vedlejší účastnice a bylo tak jejich procesní povinností dle § 120 odst. 1 o. s. ř. svá tvrzení prokázat příslušnými důkazy. Jejich tvrzení prokazovala jen výpověď vedlejší účastnice, soud prvního stupně ale nezohlednil výpovědi ostatních svědků a žalobce a), kteří situaci před nehodou popsali jinak, aniž vysvětlil proč. Takové hodnocení důkazů považoval za projev svévůle soudu, neboť je založeno jen na domněnkách. Soud prvního stupně dále uvedl, že vedlejší účastnice se v důsledku opilosti těžce vyjadřovala, měla poruchy vidění a paměti apod. Takový závěr učinil bez podkladů. Zdůraznili, že projevy požití alkoholu jsou individuální. Soud měl zjišťovat, zda vedlejší účastnice takové projevy skutečně měla. Pominul, že podle svědkyně P. pili alkohol s energetickým nápojem, což se následně může projevit jinak, než popsal soud prvního stupně. Poukázal i na to, že podle výpovědí nejprve vedlejší účastnice jela normálně, až následně způsob jízdy změnila. Poukázal na výpověď svědka Ing. Jakuba M., který uvedl, že: „Rozhodně na nich nebylo poznat, že by byly opilé.“ Poukázal na rozpor jeho výpovědi s výpovědí vedlejší účastnice, kdy sám vypověděl, že vedlejší účastnici požívat alkohol neviděl, vedlejší účastnice tvrdila opak. Soud měl přihlédnout k výpovědím svědků, zejména Veroniky P. Z její výpovědi vědomost žalobce a) nevyplývá, ani to, že by z jejího chování bylo možné poznat vliv alkoholu, totéž plyne z výpovědi svědka Ing. Jakuba M. Uváděl, že s vedlejší účastnicí přišel do styku jen při seznámení a při něm alkohol nekonzumovali. Podle něho tak soud prvního stupně vyšel jen z výpovědi vedlejší účastnice, k dalším důkazům nepřihlížel a jeho závěr je nepodložený. Neměl ani důvod vystupovat z vozidla, neboť jízda vedlejší účastnice byla zprvu normální, po opětovném odjezdu z baru již takovou možnost neměl. Zdůraznil i to, že k nehodě nedošlo proto, že by vedlejší účastnice v důsledku požití alkoholu nebyla schopna ovládat vozidlo, ale proto, že nepochopitelně začala točit volantem a vlastní vůlí přivedla vozidlo do neovladatelného stavu. Takový způsob jízdy již považoval za formu způsobení škody nepřímým úmyslem. I proto mu podle něho nelze přičítat žádný podíl na způsobení škody. 1.

    31. K nároku na mimořádné odškodnění bolesti namítal, že nelze vycházet jen z posouzení této otázky z odborného medicínského hlediska, ale je třeba vycházet z komplexního posouzení všech okolností případu. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 824/2012, kde uvedený soud dovodil, že není možné považovat za dostatečné, když soud jen s poukazem na standardní průběh léčení nevidí důvod pro mimořádné zvýšení náhrady za bolest s tím, že již zvýšení hodnocení bolesti znalcem zohledňuje náročný způsob léčení. Takové posouzení nezohledňuje všechny okolnosti případu, zejména dlouhodobost řešení následků úrazu a nutnost opakovaných výkonů a případné násobení účinků bolesti. S ohledem na uvedené dovozoval, že není významné konstatování znalce, které nepovažoval léčbu žalobce po úrazu za výjimečnou v porovnání s jinými obdobnými případy, soud může zohlednit i jiné skutečnosti. Poukázal na další rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4369/2011, 25 Cdo 1106/2008, podle nichž se zohledňuje komplikovanost léčby, dlouhodobost rehabilitace, dlouhodobost řešení následků úrazu, nutnosti opakovaných výkonů a násobení účinků bolesti, dlouhodobost pracovní neschopnosti. Důvody pro mimořádné zvýšení bolestného spatřoval v tom, že žalobce utrpěl vícero vážných poranění, při nehodě byl při vědomí, po nehodě plakal a prohlašoval, že takto žít nebude, jak vypověděla žalobkyně b), žalobce podstoupil opakované operační zákroky 23. 10. a 5. 12. 2013, byl dlouhodobě hospitalizovaný, od 23. 10. 2013 do 10. 1. 2014 ve Fakultní nemocnici v Ostravě, od 10. 1. 2014 v Rehabilitačním ústavu H., v důsledku čehož byl odloučen od rodiny a došlo k narušení jeho duševní rovnováhy, dlouhodobě byl odkázán na lůžka a později na invalidní vozík, v průběhu léčby byl odkázán na pomoc jiných osob při osobních úkonech, rehabilitační léčbu podstoupil opakovaně. Za důležité považoval s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu i to, zda absolutní suma odškodnění je přiměřená závažnosti poškození zdraví a léčení. Částku 89 100 Kč považoval za nepřiměřenou.

