Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:7Cmo 546/2016     
Název judikátu:Nemožnost odvrácení zrušení veřejné obchodní společnosti v případě, že ve společnosti zůstal jediný společník
Právní věta:Skončí-li účast jednoho ze dvou společníků ve veřejné obchodní společnosti, dojde zároveň ke zrušení celé veřejné obchodní společnosti s likvidací bez možnosti právním jedáním zbyvšího společníka to jakkoli změnit.
Soud:Vrchní soud v Praze
ECLI:ECLI:CZ:VSPH:2018:7.CMO.546.2016.1
Datum rozhodnutí:22.11.2018
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Korporace (o. z.)
Likvidace obchodní společnosti
Společnost (o. z.)
Veřejná obchodní společnost
Zrušení obchodní společnosti
Dotčené předpisy:§ 113 předpisu č. 90/2012Sb.
§ 172 předpisu č. 89/2012Sb.
§ 211 předpisu č. 89/2012Sb.
Kategorie rozhodnutí:B

7 Cmo 546/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Lenky Grollové ve věci

žalobce: F. H., nar. xxx
bytem xxx D. xxx
zastoupeného advokátem JUDr. Davidem Hladíkem
sídlem 530 02 Pardubice, 17. listopadu 623

proti žalovaným : 1) ETRA Pardubice – v.o.s., IČO 48168530
sídlem 530 09 Pardubice, Kunětická 17
zastoupeného advokátem Mgr. Lukášem Slaninou
sídlem Hradec Králové, Komenského 266/3

2) J. U., nar. xxx
bytem P., L. xxx

3) O. U., nar. xxx
bytem P., L. xxx

o určení neplatnosti dohody o změně společenské smlouvy veřejné obchodní společnosti, k odvolání žalovaného ad 1) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. října 2016, č.j. 55 Cm 50/2016 - 85,


takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. října 2016 č.j. 55 Cm 50/2016-85 se:

a) ve výrocích I. a II. potvrzuje,

b) ve výroku III. mění tak, že žalovaní jsou povinni rovným dílem nahradit žalobci náklady řízení 18 940,- Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Davida Hladíka, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

I. Žalovaní jsou povinni rovným dílem nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 12 677,59 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Davida Hladíka, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.


Odůvodnění:

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal určení neplatnosti dohody o změně společenské smlouvy uzavřené dne 10.3.2016 mezi J. U. a O. U. a dále dohody o změně společenské smlouvy, uzavřené dne 16.5.2016 mezi J. U. a O. U., týkající se přistoupení O. U. do společnosti ETRA Pardubice v.o.s. v likvidaci a dále týkající se změny společenské smlouvy této společnosti. S odůvodněním, že žalobce byl ode dne 13.10.1993 společníkem a statutárním orgánem společnosti ETRA Pardubice v.o.s. Dopisem ze dne 16.6.2015 adresovaným společnosti a druhému společníkovi J. U. vypověděl své členství a společenskou smlouvu, čím došlo ke zrušení společnosti, a to posledním dnem účetního období ke dni 31.12.2015. Dnem 31.12.2015 vstoupila společnost do likvidace. Rozhodnutím J. U. ze dne 29.12.2015 učiněným přede dnem zrušení společnosti a vstupem společnosti do likvidace, byl likvidátorem společnosti jmenován společník J. U. Ke jmenování likvidátora však nebyl dán souhlas všech společníků společnosti. Žalobce považuje rozhodnutí společníka J. U. za neplatné a této neplatnosti se vůči společnosti dovolal dopisem. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce má právo na podíl na likvidačním zůstatku ve společnosti, má právní i ekonomický zájem na řádném průběhu likvidace a s ohledem na odlišný názor Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, rejstříkového soudu, považuje uvedené skutečnosti za naléhavý právní zájem k podání žaloby. Dohodou o změně společenské smlouvy ze dne 10.3.2016 uzavřenou mezi druhým žalovaným - J. U., a třetím žalovaným - O. U., přistoupil do společnosti a ke společenské smlouvě O. U., tuto dohodu žalobce považuje za neplatnou. Neplatnosti se dovolal dopisem, adresovaným společnosti a ostatním žalovaným ze dne 11.5.2016. Dohodou o změně společenské smlouvy ve společnosti ETRA Pardubice v.o.s.- v likvidaci, sepsanou notářkou JUDr. Olgou Čepelovou, Ph.D., mezi J. U. a O. U., byla jednak změněná společenská smlouva společnosti ETRA Pardubice v.o.s. tak, že společnost trvá i nadále, bez společníka, jehož se důvod týká, nezrušuje se s likvidací, došlo k odvolání J. U. z funkce likvidátora společnosti ETRA Pardubice v.o.s. a byl změněn předmět činnosti společnosti ETRA Pardubice v.o.s. Právním důvodem neplatnosti dohod je, že výpovědí společníka došlo ke zrušení společnosti a společnost vstoupila do likvidace, nedochází tím k zániku účasti společníka ve společnosti, a k jakékoliv změně společenské smlouvy bylo potřeba souhlasu všech společníků. V daném případě nebylo možno postupovat ve smyslu ust. § 113 odst. 2 a 4 z.o.k., neboť O. U. nebyl nikdy společníkem společnosti. Je-li veřejná obchodní společnost tvořena pouze dvěma společníky, z nichž jeden podal řádnou výpověď, nemůže docházet k dalším změnám společenské smlouvy a do společnosti být příjímán další společník či společníci a prováděny změny společenské smlouvy. V důsledku výpovědi společníka dochází ke zrušení společnosti bez právního nástupce, jediným možným následným postupem je likvidace společnosti.

