Judikatura VKS

Detail rozhodnutí

<< zpět na zadání dotazu
Spisová značka:Ncp 207/2019     
Právní věta:Spor, ve kterém se správce konkursní podstaty úpadce – družstva domáhá po členech družstva, kteří splnili podmínky pro převod bytové jednotky, jako konkursních věřitelích, zaplacení rozdílu mezi poměrným uspokojením jejich pohledávek a cenou převedené bytové jednotky, je, s ohledem na prohlášení konkursu podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, sporem vyvolaným konkursem podle tohoto zákona, a proto k projednání a rozhodnutí takového sporu jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. t) ve znění účinném do 31. 12. 2007.
Soud:Vrchní soud v Olomouci
ECLI:ECLI:CZ:VSOL:2019:NCP.207.2019.1
Datum rozhodnutí:10.09.2019
Forma rozhodnutí:Usnesení
Heslo:Věcná příslušnost
Dotčené předpisy:§ 104a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění do 31.12.2007
§ 9 odst. 3 písm. t) předpisu č. 99/1963Sb. ve znění do 31.12.2007
Kategorie rozhodnutí:A

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Šindelářové a soudců JUDr. Aleny Ježíkové a Mgr. Jakuba Černoška ve věci

žalobce: Ing. Tomáš Koranda
sídlem Vojická 1022/12, 190 00 Praha 9
správce konkursní podstaty úpadce Bytové družstvo Kavčí skála Říčany, IČO 00472719, sídlem Pujmanové 1775, 251 01 Říčany

proti
žalovaným: 1. Ing. P. S., narozený ...
bytem ...
2. J. S., narozená ...
bytem ...
oba zastoupeni advokátem JUDr. Emilem Jančou
sídlem Sartoriova 60/12, 169 00 Praha 6

o zaplacení 69.341,- Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 C 171/2019
takto:

I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 C 171/2019 jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy dle ust. § 9 odst. 3 písm. t) OSŘ ve znění účinném do 31. 12. 2007.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě předložil zdejšímu soudu k rozhodnutí o věcné příslušnosti v záhlaví označenou věc s tím, že žalovaní vznesli námitku nedostatku věcné příslušnosti okresního soudu, neboť dle jejich názoru je okruh náležitostí, který se bude v tomto řízení zkoumat, zcela evidentně rozhodováním v insolvenčním řízení, přičemž odkázali na ust. § 7a písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále také jen IZ), když základem žaloby je myšlenka vyslovená (obiter dictum) v odůvodnění nálezu Ústavního soudu č. IV. ÚS 258/2003, že žalovaný je konkursním věřitelem úpadce, který svoji pohledávku řádně uplatnil, je členem družstva s právem na bezúplatný převod nemovitostí. Podmínkou realizace dle obiter dictum je vlastnictví úpadce k nemovitostem, jež mají být převedeny nájemníkům, členům bytového družstva (úpadce), za předpokladu, že jako konkursní věřitelé do konkursní podstaty vyplatí částku odpovídající poměrnému uspokojení tzv. ostatních věřitelů. Zkoumání všech těchto otázek je možné pouze v době, kdy již je znám výsledek konkursního řízení, tedy výtěžek konkursní podstaty po odečtení nákladů konkursního řízení a výpočet poměru uspokojení věřitelů, tedy rozvrh. Žalovaná pohledávka byla zapsána do soupisu konkursní podstaty dne 10. 10. 2016 jako konkursní pohledávka konkursního věřitele. Všechny esenciální předpoklady úspěšnosti žaloby a jejich zkoumání si vyžádají zkoumání skutečností důležitých pro konkursní řízení: pozice žalovaného v konkursním řízení, zda je či není věřitelem, zkoumání naložení s nemovitostmi v konkursním řízení, jakož i toho, zda jeho pohledávky, pokud vůbec byly uplatněny a existovaly ke dni podání žaloby, byly uspokojeny a kdy, příp. proč. Soud projednávající věc proto musí zkoumat finanční stránku celého průběhu konkursního řízení, resp. jeho příjmů a výdajů, neboť tato nedokončená bilance z jakési předběžné konečné zprávy je rozhodujícím podkladem pro stanovení výše žalované částky. Proto by soud musel přezkoumávat předběžnou verzi konečné zprávy konkursního správce dříve, než tak učiní konkursní soud. Navíc z tohoto přezkoumání by byli vyloučeni všichni účastníci konkursního řízení. Všechna tvrzení a důkazy, jež jsou třeba k prokázání důvodnosti žalobního žádání ze strany žalobce, jsou obsahem konkursního spisu, který je konkursnímu soudu z dohlédací činnosti podrobně znám a je mu k dispozici. Nadto žalovaný uvedl, že jednou z podmínek uvedených v obiter dictum je členství žalované strany v bytovém družstvu (úpadci), a proto by se mělo aplikovat ustanovení § 9 odst. 2 písm. e) OSŘ. Proto žalovaní namítli nedostatek věcné příslušnosti Okresního soudu v Ostravě a navrhli, aby byla věc postoupena příslušnému soudu – Městskému soudu v Praze.