    32. K ZSU ve výši dvojnásobku v částce 956 880 Kč uvedl, že přiznaná částka odškodnění je projevem pohrdání právem žalobce na zachování jeho základní lidské důstojnosti. Ač soud prvního stupně odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, nerespektoval je, Nejvyšší soud přiznal vyšší násobky základního odškodnění, odkázal např. na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1491/2009, kde byl přiznán sedmi násobek, celkem 5 243 945 Kč, pěti násobek byl přiznán v obdobné věci vedené pod sp. zn. 25 Cdo 3787/2009. Odškodnění tak bylo přiznáno v rozporu se zásadou proporcionality. Zdůraznil, že před úrazem byl zdravým mužem s mimořádně aktivním přístupem k trávení volného času, byl sportovně aktivní, věnoval se více sportům, nyní je invalidou s podstatnými omezeními v každé oblasti života, které ho ponižují. Je inkontinentní, odkázaný na nošení plenek, dochází k úniku moči a stolice v situacích, kdy se nachází ve společnosti, je neschopný řádného pohlavního styku. Je omezena jeho mobilita již od mladého věku, došlo ke změnám v jeho psychice, je otázkou, zda si bude moci založit rodinu, došlo ke snížení schopnosti vykonávat pracovní činnost o víc jak 70 %. Poukázal na to, že znalci museli hodnotit parézu žalobce a) příslušným počtem bodů a nemohli zohlednit skutečnost, že žalobce má na dolních končetinách těžkou parézu blížící se plégii dolních končetin, tuto skutečnost soud prvního stupně nezohlednil. Uvedl, že schopnosti, které mu zůstaly zachované, si udržel díky svojí vysoké fyzické kondici před úrazem a enormní snaze vynaložené po úraze. Tyto skutečnosti nebylo možné hodnotit v neprospěch žalobce, ale v jeho prospěch, neboť musel vynaložit obrovské množství fyzického a psychického úsilí, které by se mělo odrazit i ve výši odškodnění. Poukázal na význam hodnocení přiměřenosti odškodnění a disproporci mezi základními sazbami odškodnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. a skutečným rozsahem újmy poškozených, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1106/2008 a Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3122/2015. Přiznanou částku tak považoval za nepřiměřenou. K poukazu na poměry viníka uvedl, že rozhodnutí, na které soud prvního stupně odkázal, se typově týká jiného případu, neboť zde žaloba směřuje proti pojišťovně, ne proti škůdci. Zdůraznil, že pojišťovna shromažďuje finanční prostředky z pojistného právě proto, aby byl zabezpečen účel existence systému povinného pojištění odpovědnosti za škodu. Zohlednění poměrů viníka tu není na místě, neboť tím by byl popřen účel a cíl pojištění. Regresní nárok není předmětem řízení, v tomto směru jsou závěry soudu prvního stupně předčasné. Poměry viníka nebyly zjišťovány, v tomto směru je rozsudek také nepřezkoumatelný.

    33. Nesouhlasil ani s rozhodnutím o nároku na náhradu za ztrátu na výdělku, pokud byl snížen o 50 %. Z ust. § 447 odst. 1 obč. zák. vyplývá, že se přihlíží k výdělku, který po poškození zdraví poškozený dosahuje. Žalobce a) ale žádný příjem nemá, pobírá jen invalidní důchod. Závěr, že žalobce a) je schopen dosahovat z 50 % pravděpodobného příjmu, hodnotil jako svévoli soudu prvního stupně. Kladl si otázku, jak má chodit do práce a strávit zde polovinu pracovní doby, když má permanentní obavu, že se pomočí či dojde k úniku stolice. Poukázal i na stupeň mobility, samostatnosti a ochotu zaměstnavatelů zaměstnat člověka s tak závažným zdravotním postižením. Podle něho soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že se stal invalidním a že podle rozhodnutí z 16. 2. 2015 pokles jeho schopnosti vykonávat výdělečnou činnost je víc jak 70 %.