2. První žalovaný se k žalobě vyjádřil a mj. uvedl, že žalobce nemá naléhavý právní zájem k podání žaloby. Podmínka naléhavého právního zájmu je splněna pouze v případě, pokud vyhovění takové žaloby soudem zajistí ochranu práv a odstranění nejistoty v právních vztazích, k nimž zájem žalobce na podání návrhu směřuje. První žalovaný uvedl, že pokud soud vyhoví návrhu žalobce na určení neplatnosti dohod, nedojde takovým rozhodnutím soudu, tedy zneplatněním dohod k eliminaci stavu nejistoty v právních vztazích mezi zúčastněnými stranami a nebude dána záruka odvrácení budoucích sporů. Pokud jde o žalobcem tvrzenému právnímu důvodu neplatnosti, poukázal první žalovaný na skutečnost, že jedna z výrazných změn rekodifikace soukromého práva, je sjednocení obecné úpravy právnických osob a obchodních korporací. Poukázal na ust. § 3041 odst. 1a ust. § 3041 odst. 2 o.z., z nichž vyplývá, že na právní poměry obchodních korporací, vzniklých před 1.1.2014 se bez dalšího použijí ta ustanovení nové právní úpravy, která mají donucující, tedy kogentní charakter. Jedním z takových donucujících ustanovení upravujících právní poměry korporací, tedy obchodních korporací, je obecné ust. § 211 o.z. O kogentnosti § 211 o.z. nemůže být pochyb. V prvním odstavci je implicitně vyjádřen zákonný zákaz existence jednočlenné korporace, pokud není zákonem připuštěno jinak. Druhý odstavec obsahuje zákonný příkaz bez možnosti se odchýlit, zakládá pravomoc a zároveň povinnost soudu poskytnout korporaci nesplňující požadavek minimálního počtu členů, přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy, přičemž je nemyslitelné, aby bylo možné, pokud to zákon výslovně nepřipouští, zužovat či vylučovat pravomoc soudu založenou zákonem. Dle prvního žalovaného je nepochybné, že úmysl zákonodárce, vyjádřený v novém ustanovení věty druhé § 211 odst. 2 o.z. směřoval ke změně či zmírnění k dopadu snížení k počtu členů korporace pod zákonné minimum a poskytnutí možnosti zhojení nastalého rozporu s kogentní úpravou. V případě veřejné obchodní společnosti je nepochybně jednou z legálních možností, jak zjednat nápravu ve smyslu § 211 o.z., uzavření dohody obdobné dohodě o změně společenské smlouvy ze dne 10.3.2016, jejíž neplatnosti se žalobce domáhá.