Žalobce se k námitce žalovaného vyjádřil tak, že jakkoliv pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, souvisí s řešením úpadku Bytové družstvo Kavčí skála Říčany, IČO 00472719, sídlem Pujmanové 1775, 251 01 Říčany (dále také jen bytové družstvo nebo úpadce), v žádném případě nejde o rozhodování v insolvenčním řízení dle ust. § 7a písm. a), když skutečnosti odůvodňující vznik a výši pohledávky mají původ v konkursním řízení dle zákona č. 328/1991 o konkursu a vyrovnání. Z žádného ustanovení jakéhokoli právního předpisu účinného v době zahájení řízení nevyplývala příslušnost krajského soudu k řízením souvisejícím s konkursním řízením. Výklad, že by se ustanovení § 7a IZ mělo vztahovat i na konkursní řízení anebo dokonce na spory, které s konkursním řízením pouze souvisejí, považuje žalobce za nepřípustně extenzivní a odporující jednoznačnému přechodnému ustanovení IZ. Dále žalobce citoval ustanovení § 432 IZ, podle kterého pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona se použijí dosavadní právní předpisy. Nejde pak ani o situaci, kterou by bylo možno podřadit pod ustanovení § 9 odst. 2 písm. e) OSŘ.

Z obsahu předloženého spisu se pro účely posouzení otázky věcné příslušnosti podává, že žalobce se jako správce konkursní podstaty bytového družstva žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 30. 4. 2019 domáhá po žalovaných zaplacení částky 69.314,- Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že dne 30. 4. 1998 uzavřeli žalovaní s bytovým družstvem smlouvu o převodu vlastnictví k bytu. Na základě této smlouvy došlo k převodu bytové jednotky č. 1755/1 v domě č. p. 1755 a spoluvlastnických podílů na společných částech domu č. p. 1755 a pozemku parc. č. 2825, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, pracoviště Praha – východ, na listu vlastnictví 4347 do vlastnictví (společného jmění manželů) žalovaných. Žalovaní poté podali návrh na vklad svého vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vklad práva do katastru nemovitostí byl proveden rozhodnutím Katastrálního úřadu Praha – východ ze dne 4. 11. 1998, č. j. ... Dne 2. 10. 1998 byl na majetek bytového družstva prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 99 K 21/98-60. Převod bytové jednotky (dále také jen majetek) byl z hlediska ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále také jen ZKV) proveden v ochranné lhůtě šesti měsíců před prohlášením konkursu. Žalobce zapsal tento majetek do konkursní podstaty; žalovaní podali k Městskému soudu v Praze žalobu na vyloučení majetku z konkursní podstaty úpadce. Dne 6. 5. 2004 vydal Ústavní soud ČR nález pod sp. zn. III. ÚS 258/03 (dále také jen nález) v obdobné věci týkající se žaloby J. F. na vyloučení bytové jednotky a souvisejících spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku ze soupisu konkursní podstaty úpadce (bytového družstva, tj. stejného úpadce jako v této věci). Ústavní soud nálezem rozhodl, že smlouva o bezúplatném převodu uvedené bytové jednotky uzavřená na základě ust. §§ 23 a 24 zákona o vlastnictví bytů, nebyla neplatná pro rozpor s § 24 zákona o vlastnictví bytů, ani neúčinná vůči věřitelům úpadce ve smyslu ust. § 15 odst. 1 ZKV. Z tvrzení žalobce dále vyplývá, že Ústavní soud v nálezu mj. dovodil, že všichni členové bytového družstva, kteří splnili podmínky pro převod bytové jednotky podle § 23 odst. 2 a § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, se ke dni prohlášení konkursu na majetek družstva ocitli v postavení konkursních věřitelů. Ústavní soud dále konstatoval, že na členy bytového družstva a jejich pohledávky vůči němu na převod bytových jednotek do jejich vlastnictví je nutno aplikovat ust. § 32 odst. 1 ZKV in fine, neboť se jedná o tzv. ostatní pohledávky. Ústavní soud tedy došel k závěru, že pokud by výtěžek zpeněžení konkursní podstaty nepostačoval na úhradu všech uplatněných pohledávek, měly být tyto pohledávky uspokojeny poměrně. Dovodil tedy, že členové bytového družstva – konkursní věřitelé mají povinnost po ocenění bytových jednotek a převodu vlastnictví k nim uhradit rozdíl mezi poměrným uspokojením jejich pohledávky a cenou bytové jednotky (ustanovení § 27 odst. 5 ZKV per analogiam), jinak řečeno, že jim (tedy vč. žalovaného v tomto řízení) vznikl dluh ve prospěch konkursní podstaty ve výši rozdílu mezi tím, co jako konkursní věřitelé obdrželi, a tím, co obdržet měli (poměrnou část). Tyto závěry se podle žalobce vztahují i na žalované.