    34. Požadoval dále přiznání úroku z prodlení ze základních částek, které mu soudem prvního stupně nebyly přiznány.

    35. Žalobkyně b) namítala, že ust. § 11 obč. zák. zakládá právo na ochranu soukromí, je chráněna intimní sféra, rodinný život. Zásah třetí osoby, jehož následkem je závažná újmy blízké osoby, zakládá právo domáhat se ochrany osobnosti nejen v případě úmrtí, ale i v případě vážného poškození zdraví blízké osoby. V tomto směru odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 535/2007, 30 Cdo 947/2011. Uvedla, že je matkou žalobce a), i když byl dospělý, měli spolu velmi vřelý a láskyplný vztah, pomáhali si, podporovali se, vztah byl intenzivnější, neboť žalobce a) neměl otce. Poškození žalobkyni b) silně zasáhlo, nadále jí způsobuje vážné duševní těžkosti, obavy z budoucnosti syna. Uvedené skutečnosti změnily jejich soukromý a rodinný život, degradovaly jeho kvalitu. Trvale je poznačen smutkem, bolestí, trápením, strachem, obavami. Stav ji zasáhl natolik, že se pokusila spáchat sebevraždu. Újma podle ní dosahuje mimořádné intenzity.

    36. K nákladům řízení uvedli, že rozhodnutí o mimořádném zvýšení ZSU a bolestného záviselo na úvaze soudu, stejně tak rozhodnutí o výši plnění požadovaného žalobkyní b), o nákladech řízení je tak třeba rozhodnout podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a uvedené bylo třeba zohlednit i při rozhodování o náhradě nákladů státu.

    37. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázala na to, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, z něhož spoluzavinění na straně žalobce a) bylo prokázáno. K seznámení žalobce a) s vedlejší účastnicí došlo v baru V. ve večerních hodinách, kde všichni konzumovali alkohol, a to v nemalém množství až do druhé hodiny ráno. Tvrzení žalobce a), že neviděl vedlejší účastnici pít alkohol, že nevěděl, že sedá za volant pod vlivem alkoholu, se jeví s ohledem na výsledky toxikologických testů řidičky vozidla (2,13 promile) jako účelové. Má za to, že spoluzavinění je vyšší, než stanovil soud prvního stupně. Pokud jde o bolestné a ZSU, považovala rozhodnutí za správné, zvýšení ZSU na dvojnásobek za dostatečné. Regresní nárok je dán a bude vymáhán, dopad do poměrů vedlejší účastnice je jistý. Žalovaná se také ztotožnila s názorem soudu prvního stupně, že část pracovní schopnosti zůstala žalobci a) zachována. Nárok žalobkyně b) považovala za nedůvodný.

    38. Vedlejší účastnice se připojila k návrhu žalované.

    39. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř. – ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku), osobami oprávněnými (§ 201 o. s. ř. – účastníky řízení), že splňuje náležitosti plynoucí z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku v mezích, vytyčených odvoláním (§ 206 odst. 2 o. s. ř. – v zamítavých výrocích a závislých výrocích o nákladech řízení) a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

    40. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že soudy České republiky jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné, že věc je třeba posuzovat podle práva České republiky i s tím, že je vzhledem k datu nehody třeba vycházet z občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který byl účinným do 31. 12. 2013. Odpovědnost řidiče, který není provozovatelem vozidla, je dána ustanovením § 420 obč. zák., odpovědnost provozovatele § 427 obč. zák., to, že se poškozený může domáhat nároků přímo vůči pojišťovně, plyne z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. Ohledně právního hodnocení v tomto směru mezi účastníky nebylo sporu.

      41. Pokud jde o skutkový stav, bylo v řízení prokázáno, že dne xxx kolem 2:15 hodin došlo k dopravní nehodě, při které vedlejší účastnice vozidlem Citroën C 3 společnosti PPR Group s.r.o. po vědomé konzumaci alkoholických nápojů způsobila dopravní nehodu, při níž došlo k poškození zdraví mimo jiné spolujezdce, kterým byl žalobce a). Za tento skutek byla rozsudkem Okresního soudu v Ostravě pravomocně odsouzena a soud je povinen v tomto řízení z tohoto rozsudku, přesněji z výroku o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, vycházet (§ 135 odst. 1 o. s. ř.). Konečně o tom, že vedlejší účastnice dopravní nehodu, při níž došlo k poškození zdraví žalobce a), zavinila, nebylo mezi účastníky pochyb. Jak soud prvního stupně uvedl, spor byl ohledně spoluzavinění žalobce a), když žalovaná tvrdila, že nebyl připoután a že věděl o tom, že vedlejší účastnice před jízdou konzumovala alkoholické nápoje.1.

      42. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce a) v době nehody připoután byl. Svědčí o tom výpověď žalobce a), svědkyně Veroniky P. a znalecký posudek ústavu, zpracovaný v tomto řízení. Naopak nebyl proveden žádný důkaz, který by tuto skutečnost vylučoval, vedlejší účastnice o této skutečnosti neměla žádnou vědomost. Závěr soudu prvního stupně tak odpovídá skutečnostem plynoucím z provedených důkazů.