3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. října 2016, č.j. 55 Cm 50/2016 – 55 rozhodl takto : „Určuje se, že dohoda o změně společenské smlouvy společnosti ETRA Pardubice v.o.s., se sídlem Pardubice, Kunětická 17, IČO: 48168530, ze dne 10.3.2016, uzavřená mezi J. U., nar. xxx, bytem P., L. xxx a O. U., nar. xxx, bytem P., L. xxx, kterou přistoupil do společnosti ETRA Pardubice v.o.s a ke společenské smlouvě společnosti ETRA Pardubice v.o.s. O. U., nar. xxx, bytem P., L. xxx, je neplatná“ (výrok I. rozsudku), dále : „Určuje se, že dohoda o změně společenské smlouvy společnosti ETRA Pardubice v.o.s., se sídlem Pardubice, Kunětická 17, IČO: 48168530, ze dne 16.5.2016, sepsaná notářským zápisem JUDr. Olgy Čepelové, Ph.D., notářky se sídlem v Hradci Králové, uzavřená mezi J. U., nar. xxx, bytem P., L. xxx, a O. U., nar. xxx, bytem P., L. xxx, kterou - byla změněna společenská smlouva společnosti ETRA Pardubice v.o.s. tak, že společnost ETRA Pardubice v.o.s. – v likvidaci trvá i nadále a nezrušuje se s likvidací a název společnosti zní ETRA Pardubice v.o.s., - byl odvolán J. U., nar. xx, bytem P., L. xxx, z funkce likvidátora společnosti ETRA Pardubice v.o.s., - byl změněn čl. III. – předmět činnosti, společenské smlouvy společnosti ETRA Pardubice v.o.s., je neplatná“ (výrok II. rozsudku) a dále, že „Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení v částce 18.940,- Kč, na účet JUDr. Davida Hladíka, AK Pardubice, 17. listopadu 623, a to do tří dnů od právní moci rozsudku“ (výrok III. rozsudku).

4. Ohledně aktivní věcné legitimace žalobce k podání žaloby dospěl soud prvního stupně k tomu, že žalobce byl ke dni 31.12.2015 společníkem společnosti ETRA Pardubice v.o.s., jeho účast ve společnosti byla ukončena výpovědí ke dni 31.12.2015. Došlo tak ukončením účasti společníka Františka Hlaváčka ke zrušení obchodní korporace - veřejné obchodní společnosti, tudíž žalobci jako společníkovi, v souladu s ust. § 37 odst. 1 z.o.k., vzniklo právo na podíl na likvidačním zůstatku. Je zjevné, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohod, kterými bylo rozhodnuto o ukončení likvidace společnosti, o pokračování činnosti společnosti a k přistoupení dalšího společníka do společnosti, a to bez účasti žalobce Františka Hlaváčka, tudíž jeho právo na podíl na likvidačním zůstatku by nezůstalo zachováno.

5. Soud prvního stupně dospěl dále k následujícímu : Společnost ETRA Pardubice v.o.s., byla ke dni 31.12.2015 zrušena, neboť počet členů této společnosti ukončením účasti F. H. ve společnosti klesl pod zákonný počet společníků (§ 95 odst. 1 z.o.k. - 2 osoby). Soud se neztotožil s názorem prvního žalovaného, že v nové právní úpravě (občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích), došlo ke změně chápání veřejné obchodní společnosti jako obchodní společnosti osobního charakteru, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společným obchodním jménem. Tomu odpovídá i znění kogentního ust. § 95 odst. 1 z.o.k., které shodně jako v předchozí právní úpravě, (obchodní zákoník), stanoví nejnižší počet osob pro existenci veřejné obchodní společnosti. To znamená, že základním pojmovým znakem tohoto typu obchodní společnosti je stále účast nejméně dvou osob (fyzických nebo právnických) a tento stav zde musí být po celou dobu existence veřejné obchodní společnosti. Za situace, kdy jeden ze dvou společníků veřejné obchodní společnosti ukončil svou účast ve společnosti výpovědí, je společnost v souladu se shora uvedeným ust. § 113 odst. 1 písm. a) z.o.k. zrušena, nemůže docházet k žádným změnám společenské smlouvy (např. přistoupením dalšího společníka do společnosti, změnou stavu společnosti v likvidaci, změnou předmětu činnosti ve společenské smlouvě) a jediným postupem je likvidace společnosti a její následný výmaz z veřejného rejstříku. Pokud tedy byla mezi stávajícím společníkem J. U. a další osobou, O. U., uzavřena dohoda o změně společenské smlouvy, kterou O. U. přistoupil ke společenské smlouvě, pak taková dohoda je neplatná pro rozpor s kogentním ust. § 95 odst. 2 a ust. § 113 odst. 1 písm. a) z.o.k. Tudíž je neplatná dohoda ze dne 10.3.2016. Ze stejného důvodu je neplatná i dohoda mezi J. U. a O. U., týkající se změny společenské smlouvy, ve které se stávající společník a třetí osoba, která nebyla a není společníkem veřejné obchodní společnosti, dohodli na změně stavu společnosti (bez likvidace), odvolání likvidátora (bez ohledu na to zda likvidátor byl či nebyl jmenován po právu) a změně společenské smlouvy, pokud jde o předmět činnosti. Z tohoto důvodu, dohoda uzavřená dne 16.5.2016, je neplatná pro rozpor se zákonem, shodně jako dohoda ze dne 10.3.2016. Soud v tomto případě vyhověl požadavku žalobce na vyslovení neplatnosti obou dohod, kdy měl za to, že pokud na základě těchto dohod byly učiněny zápisy změn do veřejného rejstříku společnoti ETRA Pardubice v.o.s., pokud jde o osoby společníka, stav společnosti, osobu likvidátora a předmět činnosti, na základě výroku rozsudku, který pravomocně vysloví neplatnost dohod, se lze domáhat návrhem na změnu zápisu ve veřejném rejstříku, pokud jde o skutečnost zapsané na základě těchto neplatných dohod. Soud se neztotožnil s názorem prvního žalovaného, pokud jde o ust. § 211 odst. 2 o.z., dle kterého, klesne-li počet členů korporace pod počet stanovený zákonem, soud ji i bez návrhu zruší a rozhodne o její likvidaci, avšak nejprve poskytne přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. Toto ustanovení na projednávanou věc nedopadá, neboť ke zrušení společnosti ETRA Pardubice v.o.s. došlo výpovědí jednoho ze dvou společníků a společnost byla zrušena s likvidací v souladu s ust. § 113 odst. 1 písm. a) z.o.k. Uzavřením dalších dohod o přistoupení dalšího společníka, změně společenské smlouvy, nejde o případné „zjednání nápravy“, pokud počet členů obchodní korporace, respektive veřejné obchodní společnosti, klesnul pod zákonem stanovený počet členů. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě žalobce vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má podle soudu prvního stupně dle ust. § 142 odst. 1 věta prvná o.s.ř. proti žalovaným právo na náhradu nákladů řízení v částce 18.940,- Kč, tj. 2.000,- Kč za soudní poplatek, za právní zastoupení - 5 úkonů právní služby po 2.500,- Kč, 5 x 300,- Kč režijní paušál + 21 % DPH z přiznaných náhrad.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný ad 1) v zákonné lhůtě odvolání. Odvolatel vznesl následující odvolací námitky:

1) Žalobce svůj naléhavý právní zájem shledával především jako ekonomický zájem na řádném průběhu likvidace společnosti ETRA Pardubice v.o.s. Dle žalovaného 1 nepředstavuje tento ekonomický zájem žalobce ve vztahu ke Společnosti naléhavý právní zájem podmiňující právo žalobce domáhat se zneplatnění dohody o změně společenské smlouvy Společnosti ze dne 10.03.2016 a dohody o změně společenské smlouvy Společnosti ze dne 16.05.2016, citujíc příslušnou judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.05.2008 sp.zn. Odo 732/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33Cdo 1734/2013, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. 14 Cmo 524/2013), k níž soud prvního stupně nijak nepřihlédl a nevypořádal se žádným způsobem s vyslovenými judikatorními závěry, z nichž dle odvolatele plyne „jednoznačný závěr“, že při posuzování existence naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 OSŘ je nutno zvažovat, zda vyhověním určovací žalobě soudem dojde k naplnění její preventivní funkce, tedy k odstranění nejistoty v právních vztazích, do nichž určovací žaloba směřuje, a to odstranění definitivnímu a úplnému. Žalobní návrh takové určovací žaloby musí být proto formulován tak, aby v případě, že mu bude vyhověno, došlo k odstranění právní nejistoty v napadaných vztazích. Není tak možné shledávat naléhavý právní zájem v případě určovací žaloby směřující proti platnosti právního jednání, které pouze předchází samotný nejistý právní vztah, tedy posouzení platnosti právního jednání má charakter předběžné otázky k existenci samotného nejistého právního vztahu. Žalobce před soudem prvního stupně neprokázal naléhavý právní zájem ve vztahu k žalobnímu návrhu formulovaném v jeho prvoinstanční žalobě.

