Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:20Co 351/2018     
Právní věta:Rodič, který plněním vyživovací povinnosti vytváří úspory nezletilému dítěti, má právo vůči druhému rodiči na to, aby mu bylo pravidelně předáno vyúčtování ze správy jmění dítěte, vyjma běžného výživného.
Soud:Krajský soud v Hradci Králové
ECLI:ECLI:CZ:KSHK:2019:20.CO.351.2018.1
Datum rozhodnutí:22.01.2019
Forma rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Výživné
Dotčené předpisy:§ 859 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 896 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 910 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 917 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
§ 466 písm. c) předpisu č. 292/2013Sb.
§ 466 písm. e) předpisu č. 292/2013Sb.
Kategorie rozhodnutí:D

č. j. 20 Co 351/2018-1169


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců Mgr. Ley Pavlovové a JUDr. Igora Pařízka ve věci

nezletilých: AM, narozená xxx

      JM, narozený xxx
      obě děti bytem u matky
          obě děti zastoupené kolizním opatrovníkem advokátem JUDr. Vladimírem Bekem
          se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Svatohavelská 95
dětí rodičů: Ing. BM, narozená xxx
          trvale bytem xxx
          s adresou pro doručení xxx
      zastoupená advokátem Mgr. Martinem Pospíšilem
      se sídlem Brno, Minoritská 10

      AV, narozený xxx
      bytem Spolková republika Německo, xxx
      zastoupený advokátem Mgr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D.
      se sídlem Praha 6, Přílepská 2

o uložení povinnosti rodičům nezletilých

k odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. září 2018 č. j. 0 P 135/2013-1122


takto:

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku pod bodem III
      a) ve výroku pod bodem I potvrzuje,

      b) ve výroku pod bodem II mění tak, že matce se ukládá založit do jednoho týdne od právní moci tohoto rozsudku každému z dětí bankovní účet na jeho jméno s tím, že dispoziční právo k účtu do doby zletilosti dětí budou mít oba rodiče společně.


        Do jednoho týdne od zřízení těchto účtů je matka povinna otci sdělit čísla těchto účtů dětí u bank včetně údajů potřebných k přístupu k účtům.

        Matka je povinna do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku každému z nezletilých dětí uložit na jemu takto založený účet u banky dosud otcem zaplacené výživné na úspory. Nadále je matka povinna výživné zaplacené na úspory dětí ukládat na takto založený účet každému z nezletilých dětí do jednoho týdne ode dne, kdy bude zaplaceno k jejím rukám.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.



Odůvodnění:

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl návrh otce, aby matce nezletilých byla uložena povinnost sdělit otci číslo svého účtu pro účely platby výživného (výrok pod bodem I). Taktéž byl zamítnut návrh, jímž otec požadoval, aby jemu samotnému byla uložena povinnost zřídit dětem zvláštní spořicí účet a aby pro tyto účely soud nezletilým jmenoval opatrovníka Městský úřad RnK (výrok pod bodem II). Matce uložil povinnost předkládat otci do roku 2025 vyúčtování výživného určeného pro nezletilé na tvorbu úspor (výrok pod bodem III). Žádnému z účastníků okresní soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem IV). Okresní soud dospěl k závěru, že matka nezletilých nemá žádnou zákonnou povinnost soudu či otci sdělit své číslo účtu, proto návrh otce zamítl jako nedůvodný. Obdobný závěr učinil i u druhého otcova nároku, a to nařízení mu povinnosti zřídit zvláštní spořicí účet nezletilým. Okresní soud konstatoval, že nařízení této povinnosti otci z podstaty věci není možné. Rodič se nemůže domáhat toho, aby jemu samotnému byla uložena nějaká povinnost, protože okamžikem, kdy dojde ke splynutí osoby povinné s osobou oprávněnou, dojde k zániku závazku. Navíc k založení zvláštního spořicího účtu jeho nezletilým dětem mu nic nebránilo. Ohledně zvláštního jmenování opatrovníka pro správu jmění nezletilým okresní soud vysvětlil, že matka je povinna do doby zletilosti dětí spravovat jejich jmění s péčí řádného hospodáře, což je jednou z rodičovských povinností, tvořících v souhrnu rodičovskou odpovědnost. Tuto povinnost matka plní, proto nejsou naplněny důvody uvedené v § 905 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.) a soud tedy neshledal důvod ke jmenování zvláštního opatrovníka a návrh otce proto taktéž zamítnul. Naopak za důvodný byl shledán otcův požadavek, aby matce byla uložena povinnost mu předkládat vyúčtování výživného určeného pro nezletilé na tvorbu úspor. Okresní soud vyšel ze skutečnosti, že oba dva rodiče mají zachovánu svou rodičovskou odpovědnost, a proto mají oba dva stejný nárok na informace o tom, jak je jmění nezletilých spravováno. Výrok o nákladech řízení odpovídá tomu, že v řízení před okresním soudem nevyšly najevo žádné výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání práva na náhradu nákladů řízení některému z účastníků.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání otec, a to do výroku I a II z důvodu nesprávného právního posouzení. Zpochybnil, že by soud nemohl matce uložit povinnost sdělit otci pro účely hrazení běžného výživného číslo jejího účtu. Domnívá se, že ve věcech péče soudu o nezletilé soudy běžně stanovují i modifikují povinnosti jednotlivých rodičů. I tento případ podle názoru otce nevybočuje z rámce daného právními předpisy, když by došlo pouze k upřesnění povinnosti. Okresní soud podle jeho názoru dostatečně nezohlednil jeho věk a místo bydliště, které se nachází v zahraničí. Ohledně druhého výroku otec uvedl, že spořicí účet dětem založil, avšak toto učinil nad rámec určeného výživného předchozím rozsudkem, které má být hrazeno k rukám matky. Otec se domnívá, že matka žádné úspory dětem dosud nevytváří. Proto požaduje zřízení zvláštního spořicího účtu pro nezletilé, na který by mohly být zasílány i případné částky vymožené exekutorem. Upozornil na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003 sp. zn. 21 Cdo 909/2003, které vychází z názoru, že soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal.