      43. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který dovodil, že žalobce a) měl před jízdou vědomost o tom, že vedlejší účastnice požila alkoholické nápoje a řídila pod vlivem alkoholu, a to z důvodů uvedených žalobcem a) v odvolání. Soud prvního stupně uvěřil výpovědi vedlejší účastnice, přihlédl přitom k tomu, že k seznámení došlo v baru V., kdy všichni popíjeli alkoholické nápoje, k tomu, že v době nehody měla vedlejší účastnice 2,13 promile alkoholu v krvi, což odpovídá těžké opilosti, že trávili čas společně, přitom bar není natolik velkým zařízením, aby žalobce a) neviděl, jak tráví čas jeho budoucí přítelkyně s vedlejší účastnicí. Je třeba souhlasit se žalobcem a), že důkazní břemeno v tomto bodě bylo na žalované, která tvrdila, že žalobce a) tuto vědomost měl. Bylo na žalované, aby tuto skutečnost prokázala (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), opak má ten důsledek, že danou skutečnost je třeba vyložit ve prospěch žalobce a), tedy tak, že žalobce a) takovou vědomost neměl. Ve prospěch tvrzení žalované vypovídala jen vedlejší účastnice, která v důsledku možného regresu má zájem na výsledku sporu. Jiný přímý důkaz, který by prokazoval vědomost žalobce a) o tom, že vedlejší účastnice před jízdou pila alkoholické nápoje, nebyl v řízení proveden. Nasvědčují tomu jen okolnosti, na které poukázal soud prvního stupně (že všichni byli v baru, že následně bylo zjištěno, že vedlejší účastnice měla v době nehody 2,13 promile alkoholu v krvi). Jen to, že všichni byli v baru, ale vědomost žalobce a) o konzumaci alkoholu vedlejší účastnicí neprokazuje, neboť obecně neplatí, že každá osoba v baru nutně musí požívat alkoholické nápoje. Žalobce a) by mohl tvrdit opak, tedy že vycházel z toho, že řidiči obecně v baru před jízdou alkohol nepijí. Žádný důkaz také neprokazoval, že na straně vedlejší účastnice se vyskytl nějaký z projevů těžké opilosti, jak je popisoval soud prvního stupně. Slyšení svědci Veronika P., Ing. Jakub M. a Ing. Petr U. nic takového nepotvrzují. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že hodnocení provedených důkazů bylo ze strany soudu prvního stupně chybné, odporující ust. § 132 o. s. ř. Výpověď vedlejší účastnice, která má sama zájem na výsledku sporu, nekoresponduje s výpovědí žalobce a) a slyšených svědků. Nikdo nepotvrdil výpověď vedlejší účastnice, že by spolu s žalobcem a) pili alkohol, nebylo ani tvrzeno, že by žalobci a) někdo před jízdou sdělil, že je vedlejší účastnice podnapilá. Uvedená skutečnost tak nebyla prokázána a soud prvního stupně proto neměl pro spoluzavinění ze strany žalobce a) náhrady snižovat. Odůvodnění trestního rozsudku, kde soud odůvodnil opak, je pro posouzení této otázky v tomto řízení nezávazné. Lze tak jen připomenout, že v trestním řízení byly sporné skutečnosti vykládány ve prospěch obžalované vedlejší účastnice. V tomto řízení ale bylo na ní a žalované, aby svá tvrzení prokázaly.

      44. Bolestné ústav vyčíslil na 990 bodů, což při hodnotě bodu 120 Kč činí 118 800 Kč. Žalovaná žalobci a) zaplatila 81 300 Kč, vedlejší účastnice na bolestné a ZSU zaplatila 105 200 Kč, z čehož vyplývá, že tento nárok žalobce a) byl žalovanou a vedlejší účastnicí uhrazen. Z platby vedlejší účastnice bylo použito 118 800 – 81 300 = 37 500 Kč, zbývá tak částka 67 700 Kč.

      45. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro mimořádné zvýšení bolestného. Lze jen připomenout, že bolestným se odškodňuje bolest způsobená škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků; za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla (§ 2 odst. 1 vyhl. č. 440/2001 Sb.), a že podle § 7 odst. 3 téže vyhlášky ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit. Na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu odkázal již žalobce a) ve svém odvolání, z níž také citoval, odvolací soud na ni odkazuje. Při hodnocení věci tedy odvolací soud přihlédl především k průběhu a komplikovanosti léčby, délce rehabilitace. S přihlédnutím k rozsahu poškození zdraví při nehodě, tomu, že žalobce a) podstoupil dvě operace, opakovaně podstoupil dlouhodobou rehabilitační léčbu, k tomu, že po nehodě byl odkázán na lůžko a pomoc jiných osob, byl dlouhodobě práce neschopným až do přiznání invalidity a výši samotného bolestného, považuje odvolací soud za přiměřené navýšení bolestného o trojnásobek (118 800 x 3), tj. o 356 400 Kč, na celkových 475 200 Kč. Zápočet zaplacených částek v tomto případě nebyl možný, neboť jde o částku, na níž vzniká nárok až právní mocí rozsudku odvolacího soudu, tedy v budoucnu. Odvolací soud proto žalobci na bolestném přiznal ještě částku 356 400 Kč.