2) V případě výpovědi společníka dle ustanovení § 113 odst. 1 písm. a) ZOK, může nastat situace, kdy veřejná obchodní společnost existuje pouze za účasti jediného společníka, a to od učinění výpovědi jednoho z celkových dvou společníků veřejné obchodní společnosti do jejího zrušení s likvidací. V tomto období v daném zvláštním případě však dochází k rozporu s ustanovením § 95 odst. 1 ZOK, tedy klesá počet členů veřejné obchodní společností pod zákonem stanovený počet ve smyslu ustanovení § 211 odst. 2 NOZ, a v tomto období v daném zvláštním případě je tedy na místě aplikace ustanovení § 211 odst. 2 NOZ ve vztahu k poskytnutí přiměřené lhůty k zjednání nápravy. Dle žalovaného 1 je proto přesvědčen, že na daný případ se vztahuje úprava obsažená v ustanovení § 211 NOZ, a to právě vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem, že výpovědí společníka dle § 113 odst. 1 písm. a) ZOK zbyl ve veřejné obchodní společnosti pouze jeden jediný společník.

7. S ohledem na shora uvedené odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, a to tak, že „návrh“ žalobce zamítne a uloží povinnost žalobci zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení.

8. V podání ze dne 25. května 2017 se k odvolání žalovaného ad 1) vyjádřil žalobce s tím, že se plně ztotožňuje se závěry napadeného rozsudku a považuje jej za věcně správný. Pokud se týče výtky o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na určení neplatnosti předmětných dohod o změně společenské smlouvy, odkázal na doplnění žaloby ze dne 1. 6. 2016 a vyjádření ze dne 23. srpna 2016, kde podrobně rozvedl důvody, které ho k podání tohoto typu žaloby vedly, a k nemožnosti podat jiný typ žaloby. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohod, kterými bylo rozhodnuto o ukončení likvidace společnosti, o pokračování činnosti společnosti a k přistoupení dalšího společníka do společnosti, a to bez účasti žalobce F. H., tudíž jeho právo na podíl na likvidačním zůstatku by nezůstalo zachováno. Pokud se týče tvrzení odvolatele, že soud prvního stupně nesprávně posoudil aplikaci ustanovení § 211 odst. 2 o.z., pak žalobce má za to, že citované ustanovení v předmětné věci použít nelze, neboť zákon o obchodních korporacích, jako lex specialis obsahuje výslovnou úpravu § 113 odst. 1 písm. a) z.o.k. při skutkovém stavu, který byl v této věci zjištěn, tj. zrušení společnosti při výpovědi společníka a následná likvidace, jiné řešení možné není. Žalovaní zcela pomíjí dvě skutečnosti, a to: a) specialitu zákona o obchodních korporacích vůči občanskému zákoníku, kdy ustanovení § 113 odst. 1 písm. a) z.o.k. jednoznačně stanoví postup pro případ výpovědi společníka bez výjimky, tj. zrušení společnosti, a nelze proto subsidiárně použít ustanovení občanského zákoníku, b) § 211 odst. 2 o.z. se vztahuje na případy, kdy klesne počet členů pod zákonem stanovený počet ještě před zrušením společnosti. Navrhl potvrdit napadený rozsudek.

9. V doplnění odvolání ze dne 13.11.2018 odvolatel uvedl, že soud prvního stupně měl správně žalobu žalobce zamítnout také z toho důvodu, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem (kromě důvodů, které již žalovaný ad 1/ dříve ve svém odvolání uvedl) protože žalobce již není společníkem žalovaného ad 1/ a rozhodnutí v dané věci se jeho právních poměrů tudíž nijak dotknout nemůže. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.4. 2003, sp. zn. 29 Odo 295/2001 a usnesení téhož soudu ze dne 30.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 680/97.1.

10. Žalobce na doplnění odvolání reagoval podáním ze dne 19.11.2018, v němž uvedl, že skutečnost, zda-li výpovědí společníka veřejné obchodní společnosti zaniká jeho členství nebo se společnost zrušuje je v této věci nerozhodná pro posouzení naléhavého právního zájmu žalobce. Pokud by totiž výpovědí společníka žalobce ztratil možnost ovlivnit další postup společnosti – likvidaci, a možnost přezkoumání tohoto postupu (jeho zákonnost), odporovalo by to základním zásadám právního státu. V daném případě je pro určení této otázky rozhodné, že na základě meritorního rozsudku v této věci bude v obchodním rejstříku možné provést zápis - výmaz skutečností, které byly na základě předmětných dohod zapsány do obchodního rejstříku a u žalovaného ad 1/ tak bude pokračovat likvidace, jak by za řádného stavu věcí pokračovat měla. Žalobce nemá k dispozici jinou možnost (žalobu na plnění), jak dát skutkový stav věci do souladu se zápisem v obchodním rejstříku. Z ustanovení § 113 odst. 1 písm. a) z.o.k. dovozoval, že výpověď společníka z hlediska právních účinků má jediný následek, a to ve vztahu k existenci společnosti - zrušení a samotná výpověď je účinná posledním dnem účetního období, tj. vdaném případě posledním dnem kalendářního roku, nedochází tím však k zániku účasti vypovídajícího společníka ve společnosti, ani tento společník nepřestává být statutárním orgánem společnosti. Uvedl, že trvá na svém „návrhu“ a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně i právně správný. Soud pochybil toliko v určení placení náhrady nákladů řízení společně a nerozdílně, ačkoli jsou žalovaní samostatnými společníky.