Pohledávka mohla být správcem konkursní podstaty vůči žalovanýn uplatněna až poté, kdy bylo najisto postaveno, že výtěžek ze zpeněžení konkursní podstaty nebude stačit na úhradu všech uplatněných pohledávek a „ostatní pohledávky“ tedy budou v souladu s ust. § 32 odst. 1 ZKV uspokojovány poměrně, a současně bylo možno určit výpočtem podle ZKV výši poměrného uspokojení všech věřitelů.

Žalobce v nejkratší možné lhůtě po skončení všech obvyklých úkonů konkursního řízení uplatnil vůči žalovaným předmětnou pohledávku plynoucí z nálezu (tj. rozdíl mezi poměrným uspokojením jejich pohledávky a cenou bytové jednotky) a vázanou na souběh nároků družstevníků a věřitelů ke stejnému majetku, vyzval je k úhradě výše uvedené pohledávky, žalovaní však pohledávku ke dni podání žaloby neuhradili. Proto žalobce pohledávku v uvedené výši zapsal do soupisu konkursní podstaty úpadce a domáhá se její úhrady touto žalobou.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 OSŘ řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

Podle ustanovení § 432 IZ, pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona se použijí dosavadní právní předpisy.

Podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. t) OSŘ ve znění účinném do 31. 12. 2007, krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech vyvolaných konkursem nebo vyrovnáním, ledaže jde o vypořádání společného jmění nebo jiného majetku manželů.

Podle citovaného ustanovení § 11 odst. 1 OSŘ je při určování věcné příslušnosti nutno vycházet z tvrzení uvedených v žalobě.

Ze žaloby vyplývá, že žalobce, jako správce konkursní podstaty úpadce (bytového družstva), se po žalovaných, jako konkursních věřitelích úpadce, domáhá zaplacení předmětné částky z důvodu, že byli žalovaní v konkursním řízení úpadce (bytového družstva) vedeném u Městského soudu v Praze podle ZKV uspokojeni nikoli pouze poměrně, ale v plné výši, když jejich pohledávka (na bezúplatný převod bytové jednotky do jeho vlastnictví) vůči bytovému družstvu byla plně uspokojena převodem bytové jednotky do jejich vlastnictví. Na základě závěru Ústavního soudu ČR vysloveném v citovaném nálezu pak žalobce dovozuje, že jsou žalovaní povinni zaplatit do konkursní podstaty bytového družstva (úpadce) rozdíl, mezi tím, co jako konkursní věřitelé obdrželi, a tím, co obdržet měli (tj. pouze poměrnou část).

V souladu s ust. § 432 odst. 1 IZ a dále podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010 spor vyvolaný konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. soud projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007, bez zřetele k tomu, že řízení o tomto sporu bylo zahájeno žalobou podanou po 1. 1. 2008, případně žalobou podanou po 1. 7. 2009.

Dne 2. 10. 1998 byl na majetek bytového družstva prohlášen usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 99 K 21/98-60 konkurs, konkursní řízení je vedeno u Městského soudu v Praze podle ZKV. Ačkoli byla žaloba v této věci podána až dne 16. 5. 2019, je třeba v intencích citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR postupovat dle ust. § 9 OSŘ účinného do 31. 12. 2007. Ustanovení § 9 odst. 3 písm. t) OSŘ ve znění účinném do 31. 12. 2007 stanovilo, že krajské soudy jako soudy prvního stupně projednávají a rozhodují spory vyvolané konkursem. Z citovaného ustanovení je tak zřejmé, že za spory vyvolané konkursem nelze považovat takové spory, k nimž by mohlo dojít, i kdyby konkursu nebylo. Jinak řečeno, spor má základ v konkursním řízení, pokud by bez konkursního řízení spor nevznikl. Žalobce svůj nárok opírá o závěr přijatý ve výše uvedeném nálezu, to je, že žalovaní zde vystupují v postavení konkursních věřitelů a vznik pohledávky opírá o uspokojení těchto konkursních věřitelů v konkursním řízení. Žalobce nadto sám uvádí, že skutečnosti odůvodňující vznik a výši pohledávky mají původ v konkursním řízení dle ZKV. Z uvedeného je třeba uzavřít, že pokud by nebylo konkursního řízení, tvrzená pohledávka žalobce by nevznikla. Tuto situaci je pak nutné odlišit od situace, kdy správce konkursní podstaty vymáhá pohledávku zapsanou do konkursní podstaty úpadce za dlužníkem úpadce – třetí osobou (tj. nikoli za konkursním věřitelem).

Proto Vrchní soud v Olomouci rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí shora označené věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (jako soudy konkursní), neboť jde o spor vyvolaný konkursem [§ 9 odst. 3 písm. t) OSŘ ve znění účinném do 31. 12. 2007]. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu výlučně místně příslušnému, u něhož je konkurs prováděn [§ 88 písm. i) OSŘ ve znění účinném do 31. 12. 2007].


Poučení:


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Olomouc 10. září 2019


JUDr. Zdeňka Šindelářová v.r.
předsedkyně senátu