      46. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že s ohledem na závěry znaleckého posudku ústavu je třeba vycházet z toho, že ZSU činí 5 316 bodu, což představuje částku 637 920 Kč při hodnotě bodu 120 Kč. Soud prvního stupně přiznal dvojnásobek této částky (a provedl snížení o spoluzavinění) s tím, že požadované 8,5 násobné zvýšení je nepřiměřené. V daném případě bylo zjištěno, že úraz žalobce a) utrpěl ve věku 23 let v době studií na vysoké škole, že byl společenský, byl zaměřen na sport, který ale provozoval rekreačně, nikoli vrcholově, po úrazu zůstaly duševní schopnosti žalobce a) zachovány, dokončil vysokou školu, na kratší vzdálenosti se pohybuje o francouzských holích, delší absolvuje na vozíku, je schopen řídit upravené auto, je inkontinentní, omezen v sexuálním životě, je v invalidním důchodu, zaměstnání si nemůže nalézt. S ohledem na uvedená zjištění odvolací soud souhlasí se žalobcem a), že soud prvního stupně nedodržel zásadu proporcionality. Např. v jím zmiňovaném rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3787/2009, kde žalobkyně utrpěla ve věku 25 let zranění, které jí přivodilo neúplnou amputaci pravé dolní končetiny v hleznu, měla běžné aktivity a nebyla vyřazena z rodinného a pracovního života, její pozice ale byla snížena, bylo přiznáno pětinásobné zvýšení, tj. 600 000 Kč, v rozhodnutí 25 Cdo 968/2008, kde poškozený utrpěl v 17 letech nevratné poškození páteře, omezení hybnosti v dolní polovině těla a související poškození svalové soustavy, bez naděje na zlepšení stavu, omezen v kulturním a společenském zapojení, omezen v partnerském životě, zcela ztratil schopnost mít vlastní rodinu, odkázán na invalidní vozík, neobejde se bez zázemí osob blízkých, nesnížil se mu ale intelekt ani gnostické a komunikační schopnosti, byl přiznán 7 násobek ZSU 5 243 945 Kč. V rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1491/2009, byl řešen případ, kdy žalobce jako spolujezdec byl účastníkem dopravní nehody zaviněné řidičem motocyklu, který měl s žalovanou pojišťovnou uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla; motocyklista neměl příslušné řidičské oprávnění a před nehodou požil alkohol. Žalobce v důsledku dopravní nehody utrpěl ve věku 17 let velmi vážná zranění, v jejichž důsledku ochrnul v dolní polovině těla, je neplodný, trpí křečemi v dolní polovině těla, bolestmi zad, má problémy s vylučováním, přičemž prognóza budoucího stavu je bez naděje na zlepšení. Je výrazně omezen v běžném životě, upoután na invalidní vozík a odkázán na zázemí vytvořené blízkými osobami, je omezeno jeho společenské vyžití, nemůže vést sexuální život, ztratil partnerku a kamarády, věnuje se však studiu; má psychické potíže (zejména deprese) a trpí poúrazovou změnou osobnosti, byl přiznán 7 násobek ZSU 7 560 000 Kč. Ze srovnání s uvedenými obdobnými případy plyne, že dvojnásobné zvýšení ZSU je nepřiměřeně nízké. Odvolací soud také souhlasí s tím, že nelze přihlížet k poměrům škůdce, neboť v daném případě žalobce a) požaduje vyplacení pojistného plnění po pojišťovně, nepožaduje náhradu škody po vedlejší účastnici. Přihlédl i k závěrům Ústavního soudu uvedených např. v rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 3122/2015, podle něhož je třeba přihlédnout k tomu, aby výsledná částka odškodnění co nejvíce odpovídala okolnostem konkrétní věci a skutečným následkům. Po zvážení zjištěného skutkového stavu a uvedených právních názorů považuje odvolací soud za přiměřené zvýšení o pětinásobek, tj. na částku 3 827 520 Kč (6 x 637 920 Kč). Z této částky odvolací soud odečetl částku 454 480 Kč, přiznanou soudem prvního stupně, 405 000 Kč, vyplacenou žalovanou a 67 700 Kč, zaplacenou vedlejší účastnicí, dluh tak činí 2 900 340 Kč.