12. Primárně se odvolací soud zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobce k podání žaloby. V této otázce se jak co do jejího věcného, tak i právního hodnocení plně ztotožnil se soudem prvního stupně. Je nepochybné, že v důsledku výpovědi společníka F. H. ze dne 16. června 2015 došlo ke dni 31. prosince 2015, tedy posledním dnem účetního období, k zániku jeho účasti coby společníka v předmětné veřejné obchodní společnosti. Nebylo prokázáno, že by se účetní období dané veřejné obchodní společnosti lišilo od kalendářního roku resp. že by se s tímto kalendářním rokem nekrylo, pročež toto účetní období uplynulo dne 31. prosince 2015. Ke zrušení společnosti došlo tak plně ve smyslu § 113 odst.1 písm.a) z.o.k. ke dni 31. prosince 2015. Ve smyslu § 169 odst.1 o.z. ve spojení s § 113 odst. 2 – 4 z.o.k. okamžikem zrušení vstoupila předmětná veřejná obchodní společnost zároveň do likvidace. V takovém případě má společník, jehož účast zanikla, právo na podíl na likvidačním zůstatku dle § 37 z.o.k. Došlo-li by však platně ke zrušení zrušení společnosti včetně její likvidace (v důsledku právních jednání zbyvšího společníka a O. U. dne 10.3.2016 a 16.5.2016), transformovalo by se právo na podíl na likvidačním zůstatku na právo na vypořádací podíl dle § 36 z.o.k. Zásadní je tudíž otázka, zda došlo platně ke zrušení zrušení dané veřejné obchodní společnosti s likvidací či nikoli, tedy zda byly či nebyly platné žalobcem v žalobě označené smlouvy. Nelze souhlasit se žalovaným ad 1) v tom, že by se jednalo jen o ekonomický zájem žalobce, když tento je samozřejmě a logicky dán, leč je provázán též s nutností právního hodnocení věci, tedy se zájmem právním. Způsob určení výše i pravidla pro vyplácení podílu na likvidačním zůstatku (§ 37 z.o.k.) a vypořádacího podílu (§ 36 z.o.k.) je totiž odlišný, jeho odlišnost je dána právě rozdílností právních úprav upravujících tyto instituty - podíly. Nelze tak abstrahovat ekonomický zájem od právního, naopak právní zájem je dán, neboť právní hodnocení je určující pro stanovení způsobu určení výše a pravidel pro vyplacení příslušného podílu (vypořádacího či podílu na likvidačním zůstatku). Zcela odlišné jsou též proces likvidace viz. § 187 – 208 o.z. a proces další existence společnosti a v něm realizované určení a vyplácení vypořádacího podílu. Právní zájem žalobce na předmětném určení a potažmo tak jeho aktivní věcná legitimace k dané žalobě je tak dán.

13. Dále se odvolací soud zabýval důvodností podané žaloby. Jak již bylo výše uvedeno, výpovědí společníka veřejné obchodní společnosti podanou nejpozději 6 měsíců před uplynutím účetního období (v daném případě byla výpověď F. H. podána dne 16.6.2015) dochází ke dvojímu účinku. Posledním dnem účetního období jednak zaniká účast vypovědivšího společníka v předmětné veřejné obchodní společnosti, zároveň se k témuž okamžiku veřejná obchodní společnost zrušuje s likvidací (§ 113 z.o.k. ve spojení s § 168 a násl. o.z.). Zásadní rozdíl oproti právní úpravě účinné do 31.12.2013 (viz. § 88 obch.zák.) spočívá v tom, že zatímco podle dřívější právní úpravy výpovědí společníka nedošlo kromě zániku jeho účasti a zrušení veřejné obchodní společnosti ke vstupu této společnosti do likvidace (do ní vystoupila buďto až marným uplynutím tříměsíční lhůty pro dohodu zbývajících společníků či jejich dohodou o tom, že do likvidace vstupuje dříve), podle současné právní úpravy dochází kromě zániku účasti výpovědivšího společníka a zrušení veřejné obchodní společnosti také zároveň i k jejímu vstupu do likvidace. Není však žádného rozdílu v tom, že uplynutím účetního období jak zaniká účast výpovědivšího společníka tak zároveň se veřejná obchodní společnost zrušuje.