3. Matka se k odvolání otce vyjádřila. Závěr okresního soudu, že jí nelze uložit povinnost sdělit otci číslo jejího účtu pro platby běžného výživného, považuje za správný. Dodala, že to byl otec, který tento způsob plateb zavedl, dlouhodobě tento způsob funguje a nevidí důvod k jeho změně. Navíc si své soukromé účty zrušila, čili i kdyby jí tato povinnost byla uložena, nebyla by schopná ji splnit. Upozornila také na skutečnost, že vzhledem k probíhající exekuci je otec povinen plnit své dluhy na výživném primárně k rukám exekutora, jehož účet zná. K dalším návrhům otce uvedla, že otec hradí pouze běžné výživné a nikoli výživné pro tvorbu úspor. Proto jsou jeho obavy liché. Pokud otec pro nezletilé zřídil nějaký účet či založil vkladní knížky, je pouze on osobou s dispozičním oprávněním k těmto úsporám, proto nelze mít tímto za splněné hrazení vyživovací povinnosti vůči nezletilým.

4. Opatrovník nezletilých uvedl, že otci nic nebrání, aby si zřídil účet. Uvedl, že se domnívá, že jeho návrhům není možno vyhovět v navrhované formě. Zároveň zdůraznil, že by bylo vhodné vyřešit problém zřízením účtu s dispozičním oprávněním obou rodičů společně.

5. Krajský soud přezkoumal správnost rozhodnutí okresního soudu a dospěl k následujícím závěrům:


    K návrhu otce stanovit matce povinnost mu sdělit své číslo účtu pro potřeby hrazení běžného výživného se odvolací soud plně ztotožňuje s argumentací okresního soudu a odkazuje na ni. Krajský soud považuje za vhodné dodat a zdůraznit, že otcova odvolací námitka, že ve věcech péče soudu o nezletilé soudy běžně stanovují a upřesňují povinnosti jednotlivých rodičů, je v daném případě nepřiléhavá. Je pravdou, že soud vždy modifikuje jednotlivá práva a povinnosti rodičů vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem, avšak vždy v mezích, které stanovuje zákon. To není tento případ. Nelze tedy jednomu z rodičů uložit povinnost, kterou zákon nepředpokládá. Na této skutečnosti nemůžou nic změnit ani okolnosti na straně otce, tedy jeho bydliště v zahraničí, jelikož se dosud nejedná o objektivní překážku znemožňující otci plnit stanové povinnosti vůči jeho nezletilým dětem.

    Ohledně dalšího otcova návrhu, ve kterém požadoval, aby jemu samému byla uložena povinnost zřídit dětem zvláštní spořicí účet, se odvolací soud taktéž ztotožňuje s názorem okresního soudu, že tuto povinnost otci nelze uložit. Nicméně se soud domnívá, že tuto povinnost lze uložit matce, jelikož je osobou přímo pečující o nezletilé. K rukám matky otec hradí běžné výživné, avšak tvorba úspor z hrazeného výživného má zcela jiný účel. Účelem úspor je zabezpečení očekávaných nadstandardních potřeb dítěte/dětí, které nebudou pokryty z plateb běžného výživného (např. na studium VŠ), a proto soud může stanovit, že úspory mají být skládány na účet. Navíc úspory přecházejí do vlastnictví dítěte, a proto je třeba zajistit, aby byly dislokovány odděleně od majetku rodičů. K tomuto důvodová zpráva k § 917 o. z. uvádí, že rozhodne-li soud o tvorbě úspor, měl by rodiče vést k tomu, aby založili účet, k němuž by měli oba dispoziční práva, a na tento účet pak budou úspory ukládat. Jestliže se nedohodnou, potom rozhodne soud.

    V daném případě, kdy vztahy mezi rodiči jsou rozvráceny, je v zájmu nezletilých dětí, aby byl zřízen účet k tvorbě úspor. Právo disponovat s majetkem dítěte mají oba zákonní zástupci dítěte - rodiče, tedy nejen pečující rodič. Ti toto oprávnění vykonávají v mezích stanovených zákonem. Správa částek poskytnutých na tvorbu úspor dítěte, případně i správa pohledávek úspor po splatnosti se řídí obecnými pravidly pro správu jmění dítěte (§ 917 o. z.). To zejména znamená, že péči a správu jmění dítěte vykonávají oba rodiče (§ 896 o. z.). Proto odvolací soud stanovil matce povinnost založit každému z dětí bankovní účet na jeho jméno s tím, že dispoziční právo k účtu do doby zletilosti dětí budou mít oba rodiče společně. Zároveň jí uložil povinnost na takto zřízené účty ukládat částky, které otec zaplatí na výžiné na úspory.


6. Z výše uvedeného je tedy patrno, že okresní soud rozhodl v projednávané věci ve výroku I správně, proto krajský soud postupem podle § 219 o. s. ř. jeho rozsudek ve výroku I potvrdil. Avšak postupem podle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II, jak je uvedeno výše.

7. Protože krajský soud změnil rozsudek okresního soudu, musel rozhodnout i o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně i pro řízení odvolací (§ 224 odst. 1 o. s. ř.).

8. Výrok o nákladech odvolacího řízení odpovídá tomu, že ani v řízení před krajským soudem nevyšly najevo žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly přiznání práva na náhradu nákladů řízení některému z účastníků (§ 23 z. ř. s.).


Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

Hradec Králové 22. ledna 2019


předseda senátu