      47. Z částky 165 220 Kč (637 920 Kč ZSU – 67 700 Kč /platba vedlejší účastnice/ - 405 000 platba žalované) odvolací soud přiznal žalobci i úrok z prodlení dle § 517 odst. 2 o. s. ř. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

      48. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobci na bolestném přiznal ještě částku 356 400 Kč a na ZSU 2 900 340 Kč s úrokem z prodlení z částky 165 220 Kč a ve zbylé části tyto výroky jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

      49. Žalobce a) dále požadoval náhradu za ztrátu na výdělku.

      50. Podle ust. § 447 odst. 1 občanského zákoníku náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu.

      51. Podle odstavce 3 téhož ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku přísluší žáku nebo studentu ode dne, kdy měla skončit povinná školní docházka, studium nebo příprava pro povolání,

      a) po dobu, o kterou se následkem úrazu, popřípadě nemoci z povolání prodloužila jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava pro povolání,

      b) po dobu neschopnosti pro úraz nebo nemoc z povolání,

      c) po dobu trvání invalidity třetího stupně vzniklé v souvislosti s úrazem nebo nemocí z povolání,

      d) po dobu trvání invalidity prvního nebo druhého stupně vzniklé v souvislosti s úrazem nebo nemocí z povolání, nebo byl-li v této souvislosti uznán osobou se zdravotním postižením, pokud vlastní vinou nezameškává příležitost k výdělku vykonáváním práce pro něho vhodné.

      52. Výklad těchto ustanovení podal Nejvyšší soud ČR např. ve svém rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 5024/2014. V něm v bodě 13. dovodil, že v ust. § 447 odst. 3 obč. zák. jsou rozlišeny čtyři situace, které se odvíjejí od okamžiku předpokládaného ukončení přípravy na povolání a možného nástupu k výkonu výdělečné činnosti. Újma na zdraví může dobu přípravy prodloužit, proto se hradí ztráta na výdělku za období, od nějž měl poškozený získat pravidelný příjem, do okamžiku, než mu zdravotní stav umožní přípravu dokončit a skutečně do zaměstnání nastoupit [písmeno a)]. Náhrada náleží též za dobu trvající pracovní neschopnosti [písmeno b)]. Jestliže újma na zdraví brání úplnému zapojení do výdělečné činnosti, hradí se ztráta na výdělku po celou dobu, kdy tento stav trvá, tedy teoreticky i po celé produktivní období, které poškozený nemůže využít [písmeno c)]. Stejné pravidlo pak pokrývá i částečnou pracovní nezpůsobilost s výhradou případu, kdy poškozený vlastní vinou zamešká vhodnou příležitost dosáhnout vlastní prací výdělku [písmeno d)]. V bodě 14 pak uvedl, že jde-li o náhradu, která přísluší žáku nebo studentu podle § 447 odst. 3 obč. zák., vychází se z pravděpodobného výdělku, kterého by jinak, nebýt poškození zdraví, po ukončení přípravy na své budoucí povolání dosahoval. V případech, kdy poškozený žádného výdělku nedosahuje, a lze tak při stanovení výše náhrady vycházet pouze z výdělku hypotetického, nemůže být rozhodné, kdy k přiznání invalidního důchodu došlo.1.

      53. V rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1998/2011 stejný soud dovodil, že při určení výše ztráty pravděpodobného výdělku je třeba vyjít z nástupních platů v daném oboru, jak byly zjištěny ze statistických údajů, protože taková jeho výše se jeví jako nejpravděpodobnější.

      54. V posuzovaném případě soud prvního stupně vyšel z průměrné měsíční mzdy v hospodářství Slovenské republiky. Takto stanovená měsíční mzda nijak nezohledňuje vzdělání žalobce a), ani to, že dosud nebyl zaměstnán (nejde o nástupní plat). Úvaha soudu prvního stupně, že jako vysokoškolák by žalobce a) dosahoval vyššího příjmu, je úvahou hypotetickou, neopírá se o žádný důkaz. Soud prvního stupně se pak ani nezabýval tím, ve kterém státě chtěl vlastně žalobce a) pracovat, jakou práci by s ohledem na své vzdělání mohl vykonávat, jaká je výše nástupního platu v daném oboru.

      55. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce a) je podle slovenských právních předpisů invalidním s poklesem schopnosti vykonávat výdělečnou činnost o více než 70 % v porovnání se zdravou osobou, což by podle českých právních předpisů odpovídalo invaliditě třetího stupně (§ 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění). K tomu, zda poškozený vlastní vinou nezameškal příležitost k výdělku vykonáváním práce pro něho vhodné, se přihlíží při invaliditě prvního nebo druhého stupně (viz § 447 odst. 3 písm. d/ obč. zák.). Soud prvního stupně proto měl zvážit, jaké invaliditě podle českých právních předpisů zdravotní stav žalobce a) odpovídá, neboť u invalidity třetího stupně zákon vychází z předpokladu, že takové osoby jsou vzhledem ke svým zdravotním omezením nezaměstnatelné (viz § 447 odst. 3 písm. c/ obč. zák.).