14. Podle § 113 odst.2 z.o.k. při důvodech zrušení společnosti uvedených v odstavci 1, v výjimkou důvodů uvedených v písmenech b) a h), se mohou ostatní společníci do okamžiku předložení konečné zprávy o průběhu likvidace likvidátorem změnou společenské smlouvy dohodnout, že společnost trvá nadále i bez společníka, jehož se důvod zrušení týká. Podle § 113 odst.4 z.o.k. účinností dohody se ukončuje likvidace. Uvedené zákonné ustanovení podporuje shora uvedené závěry o tom, že výpovědí společníka ve spojení s uplynutím účetního období dochází jak ke zrušení společnosti, tak zároveň i k zániku účasti tohoto společníka ve společnosti jakož i vstupu společnosti do likvidace. Především obsahuje pro danou věc zcela zásadní závěr o tom, že po takovémto zániku účasti společníka musí ve společnosti zůstat minimálně 2 společníci. Zákon jednoznačně užívá množné číslo – „…se mohou ostatní společníci…změnou společenské smlouvy dohodnout….“, je tedy zjevné, že předpokládá výlučně tu situaci, kdy po zániku účasti některého ze společníků zůstávající ve společnosti ještě minimálně dva společníci. Pojem „ostatní společníci“ a „změnou společenské smlouvy“ jednoznačně implikuje, že nemůže jít o rozhodnutí jediného zbyvšího společníka, leč o dohodu dvou či více osob – společníků. Dovození nutnosti mnohosti – nejméně dvou, zůstavších společníků však nevyplývá jen z výkladu jazykového, leč podporují jej i další způsoby výkladu zákonné normy. Veřejná obchodní společnost je společností alespoň dvou osob viz. § 95 odst.1 z.o.k., přičemž tyto osoby ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně. Věřitelé společnosti jsou tak chráněni zákonným ručením za závazky společnosti minimálně dvou osob – společníků, nelze proto připustit, aby došlo planě za existence – u společnosti nezrušené s likvidací, k ručení jen jediným společníkem a tím k zásadnímu oslabení zákonem zaručených práv věřitelů. Principem veřejné obchodní společnosti je společné podnikání dvou či více osob (§ 95 z.o.k.), pročež není přípustné, aby se po dobu existence společnosti tento počet snížil tak, aby ve společnosti nezůstali alespoň dva společníci. Naopak, zákonná přísnost (logická vzhledem k plnému rušení společníků za závazky společnosti) spočívá v tom, že dojde-li k zániku účasti některého z více společníků z některého z důvodů dle § 113 odst.1 z.o.k., společnost se zrušuje s likvidací a toliko v některých případech to mohou zůstavší společníci změnit. Takovým případem však není situace, kdy zanikne účast ve společnosti jednoho z toliko dvou společníků. Na tuto situaci vůbec nedopadá ust. § 113 odst.2 – 4 z.o.k., pročež zbyvší společník se již nemůže platně s další osobou „dohodnout změnou společenské smlouvy“ o jejím přistoupení do společnosti (v daném případě dne 10.3.2016), a protože se takováto osoba nemůže stát společníkem, ta nemůže ani se zbyvším společníkem platně uzavírat dohodu o změně společenské smlouvy (v daném případě dne 16.5.2016). Přistoupení společníka dle § 110 odst.1 z.o.k. je možné toliko jen v situaci, že ve společnosti jsou v daný okamžik účastni nejméně dva společníci. Účelem zákona je, aby ve veřejné obchodní společnosti byli po celou dobu její existence minimálně dva společníci. Pakliže účast jednoho z nich skončí, dojde zároveň ke zrušení celé veřejné obchodní společnosti s likvidací bez možnosti zbyvším společníkem toto jakkoli změnit.

15. Odvolací soud zvažoval též argumenty odvolatele v souvislosti s povinností výzvy soudu dle § 172 odst.2 o.z. „(umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků“). Toto ustanovení ovšem dopadá toliko a jen na situace, kdy je právnická osoba (včetně obchodní společnosti) rušena rozhodnutím soudu (viz. § 172 odst.1 o.z.), nikoli je-li zrušena přímo ze zákona v důsledku určité právní skutečnosti tak, jak k tomu došlo v daném případě (ke zrušení došlo v důsledku vypovědi jednoho společníka). Ust. § 172 odst.2 o.z. tedy na danou situaci vůbec nedopadá.

16. Dále se odvolací soud zabýval poukazem odvolatele na nutnost použití ust. § 211 o.z. Podle § 211 odst.1 o.z. korporace může mít jediného člena, připouští-li to zákon. Uvedená právní úprava je zcela obecnou právní úpravou všech korporací. Speciální ustanovení zákona o obchodních korporací vymezují minimální počet členů u jednotlivých typů, když uvádí, že toliko jen „kapitálovou společnost může založit jediný zakladatel a že může mít jediného společníka (§ 11 z.o.k.). A contrario tedy jiné, než kapitálové obchodní společnosti nemohou být založeny jediným zakladatelem resp. mít jediného společníka, přičemž kapitálovými společnostmi jsou společnost s ručením omezeným a akciová společnost, a osobními společnostmi jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnosti (§ 1 odst.2 z.o.k.). Z uvedeného tedy vyplývá, že veřejná obchodní společnost nesmí mít jediného společníka, ale musí mít minimálně dva společníky (to plyne též i ze shora jmenovaného ust. § 95 odst.1 z.o.k.). Podle § 211 odst.2 o.z. klesne-li počet členů korporace pod počet stanovený zákonem, soud ji i bez návrhu zruší a rozhodne o její likvidaci. Nejprve jí však poskytne přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. Na daný případ není použitelné ani toto obecné ustanovení, a to proto, že je upravena ustanovením speciálním – ustanovením § 113 z.o.k. Ust. § 211 odst.2 o.z. se neuplatní, protože v případě veřejné obchodní společnosti není třeba společnost, u níž poklesne počet společníků pod zákonnou mez – dva společníci, rušit rozhodnutím soudu, ale takováto společnost je ve smyslu § 113 odst.1 z.o.k. ve spojení s § 171 písm.c) o.z. zrušena okamžikem zákonem určeným – v případě výpovědi společníka posledním dnem příslušného účetního období. Je-li tedy veřejná obchodní společnost mající dva společníky zrušena okamžikem zániku účasti jednoho z nich, je zrušena přímo ze zákona v důsledku právní skutečnosti – právního jednání nezávislého na vůli společnosti ani druhého společníka (nepodavšího výpověď). Nelze proto již takovouto společnost rušit coby korporaci rozhodnutím soudem podle § 211 odst.2 o.z. z důvodu, že počet společníků pokles pod zákonnou hranici.

17. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil ve výrocích I. a II. jako věcně správný, když bylo prokázáno, že předmětné smlouvy byly absolutně neplatnými. Jinak správný výrok III. rozsudku odvolací soud změnil toliko jen ohledně toho, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení rovným dílem, protože nejsou nerozlučnými společníky ve smyslu § 91 odst.2 o.s.ř., leč jsou samostatnými společníky ve smyslu § 91 odst.1 o.s.ř.

18. Jelikož žalovaný ad 1) nebyl v rámci odvolacího řízení úspěšný, náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v souladu se zásadou úspěchu v řízení podle § 142 odst.1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst.1 o.s.ř. úspěšnému žalobci. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 12. 677,59 Kč. Žalovaní jsou tak povinni rovným dílem nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 12 677,59 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Davida Hladíka, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku. Náklady právního zastoupení jsou tvořené odměnou advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška“) v celkové výši 7.500,-Kč, a to za 3 úkony právní služby á 2.500,-Kč (vyjádření k odvolání a k doplnění odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu dne 22.11.2018), a náhradou hotových výdajů v celkové výši 900,-Kč, přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300,-Kč. Dále náhrada nákladů odvolacího řízení sestává z náhrady za promeškaný čas strávený cestou k soudnímu jednání a zpět za 6 půlhodin á 100,-Kč ve výši 600,-Kč (dle § 14 odst.1 písm. a) vyhlášky), náhrady cestovních výdajů k soudnímu jednání a zpět v celkové výši 1.477,35 Kč (dle § 137 odst.1 o.s.ř. ve spojení s § 158 zák.č. 262/2006) a dále náhrady za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 2.200,24 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). 1.


Poučení:

Proti tomuto rozsudku ohledně výroku I. písm. a) je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, proti zbývajícím výrokům není dovolání přípustné.

Praha 22. listopadu 2018

JUDr. Josef Holejšovský v. r.
předseda senátu