      56. K tomuto nároku je třeba ještě uvést, že závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobce a) může být zaměstnán a dosahovat tak vlastního příjmu, jsou hypotetické, opět se tedy neopírají o žádný důkaz, z něhož by bylo např. zřejmé, že žalobce a) nějakou nabízenou pracovní příležitost nedůvodně odmítl. Navíc soud prvního stupně ani neuvedl, jakými pracovními schopnostmi žalobce a) disponuje, v jakém oboru je může realizovat a zda takové příležitosti v místě jeho bydliště jsou, to vše s přihlédnutím k jeho zdravotním omezením, možnostem dopravy, požadavkům na pracovní prostředí.

      57. Na základě uvedených úvah odvolací soud dospěl k závěru, že ohledně tohoto nároku je rozsudek soudu prvního stupně pro nedostatek přiléhavých důvodů rozsudkem nepřezkoumatelným, proto ho ve výroku VI. a závislých výrocích o náhradě nákladů státu a náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobci a) podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

      58. Žalobu žalobkyně b) soud prvního stupně zamítl s tím, že žalovaná jako pojišťovna není pasivně legitimována, dále s tím, že nárok není důvodný.

      59. K otázce pasivní legitimace je třeba uvést, že soud prvního stupně vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1051/2005, závěry v něm uvedené byly překonány rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1704/2016, v němž dovodil, že pod pojem náhrady škody na zdraví nebo usmrcení podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze podřadit i náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 11 a § 13 obč. zák. Se závěry zde uvedenými, v zásadě korespondujícími s argumenty žalobkyně b), se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění na obsáhlé zdůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR odkazuje. Žalovaná tak je v tomto sporu pasivně legitimována.

      60. Z pohledu judikatury, na níž bylo odkazováno, je třeba rozlišit situaci, kdy došlo k úmrtí poškozeného a kdy jen k poškození zdraví. Při úmrtí totiž pozůstalým náleželo ze zákona jednorázové odškodnění dle § 444 odst. 3 obč. zák. (rodiči 240 000 Kč), další náhrady dle § 13 odst. 2, 3 obč. zák. tak připadaly do úvahy ve výjimečných případech (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 947/2011). Soudní judikatura připouští přiznání náhrady i v případech, kdy v důsledku poškození zdraví fyzické osoby neoprávněným zásahem dojde k zásahu do osobnostních práv jiných osob. K tomu lze odkázat např. na žalobkyní b) uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 535/2007. Odvolací soud proto přezkoumal, zda předpoklady pro přiznání tohoto nároku byly splněny.

      61. Podle ust. § 13 odst. 1 obč. zák. fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

      62. Podle ust. § 13 odst. 2 obč. zák. pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

      63. Podle ust. § 13 odst. 3 obč. zák. výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

      64. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že při dopravní nehodě 22. 10. 2013 došlo k poškození zdraví žalobce a), který je synem žalobkyně b), otec žalobce dříve zemřel, žil s žalobkyní b), v době nehody studoval vysokou školu v Ostravě, žalobkyně b) byla zaměstnána v Rakousku ve čtrnáctidenních cyklech, po nehodě chtěla spáchat sebevraždu, žalobce žil nejprve se svědkyní Veronikou P., pak se vrátil domů, žalobkyně b) těžce nese zdravotní postižení žalobce a), lékařka jí zesílila dávku antidepresiv, dcera žalobkyně b) je bezdětná a žije v Anglii.

      65. S ohledem na uvedené není pochyb, že v důsledku protiprávního jednání vedlejší účastnice došlo k poškození zdraví žalobce a), čímž bylo porušeno právo žalobkyně b) na soukromí a rodinný život, v němž v důsledku trvalé invalidity žalobce a) došlo k podstatným změnám. Za této situace podle názoru odvolacího soudu nepostačuje poskytnutí nepeněžitého zadostiučinění dle § 13 odst. 1 obč. zák., ale je třeba žalobkyni b) poskytnout zadostiučinění peněžní. Důvodem je to, že došlo k zásahům závažným a trvalým. Je třeba připomenout, že smyslem peněžitého zadostiučinění je zmírnění následků vzniklé nemajetkové újmy na osobnosti fyzické osoby, že plní funkci satisfakční. S přihlédnutím k psychickým následkům na straně žalobkyně b), k tomu, že došlo k zásahu do rodinného života, neboť při běžném běhu věcí by žalobce a) pomáhal žalobkyni b), kdežto nyní je tomu naopak, považuje odvolací soud požadovanou výši náhrady ve výši 100 000 Kč za přiměřenou. Rozsudek soudu prvního stupně proto v této části podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil a žalované uvedenou částku přiznal.

      66. Řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou a vedlejší účastnicí na její straně tímto rozhodnutím končí, odvolací soud proto rozhodl i o náhradě nákladů řízení (§ 151 odst. 1, § 211 o. s. ř.).

      67. Rozhodnutí o výši plnění, požadovaného žalobkyní b), závisí na úvaze soudu (§ 136 o. s. ř.). Protože žalobkyně b) byla se svým nárokem ve věci úspěšná, nemá povinnost hradit náklady státu. Odvolací soud proto, i s ohledem na to, že řízení bude dále probíhat, rozhodl, že Česká republika vůči žalobkyni b) nemá právo na náhradu nákladů řízení.

      68. Žalobkyně, která původně požadovala částku vyšší, byla s konečným návrhem ve věci úspěšná, má proto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když jde o řízení, kde rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu. Tyto náklady představují náklady za právní zastoupení, přičemž při výpočtu odměny advokáta je třeba vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. /advokátní tarif, dále a.t.), z níž odměna činí 3 100 Kč. Protože zástupce žalobců zastupoval 2 osoby, je třeba podle ust. § 12 odst. 4 a.t. odměnu snížit o 20 %, tj. na částku 2 480 Kč. V průběhu řízení došlo ke změně zastoupení. Důvod nebyl doložen, nelze tak dovodit, že by ke změně došlo účelně, odvolací soud proto počítal s jedním úkonem za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ a.t.). Žalobkyně b) podala žalobu, kterou doplňovala, rozšiřovala, brala zpět. Protože jí nic nebránilo v tom, aby podala hned na počátku žalobu řádnou, vyšel i v tomto případě odvolací soud z toho, že účelným byl jen jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.). Dále jí odvolací soud přiznal odměnu za sepis vyjádření ke znaleckému posudku z 12. 6. 2018. Advokátu dále náleží odměna za účast při jednání soudu, a to za každé 2 započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g/ a.t.). Jednání 19. 5. 2017 trvalo od 9:40 do 11:10 hodin, náleží za ně jedna odměna, jednání 14. 7. 2017 trvalo od 9:35 do 15:15 hodin, náleží za ně 3 odměny, jednání 27. 9. 2017 trvalo od 9:40 do 15:50 hodin, náleží za ně 4 odměny, jednání 7. 3. 2018 trvalo od 9:30 do 13:00 hodin, náleží za ně 2 odměny, jednání 27. 6. 2018 trvalo od 9:30 do 13:35 hodin, náleží za ně 3 odměny, dále za jednání před odvolacím soudem náleží jedna odměna. Za uvedené úkony náleží 17 odměn po 2 480 Kč, celkem jde o částku 42 160 Kč. K ní je třeba připočíst 9 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, celkem 2 700 Kč, dle § 13 odst. 3 a.t. K tomu je třeba uvést, že ač advokátu za účast na jednání v některých dnech náleží vzhledem k jejich délce několik odměn, jde o jeden úkon právní služby advokáta, uvedená náhrada se odvíjí od počtu provedených úkonů, nikoli od počtu odměn advokáta. Advokát žalobkyně nedoložil, že je plátcem DPH, tato možná náhrada tak nebyla přiznána. Dále je třeba připočíst zaplacený soudní poplatek. Žalobkyně b) z původně žalované částky 1 000 000 Kč zaplatila soudní poplatek 50 000 Kč, následně jí bylo vráceno 36 000 Kč a 10 000 Kč, vynaložila tedy 4 000 Kč. Z částky 100 000 Kč ale soudní poplatek činí podle položky 3 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., částku 2 000 Kč. Pouze v tomto rozsahu považoval odvolací soud tento náklad za účelný, když část poplatku nebyla žalobkyni b) vrácena proto, že se vrací pouze 80 % a původně žalovala částku nepřiměřeně vysokou. Po sečtení náklady činí 46 860 Kč. Jiné částky žalobkyně b) na náhradě nákladů nepožadovala.

      69. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

      70. V dalším řízení soud prvního stupně znovu rozhodne o nároku žalobce a) na náhradu za ztrátu na výdělku, bude přitom vycházet z výše uvedených právní názorů (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí také znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a) a žalovanou a vedlejší účastnicí na jeho straně, jakož o náhradě nákladů státu ve vztahu k těmto účastníkům.


      Poučení:

      Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

      Praha, dne 7. června 2019


      JUDr. Jiří Cidlina v. r.
      předseda senátu